Tegernseeský zlomek: Porovnání verzí

Uváděny též jako ''Božítělový zlomek hry mnichovské'', ''Mnichovská – Tegernseeská hra o Božím těle'', ''Hra na Boží tělo (Tegernseeský zlomek)''. – Na jednom ze dvou listů, dnes rozpůleném, jsou zapsány ve třech výstupech (75 v.) texty volně zpracované dle starozákonních příběhů. V prvním výstupu (20 v.) se spícímu proroku Eliášovi (Helias) zjevuje Anděl s výzvou, aby se posílen chlebem a olejem vydal na cestu. Eliáš ukazuje oba dary a odchází. Této scéně, inspirované První knihou Královskou (kap. 17, v. 10–16 a kap. 19, v. 5–8), patrně chybí začátek. Druhým výstupem starozákonního bloku je monolog Ježíše (Jesus) oznamujícího, že potěší truchlivé a lačné chlebem svého těla (14 v.). Ve třetím výstupu (39 v.) Ježíš volá Mojžíše (Moyses) a přikazuje mu, aby utěšil svůj lid. Mojžíš si však stěžuje, že lid je neposlušný. Poté vyzván Ježíšem pobídne lid ke zbožnosti. Všechny výstupy jsou inspirovány Biblí, avšak zbaveny popisných detailů a konkrétního dějového kontextu. Zůstávají volně zpracovány pouze jako základní samostatné akce (dějová gesta) příběhů. Ježíš v nich nevystupuje jako historická postava, ale v pozici druhé osoby božské Trojice jako Bůh Syn. Svým obsahem a zpracováním jsou texty (zejména eliášovský) v evropském kontextu zcela ojedinělé. Dosavadní označení textů jako zbytku božítělové hry je pouhým dohadem, neboť mohou být částí her k jiným příležitostem (např. her prorockých, vánočních, zelenočtvrtečních, nebo součástí kristologického mysteria se starozákonními prefiguracemi).

Uváděny též jako ''Božítělový zlomek hry mnichovské'', ''Mnichovská – Tegernseeská hra o Božím těle'', ''Hra na Boží tělo (Tegernseeský zlomek)''. – Na jednom ze dvou listů, dnes rozpůleném, jsou zapsány ve třech výstupech (75 v.) texty volně zpracované dle starozákonních příběhů. V prvním výstupu (20 v.) se spícímu proroku Eliášovi (Helias) zjevuje Anděl s výzvou, aby se posílen chlebem a olejem vydal na cestu. Eliáš ukazuje oba dary a odchází. Této scéně, inspirované První knihou Královskou (kap. 17, v. 10–16 a kap. 19, v. 5–8), patrně chybí začátek. Druhým výstupem starozákonního bloku je monolog Ježíše (Jesus) oznamujícího, že potěší truchlivé a lačné chlebem svého těla (14 v.). Ve třetím výstupu (39 v.) Ježíš volá Mojžíše (Moyses) a přikazuje mu, aby utěšil svůj lid. Mojžíš si však stěžuje, že lid je neposlušný. Poté vyzván Ježíšem pobídne lid ke zbožnosti. Všechny výstupy jsou inspirovány Biblí, avšak zbaveny popisných detailů a konkrétního dějového kontextu. Zůstávají volně zpracovány pouze jako základní samostatné akce (dějová gesta) příběhů. Ježíš v nich nevystupuje jako historická postava, ale v pozici druhé osoby božské Trojice jako Bůh Syn. Svým obsahem a zpracováním jsou texty (zejména eliášovský) v evropském kontextu zcela ojedinělé. Dosavadní označení textů jako zbytku božítělové hry je pouhým dohadem, neboť mohou být částí her k jiným příležitostem (např. her prorockých, vánočních, zelenočtvrtečních, nebo součástí kristologického mysteria se starozákonními prefiguracemi).

Uváděn též jako ''Tegernseeská vánoční hra''. – Na druhé straně listu s počátkem hry na Květnou neděli je závěr nejstaršího dochovaného zápisu české vánoční hry s koncem pravděpodobně pastýřské scény (11 v.) a celým tříkrálovým výstupem (26 v.). V první části tohoto zlomku mluví v kazatelsky znějící replice jeden z těch, „kteří se tuto sebrali“ (snad jeden z pastýřů) a vyzývá všechny, aby se požehnali (pokřižovali). Hned nato přicházejí tři králové, slova se ujímá pouze Baltazar. Zdraví děťátko, předává dary a prosí o odpuštění hříchů a o požehnání na zpáteční cestu. V evropském kontextu je jedinečná odpověď Ježíška, který je zde označen jako „parvulus Jesus“ (maličký Ježíš). Děkuje králům za dary, odpouští hříchy a slibuje nebeské království (v mladší ''Hesenské vánoční hře'' z 1450–60 zpívá v ukolébavkovém stylu o svém příštím utrpení). Při realizaci této scény byl Ježíšek nejspíše představován soškou a jeho repliku pronesl někdo zástupně. V rukopise je pod jeho replikou zapsáno: „Anyčka za…“, není tedy vyloučeno, že text recitovala dívka. Na závěr předepisuje latinská poznámka tříkrálovou obchůzku kostela.

Uváděn též jako ''Tegernseeská vánoční hra''. – Na druhé straně listu s počátkem hry na Květnou neděli je závěr nejstaršího dochovaného zápisu české vánoční hry s koncem pravděpodobně pastýřské scény (11 v.) a celým tříkrálovým výstupem (26 v.). V první části tohoto zlomku mluví v kazatelsky znějící replice jeden z těch, „kteří se tuto sebrali“ (snad jeden z pastýřů) a vyzývá všechny, aby se požehnali (pokřižovali). Hned nato přicházejí tři králové, slova se ujímá pouze Baltazar. Zdraví děťátko, předává dary a prosí o odpuštění hříchů a o požehnání na zpáteční cestu. V evropském kontextu je jedinečná odpověď Ježíška, který je zde označen jako „parvulus Jesus“ (maličký Ježíš). Děkuje králům za dary, odpouští hříchy a slibuje nebeské království (v mladší ''Hesenské vánoční hře'' z 1450–60 zpívá v ukolébavkovém stylu o svém příštím utrpení). Při realizaci této scény byl Ježíšek nejspíše představován soškou a jeho repliku pronesl někdo zástupně. V rukopise je pod jeho replikou zapsáno: „Anyčka za…“, není tedy vyloučeno, že text recitovala dívka. Na závěr předepisuje latinská poznámka tříkrálovou obchůzku kostela.