Kodíček, Josef: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">4</span>
 
<span id="PageFillProgress">4</span>
−
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
−
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Josef</ee:firstname>  
−
| jméno = <ee:firstname>Josef</ee:firstname>  
+
| příjmení=<ee:lastname>Kodíček</ee:lastname>
−
| příjmení = <ee:lastname>Kodíček</ee:lastname>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:pseudonym>
−
| pseudonym = <ee:pseudonym>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:pseudonym>
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
−
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
 
24. 1. 1892
 
24. 1. 1892
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Praha (CZ)
 
Praha (CZ)
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
3. 11. 1954
 
3. 11. 1954
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Mnichov (CZ)
 
Mnichov (CZ)
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| povolání = <ee:profession>divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér,</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
−
</ee:perex>
+
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
−
<cshow logged="1">
+
−
<ee:content>
+
 
Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka Hermanna K. a Hermine, roz. Jedlinsky. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. Poté, co 1938 došlo k podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně.
 
Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka Hermanna K. a Hermine, roz. Jedlinsky. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. Poté, co 1938 došlo k podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně.
  
Řádka 43: Řádka 41:
 
<ee:bibliography_content>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content>Jaroslav Kvapil, ''Rozvoj'' 2, 1908, č. 41, s. 4; Jánošík Jiřího Mahena, ''Rozvoj'' 4, 1910, č. 40, s. 4–5; Henrik Ibsen: Hedda Gablerova, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 3, s. 3; Jindřich Mošna, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 19, s. 1–2; Jaroslav Vrchlický: Hippodamie, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 13, s. 243–246; William Shakespeare: Večer tříkrálový, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 16, s. 295–296; Božena a Vilém Mrštíkovi: Anežka, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 2, s. 28–29; Cesta, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 10–13; Šimáček, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 28; K pojmu knižního dramatu, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 2, s. 44–46; Eduard Vojan, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 32, s. 541–542; Kritický stav Vinohradského divadla, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 41, s. 698–699; Činohra. Drama Viktora Dyka, ''Přehled'' 12, 1913/14, č. 35, s. 617–619; Situace Národního divadla, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 8, s. 5; Dělejte divadlo, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 69, Příloha Tribuny, s. 13; K problému režiséra, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 109, Příloha Tribuny, s. 12; K modernímu herci!, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 229, s. 10–11; Arnošt Dvořák: Husité. K dnešní premiéře na Král. Vinohradech, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 252, s. 2; Karel Čapek: Loupežník, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 55, s. 2–3; Kappovština v divadelnictví, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 89, s. 5–6; Eduard Vojan mrtev, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 127, s. 1; Veliká Kateřina, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 149, s. 2; Revoluční scéna, ''Tribuna'' 2. 1920, č. 211, s. 1–2; Büchnerův Vojcek (K premieře v Revoluční sceně), ''Tribuna'' 2, 1920, č. 274, s. 4–5; O Stavovské divadlo, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 279, s. 4; Čtvrtstoletí Marie Hübnerové, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 304, s. 5; Jasný den českého dramatu, ''Tribuna'' 3, 1921, č. 22, s. 5 a č. 23, s. 5–6 [K. Čapek: R. U. R.]; Gustav Schmoranz, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 83, s. 5; Othello, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 129, s. 3–4; Královna Kristýna. Strindberg a Hilar, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 145, s. 3 a č. 146, s. 3; Vlastimil Burian a jeho druhové, ''Přítomnost'' 1, 1924, č. 6, s. 86–87; Marie Hübnerová, ''Tribuna ''8, 1926, č. 40, s. 3; Cesty nového divadla, in ''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926, s. 25–49; Vlasta Burian, tamtéž, s. 117–118; Le drame tchèque, tamtéž, s. 134–136; Od hesel k lidskosti, in ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927, s. 21–31; Umění není uměním, tamtéž, s. 105; Coup d’œil sur la mise en scène dans le théâtre tchécoslovaque, tamtéž, s. 119–122; Herec – vychovatel, ''Divadlo'' 7 (14), 1927/1928, č. 6, s. 54–56; Henrik Ibsen, ''Tribuna ''10, 1928, č. 69, s. 1; Jaroslav Kvapil šedesátníkem, ''Tribuna ''10, 1928, č. 227, s. 7; Divadlo a publicistika, ''Český svět ''25, 1928/1929, č. 5, s. 113–114; Poesie skutečnosti, in ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929, s. 5-9; Xena Longenová, tamtéž, s. 114; Karel Noll, tamtéž, s. 115; Rozhovor o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 7, s. 100–103; Po rozhovoru o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 9, s. 137–140; Rozhovor kritiků, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 11, s. 173–175; Čtvrt století české činohry. O Kvapila, ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 16, s. 247–250; Hilarovo údobí. (Čtvrt století české činohry. II.), ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 17, s. 266–269; Po Hilarovi a vedle Hilara. (Čtvrt století české činohry. III.), ''Přítomnost ''14, 1937, č. 18, s. 282–285; Vzpomínky na život a dílo Karla Čapka, ''Obzor ''2, 1942, č. 9/10, s. 2–6.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Jaroslav Kvapil, ''Rozvoj'' 2, 1908, č. 41, s. 4; Jánošík Jiřího Mahena, ''Rozvoj'' 4, 1910, č. 40, s. 4–5; Henrik Ibsen: Hedda Gablerova, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 3, s. 3; Jindřich Mošna, tamtéž, č. 19, s. 1–2; Jaroslav Vrchlický: Hippodamie, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 13, s. 243–246; William Shakespeare: Večer tříkrálový, tamtéž, č. 16, s. 295–296; Božena a Vilém Mrštíkovi: Anežka, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 2, s. 28–29; Cesta, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 10–13; Šimáček, tamtéž, č. 1, s. 28; K pojmu knižního dramatu, tamtéž, č. 2, s. 44–46; Eduard Vojan, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 32, s. 541–542; Kritický stav Vinohradského divadla, tamtéž, č. 41, s. 698–699; Činohra. Drama Viktora Dyka, ''Přehled'' 12, 1913/14, č. 35, s. 617–619; Situace Národního divadla, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 8, s. 5; Dělejte divadlo, tamtéž, č. 69, Příloha Tribuny, s. 13; K problému režiséra, tamtéž, č. 109, Příloha Tribuny, s. 12; K modernímu herci!, tamtéž, č. 229, s. 10–11; Arnošt Dvořák: Husité. K dnešní premiéře na Král. Vinohradech, tamtéž, č. 252, s. 2; Karel Čapek: Loupežník, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 55, s. 2–3; Kappovština v divadelnictví, tamtéž, č. 89, s. 5–6; Eduard Vojan mrtev, tamtéž, č. 127, s. 1; Veliká Kateřina, tamtéž, č. 149, s. 2; Revoluční scéna, tamtéž, č. 211, s. 1–2; Büchnerův Vojcek (K premieře v Revoluční sceně), tamtéž, č. 274, s. 4–5; O Stavovské divadlo, tamtéž, č. 279, s. 4; Čtvrtstoletí Marie Hübnerové, tamtéž, č. 304, s. 5; Jasný den českého dramatu, ''Tribuna'' 3, 1921, č. 22, s. 5 a č. 23, s. 5–6 [K. Čapek: R. U. R.]; Gustav Schmoranz, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 83, s. 5; Othello, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 129, s. 3–4; Královna Kristýna. Strindberg a Hilar, tamtéž, č. 145, s. 3 a č. 146, s. 3; Vlastimil Burian a jeho druhové, ''Přítomnost'' 1, 1924, č. 6, s. 86–87; Marie Hübnerová, ''Tribuna ''8, 1926, č. 40, s. 3; Cesty nového divadla, in ''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926, s. 25–49; Vlasta Burian, tamtéž, s. 117–118; Le drame tchèque, tamtéž, s. 134–136; Od hesel k lidskosti, in ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927, s. 21–31; Umění není uměním, tamtéž, s. 105; Coup d’œil sur la mise en scène dans le théâtre tchécoslovaque, tamtéž, s. 119–122; Herec – vychovatel, ''Divadlo'' 7 (14), 1927/28, č. 6, s. 54–56; Henrik Ibsen, ''Tribuna ''10, 1928, č. 69, s. 1; Jaroslav Kvapil šedesátníkem, tamtéž, č. 227, s. 7; Divadlo a publicistika, ''Český svět ''25, 1928/29, č. 5, s. 113–114; Poesie skutečnosti, in ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929, s. 5-9; Xena Longenová, tamtéž, s. 114; Karel Noll, tamtéž, s. 115; Rozhovor o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 7, s. 100–103; Po rozhovoru o kritice, tamtéž, č. 9, s. 137–140; Rozhovor kritiků, tamtéž, č. 11, s. 173–175; Čtvrt století české činohry. O Kvapila, ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 16, s. 247–250; Hilarovo údobí. (Čtvrt století české činohry. II.), tamtéž, č. 17, s. 266–269; Po Hilarovi a vedle Hilara. (Čtvrt století české činohry. III.), tamtéž, č. 18, s. 282–285; Vzpomínky na život a dílo Karla Čapka, ''Obzor ''2, 1942, č. 9/10, s. 2–6.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Redakce sborníků</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Redakce sborníků</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929 (s M. Ruttem).</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929 (s M. Ruttem).</ee:bibliography_content>
Řádka 87: Řádka 85:
 
</cshow>
 
</cshow>
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2015</ee:published><br/>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Markéta Trávníčková]]{{break}}</ee:author>
−
<ee:source></ee:source><br/>
+
−
<ee:author>'''Autor:''' [[Markéta Trávníčková]]</ee:author>
+
 
</cshow>
 
</cshow>
 
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]
 
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]

Verze z 25. 10. 2016, 13:06

Josef Kodíček
* 24. 1. 1892 Praha (CZ)
† 3. 11. 1954 Mnichov (CZ)
divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér

Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 

Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.




Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Kodíček,_Josef&oldid=14374“