Brož, Antonín: Porovnání verzí

| povolání=<ee:profession>herec, režisér, divadelní ředitel,</ee:profession>

| povolání=<ee:profession>herec, režisér, divadelní ředitel,</ee:profession>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>

</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>

Narodil se do herecké rodiny Karla (1851−1925) a Kateřiny (rozené Schneiderové, viz Činohra 19. stol., 1861−1951) B., na štaci Choděrovy společnosti. Z pěti sourozenců se herectví věnovaly sestry Růžena (provd. Opravilová, 1892−1976) a Marie (provd. Lhotová, podruhé Stejskalová, 1901−1987). Hudební nadání zděděné po otci rozvinul při studiu na varhanickém oddělení Státní konzervatoře v Brně (1912−15), kde byl jeho profesorem hudební teorie L. Janáček. První dětské role hrál u Šumovy společnosti, později působil u divadelní společnosti svého otce, kde se setkával s hostujícími umělci z Prahy nebo z Brna. 1915 musel narukovat, byl však přeložen k vojenské hudbě. V posledním válečném roce byl zproštěn vojenské služby a přidělen jako dělník do cukrovaru v Oslavanech. 1919 získal angažmá v činohře brněnského Národního divadla (kde statoval již za studií), 1922 přešel do Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě. V březnu 1940, kdy byla budova Národního divadla moravskoslezského zabrána Němci, se stal důvěrníkem činohry a spolu s J. Paclem se účastnil ministerských jednání o financích na adaptaci Národního domu, kam se české divadlo přestěhovalo. 1941 odešel do Prahy, kde žila rodina jeho bratra, plukovníka generálního štábu Jaroslava B., t. č. v zahraničí. Získal angažmá v pražské Uranii (1941–45) i příležitost k několika filmovým rolím. Po osvobození se na jednu sezonu vrátil do Ostravy. 1946 se stal krátce uměleckým ředitelem Divadla Těšínského Slezska v Českém Těšíně, kde založil samostatný operetní soubor, těšící se značné divácké oblibě. 1947 nastoupil do činohry Slezského národního divadla v Opavě, kde působil do konce 1953. Od 1. ledna 1954 získal vytoužené angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde zůstal až do odchodu do penze (1960) a kde i nadále pohostinsky vystupoval. 1959 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Zemřel nečekaně ve svém bytě v Ostravě-Porubě. (Úmrtí, lékařem stanoveno post mortem, bývá chybně uváděno též 22. či 29. 12. 1983.)

Narodil se do herecké rodiny Karla (1851−1925) a Kateřiny (rozené Schneiderové, viz Činohra 19. stol., 1861−1951) B., na štaci Choděrovy společnosti. Z pěti sourozenců se herectví věnovaly sestry Růžena (provd. Opravilová, 1892−1976) a Marie (provd. Lhotová, podruhé Stejskalová, 1901−1987). Hudební nadání zděděné po otci rozvinul při studiu na varhanickém oddělení Státní konzervatoře v Brně (1912−15), kde byl jeho profesorem hudební teorie L. Janáček. První dětské role hrál u Šumovy společnosti, později působil u divadelní společnosti svého otce, kde se setkával s hostujícími umělci z Prahy nebo z Brna. 1915 musel narukovat, byl však přeložen k vojenské hudbě. V posledním válečném roce byl zproštěn vojenské služby a přidělen jako dělník do cukrovaru v Oslavanech. 1919 získal angažmá v činohře brněnského Národního divadla (kde statoval již za studií), 1922 přešel do Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě. V březnu 1940, kdy byla budova Národního divadla moravskoslezského zabrána Němci, se stal důvěrníkem činohry a spolu s J. Paclem se účastnil ministerských jednání o financích na adaptaci Národního domu, kam se české divadlo přestěhovalo. 1941 odešel do Prahy, kde žila rodina jeho bratra, plukovníka generálního štábu Jaroslava B., t. č. v zahraničí. Získal angažmá v pražské Uranii (1941–45) i příležitost k několika filmovým rolím. Po osvobození se na jednu sezonu vrátil do Ostravy. 1946 se stal krátce uměleckým ředitelem Divadla Těšínského Slezska v Českém Těšíně, kde založil samostatný operetní soubor, těšící se značné divácké oblibě. 1947 nastoupil do činohry Slezského národního divadla v Opavě, kde působil do konce 1953. Od 1. ledna 1954 získal vytoužené angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde zůstal až do odchodu do penze (1960) a kde i nadále pohostinsky vystupoval. 1959 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Zemřel nečekaně ve svém bytě v Ostravě-Porubě. (Úmrtí, lékařem stanoveno post mortem, bývá chybně uváděno též 22. či 29. 12. 1983.)

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">

<ee:documentation>

<ee:documentation>

</ee:documentation>

</ee:documentation>

</cshow>

</cshow>