Bohuslav, František: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
 
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Již v kočovných hereckých družinách se rychle dostal do popředí; hrál velké role, uplatňoval se i v operetě, příležitostně v opeře. V Národním divadle v Lublani se stal nejoblíbenějším ze skupiny českých herců. Po válečném zranění oslepl a obrátil se k literární a dramatické tvorbě. Ve dvou z dramat spíše spotřební úrovně (neprosadila se ani do repertoáru kočovných společností a lidových scén) ztvárnil – i herecky – vlastní slepecký osud.
 
Již v kočovných hereckých družinách se rychle dostal do popředí; hrál velké role, uplatňoval se i v operetě, příležitostně v opeře. V Národním divadle v Lublani se stal nejoblíbenějším ze skupiny českých herců. Po válečném zranění oslepl a obrátil se k literární a dramatické tvorbě. Ve dvou z dramat spíše spotřební úrovně (neprosadila se ani do repertoáru kočovných společností a lidových scén) ztvárnil – i herecky – vlastní slepecký osud.
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Psán též Franta Bohuslav, Franta B. – Otec byl zámečníkem, matka provozovala hokynářství. Vyučil se uměleckým zámečníkem, od řemesla ale brzy zběhl. Již během učení statoval a hrál epizodní role ve Švandově divadle na Smíchově. V červnu 1900 nastoupil ke společnosti T. Pokorné, vedené A. Brázdou. Po jejím rozpuštění prošel řadou venkovských kočujících družin: 1902 hrál u A. Kavalírové, K. Kaňkovského a J. Košnera, 1903 u J. Hurta, 1903/04 u A. J. Frýdy, 1904/05 u J. E. Sedláčka. Jeho dalším působištěm bylo 1905/06 Lidové divadlo v Praze-Libni, tehdy provozované M. Groszovou. Z neprosperujícího podniku odešel k řediteli F. Lacinovi do Divadla sdružených měst východočeských. 1907 hostoval v Uranii (v titulní roli Tylova ''Jiříkova vidění''), ale angažmá, o něž usiloval už 1905, nezískal. 1907/08 působil v brněnském Národním divadle za ředitele Frýdy, 1908–11 ve slovinském Zemském (Národním) divadle v Lublani (příležitostně režíroval operety) a mezi tamními sezonami (divadlo nehrálo celoročně) hrál na jaře 1910 v Národním divadle v Brně a na turné po moravských městech. V květnu 1911 byl angažován do Městského divadla v Plzni náhradou za V. Marka, který přešel do vinohradského divadla. Po odchodu V. Budila z funkce ředitele se '''B.''' vrátil do Lublaně (1912/13). Při pobytech ve Slovinsku hostoval v chorvatském Záhřebu (Celestin, Hervé: ''Mamzelle Nitouche'', leden 1910) a srbském Bělehradě (Arnošt Verner, Flers –Caillavet: ''Láska bdí'', 1913). Po návratu byl angažován do Švandova (Intimního) divadla, připravoval se na vystoupení v Národním divadle, k němu ale nedošlo. Po vypuknutí války byl odvelen, v září 1914 utrpěl na srbské frontě těžké zranění hlavy. '''[[File:Bohuslavdva.jpg|left|300px|František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-40/2011, sign. 41 F 443]]'''Výpomocná akce pražských herců zajistila prostředky na převoz do Prahy, lékařská péče mu zachránila život, ale přišel o zrak. Pro slepotu se musel herectví vzdát. Během léčení začal psát básně (reflexe vlastních psychických stavů), později divadelní hry a memoáry. Vzpomínky přednesl počátkem dvacátých let v sérii rozhlasových relací, posléze je vydával knižně. Na jevišti se objevil už jen ve dvou rolích slepců ve svých hrách (''Děti lásky'', ''V mládeneckém pokoji'', 1924).
 
Psán též Franta Bohuslav, Franta B. – Otec byl zámečníkem, matka provozovala hokynářství. Vyučil se uměleckým zámečníkem, od řemesla ale brzy zběhl. Již během učení statoval a hrál epizodní role ve Švandově divadle na Smíchově. V červnu 1900 nastoupil ke společnosti T. Pokorné, vedené A. Brázdou. Po jejím rozpuštění prošel řadou venkovských kočujících družin: 1902 hrál u A. Kavalírové, K. Kaňkovského a J. Košnera, 1903 u J. Hurta, 1903/04 u A. J. Frýdy, 1904/05 u J. E. Sedláčka. Jeho dalším působištěm bylo 1905/06 Lidové divadlo v Praze-Libni, tehdy provozované M. Groszovou. Z neprosperujícího podniku odešel k řediteli F. Lacinovi do Divadla sdružených měst východočeských. 1907 hostoval v Uranii (v titulní roli Tylova ''Jiříkova vidění''), ale angažmá, o něž usiloval už 1905, nezískal. 1907/08 působil v brněnském Národním divadle za ředitele Frýdy, 1908–11 ve slovinském Zemském (Národním) divadle v Lublani (příležitostně režíroval operety) a mezi tamními sezonami (divadlo nehrálo celoročně) hrál na jaře 1910 v Národním divadle v Brně a na turné po moravských městech. V květnu 1911 byl angažován do Městského divadla v Plzni náhradou za V. Marka, který přešel do vinohradského divadla. Po odchodu V. Budila z funkce ředitele se '''B.''' vrátil do Lublaně (1912/13). Při pobytech ve Slovinsku hostoval v chorvatském Záhřebu (Celestin, Hervé: ''Mamzelle Nitouche'', leden 1910) a srbském Bělehradě (Arnošt Verner, Flers –Caillavet: ''Láska bdí'', 1913). Po návratu byl angažován do Švandova (Intimního) divadla, připravoval se na vystoupení v Národním divadle, k němu ale nedošlo. Po vypuknutí války byl odvelen, v září 1914 utrpěl na srbské frontě těžké zranění hlavy. '''[[File:Bohuslavdva.jpg|left|300px|František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-40/2011, sign. 41 F 443]]'''Výpomocná akce pražských herců zajistila prostředky na převoz do Prahy, lékařská péče mu zachránila život, ale přišel o zrak. Pro slepotu se musel herectví vzdát. Během léčení začal psát básně (reflexe vlastních psychických stavů), později divadelní hry a memoáry. Vzpomínky přednesl počátkem dvacátých let v sérii rozhlasových relací, posléze je vydával knižně. Na jevišti se objevil už jen ve dvou rolích slepců ve svých hrách (''Děti lásky'', ''V mládeneckém pokoji'', 1924).
  
Řádka 106: Řádka 106:
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
 
== Další jména ==
 
== Další jména ==
−
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Franta Bohuslav</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Franta B.</ee:names_firstname>
+
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Franta Bohuslav</ee:names_firstname>
 +
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Franta B.</ee:names_firstname>
 
</ee:names></div>
 
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 117: Řádka 118:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="0">
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author>
−
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
 
[[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category>
 
[[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category>
Řádka 132: Řádka 128:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:49

František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., foto J. F. Langhans. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-14/2011, sign. 14 F 74
František Bohuslav
* 27. 9. 1882 Praha (CZ)
† 4. 5. 1953 Praha (CZ)
herec, dramatik

Již v kočovných hereckých družinách se rychle dostal do popředí; hrál velké role, uplatňoval se i v operetě, příležitostně v opeře. V Národním divadle v Lublani se stal nejoblíbenějším ze skupiny českých herců. Po válečném zranění oslepl a obrátil se k literární a dramatické tvorbě. Ve dvou z dramat spíše spotřební úrovně (neprosadila se ani do repertoáru kočovných společností a lidových scén) ztvárnil – i herecky – vlastní slepecký osud.

Psán též Franta Bohuslav, Franta B. – Otec byl zámečníkem, matka provozovala hokynářství. Vyučil se uměleckým zámečníkem, od řemesla ale brzy zběhl. Již během učení statoval a hrál epizodní role ve Švandově divadle na Smíchově. V červnu 1900 nastoupil ke společnosti T. Pokorné, vedené A. Brázdou. Po jejím rozpuštění prošel řadou venkovských kočujících družin: 1902 hrál u A. Kavalírové, K. Kaňkovského a J. Košnera, 1903 u J. Hurta, 1903/04 u A. J. Frýdy, 1904/05 u J. E. Sedláčka. Jeho dalším působištěm bylo 1905/06 Lidové divadlo v Praze-Libni, tehdy provozované M. Groszovou. Z neprosperujícího podniku odešel k řediteli F. Lacinovi do Divadla sdružených měst východočeských. 1907 hostoval v Uranii (v titulní roli Tylova Jiříkova vidění), ale angažmá, o něž usiloval už 1905, nezískal. 1907/08 působil v brněnském Národním divadle za ředitele Frýdy, 1908–11 ve slovinském Zemském (Národním) divadle v Lublani (příležitostně režíroval operety) a mezi tamními sezonami (divadlo nehrálo celoročně) hrál na jaře 1910 v Národním divadle v Brně a na turné po moravských městech. V květnu 1911 byl angažován do Městského divadla v Plzni náhradou za V. Marka, který přešel do vinohradského divadla. Po odchodu V. Budila z funkce ředitele se B. vrátil do Lublaně (1912/13). Při pobytech ve Slovinsku hostoval v chorvatském Záhřebu (Celestin, Hervé: Mamzelle Nitouche, leden 1910) a srbském Bělehradě (Arnošt Verner, Flers –Caillavet: Láska bdí, 1913). Po návratu byl angažován do Švandova (Intimního) divadla, připravoval se na vystoupení v Národním divadle, k němu ale nedošlo. Po vypuknutí války byl odvelen, v září 1914 utrpěl na srbské frontě těžké zranění hlavy.
František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-40/2011, sign. 41 F 443
Výpomocná akce pražských herců zajistila prostředky na převoz do Prahy, lékařská péče mu zachránila život, ale přišel o zrak. Pro slepotu se musel herectví vzdát. Během léčení začal psát básně (reflexe vlastních psychických stavů), později divadelní hry a memoáry. Vzpomínky přednesl počátkem dvacátých let v sérii rozhlasových relací, posléze je vydával knižně. Na jevišti se objevil už jen ve dvou rolích slepců ve svých hrách (Děti lásky, V mládeneckém pokoji, 1924).

Již na počátku divadelní dráhy zastával vedle rolí mladých hrdinů (např. Francek v Maryše) úlohy zralých mužů a starců (např. starý hrabě Moor v Schillerových Loupežnících, Farář v Hauptmannově symbolistní pohádce Potopený zvon). V menších hereckých družinách, kde se rychle prosadil do popředí, mu byly svěřovány stěžejní role. U Košnera hrál Šalamouna (Zeyer: Sulamit) i Králíčka (Šamberk: Jedenácté přikázání), u Hurta Benaju (Zeyer: Sulamit), u Frýdy Vocilku ve Strakonickém dudákovi. U J. E. Sedláčka, který zahajoval svůj nový podnik s velkými uměleckými ambicemi, vytvořil řadu vážných i komických postav v hodnotném repertoáru (např. Dobčinský v Gogolově Revizoru, Ragueneau v Rostandově Cyranovi z Bergeraku). Postupně zkoušel své pěvecké schopnosti v operetách, příležitostně i v operách a uplatňoval se pak i ve zpěvohře. Mezi jeho zdařilé operetní role patřil Lothar v Strausově Kouzlu valčíku či Brisard v Lehárově Hraběti Luxemburkovi a zejména Celestin (Hervé: Mamzelle Nitouche), kterého hrál téměř ve všech svých působištích včetně Lublaně. Po osvojení slovinštiny se na lublaňské scéně prosadil i jako činoherec (Harry Babberley, Thomas: Charleyova teta; krejčovský tovaryš Melzer, Drégely: Frak) a stal se nejoblíbenějším z tamní skupiny českých herců. Činoherní výkony v Plzni (Vocilka, Tyl: Strakonický dudák; Šašek, Dvořák: Král Václav IV.) a ve smíchovském divadle (Lízal, Mrštíkové: Maryša) potvrzovaly šíři B. rejstříku, kritika cenila jeho originální masky, výstižnou pohybovou charakteristiku, improvizační schopnost a invenční ztvárnění postav.

B. dramatické práce čítající desítku her kombinují lehce dráždivou pikantnost, sentimentalitu a komický účin; do dvou promítl vlastní prožitek slepeckého osudu (V mládeneckém pokoji, Děti lásky). Hry spadají do typicky spotřební produkce pro nenáročné obecenstvo, jemuž vycházely vstříc osvědčenými tématy (manželství, milenecké vztahy) a konvenčními postupy komedie a frašky (kupř. záměny postav). Výrazněji se však neprosadily ani do repertoáru předměstských, tzv. lidových scén a kočujících společností té doby. Byt pro lepší dámy byl jednou z prvních her realizovaných v českém rozhlase (1920). V memoárech zachytil osudy a činnost kočovných společností, jimiž prošel, a zanechal tak jednu z mála svědeckých zpráv o těchto hereckých družinách. 


Role

Společnost T. Pokorné

Rincon (V. Sardou: Vlast), Pierre (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží aneb Loupež toulavých cikánů), Diderot (E. A. Brachvogel: Narcis, šílenec Francie), Maxmilian Moor (F. Schiller: Loupežníci), Jakub (Molière: Lakomec) – 1900; Canuche (É. de Girardin: Pokuta muže), Farář (G. Hauptmann: Potopený zvon), Pepík (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer aneb Zázračný elixír) – 1901; Sojka (J. Štolba: Mořská panna), Pilát Pontský (A. B.: Pašijová hra), Generál Suvačev (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Kain (anon.: Od stvoření světa do narození Ježíše Krista), Akim (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1902; Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša) – b. d.

Košnerova společnost

Baron Rudin (G. Davis: Katakomby), Hrabě Neipperg (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Karel (R. Kneisel: Bláznivá noc), Král Šalamoun (J. Zeyer: Sulamit), Králiček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1902; Gratiano (W.
Shakespeare: Kupec benátský), Perčichin (M. Gorkij: Měšťáci) – 1903.

Hurtova společnost

Benaja (J. Zeyer: Sulamit) – 1903.

Frýdova společnost

Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Cigalla (J. Vrchlický: Soud lásky), Grenicheux (R. Planquette: Zvonky cornevilské), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1903; Quintus Cecilius Metellus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i MD Plzeň), Hanuš z Chlumu (týž: Jan Hus) – 1904.

Sedláčkova společnost

Dobčinskij (N. V. Gogol: Revisor), Blim (G. Davis: Katakomby), Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon), Ragueneau (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Petr (R. Benedix: Tchýně z pekla aneb Had v ráji), Cascart (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Clabrio (W. Barett dle H. Sienkiewicze, úpr. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Benjamin (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Balthasar (V. Sardou: Andrea) – 1904; Švehla (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Lothar (O. Straus: Kouzlo valčíku, i Lublaň 1908), Borek Šťastný (J. J. Šantl: Černoborka a kutnohorský kat), Melvil (F. Schiller: Marie Stuartovna), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Amandus (M. Halbe: Mládí), Wolfinger (B. Buchbinder: Třetí eskadrona), Hruška (K. Laufs: Princ Ramiro z varieté), Kalabus (L. Archleb: Osudný manévr), Bořivoj Všetečka (K. Fořt, Č. Hráška: Na pomoc Rusům), Agathon (V. Sardou: Theodora, císařovna byzantská), Bastien (V. Sardou: Cyprienna), Don Gomez de Mena (J. Zeyer: Doňa Sanča), Kuchař (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Vojtěch (B. Viková-Kunětická: Holčička), Mutina (J. Vrchlický: Knížata) – 1905.

Lidové divadlo v Libni – M. Groszová

Voříšek (J. Štolba: Zapovězené ovoce), Vězeň (P. K. Rosegger: V den soudu) – 1905; Barnabáš Křivonoska (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Pan Franc (A. Jirásek: Lucerna) – 1906.

Divadlo sdružených měst východočeských – F. Lacina

Vikomt Cascada (F. Lehár: Veselá vdova), Pomponet (Ch. Lecocq: Angot), Lysander (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Dr. Slepejš (J. Strauss: Netopýr), Princ Carmasin (E. Audran: Pasačka), Baron Douphal (G. Verdi: Traviata) – 1906; Remendado (G. Bizet: Carmen) – 1907.

Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda

Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Don Leonardo Cuesta (B. Pérez Galdós: Elektra), Raoul (F. Lehár: Veselá vdova), Philippe (R. Heuberger: Ples v opeře), Raudy (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Wun-Hsi (S. Jones: Gejša), Vrchní (A. Jirásek: Lucerna), Stankovič (B. Nušić: Pustina), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Franz Weidenbaum (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Bafourdin (V. Sardou: Cyprienna), Správce hotelu (L. Lipschütz, R. Lothar: Veleobec), Jakobsen (B. Bjørnson: Bankrot), Vévoda Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Rektor Samuel Gardner (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – 1907; Saint Assises (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka, má paní), Tybalt (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Kníže Yamadori (G. Puccini: Madame Butterfly), Radní Horyna (J. K. Tyl: Paličova dcera), Ravier (M. Donnay: Milenci), Pavel Petráň (A. H. Horáková: Páni), Osip (K. Weis: Revisor), Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Guattinara (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Fix (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní) – 1908.

Národní divadlo v Lublani

Goro (G. Puccini: Madame Butterfly), Filodem (W. Barret dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: V znamenju križa), Frank (J. Strauss: Netopir), Frosch (J. W. Goethe: Faust), Principál (B. Smetana: Prodana nevesta) – 1908; Don Bolero (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Nešpor (V. Štech: Vroča tla [Ohnivá země]), Lord Harry Babberley (B. Thomas: Charleyeva teta, i ND Brno 1910 j. h.), Konrad Baumgarten (F. Schiller: Viljem Tell), Sir Andrew Douglas (F. v. Suppé: Dona Juanita), Arnošt Vernet (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Ljubezen bdi [Láska bdí]), Tomáš (E. D’Albert: Nižina), Teljegin (A. P. Čechov: Striček Vanja) – 1909; Dahija (A. Medved: Kacijanar), Brisard (F. Lehár: Grof Luksemburški) – 1910.

Národní divadlo v Brně – F. Lacina

Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu) j. h., Mongrebin (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Miquetta a její máti), Severino (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba v Káni Galilejské), Vévoda de Bligny (G. Ohnet: Majitel hutí), Daburon (P. Veber: Lutti), Kmínek (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobnic) – 1910.

Národní divadlo v Lublani

Lampl (G. Jarno: Logarjeva Krista [Krista z myslivny]), Danilo (F. Lehár: Vesela vdova) – 1911.

Městské divadlo v Plzni

Antonín Žejdlíček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Šašek krále Václava IV. (A. Dvořák: Král Václav IV.), Drobeček (F. Anthony: Rodinné lázně aneb Ostende v Braníku), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Dick (L. Fall: Dolarové princezny), Čočička (J. Brammer, A. Grünwald: Sherlock Holmes v sukních), Vlček (J. Mahen: Janošík), Florián (F. Dörmann: Nesmrtelný lump), Cela (J. Strauss: Netopýr), Andres (V. Štech: Habada a Jordán), Hubert (J. Gilbert: Cudná Zuzana), Soudní písař (K. Schönherr: Domov a víra), Vyšetřující soudce (L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola), Thomasinus II. (L. Fall: Krásná Risetta) – 1911; P. František Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Fabien, divadelní sluha (A. Engel, J. Horst: Jeho koťátko), Princ Wilibald z Wacht-Wolfungen (H. Müller: Škola loutek), Adrian Singleton (G. Bentley dle O. Wildea: Dorian Gray), Rosenkranz (W. Shakespeare: Hamlet, králevič dánský), Houžvička (B. Buchbinder, h. R. Raiman: Helena všecko dokáže) – 1912.

Národní divadlo v Lublani

Lotteringhi (F. v. Suppé: Boccaccio), Melzer (G. Drégely: Če frak dobro pristoja [Frak]) – 1912.

Intimní (Švandovo) divadlo

Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Zmrzlík (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1913; Petr Holland (A. Sutro: Maryina záchrana), Serafin (F. Fonson, F. Wicheler: Svatba slečny Beulemansovy) – 1913; Strýc Adolf (R. Auernheimer: Manželství podle mody), Hruška (A. Jirásek: Vojnarka, Lesní div. v Krči) j. h. – 1914; Jiří Nový (F. Bohuslav: Děti lásky), Jaroslav (týž: V mládeneckém pokoji, i MD Plzeň 1925) – oboje j. h. 1924.

Režie

Národní divadlo v Lublani

L. Fall: Dolarska princesa, týž: Ločena žena [Rozvedená paní] – 1909.

Hry

Boženka (Když voní máj), t. b. d.; Byt pro lepší dámy, rozhlas 1920, t. 1926; Román paní Marty, t. 1924, přepr. s tit. Manželský pár (Hřích paní Marty), t. 1925; V mládeneckém pokoji (Veselý slepec, Slepec šibal a moderní vdovičky), Intimní divadlo 1924, i t.; Děti lásky (Jitřenka), tamtéž 1924, t. 1940; Eva a tyran, t. [1929]; Nevěsty siroty (U ženského lékaře), t. [1929]; Král ženichů (Inu – panenská cudnost), t. [1930]; Záhadný člověk (Dvě růže), t. [1930]; Pražský slavíček, t. [1931]; U hezkých dvojčat, t. [1931]; Konec světa (Komedianti), rozmn., b. d., DÚk; Bratří Smolové (U ženského lékaře, Pryč od příbuzných), rozmn., b. d., DÚk.

Teatralita

Z propadla, 1915; Když si člověk potmě hraje, 1918; Ke konci komedie, [1918]; V noci. Hercovy vzpomínky, 1919; To byl ten krásný čas, [1920]; Za svůdnou bohyní Thalií, 1922; Pestrý svět herecký, 1923; Divadelní radosti i starosti, 1925; Z mých nejlepších let. Divadelní a životní vzpomínky, 1926; Mé vzpomínky, in Divadlo 24, 1937/38, s. 208–209; Slepec, jenž nám ukazuje krásy života, tamtéž 26, 1939/40, s. 166.

Literatura

-a: Divadlo, Moravská orlice 18. 9. 1907; R.: Lidové divadlo v Libni, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 63; -v-, Plzeňské listy 4. 9. 1911 [Čočička, Sherlock Holmes v sukních]; St, tamtéž 20. 9. 1911 [Cela, Netopýr]; Naše vyobrazení, Divadlo 10, 1911/12, s. 428; [J.] Kubík: F. B., Meziaktí smíchovských divadel 7, 1914, s. [2]; E. S. [K. Elgart Sokol], ref. To byl ten krásný čas, Lidové noviny 6. 3. 1921; K. Engelmüller, ref. V mládeneckém pokoji, Národní politika 25. 11. 1924, ráno; F. Bohuslav: Můj nekrolog, Humoristické listy 77, 1934, s. 29; nesign.: Válečný slepec, herec F. B., Československé divadlo 19, 1936, s. 48; Č. [V. Červinka], ref. Děti lásky, Zvon 40, 1939/40, s. 574; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 166, 187; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, s. 271–278; F. D. Bulánek: Světlé stíny, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 23, s. 2; F. Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Praha 1982, s. 118; L. Klosová: Život za divadlo, Praha 1986, s. 154.
LČL, ODS, PBJ III; Lublaň

František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., foto: ateliér Posselt, Smíchov. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-29/2011, sign. 29 F 12  František Bohuslav na civilní fotografii, b. d., foto: J. F. Langhans. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-50/2011, sign. 57 F 311

Životní události

  • 27. 9. 1882: narození, Praha (CZ)
  • 4. 5. 1953: úmrtí, Praha (CZ)

Další jména

Franta Bohuslav
Franta B.


Vznik: 2015
Autor: Alice Dubská



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Bohuslav,_František&oldid=16532“