Guolfinger von Steinsberg, Karl Franz: Porovnání verzí

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<span id="PageFillProgress">3</span>

<span id="PageFillProgress">3</span>

kolem 1757

kolem 1757

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

3. 3. 1806

3. 3. 1806

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

Moskva (Rusko)

Moskva (Rusko)

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

Psán též Steinsberg, von Steinsberg, pseudonym Carl Rosenau. – Člen českého šlechtického rodu ze 17. stol., syn Alexandra G. von Steins­berga, lesmistra hraběte Morzina (z téhož rodu pocházel i pozdější herec Národního divadla Florentin G. von Steinsberg). '''G'''. studoval krátce práva, ale studia nedokončil a od 1777 se věnoval psaní divadelních her. V důsledku polemik, které 1782 vzbudil jeho osvícensky orien­tovaný spis ''Geißel der Prediger ''[Metla na kazatele] a další polemické brožury, obsahující i satirické divadelní texty, musel, ač se ho tehdy zastal i J. Dobrovský, uprchnout 1784 za hranice. Z rozhodnutí císaře Josefa II. se směl bez­trestně vrátit do Prahy a pokračovat v publicistice. 1785 se přestěhoval do Vídně, kde 1785 vydával spolu s F. X. Huberem časopis ''Wiener Chronik'', od 1786 časopis ''Allgemeine Zeitge­schichte. ''Následující část jeho života byla už převážně spjata s divadlem. Jako ne vždy ­úspěšný herec je doložen v angažmá u ředitelů Ch. W. Klose a K. H. Butenopa ve Wismaru 1790/91. Po dalším, tentokrát neúspěšném pokusu o žurnalistickou kariéru ve Vídni (1793) hrál 1795/96 za vedení → A. Gramse v souboru Vlastenského divadla v Praze, zprvu pod pseudonymem Carl Rosenau. 1796 se stal ředitelem činohry Nosticova divadla a 1797 po J. Stentzschovi převzal i direkci Vlastenského divadla (včetně letních pobytů v Teplicích a v Karlových Varech). Jeho působení na obou těchto scénách však brzy skončilo. Kontrakt s Nosticovým divadlem mu vypršel na Květnou neděli 1798 a Vlastenské divadlo udržel jen do 1799, kdy je předal dosavadnímu režisérovi Gramsovi. Pro letní pobyt v Karlových Varech sestavil společnost novou a do Prahy se už nevrátil. Současně s Vlastenským divadlem vedl 1798 divadlo v Řezně, poté úspěšně 1799 v Ausburgu, 1800 v saském Freibergu a 1801 v Amsterdamu, kde se však společnost rozpadla. 28. 2. 1801 se oženil v městě Xanten s am­sterodamskou rodačkou, herečkou Marií Bilsteinovou (pozdější lvovskou herečkou Marií Recke). Hostoval pak jako herec v Kolíně nad Rýnem (1801), byl angažován ve Vratislavi (1802), ale ve stejném roce se opět stal ředitelem divadelní společnosti v Cleve a v Cáchách. Svou dráhu ukončil v Rusku. Díky angažmá v německém souboru ředitele J. Miré v Petrohradě se dostal 1803 do Moskvy, kde znovu zřídil vlastní dobře prosperující německou společnost. 1805 psal otci do Prahy, že našetřil již 10000 rublů a že se hodlá vrátit. V Moskvě se mu v prosinci 1805 narodil syn Karel. Na počátku 1806 byl však '''G'''. již vážně nemocen a vedení společnosti se musel vzdát. Brzy poté zemřel.

Psán též Steinsberg, von Steinsberg, pseudonym Carl Rosenau. – Člen českého šlechtického rodu ze 17. stol., syn Alexandra G. von Steins­berga, lesmistra hraběte Morzina (z téhož rodu pocházel i pozdější herec Národního divadla Florentin G. von Steinsberg). '''G'''. studoval krátce práva, ale studia nedokončil a od 1777 se věnoval psaní divadelních her. V důsledku polemik, které 1782 vzbudil jeho osvícensky orien­tovaný spis ''Geißel der Prediger ''[Metla na kazatele] a další polemické brožury, obsahující i satirické divadelní texty, musel, ač se ho tehdy zastal i J. Dobrovský, uprchnout 1784 za hranice. Z rozhodnutí císaře Josefa II. se směl bez­trestně vrátit do Prahy a pokračovat v publicistice. 1785 se přestěhoval do Vídně, kde 1785 vydával spolu s F. X. Huberem časopis ''Wiener Chronik'', od 1786 časopis ''Allgemeine Zeitge­schichte. ''Následující část jeho života byla už převážně spjata s divadlem. Jako ne vždy ­úspěšný herec je doložen v angažmá u ředitelů Ch. W. Klose a K. H. Butenopa ve Wismaru 1790/91. Po dalším, tentokrát neúspěšném pokusu o žurnalistickou kariéru ve Vídni (1793) hrál 1795/96 za vedení → A. Gramse v souboru Vlastenského divadla v Praze, zprvu pod pseudonymem Carl Rosenau. 1796 se stal ředitelem činohry Nosticova divadla a 1797 po J. Stentzschovi převzal i direkci Vlastenského divadla (včetně letních pobytů v Teplicích a v Karlových Varech). Jeho působení na obou těchto scénách však brzy skončilo. Kontrakt s Nosticovým divadlem mu vypršel na Květnou neděli 1798 a Vlastenské divadlo udržel jen do 1799, kdy je předal dosavadnímu režisérovi Gramsovi. Pro letní pobyt v Karlových Varech sestavil společnost novou a do Prahy se už nevrátil. Současně s Vlastenským divadlem vedl 1798 divadlo v Řezně, poté úspěšně 1799 v Ausburgu, 1800 v saském Freibergu a 1801 v Amsterdamu, kde se však společnost rozpadla. 28. 2. 1801 se oženil v městě Xanten s am­sterodamskou rodačkou, herečkou Marií Bilsteinovou (pozdější lvovskou herečkou Marií Recke). Hostoval pak jako herec v Kolíně nad Rýnem (1801), byl angažován ve Vratislavi (1802), ale ve stejném roce se opět stal ředitelem divadelní společnosti v Cleve a v Cáchách. Svou dráhu ukončil v Rusku. Díky angažmá v německém souboru ředitele J. Miré v Petrohradě se dostal 1803 do Moskvy, kde znovu zřídil vlastní dobře prosperující německou společnost. 1805 psal otci do Prahy, že našetřil již 10000 rublů a že se hodlá vrátit. V Moskvě se mu v prosinci 1805 narodil syn Karel. Na počátku 1806 byl však '''G'''. již vážně nemocen a vedení společnosti se musel vzdát. Brzy poté zemřel.

</cshow>

</cshow>

<cshow logged="1">

<cshow logged="1">

</cshow>

</cshow>

<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]

<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]