Claar, Emil: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Na jaře 1872 přijali manželé pozvání ředitele Rudolfa Wirsinga do angažmá ve Stavovském divadle v Praze, platné od sezony 1872/73. Hermine nastoupila jako herečka, '''C.''' jako režisér. Do Prahy přijeli už v červenci na několik pohostinských představení, v nichž se oba uvedli velmi dobře. '''C. ''' byl publikem, pražskými spolky i tiskem favorizován, avšak pražský Zemský výbor se 25. 3. 1875 rozhodl vybrat jako nového ředitele Eduarda Kreibiga, dosavadního nájemce zemského divadla ve Štýrském Hradci. Manželé '''C. '''veřejně oznámili, že opouštějí Prahu; publikum a spolky se s nimi velkolepě loučily na zamýšleném posledním představení (Shakespeare: ''Ein Wintermärchen,'' 28. 3. 1875, prem.). Ředitel Wirsing ale trval na podepsané smlouvě, jež stanovila konec angažmá až na Velikonoce 1876, a '''C.''' byl nucen se podřídit. | Na jaře 1872 přijali manželé pozvání ředitele Rudolfa Wirsinga do angažmá ve Stavovském divadle v Praze, platné od sezony 1872/73. Hermine nastoupila jako herečka, '''C.''' jako režisér. Do Prahy přijeli už v červenci na několik pohostinských představení, v nichž se oba uvedli velmi dobře. '''C. ''' byl publikem, pražskými spolky i tiskem favorizován, avšak pražský Zemský výbor se 25. 3. 1875 rozhodl vybrat jako nového ředitele Eduarda Kreibiga, dosavadního nájemce zemského divadla ve Štýrském Hradci. Manželé '''C. '''veřejně oznámili, že opouštějí Prahu; publikum a spolky se s nimi velkolepě loučily na zamýšleném posledním představení (Shakespeare: ''Ein Wintermärchen,'' 28. 3. 1875, prem.). Ředitel Wirsing ale trval na podepsané smlouvě, jež stanovila konec angažmá až na Velikonoce 1876, a '''C.''' byl nucen se podřídit. | ||
| − | Když '''C. '''nastupoval i s [[Claar_Hermine|manželkou]] 1872 pražské angažmá, prožívalo Stavovské divadlo období krize, jež následovalo po založení českého Prozatímního divadla (Interimstheater, 1862) a po oddělení českého souboru, s nímž odešla i významná část českého publika. Němečtí ředitelé, hrající nyní pro nepočetnou pražskou německou menšinu, řešili obtížnou situaci nasazením operet a lehkého repertoáru. '''C. '''přicházel se zkušenostmi z velkých německých scén a svými energickými kroky změnil směřování dramaturgie a zdokonalil režii. Už jeho první pražská práce (Laube – Schiller: ''Demetrius'', 5. 10. 1872) získala mimořádnou pozornost kritiky, která chválila nápaditou režii a výpravu. Vynikající úroveň měla premiéra Grillparzerova dramatu ''Die Jüdin von Toledo'' (21. 11. 1872, Stavovské divadlo, Rachel – Emma von Jakubowska, prem. ve Vídni až 21. 1. 1873). Pražskou premiéru Björnsonovy hry ''Ein Fallissement'' komentoval Alfred Klaar ve dvou číslech ''Bohemie'' v několika sloupcích a vyzvedl '''C.''' režijní i herecký výkon v jedné z hlavních rolí. Ke svým režiím si '''C.''' zpravidla přibral nějakou malou roli (včetně úkolů statistů), aby si během všech představení udržel dohled nad jejich průběhem. | + | [[File:EmilClaar.jpg|left|250px|Emil Claar, karikatura.https://de.wikipedia.org/wiki/Emil_Claar#/media/File:Emil_Claar.jpg]]Když '''C. '''nastupoval i s [[Claar_Hermine|manželkou]] 1872 pražské angažmá, prožívalo Stavovské divadlo období krize, jež následovalo po založení českého Prozatímního divadla (Interimstheater, 1862) a po oddělení českého souboru, s nímž odešla i významná část českého publika. Němečtí ředitelé, hrající nyní pro nepočetnou pražskou německou menšinu, řešili obtížnou situaci nasazením operet a lehkého repertoáru. '''C. '''přicházel se zkušenostmi z velkých německých scén a svými energickými kroky změnil směřování dramaturgie a zdokonalil režii. Už jeho první pražská práce (Laube – Schiller: ''Demetrius'', 5. 10. 1872) získala mimořádnou pozornost kritiky, která chválila nápaditou režii a výpravu. Vynikající úroveň měla premiéra Grillparzerova dramatu ''Die Jüdin von Toledo'' (21. 11. 1872, Stavovské divadlo, Rachel – Emma von Jakubowska, prem. ve Vídni až 21. 1. 1873). Pražskou premiéru Björnsonovy hry ''Ein Fallissement'' komentoval Alfred Klaar ve dvou číslech ''Bohemie'' v několika sloupcích a vyzvedl '''C.''' režijní i herecký výkon v jedné z hlavních rolí. Ke svým režiím si '''C.''' zpravidla přibral nějakou malou roli (včetně úkolů statistů), aby si během všech představení udržel dohled nad jejich průběhem. |
| − | + | Kromě silvestrovské půlnoční jednoaktovky uvedl '''C.''' ve Stavovském divadle 1873 dva své veseloherní texty, v nichž se v hlavních rolích uplatnila jeho manželka. Díky výtečným hereckým výkonům a režii byla velmi dobře přijata jednoaktovka ''Samson und Delila''. Jednoduchá zápletka jedná o pramenu vlasů, který věnovala dívka svému platonickému ctiteli, když odjížděl do ciziny, a který tento svědomitý muž při příležitosti svého sňatku posílá své někdejší (nyní už též provdané) přítelkyni zpět. Menší úspěch měla jednoaktovka ''Auf den Knien''. Pokusy o inscenaci obou her v jiných divadlech ani '''C.''' pozdější dramatické pokusy neměly větší ohlas. | |
Z Prahy '''C.''' <!--StartFragment-->odešel <!--EndFragment-->na berlínskou scénu Residenztheater (1876–79), kde studoval především konverzační a salonní hry. 1879 se stal generálním intendantem opery a činohry ve Spojených městských divadlech (Vereinigte Stadttheater) ve Frankfurtu n. M. 1880 zde byl otevřen nový operní dům (Mozart: ''Don Giovanni'') a 1900 nové činoherní jeviště. Od tohoto roku vedl '''C.''' pouze činohru. Vytvořil respektované inscenace náročného repertoáru celého 19. století, zejména děl nové generace naturalistů (Ibsen, Strindberg, Hartmann). Frankfurtská scéna se zařadila mezi renomovaná německá divadla. Pražský tisk (německý i český) ho nadále sledoval a přinášel informace o jeho práci. Po 1912 se '''C.''' stáhl do soukromí a věnoval se psaní pamětí. Byl nositelem oficiálních vyznamenání za umění a vědu. | Z Prahy '''C.''' <!--StartFragment-->odešel <!--EndFragment-->na berlínskou scénu Residenztheater (1876–79), kde studoval především konverzační a salonní hry. 1879 se stal generálním intendantem opery a činohry ve Spojených městských divadlech (Vereinigte Stadttheater) ve Frankfurtu n. M. 1880 zde byl otevřen nový operní dům (Mozart: ''Don Giovanni'') a 1900 nové činoherní jeviště. Od tohoto roku vedl '''C.''' pouze činohru. Vytvořil respektované inscenace náročného repertoáru celého 19. století, zejména děl nové generace naturalistů (Ibsen, Strindberg, Hartmann). Frankfurtská scéna se zařadila mezi renomovaná německá divadla. Pražský tisk (německý i český) ho nadále sledoval a přinášel informace o jeho práci. Po 1912 se '''C.''' stáhl do soukromí a věnoval se psaní pamětí. Byl nositelem oficiálních vyznamenání za umění a vědu. | ||
Verze z 8. 12. 2016, 11:46
Emil Claar
* 7.10. 1843 Lemberg (Lviv, UA)
† 25. 7. 1930 Frankfurt am Main (D)
herec, divadelní režisér, divadelní ředitel, literát
Za ředitele Rudolfa Wirsinga byl 1872 angažován jako režisér Stavovského divadla v Praze. Do provozu zasáhl dramaturgicky (obohatil repertoár mj. o operety a kusy lehčího žánru), pečoval též o výpravu. 1875 byl favorizovaným kandidátem na místo ředitele divadla, po neúspěchu (vybrán Eduard Kreibig) 1876 odešel do Berlína. 1879 se stal generálním intendantem činohry a opery ve Frankfurtu n. M. Jeho manželkou byla herečka Hermine Claar, roz. Delia (sňatek 1871).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
