Königsmark, Václav: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(Založena nová stránka s textem „<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> <span id="PageFillProgress">0</span> </ee:progress>{{Infobox Osoba | jméno=<ee:firstname>Václav </ee:firstn…“) |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">4</span> |
</ee:progress>{{Infobox Osoba | </ee:progress>{{Infobox Osoba | ||
| − | | jméno=<ee:firstname>Václav </ee:firstname> | + | | jméno=<ee:firstname>Václav</ee:firstname> |
| příjmení=<ee:lastname>Königsmark</ee:lastname> | | příjmení=<ee:lastname>Königsmark</ee:lastname> | ||
| − | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym>Hynek Rýdl; -vk-, -kn-, kn, vk, V. K., vkn, -vkn- </ee:pseudonym> |
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
26. 5. 1946 | 26. 5. 1946 | ||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| − | | povolání=<ee:profession></ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>divadelní a literární kritik a teoretik, dramaturg, pedagog, </ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | V české divadelní kritice 70. a 80. let 20. století patřil k nejvýraznějším představitelům mladé generace, spjaté s hnutím studiových divadel. V referátech obsáhl celou šíři divadelního spektra (činohra, opera, opereta, loutkové divadlo, pantomima ad.), i bez ohledu na dobové dělení scén na „kamenné“, „studiové“ či amatérské. Teoreticky fundovanými kritikami napomáhal v normalizačním období rozšiřovat zúžený prostor veřejného diskurzu. | |
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | </ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | ||
| + | Narodil se v rodině automechanika a vyučené švadleny, jež byla ženou v domácnosti. Ve dvou letech onemocněl dětskou obrnou, mládí strávil v léčebnách (1959–62 byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Brně, kde podstoupil řadu operací), po celý život byl odkázán na podpůrný aparát s berlemi a na vozík. Následky obrny trpěla i jeho družka, od 1981 manželka Anna, která s '''K.''' sdílela zájem o umění. | ||
| + | Po Střední všeobecně vzdělávací škole (1962–64) vystudoval 1964–69 obory čeština – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, mj. u strukturalisticky orientovaných literárních vědců F. Vodičky a M. Červenky. Absolvoval prací ''Vypravěč – fabule, jejich funkce ve významové výstavbě povídek J. Nerudy, A. P. Čechova a K. Čapka'' (1969 PhDr.). Poté nastoupil do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kde pracoval až do 1991 (1969–72 stáž, 1972–73 termínované smlouvy, 1977–81 vědecký asistent, po dosažení odborné hodnosti CSc. 1982 vědecký pracovník). 1971–77 vystudoval dálkově dramaturgii na DAMU. O aktuálním divadelním dění začal pravidelně referovat od sezony 1977/78 v samizdatovém měsíčníku ''Dialog'' (1977–80), který založil s kolegyní z ČSAV E. Stehlíkovou; souběžně publikoval v oficiálních periodikách (''Mladý svět'', ''Tvorba'' – zde zpočátku zejména o literatuře). Od 1983 psal soustavně do ''Československého loutkáře'' (člen redakční rady 1986–92), 1981–85 přispíval do ''Programu Státního divadla Brno'' (rubrika Pražské divadelní večery), ve druhé polovině 80. let se stal jedním z podstatných autorů ''Scény'' (člen redakční rady 1987–91), přispíval i do ''Dramatického umění''. Na sklonku komunistické éry psal do samizdatového sborníku ''O divadle ''(1986–89, pseudonym Hynek Rýdl). Po listopadové revoluci 1989 pokračoval v kritické činnosti zejména v ''Československém loutkáři'' (od 1993 ''Loutkář''), ''Scéně'', a po jejím zániku v ''Divadelních novinách'', i v denním tisku – především ''Lidových novinách''. | ||
| + | |||
| + | Byl nestraník. Divadelního života se účastnil také jako člen subkomise teorie a kritiky Komise divadla mladého diváka nebo komise loutkářské Svazu českých dramatických umělců (SČDU), jehož členem byl od 1986. Aktivně se podílel i na směřování amatérského divadla, byl spolupracovníkem Ústavu pro kulturně výchovnou činnost. Po změně režimu se soustředil především na divadelní a pedagogickou praxi. Společně s J. Kroftou stál 1990 u zrodu Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a spoluformoval podobu jejího studijního programu. Jako dramaturg spolupracoval s režiséry J. Burianem, J. Dudkem, J. Korčákem, H. Kofránkovou a dalšími, 1991–95 byl dramaturgem Divadla na Vinohradech a krátce šéfdramaturgem činohry Národního divadla pod vedením I. Rajmonta (1994–95 byl také členem Rady Národního divadla), kde působil až do své smrti zapříčiněné dlouhodobým onemocněním krvetvorby (Kahlerova nemoc). | ||
| + | |||
| + | Těžiště '''K'''. činnosti i přes šíři odborných zájmů a aktivit zahrnujících literární vědu, teatrologii a divadelní praxi spočívalo v divadelní kritice. Navzdory fyzickému hendikepu soustavně sledoval a soukromě (formou deníkových záznamů) reflektoval divadlo už od studentských let. Do samizdatového ''Dialogu ''přispíval bez autocenzurního omezení recenzemi i obsáhlejšími kritickými statěmi, do kterých promítal své historické školení i rozsáhlé teoretické zázemí ukotvené v tehdy potlačovaném strukturalismu a využíval je k zobecnění aktuálních tendencí divadla a dramatu. Celoživotním úběžníkem jeho kritického díla bylo téma hodnot a jejich hierarchie v umění i společnosti. Tímto zaměřením, stejně jako analytickou metodou a věcným stylem představoval typ blízký literárnímu a divadelnímu teoretikovi a kritikovi J. Grossmanovi. Odborně precizní a formulačně neútočný styl se patrně též spolupodílely na faktu, že '''K.''' kritiky se nestřetávaly s restrikcemi ze strany vládnoucího komunistického režimu. | ||
| + | |||
| + | Od počátku se dobové české kritice vymykal zájmem o všechny divadelní žánry (vedle činohry také opera, opereta, loutkové divadlo, pantomima ad.) a sledováním celého spektra českého divadla, bez ohledu na dobové dělení scén na „tradiční kamenné“ a „experimentální studiové“. Soustavně sledoval zejména HaDivadlo, Národní divadlo, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Východočeské loutkové divadlo Drak v Hradci Králové, Realistické divadlo Z. Nejedlého či Divadlo na Vinohradech. Věcnost a empatie v psaní mu přinášely respekt divadelníků, kteří ho nezřídka angažovali jako interního kritika (činohra Národního divadla během vedení M. Lukeše, Divadlo J. K. Tyla v době působení J. Buriana, HaDivadlo). Zejména díky svým příspěvkům do časopisu ''Scéna'', ve kterých reflektoval většinu podstatných inscenací druhé poloviny 80. let a v nichž sumarizoval stav divadelnictví (např. Postavení mladé tvůrčí generace v současném českém divadle, 1987), jež byly pronášeny i na půdě SČDU, se stal jedním z kritických mluvčích generace studiových divadel. V rámci legálního, široce distribuovaného tisku patřil k těm autorům, kteří nejrazantněji posouvali hranice společenské kritiky a byl mezi prvními, kdo vyslovovali dosavadní tabu jako zamlčování divadelníků proskribovaných po 1968 nebo okleštěné funkce divadelní kritiky. Schopnost pojmenovat určující tendence aktuálního vývoje si udržel i po 1989, kdy postihl proměnu společenské funkce divadla (vyčerpání její mimoumělecké role) v nové situaci (např. studie Co s „trojským koněm“ po vítězné bitvě?, 1991). | ||
| + | |||
| + | Prostupování literárněvědných a teatrologických aprobací bylo charakteristické i pro '''K.''' vědeckou práci. Od 70. let pravidelně reflektoval soudobé české drama v historických i aktuálních souvislostech, se setrvalým zřetelem k tématu dramatizace a adaptace. Své názory k této problematice shrnul v publikaci ''Bloudění a východiska. České drama a divadlo šedesátých až osmdesátých let ''(1990). Psal i články a studie o domácích dramaticích (např. J. Topol, K. Steigerwald, F. Hrubín nebo K. Čapek). Hlouběji se věnoval také problematice českého herectví. Napsal desítky slovníkových hesel teoretických a historických pojmů i osobností z oblasti literatury, dramatu a divadla (''Národní divadlo a jeho předchůdci'', 1988; ''Československý biografický slovník'', 1992; ''Slovník literární teorie'', 1977, rozšířeno 1984; ''Slovník světových literárních děl'', I. a II. díl, 1988 a 1989). | ||
| + | |||
| + | Jako dramaturg Divadla na Vinohradech (1991–95) usiloval o rozšíření repertoáru o nové a náročnější tituly jako byly ''Červené nosy'' P. Barnese (česká premiéra 1993), na česká jeviště uvedl např. ''Tanec na konci léta'' B. Friela (česká premiéra 1993). Jeho dramaturgické schopnosti vyhledávaly i menší scény, ať už formou standardní spolupráce či poradenství (např. Východočeské loutkové divadlo Drak nebo Divadlo v Řeznické). I do této pozice se promítala '''K.''' profese historika – kromě původních statí vztahujících se k uváděným inscenacím napsal také řadu hereckých nekrologů. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| + | == <ee:bibliography_label>Pseudonymy a šifry</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Hynek Rýdl; -vk-, -kn-, kn, vk, V. K., vkn, -vkn- </ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content/> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Dramaturgie</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>A. Vampilov: ''Rozloučení s červnem, ''DISK 1976<br/>J. Radičkov: ''Pokus o ''létání, Státní divadlo Oldřicha Stibora Olomouc 1986 (dramaturgická spolupráce)<br/>E. Ionesco: ''Král umírá'', Divadlo Odysseus Olomouc 1991 (dramaturgická spolupráce)<br/>J. Osborne: Komik, Divadlo na Vinohradech 1992<br/>W. Shakespeare: ''Romeo a Julie'', Divadlo na Vinohradech 1992<br/>G. Preissová: ''Gazdina roba'', Divadlo na Vinohradech 1992<br/>O. Daněk: ''Jak snadné je vládnout aneb Karel IV. – autoportrét'', Divadlo na Vinohradech 1993<br/>B. Friel: ''Tanec na konci léta'', Divadlo na Vinohradech 1993<br/>P. Barnes: ''Červené nosy'', Divadlo na Vinohradech 1993<br/>J. Anouilh: ''Julien aneb Neprobuďte madam, ''Divadlo na Vinohradech 1994<br/>E. O´Neill: ''Smutek sluší Elektře'', Divadlo na Vinohradech 1995<br/>B. Friel: ''Otcové a děti'', Divadlo na Vinohradech 1995''<br/>...a Ester je jasná hvězda'', Agentura Elektra 1995<br/>Ch. Keatleyová: ''Máma říkala, že bych neměla'', Divadlo na Vinohradech 1995<br/>J. Krofta – J. Kroftová: ''Don Quijote'', Divadlo Drak Hradec Králové 1996<br/>A. P. Čechov: ''Višňový sad'', Národní divadlo 1996<br/>D. Fo: ''Zrod potulného komedianta. Mysteria Buffa'', Divadlo v Řeznické 1996</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Zvukové a audiovizuální záznamy díla</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>''Komik ''(Divadlo na Vinohradech 1992), neveřejný záznam 1992''<br/>Romeo a Julie'' (Divadlo na Vinohradech 1992), neveřejný záznam 1992''<br/>Gazdina roba'' (Divadlo na Vinohradech 1992), neveřejný záznam 1992, Česká televize 1994''<br/>Jak snadné je vládnout aneb Karel IV. – autoportrét'' (Divadlo na Vinohradech 1993), neveřejný záznam 1993''<br/>Tanec na konci léta'' (Divadlo na Vinohradech 1993), neveřejný záznam 1993''<br/>Červené nosy'' (Divadlo na Vinohradech 1993), neveřejný záznam 1993''<br/>Julien aneb Neprobuďte madam ''(Divadlo na Vinohradech 1994), neveřejný záznam 1994''<br/>Smutek sluší Elektře'' (Divadlo na Vinohradech 1995), neveřejný záznam 1995''<br/>Otcové a děti'' (Divadlo na Vinohradech 1995), neveřejný záznam 1995''<br/>Máma říkala, že bych neměla'' (Divadlo na Vinohradech 1995), neveřejný záznam 1997, Česká televize 1997<br/>J. Krofta – J. Kroftová: ''Don Quijote'' (Divadlo Drak Hradec Králové 1996), neveřejný záznam 1996<br/>A. P. Čechov: ''Višňový sad'' (Národní divadlo 1996), neveřejný záznam 1996</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Literární archiv Památníku národního písemnictví: osobní fond | ||
| + | |||
| + | </ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>publikace s bibliografickými soupisy:<br/>E. Stehlíková a kol.: Bibliografie V. Königsmarka, ''Divadelní revue'' 12, 2001, č. 2, s. 95‒110 | ||
| + | |||
| + | Königsmark, V., PhDr., literární a divadelní teoretik a kritik, ''Databáze českého amatérského divadla'' [online], URL: ''‹http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost_amp_id=2412›''<br/>E. Stehlíková: Miniportrét – V. Königsmark. ''Československý loutkář ''39, 1989, s. 115 '<br/>R. Erml: Provaz o dvou smyčkách, ''Divadelní noviny'' 4, 1995, č. 7, s. 3 <br/>M. Morrison: Man With a Mission. Dramaturge V. Königsmark uses theater to tell the truth about life – but is Prague ready to hear it?, ''The Prague Post'' 5, 1995, č. 18, s. 3, příloha Night _amp_ Day<br/>R. Erml: Generalizace mě děsí (rozhovor), ''Divadelní noviny'' 4, 1995, č. 18, s. 1, 4 | ||
| + | |||
| + | nekrology:<br/>jmc [J. Machalická]: Ztráta pro divadelní vědu. Praha: Odešel V. Königsmark, ''Lidové noviny'' 18. 5. 1996<br/>nesign.: Po dlouhé těžké nemoci..., ''Svobodné slovo'' 18. 5. 1996<br/>rh [R. Hrdinová]: Zemřel V. Königsmark, ''Právo'' 18. 5. 1996<br/>spa [M. Spáčilová]: Zemřel divadelník V. Königsmark, ''Mladá fronta Dnes'' 18. 5. 1996<br/>J. Kudláčková: Rozloučení s divadelním teoretikem a kritikem V. Königsmarkem, ''Denní Telegraf'' 24. 5. 1996<br/>B. Nekolný: Tomu, kdo myslel o divadle, ''Lidové noviny'' 24. 5. 1996<br/>V. Havel: Prezident věří v moudrost občana, ''Lidové noviny ''27. 5. 1996 <br/>VM [V. Macura]: Za V. Königsmarkem, ''Tvar ''7, 1996, č. 12, s. 2 <br/>J. Kudláčková: Zemřeli. V. Königsmark, 26. 5. 1946 Praha – 17. 5. 1996 Praha, ''Divadelní noviny'' 5, 1996, č. 12, s. 2 <br/>M. Klíma: PhDr. V. Königsmark, ''Loutkář'' 46, 1996, s. 124 <br/>P. Pinkasová: ''Kritiky V. Königsmarka v období normalizace (1969''‒''1989)'', bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 2009<br/>R. Kunderová: ''Eroze autoritativního diskursu v české divadelní kritice v období tzv. přestavby (1985-1989)'', disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 2013<br/>J. Součková: PhDr. V. Königsmark, ''Divadelní měsíčník ''[Divadlo na Vinohradech], srpen 2014 [online], URL: ''[http://bulletiny.divadlonavinohradech.com/m2014-08/portret.html http://bulletiny.divadlonavinohradech.com/m2014-08/portret.html]''<br/>P. Janoušek: ''Ten, který byl. V. Macura mezi literaturou, vědou a hrou'', 2014</ee:bibliography_content> | ||
| + | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
Verze z 21. 11. 2016, 14:48
Václav Königsmark
* 26. 5. 1946 Praha (CZ)
† 17. 5. 1996 Praha (CZ)
divadelní a literární kritik a teoretik, dramaturg, pedagog
V české divadelní kritice 70. a 80. let 20. století patřil k nejvýraznějším představitelům mladé generace, spjaté s hnutím studiových divadel. V referátech obsáhl celou šíři divadelního spektra (činohra, opera, opereta, loutkové divadlo, pantomima ad.), i bez ohledu na dobové dělení scén na „kamenné“, „studiové“ či amatérské. Teoreticky fundovanými kritikami napomáhal v normalizačním období rozšiřovat zúžený prostor veřejného diskurzu.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
