České studio: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>České studio</ee:label> | | název = <ee:label>České studio</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>1924 - 1925</ee:era> | | letopočet = <ee:era>1924 - 1925</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | | type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
České studio založili pod patronací bývalého dramaturga činohry brněnského ND spisovatele J. Mahena v dubnu 1924 v Brně mladý režisér J. Bezdíček (na něho byla vystavena koncese) a divadelník česko-ruského původu V. Gamza se skupinou 12 mladých nezaměstnaných herců, většinou absolventů pražské a brněnské konzervatoře (E. Hráská, I. Kubásková, J. Švabíková, V. Očásek, J. Šára, J. Tumlíř, R. Záhorský ad.). Atypickou cestující společnost řídil celý kolektiv členů, což předjímalo institucionálně-organizační strukturu Burianova D 34. Vzhledem k privilegiím brněnského ND nesmělo ČS působit v Brně, proto vyjíždělo na venkov, do oblasti východní Moravy. V prostředí většinou nedotčeném konvencí soudobých oficiálních scén propagovalo své pojetí divadla jako čistého umění, vyvázaného z politických a komerčních zájmů a hledajícího nové způsoby jevištního vyjádření. I tím se odlišovalo od tehdejších cestujících společností, repertoárem a scénickým výrazem závislých na produkci velkých scén. Mahen orientoval ČS k jevištnímu poetismu, za nímž se v druhé polovině 20. let vydaly avantgardní pražské scény, zejména OD J. Honzla a J. Frejky. Úvahy o programu ČS dovedly Mahena i k napsání jevištních a filmových libret Husa na provázku (1925), jednoho z klíčových děl české divadelní avantgardy. Rozhodující programový činitel souboru, V. Gamza, silně ovlivněný poetikou MCHATu a jeho Prvního a Třetího studia, se však s Mahenovou koncepcí neztotožnil. V duchu názorů K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka prosazoval ve svých režiích věrné a přesné tlumočení dramatického textu a po vzoru J. B. Vachtangova usiloval očistit psychologické herectví od realistické a naturalistické popisnosti. Režijně se představil psychologicky propracovanou inscenací Čechovova ''Strýčka Váni ''(1924), na niž navázal Marinettiho ''Ohnivým bubnem ''(1924), rovněž koncentrovaným k obecně lidským problémům, avšak výrazově expresionisticky zahroceným. Nejzdařilejší kreací byla již mejercholdovsky uchopená Langerova ''Periferie ''(1924), pro kterou rovněž navrhl konstruktivistickou výpravu (první na české scéně vůbec). Komplexním využitím šíře a hloubky scény, jejím vertikálním členěním a bodově usměrňovanými světly výrazně rytmizoval a dynamizoval jevištní dění. Bystrý spád a rychlé střídání scénických výjevů komponovaných do podoby jakýchsi výseků reálné skutečnosti připomínaly filmové postupy. V úloze Franciho projevil Gamza i vynikající schopnosti herecké. Bezdíčkovy režie (Ibsen: ''Strašidla''; Mahen: ''Ulička odvahy ''– 1924; Vildrac: ''Koráb Tenacity'', 1925), inspirované psychologickým realismem a impresionismem, tíhly k dobové konvenční interpretaci a neměly tak směrodatný význam jako práce Gamzovy. Přestože ČS nabízelo velký výběr inscenací (koncem 1924 již 28 her, z toho 10 původních českých novinek) a dosahovalo hlavně Gamzovou zásluhou pozoruhodných výsledků, ocitlo se na jaře 1925 v těžké existenční krizi. Východisko soubor hledal ve spojení s divadelní skupinou E. A. Longena, která téhož roku opustila Prahu s nadějí, že na venkově najde příhodnější podmínky. K fúzi obou souborů došlo počátkem července 1925 v Kolíně. Nově utvořené těleso, provozované na koncesi F. Zöllnera, neslo název Sečesteal (Spojené ensembly Českého studia a E. A. Longena). | České studio založili pod patronací bývalého dramaturga činohry brněnského ND spisovatele J. Mahena v dubnu 1924 v Brně mladý režisér J. Bezdíček (na něho byla vystavena koncese) a divadelník česko-ruského původu V. Gamza se skupinou 12 mladých nezaměstnaných herců, většinou absolventů pražské a brněnské konzervatoře (E. Hráská, I. Kubásková, J. Švabíková, V. Očásek, J. Šára, J. Tumlíř, R. Záhorský ad.). Atypickou cestující společnost řídil celý kolektiv členů, což předjímalo institucionálně-organizační strukturu Burianova D 34. Vzhledem k privilegiím brněnského ND nesmělo ČS působit v Brně, proto vyjíždělo na venkov, do oblasti východní Moravy. V prostředí většinou nedotčeném konvencí soudobých oficiálních scén propagovalo své pojetí divadla jako čistého umění, vyvázaného z politických a komerčních zájmů a hledajícího nové způsoby jevištního vyjádření. I tím se odlišovalo od tehdejších cestujících společností, repertoárem a scénickým výrazem závislých na produkci velkých scén. Mahen orientoval ČS k jevištnímu poetismu, za nímž se v druhé polovině 20. let vydaly avantgardní pražské scény, zejména OD J. Honzla a J. Frejky. Úvahy o programu ČS dovedly Mahena i k napsání jevištních a filmových libret Husa na provázku (1925), jednoho z klíčových děl české divadelní avantgardy. Rozhodující programový činitel souboru, V. Gamza, silně ovlivněný poetikou MCHATu a jeho Prvního a Třetího studia, se však s Mahenovou koncepcí neztotožnil. V duchu názorů K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka prosazoval ve svých režiích věrné a přesné tlumočení dramatického textu a po vzoru J. B. Vachtangova usiloval očistit psychologické herectví od realistické a naturalistické popisnosti. Režijně se představil psychologicky propracovanou inscenací Čechovova ''Strýčka Váni ''(1924), na niž navázal Marinettiho ''Ohnivým bubnem ''(1924), rovněž koncentrovaným k obecně lidským problémům, avšak výrazově expresionisticky zahroceným. Nejzdařilejší kreací byla již mejercholdovsky uchopená Langerova ''Periferie ''(1924), pro kterou rovněž navrhl konstruktivistickou výpravu (první na české scéně vůbec). Komplexním využitím šíře a hloubky scény, jejím vertikálním členěním a bodově usměrňovanými světly výrazně rytmizoval a dynamizoval jevištní dění. Bystrý spád a rychlé střídání scénických výjevů komponovaných do podoby jakýchsi výseků reálné skutečnosti připomínaly filmové postupy. V úloze Franciho projevil Gamza i vynikající schopnosti herecké. Bezdíčkovy režie (Ibsen: ''Strašidla''; Mahen: ''Ulička odvahy ''– 1924; Vildrac: ''Koráb Tenacity'', 1925), inspirované psychologickým realismem a impresionismem, tíhly k dobové konvenční interpretaci a neměly tak směrodatný význam jako práce Gamzovy. Přestože ČS nabízelo velký výběr inscenací (koncem 1924 již 28 her, z toho 10 původních českých novinek) a dosahovalo hlavně Gamzovou zásluhou pozoruhodných výsledků, ocitlo se na jaře 1925 v těžké existenční krizi. Východisko soubor hledal ve spojení s divadelní skupinou E. A. Longena, která téhož roku opustila Prahu s nadějí, že na venkově najde příhodnější podmínky. K fúzi obou souborů došlo počátkem července 1925 v Kolíně. Nově utvořené těleso, provozované na koncesi F. Zöllnera, neslo název Sečesteal (Spojené ensembly Českého studia a E. A. Longena). | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Bořivoj Srba]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 52: | Řádka 44: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:50
České studio založili pod patronací bývalého dramaturga činohry brněnského ND spisovatele J. Mahena v dubnu 1924 v Brně mladý režisér J. Bezdíček (na něho byla vystavena koncese) a divadelník česko-ruského původu V. Gamza se skupinou 12 mladých nezaměstnaných herců, většinou absolventů pražské a brněnské konzervatoře (E. Hráská, I. Kubásková, J. Švabíková, V. Očásek, J. Šára, J. Tumlíř, R. Záhorský ad.). Atypickou cestující společnost řídil celý kolektiv členů, což předjímalo institucionálně-organizační strukturu Burianova D 34. Vzhledem k privilegiím brněnského ND nesmělo ČS působit v Brně, proto vyjíždělo na venkov, do oblasti východní Moravy. V prostředí většinou nedotčeném konvencí soudobých oficiálních scén propagovalo své pojetí divadla jako čistého umění, vyvázaného z politických a komerčních zájmů a hledajícího nové způsoby jevištního vyjádření. I tím se odlišovalo od tehdejších cestujících společností, repertoárem a scénickým výrazem závislých na produkci velkých scén. Mahen orientoval ČS k jevištnímu poetismu, za nímž se v druhé polovině 20. let vydaly avantgardní pražské scény, zejména OD J. Honzla a J. Frejky. Úvahy o programu ČS dovedly Mahena i k napsání jevištních a filmových libret Husa na provázku (1925), jednoho z klíčových děl české divadelní avantgardy. Rozhodující programový činitel souboru, V. Gamza, silně ovlivněný poetikou MCHATu a jeho Prvního a Třetího studia, se však s Mahenovou koncepcí neztotožnil. V duchu názorů K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka prosazoval ve svých režiích věrné a přesné tlumočení dramatického textu a po vzoru J. B. Vachtangova usiloval očistit psychologické herectví od realistické a naturalistické popisnosti. Režijně se představil psychologicky propracovanou inscenací Čechovova Strýčka Váni (1924), na niž navázal Marinettiho Ohnivým bubnem (1924), rovněž koncentrovaným k obecně lidským problémům, avšak výrazově expresionisticky zahroceným. Nejzdařilejší kreací byla již mejercholdovsky uchopená Langerova Periferie (1924), pro kterou rovněž navrhl konstruktivistickou výpravu (první na české scéně vůbec). Komplexním využitím šíře a hloubky scény, jejím vertikálním členěním a bodově usměrňovanými světly výrazně rytmizoval a dynamizoval jevištní dění. Bystrý spád a rychlé střídání scénických výjevů komponovaných do podoby jakýchsi výseků reálné skutečnosti připomínaly filmové postupy. V úloze Franciho projevil Gamza i vynikající schopnosti herecké. Bezdíčkovy režie (Ibsen: Strašidla; Mahen: Ulička odvahy – 1924; Vildrac: Koráb Tenacity, 1925), inspirované psychologickým realismem a impresionismem, tíhly k dobové konvenční interpretaci a neměly tak směrodatný význam jako práce Gamzovy. Přestože ČS nabízelo velký výběr inscenací (koncem 1924 již 28 her, z toho 10 původních českých novinek) a dosahovalo hlavně Gamzovou zásluhou pozoruhodných výsledků, ocitlo se na jaře 1925 v těžké existenční krizi. Východisko soubor hledal ve spojení s divadelní skupinou E. A. Longena, která téhož roku opustila Prahu s nadějí, že na venkově najde příhodnější podmínky. K fúzi obou souborů došlo počátkem července 1925 v Kolíně. Nově utvořené těleso, provozované na koncesi F. Zöllnera, neslo název Sečesteal (Spojené ensembly Českého studia a E. A. Longena).
Literatura
E. Hráská: † V. Gamza, Divadlo 8, 1928/29, č. 6, s. 1; V. Kolátor: V. Gamza, herec a režisér, Čs. divadlo 8, 1930, č. 2, s. 18 + O V. Gamzovi, 1931; R. Fleischner: Divadlo v přerodu, Olomouc 1937, s. 47; J. Bezdíček: J. Mahen v divadle a na konzervatoři, Index 11, 1939, č. 4–5, s. 52; J. Honzl: V. Gamza, in: Divadelní a literární podobizny, 1959, s. 103; M. Loucká: V. Gamza, příspěvek k počátkům české divadelní avantgardy, dipl. práce, FF UK 1966; J. Kamen: V. Gamza, in: Prolegomena 19, 1973, s. 57; H. Pospěchová: Po stopách úsilí o vznik druhé české scény v Brně, dipl. práce, FF UJEP 1986, s. 72.
Významné události
- 1924:
založeno J. Bezdíčkem
Vznik: 2000
Autor: Bořivoj Srba
