Matys, Vojta: Porovnání verzí

</ee:perex>

</ee:perex>

Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel jejími štacemi v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk ''a mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci''. Od října 1912 se stal členem Divadla královského města Plzně, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní E. Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně v pražském ND, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (prov.  8. 3. 1920 v sále Heinovky).  Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Obsáhlý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný, tvárný, jímavý hlas schopný dramatických akcentů a jemných citových nuancí. V obličeji upoutávalo nápadně vysoké čelo se silně vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k  figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V ND odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu ND do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v ND řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v  české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků.

Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel jejími štacemi v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk ''a mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci''. Od října 1912 se stal členem Divadla královského města Plzně, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní E. Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně v pražském ND, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (prov.  8. 3. 1920 v sále Heinovky).  Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Obsáhlý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný, tvárný, jímavý hlas schopný dramatických akcentů a jemných citových nuancí. V obličeji upoutávalo nápadně vysoké čelo se silně vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k  figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V ND odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu ND do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v ND řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v  české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků.

</ee:content>

</ee:content>

   | resultsfooter=\n\n

   | resultsfooter=\n\n

   | noresultsheader=\n

   | noresultsheader=\n

<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]

<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]

[[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category>

[[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category>

<noinclude><languages></languages></noinclude>

<noinclude><languages></languages></noinclude>