České lidové divadlo: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>České lidové divadlo</ee:label> | | název = <ee:label>České lidové divadlo</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Brno 1943 - 1945</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Brno 1943 - 1945</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Po likvidaci Zemského divadla v Brně nacisty v listopadu 1942 byly budovy, v nichž působilo, buď plně obsazeny divadlem německým (Divadlo na Hradbách a Reduta), nebo zůstaly nevyužity (Staré divadlo na Veveří). Obnovení regulérní české scény bylo povoleno až v březnu 1943, ovšem nikoli v původní podobě, ale na bázi kulturně politické akce fašisty řízené NOÚZ Radost a práce. Na rozdíl od Zemského divadla bylo nově ustavené České lidové divadlo (ČLD) soukromým podnikem ředitele A. Fencla. Za účasti nacistických pohlavárů zahájilo 15. 3. 1943, ve výroční den ustavení Protektorátu Čechy a Morava. Kontinuita se zlikvidovaným Zemským divadlem byla dána působištěm (Staré divadlo na Veveří) a částí personálu. Do ČLD byl začleněn téměř kompletní herecký soubor Moravského lidového divadla. Nově sestavený orchestr tvořili starší a penzionovaní hráči a posluchači konzervatoře. V čele činohry stál zprvu rutinovaný herec venkovských společností S. Vandas, postrádající pevné programové představy. V sez. 1943/44 jej vystřídal V. Kolátor, a toho v samém závěru působení ČLD nově angažovaný herec a režisér O. Linhart (1944). Operu řídil dirigent R. Kvasnica, od 1944 J. Vogel. Balet byl svěřen do péče M. Cvejičové, opereta R. Lampovi. V činohře pracovali režiséři V. Vozák a později O. Linhart, v opeře M. Wasserbauer a mladý průbojný V. Kašlík, žák E. F. Buriana. | Po likvidaci Zemského divadla v Brně nacisty v listopadu 1942 byly budovy, v nichž působilo, buď plně obsazeny divadlem německým (Divadlo na Hradbách a Reduta), nebo zůstaly nevyužity (Staré divadlo na Veveří). Obnovení regulérní české scény bylo povoleno až v březnu 1943, ovšem nikoli v původní podobě, ale na bázi kulturně politické akce fašisty řízené NOÚZ Radost a práce. Na rozdíl od Zemského divadla bylo nově ustavené České lidové divadlo (ČLD) soukromým podnikem ředitele A. Fencla. Za účasti nacistických pohlavárů zahájilo 15. 3. 1943, ve výroční den ustavení Protektorátu Čechy a Morava. Kontinuita se zlikvidovaným Zemským divadlem byla dána působištěm (Staré divadlo na Veveří) a částí personálu. Do ČLD byl začleněn téměř kompletní herecký soubor Moravského lidového divadla. Nově sestavený orchestr tvořili starší a penzionovaní hráči a posluchači konzervatoře. V čele činohry stál zprvu rutinovaný herec venkovských společností S. Vandas, postrádající pevné programové představy. V sez. 1943/44 jej vystřídal V. Kolátor, a toho v samém závěru působení ČLD nově angažovaný herec a režisér O. Linhart (1944). Operu řídil dirigent R. Kvasnica, od 1944 J. Vogel. Balet byl svěřen do péče M. Cvejičové, opereta R. Lampovi. V činohře pracovali režiséři V. Vozák a později O. Linhart, v opeře M. Wasserbauer a mladý průbojný V. Kašlík, žák E. F. Buriana. | ||
| Řádka 44: | Řádka 44: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Bořivoj Srba]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 60: | Řádka 52: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:50
Po likvidaci Zemského divadla v Brně nacisty v listopadu 1942 byly budovy, v nichž působilo, buď plně obsazeny divadlem německým (Divadlo na Hradbách a Reduta), nebo zůstaly nevyužity (Staré divadlo na Veveří). Obnovení regulérní české scény bylo povoleno až v březnu 1943, ovšem nikoli v původní podobě, ale na bázi kulturně politické akce fašisty řízené NOÚZ Radost a práce. Na rozdíl od Zemského divadla bylo nově ustavené České lidové divadlo (ČLD) soukromým podnikem ředitele A. Fencla. Za účasti nacistických pohlavárů zahájilo 15. 3. 1943, ve výroční den ustavení Protektorátu Čechy a Morava. Kontinuita se zlikvidovaným Zemským divadlem byla dána působištěm (Staré divadlo na Veveří) a částí personálu. Do ČLD byl začleněn téměř kompletní herecký soubor Moravského lidového divadla. Nově sestavený orchestr tvořili starší a penzionovaní hráči a posluchači konzervatoře. V čele činohry stál zprvu rutinovaný herec venkovských společností S. Vandas, postrádající pevné programové představy. V sez. 1943/44 jej vystřídal V. Kolátor, a toho v samém závěru působení ČLD nově angažovaný herec a režisér O. Linhart (1944). Operu řídil dirigent R. Kvasnica, od 1944 J. Vogel. Balet byl svěřen do péče M. Cvejičové, opereta R. Lampovi. V činohře pracovali režiséři V. Vozák a později O. Linhart, v opeře M. Wasserbauer a mladý průbojný V. Kašlík, žák E. F. Buriana.
Po stránce programové nemělo ČLD, v němž rozhodovaly o uměleckých záležitostech především komerční zřetele, se Zemským divadlem mnoho společného. Úpadek se projevoval nejvíce v činoherní tvorbě, zejm. v konformní dramaturgii, přinášející průměrnou, převážně německou produkci. Nad několika díly české a světové klasiky (Vrchlický: Noc na Karlštejně; Mrštíkové: Maryša; Stroupežnický: Naši furianti; Ibsen: Paní z námoří; Moliére: Lakomec, r: A. Klimeš, 1944; Shakespeare: Sen noci svatojanské aj.) dominovaly plytké konverzační veselohry (Děvče s hraběcí korunkou, Tři lední medvědi, Vdaná žena, Růžové dopisy, Jak to povíme dětem, Za ranního kuropění, Půlnoční strašidlo). Činoherní režiséři, mnozí z řad herců (O. Linhart, V. Kolátor, F. Klika, J. Lokša, J. Strejček, V. Vozák, J. Beyvl, A. Klimeš, S. Vandas a B. Gavella), tu pěstovali typ tzv. herecké režie. Jedinou nepochybnou kvalitou činoherní produkce zůstávaly herecké výkony (např. F. Klika jako Harpagon v Lakomci, M. Matysová jako Marguerita Gautierová v Dumasově Dámě s kaméliemi, Z. Gräfová v tit. roli Schachtova Případu herečky Andersenové).
Také úroveň operety byla nízká. Mezi 13 uvedenými kusy početně převládaly německé. Vedle několika nevalně inscenovaných klasických operet F. Lehára, C. Millöckera a J. Strausse se tu objevovaly pokleslé produkty tohoto žánru. Z českých novinek lokální fraška K. Amersdorfera Milion sem, milion tam (1943), napsaná pro hostujícího V. Šindlera, populárního „Stréčka Křópala“, a nepodařená operetní parodie J. Loukoty a B. Polácha Staňte se mou královnou.
Opera, zejm. pod vedením J. Vogla, který ji opřel o vyspělé režijní kreace M. Wasserbauera a V. Kašlíka, prokazovala na rozdíl od činohry a operety vážnější umělecké záměry. Ani ona však nebyla s to dát ČLD význam někdejšího Zemského divadla. Navzdory nevyhovujícím provozním podmínkám ve Starém divadle na Veveří se opera soustředila na budování kmenového repertoáru (Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička, Dvě vdovy, Dalibor; Dvořák: Rusalka, Čert a Káča; Janáček: Její pastorkyňa; Mozart: Don Juan; Weber: Čarostřelec). Umělecky nejzdařilejší byla Kašlíkova komorní inscenace Dona Juana (tit. role V. Bednář, 1944). Wasserbauerova nastudování Prodané nevěsty a Dalibora (1944) měla silný přídech vlastenecký. Baletní soubor nebyl samostatnou složkou ČLD a také nenastudoval vlastní insenaci; účinkoval pouze v operních a operetních představeních.
Činnost ČLD byla ukončena k 1. 9. 1944, umělecký i technický personál nastoupil na nucené práce v místních továrnách.
Literatura
Komenda: ČLD v Brně zahájí slavnostně 15. března, LN 13. 3. 1943; bg [B. Golombek]: Před zahájením her v ČLD v Brně, tamtéž; A. F. F. [A. F. Fürst]: Program ČLD v Brně, Nár. střed 24. 3. 1943; -da: ČLD v Brně na druhé scéně, Venkov 29. 4. 1943 + ČLD v Brně do nové sezony, Venkov 29. 8. 1943; J. Černý [M. Mittelmann-Dedinský]: Brněnská činoherní problematika, LN 26. 5. 1944; J. Horňák: České divadlo v Brně za německé okupace, rkp., MZM; B. Srba: Z osudů českých divadel za nacistické okupace 1939–1945, in sb. Otázky divadla a filmu II, Brno 1971, s. 191 + České divadlo v Brně v letech nacistické okupace a druhé světové války 1939–1945, Program SD Brno, 61, 1989/90, s. 214, 254, 294, 334, 374.
Významné události
- 15. 3. 1943:
zahájení činnosti
Vznik: 2000
Autor: Bořivoj Srba
