Thun-Hohenstein, Jan Josef František Antonín: Porovnání verzí

| jméno=<ee:firstname>Jan Josef František Antonín </ee:firstname>  

| povolání=<ee:profession>mecenáš, </ee:profession>

Rozsáhlý majetek umožňoval '''T'''. četné aktivity, včetně stavebních. V děčínském zámku položil základy rozsáhlé zámecké knihovny, kromě toho zde byly sbírky starožitností, přírodnin, mincí a fungovalo i zámecké divadlo. Významně podpořil veřejné pražské divadlo, a to propůjčováním sálu svého malostranského paláce (čp. 176/III) divadelním společnostem. První zjištěné představení šlechtických ochotníků se tu konalo 3. 2. 1737 (⇒ ''Straka ''1919/20). Další zpráva o divadelním představení v tomto paláci se váže k pražské návštěvě Marie Terezie a Františka Lotrinského v srpnu a září 1754, kteří se 29. 8. zúčastnili představení dvou francouzských her ve zdejším „krásném sále“. '''T'''. osobně převzal roli Harlekýna a orchestr byl složen z příslušníků šlechty. Ve stejné roli '''T'''. vystupoval už o dva roky dříve, v lednu a únoru 1752, kdy šlechtická společnost s vlastním orchestrem provedla francouzské veselohry ''La double inconstance'' [Dvojí nestálost] a ''Le retour de la tendresse'' [Návrat milované] v sále u barona Netolického. Velký sál Thunovského paláce příležitostně sloužil k pořádání divadelních představení a koncertů. Pro divadelní účely byl patrně upraven až 1768, kdy se zde 4. 4. konalo představení pantomimy s hudbou vídeňského skladatele Ch. Manna''Der durch die Macht des Cupido glücklich gewordene Harlequin ''[Mocí Cupidovou obšťastněný Harlekýn], ve stejném roce v něm vystupovala i společnost → J. J. Bruniana. 1779 bylo v sále zařízeno divadlo o 33 lóžích a galerii, 4. 11. 1779 zde hrála → Tillyho společnost pod vedením → M. Scholze blíže neznámou hru ''Claire''. Od 1781 provozoval Thunovské divadlo → P. Bondini, který si vedl natolik zdatně, že si jeho hereckou společnost při své návštěvě Prahy v září 1783 oblíbil i císař Josef II. a doporučil ji hraběti → Františku Antonínu Nosticovi k angažování do jeho nového divadla, což se stalo již v příštím roce. Kromě Bondiniho hrála v Thunovském paláci také společnost Vlastenského divadla → V. Mihuleho a J. Butteaua a společnost → F. Spenglera. Divadlo zaniklo 26. 8. 1794 při nočním požáru, po představení Kurfiřtské saské herecké společnosti vedené tehdy → F. Secondou, která zde pravidelně v letním období hostovala od 1782 (E. Schikaneder: ''Der redliche Landmann'', jednou z verzí příčiny požáru byla působivá iluminace portrétu císaře v závěru představení). '''T'''. syn Václav Josef Jan (1739–96) se tehdy k Secondovi zachoval velmi šlechetně, neboť nepožadoval žádnou náhradu škody, přestože podle platné nájemní smlouvy ji v případě požáru měl uhradit nájemce. 1801 odkoupili objekt čeští stavové a dali ho přebudovat na sněmovní dům (dnes sídlo Parlamentu ČR).