Tegernseeský zlomek: Porovnání verzí

Uváděny též jako ''Božítělový zlomek hry mnichovské'', ''Mnichovská – Tegernseeská hra o Božím těle'', ''Hra na Boží tělo (Tegernseeský zlomek)''. – Na jednom ze dvou listů, dnes rozpůleném, jsou zapsány ve třech výstupech (75 v.) texty volně zpracované dle starozákonních příběhů. V prvním výstupu (20 v.) se spícímu proroku Eliášovi (Helias) zjevuje Anděl s výzvou, aby se posílen chlebem a olejem vydal na cestu. Eliáš ukazuje oba dary a odchází. Této scéně, inspirované První knihou Královskou (kap. 17, v. 10–16 a kap. 19, v. 5–8), patrně chybí začátek. Druhým výstupem starozákonního bloku je monolog Ježíše (Jesus) oznamujícího, že potěší truchlivé a lačné chlebem svého těla (14 v.). Ve třetím výstupu (39 v.) Ježíš volá Mojžíše (Moyses) a přikazuje mu, aby utěšil svůj lid. Mojžíš si však stěžuje, že lid je neposlušný. Poté vyzván Ježíšem pobídne lid ke zbožnosti. Všechny výstupy jsou inspirovány Biblí, avšak zbaveny popisných detailů a konkrétního dějového kontextu. Zůstávají volně zpracovány pouze jako základní samostatné akce (dějová gesta) příběhů. Ježíš v nich nevystupuje jako historická postava, ale v pozici druhé osoby božské Trojice jako Bůh Syn. Svým obsahem a zpracováním jsou texty (zejména eliášovský) v evropském kontextu zcela ojedinělé. Dosavadní označení textů jako zbytku božítělové hry je pouhým dohadem, neboť mohou být částí her k jiným příležitostem (např. her prorockých, vánočních, zelenočtvrtečních, nebo součástí kristologického mysteria se starozákonními prefiguracemi).

Uváděny též jako ''Božítělový zlomek hry mnichovské'', ''Mnichovská – Tegernseeská hra o Božím těle'', ''Hra na Boží tělo (Tegernseeský zlomek)''. – Na jednom ze dvou listů, dnes rozpůleném, jsou zapsány ve třech výstupech (75 v.) texty volně zpracované dle starozákonních příběhů. V prvním výstupu (20 v.) se spícímu proroku Eliášovi (Helias) zjevuje Anděl s výzvou, aby se posílen chlebem a olejem vydal na cestu. Eliáš ukazuje oba dary a odchází. Této scéně, inspirované První knihou Královskou (kap. 17, v. 10–16 a kap. 19, v. 5–8), patrně chybí začátek. Druhým výstupem starozákonního bloku je monolog Ježíše (Jesus) oznamujícího, že potěší truchlivé a lačné chlebem svého těla (14 v.). Ve třetím výstupu (39 v.) Ježíš volá Mojžíše (Moyses) a přikazuje mu, aby utěšil svůj lid. Mojžíš si však stěžuje, že lid je neposlušný. Poté vyzván Ježíšem pobídne lid ke zbožnosti. Všechny výstupy jsou inspirovány Biblí, avšak zbaveny popisných detailů a konkrétního dějového kontextu. Zůstávají volně zpracovány pouze jako základní samostatné akce (dějová gesta) příběhů. Ježíš v nich nevystupuje jako historická postava, ale v pozici druhé osoby božské Trojice jako Bůh Syn. Svým obsahem a zpracováním jsou texty (zejména eliášovský) v evropském kontextu zcela ojedinělé. Dosavadní označení textů jako zbytku božítělové hry je pouhým dohadem, neboť mohou být částí her k jiným příležitostem (např. her prorockých, vánočních, zelenočtvrtečních, nebo součástí kristologického mysteria se starozákonními prefiguracemi).

Uváděn též jako ''Tegernseeská vánoční hra''. – Na druhé straně listu s počátkem hry na Květnou neděli je závěr nejstaršího dochovaného zápisu české vánoční hry s koncem pravděpodobně pastýřské scény (11 v.) a celým tříkrálovým výstupem (26 v.). V první části tohoto zlomku mluví v kazatelsky znějící replice jeden z těch, „kteří se tuto sebrali“ (snad jeden z pastýřů) a vyzývá všechny, aby se požehnali (pokřižovali). Hned nato přicházejí tři králové, slova se ujímá pouze Baltazar. Zdraví děťátko, předává dary a prosí o odpuštění hříchů a o požehnání na zpáteční cestu. V evropském kontextu je jedinečná odpověď Ježíška, který je zde označen jako „parvulus Jesus“ (maličký Ježíš). Děkuje králům za dary, odpouští hříchy a slibuje nebeské království (v mladší ''Hesenské vánoční hře'' z 1450–60 zpívá v ukolébavkovém stylu o svém příštím utrpení). Při realizaci této scény byl Ježíšek nejspíše představován soškou a jeho repliku pronesl někdo zástupně. V rukopise je pod jeho replikou zapsáno: „Anyčka za…“, není tedy vyloučeno, že text recitovala dívka. Na závěr předepisuje latinská poznámka tříkrálovou obchůzku kostela.

Uváděn též jako ''Tegernseeská vánoční hra''. – Na druhé straně listu s počátkem hry na Květnou neděli je závěr nejstaršího dochovaného zápisu české vánoční hry s koncem pravděpodobně pastýřské scény (11 v.) a celým tříkrálovým výstupem (26 v.). V první části tohoto zlomku mluví v kazatelsky znějící replice jeden z těch, „kteří se tuto sebrali“ (snad jeden z pastýřů) a vyzývá všechny, aby se požehnali (pokřižovali). Hned nato přicházejí tři králové, slova se ujímá pouze Baltazar. Zdraví děťátko, předává dary a prosí o odpuštění hříchů a o požehnání na zpáteční cestu. V evropském kontextu je jedinečná odpověď Ježíška, který je zde označen jako „parvulus Jesus“ (maličký Ježíš). Děkuje králům za dary, odpouští hříchy a slibuje nebeské království (v mladší ''Hesenské vánoční hře'' z 1450–60 zpívá v ukolébavkovém stylu o svém příštím utrpení). Při realizaci této scény byl Ježíšek nejspíše představován soškou a jeho repliku pronesl někdo zástupně. V rukopise je pod jeho replikou zapsáno: „Anyčka za…“, není tedy vyloučeno, že text recitovala dívka. Na závěr předepisuje latinská poznámka tříkrálovou obchůzku kostela.

Uváděn též pod názvy ''Incipit ludus in die palmarum'', ''Tegernseeská pašijová hra'', ''Hra na Květnou neděli (Tegernseeský zlomek)''. – Text nadepsaný ''Incipit ludus in die palmarum ''[Začíná hra v den palem, tj. na Květnou neděli] je nepochybně počátkem hry pašijové. Dosud byl mylně označován za hru o Květné neděli, o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Titulu třeba rozumět tak, že je to hra, která má být uváděna „v den“ (in die) Květné neděle. Úvodní responsorium ''Collegerunt'', které předepisuje latinská poznámka, je přeneseno z liturgie svěcení palem Květné neděle do kontextu dramatické hry jako vstupní slavnostní latinský zpěv dopro­vázející průvod vystupujících postav. Vznikla tak vlastně část latinsko-českého dramatického tex­tu. Responsorium je sestaveno z citací Janova evangelia (11, 47–53). Zpívá se v něm o tom, že se shromážděná velerada ještě před vjezdem Ježíše do Jeruzaléma radí, jak proti němu zakročit a zabránit možnému povstání. Představitel kněze Annáše pak latinským zpěvem uvádí české osmiverší, v němž cituje výrok kněze Kaifáše, že je lépe, aby zemřel jeden člověk než celý národ. Tato slova opakuje postava Kaifáše latinsky a poté znovu v českém šestiverší. Scénu uzavírá krátký narativní zpěv apoštolů a pravděpodobně jejich přesun na jiné místo. Ze zlomku dalšího výstupu lze poznat směřování k pašijové hře. Pokušitel (Temptator) má Ježíše vést na horu (či „nahoru“), což evokuje evangelijní scénu pokušení na poušti. Podle srovnání s podobnými hrami však ob­vykle po ''Collegerunt ''následoval výstup Jidáše s ëáblem, který uvádí Jidáše do velerady. Jde tedy zřejmě o chybný přepis (označení Judas bylo zaměněno za Jesus). Hra pravděpodobně pokračovala Jidášovou zradou, scénami na Olivetu atd., které se nedochovaly. Latinské scénické poznámky zlomku určují i hlasové výrazové prostředky („ať hlasitě zazpívá“ apod.) a gestiku (postava obrácená k divákům ukazuje na osobu, o které nebo ke které mluví).

Uváděn též pod názvy ''Incipit ludus in die palmarum'', ''Tegernseeská pašijová hra'', ''Hra na Květnou neděli (Tegernseeský zlomek)''. – Text nadepsaný ''Incipit ludus in die palmarum ''[Začíná hra v den palem, tj. na Květnou neděli] je nepochybně počátkem hry pašijové. Dosud byl mylně označován za hru o Květné neděli, o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Titulu třeba rozumět tak, že je to hra, která má být uváděna „v den“ (in die) Květné neděle. Úvodní responsorium ''Collegerunt'', které předepisuje latinská poznámka, je přeneseno z liturgie svěcení palem Květné neděle do kontextu dramatické hry jako vstupní slavnostní latinský zpěv dopro­vázející průvod vystupujících postav. Vznikla tak vlastně část latinsko-českého dramatického tex­tu. Responsorium je sestaveno z citací Janova evangelia (11, 47–53). Zpívá se v něm o tom, že se shromážděná velerada ještě před vjezdem Ježíše do Jeruzaléma radí, jak proti němu zakročit a zabránit možnému povstání. Představitel kněze Annáše pak latinským zpěvem uvádí české osmiverší, v němž cituje výrok kněze Kaifáše, že je lépe, aby zemřel jeden člověk než celý národ. Tato slova opakuje postava Kaifáše latinsky a poté znovu v českém šestiverší. Scénu uzavírá krátký narativní zpěv apoštolů a pravděpodobně jejich přesun na jiné místo. Ze zlomku dalšího výstupu lze poznat směřování k pašijové hře. Pokušitel (Temptator) má Ježíše vést na horu (či „nahoru“), což evokuje evangelijní scénu pokušení na poušti. Podle srovnání s podobnými hrami však ob­vykle po ''Collegerunt ''následoval výstup Jidáše s ëáblem, který uvádí Jidáše do velerady. Jde tedy zřejmě o chybný přepis (označení Judas bylo zaměněno za Jesus). Hra pravděpodobně pokračovala Jidášovou zradou, scénami na Olivetu atd., které se nedochovaly. Latinské scénické poznámky zlomku určují i hlasové výrazové prostředky („ať hlasitě zazpívá“ apod.) a gestiku (postava obrácená k divákům ukazuje na osobu, o které nebo ke které mluví).