Maria, Jaroslav: Porovnání verzí

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<span id="PageFillProgress">4</span>

<span id="PageFillProgress">4</span>

24. 2. 1870

24. 2. 1870

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

Rakovník (CZ)

Rakovník (CZ)

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

3. 11. 1942

3. 11. 1942

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

Osvětim (PL)

Osvětim (PL)

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

Plodný literát, jenž vyšel z okruhu Moderní revue; psal provokativní verše, romány a dramata ovlivněné dekadencí a naturalismem. Dramata čerpají ze současnosti, jiná se inspirují wagneriánským kultem, nebo ovzduším italské renesance. Estétský, artistní dialog a ignorování divadelních nároků udává jejich knižní povahu; přemíra slovní reflexe pohnutek, situací a citů potlačuje dramatičnost. Některá byla uvedena v Národním divadle, na Vinohradech aj.

Plodný literát, jenž vyšel z okruhu Moderní revue; psal provokativní verše, romány a dramata ovlivněné dekadencí a naturalismem. Dramata čerpají ze současnosti, jiná se inspirují wagneriánským kultem, nebo ovzduším italské renesance. Estétský, artistní dialog a ignorování divadelních nároků udává jejich knižní povahu; přemíra slovní reflexe pohnutek, situací a citů potlačuje dramatičnost. Některá byla uvedena v Národním divadle, na Vinohradech aj.

Vlastním jménem Jaroslav Mayer. Úmrtí mylně uváděno 8. 11. 1942 Terezín. – Narodil se jako třetí dítě a první syn v česko-německé rodině; otec, advokát Karel Mayer, pocházel ze Švýcarska, matka byla Češka. '''M.'''  vyrůstal s četnými sourozenci (celkem jedenáct dětí) v kultivovaném měšťanském prostředí. Nižší gymnázium navštěvoval v Benešově (1879–83), kde žil u babičky a jejího druhého manžela K. V. Zapa. Na vyšším gymnáziu pokračoval v Hradci Králové, dokončil je v Praze v Truhlářské ul. (maturita 1888). Na otcovo přání vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1893). Po absolutoriu pracoval jako advokátní koncipient v otcově kanceláři v Rakovníku, pak v Hradci Králové, v Karlíně, od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích. 1896 se oženil se Zdenkou Fikarovou, dcerou křivoklátského advokáta. 1900 byl přeložen ke krajskému soudu v České Lípě, téhož roku požádal o propuštění ze státní služby ze zdravotních důvodů. Otevřel si vlastní kancelář v Křivoklátě, nedostatek práce jej 1903 odvedl do Berouna, kde pracoval opět jako koncipient, účastnil se veřejného života, dokonce hrál s místními ochotníky. 1908 přesídlil do Tábora, kde se jako majitel advokátní kanceláře (od 1909) trvale usadil. 1905 podnikl s manželkou první velkou italskou cestu; za výtvarným uměním do Itálie jezdil každoročně až do 1935 (i několikrát do roka). Dvakrát jej doprovázela Z. Braunerová (1928, 1930), jejímž byl dlouholetým duchovním přítelem i právním zástupcem a posléze napsal její monografii (1937). Výsledkem cest byl mj. průvodce ''Itálie'' (1925) a sbírka cestopisných i odborných textů ''Itálie a my'' (1932, obs. i první tři kapitoly ''Itálie''). Na '''M.''' povahu i tvorbu měla značný vliv vrozená tělesná vada a celková slabost; prodělaný psotník mu zkřivil obličej, od studentských let trpěl srdeční arytmií.<br/>Už jako student pravidelně navštěvoval divadlo, obdivoval herectví tzv. staré gardy Národního divadla, sledoval i divadelní dění v zahraničí. Byl velkým milovníkem hudby a výtvarného umění; pod vlivem strýce Alberta Mayera se stal vášnivým wagneriánem. Pravidelně, téměř týdně jezdil do Prahy, kde se stýkal s uměleckými přáteli. Patřil k zakladatelům Dramatického klubu (1929) vydávajícího krátce divadelní měsíčník Nová scéna, jehož autoři a přispěvatelé (J. Karásek ze Lvovic, J. Mahen, V. Nezval, J. Seifert, F. X. Šalda, K. Teige, V. Vančura) volali po zvýšení úrovně Národního divadla a po zřízení jeho druhé scény. '''M.''' se kvůli své radikální kritičnosti (i způsobům) dostával do četných konfliktů, které vedly až k soudním sporům (posmrtná obhajoba J. Jeremiáše a denunciace Národního divadla, rozdmýchání aféry okolo A. Sedláčkové). Pobuřoval též románovou tvorbou; justiční tetralogie (''Spravedlnost'', ''Panstvo v taláru ''I–II, ''Váhy a meč'' a ''Peklo'' 1917–31) mu přivodila obžalobu, vleklý soudní spor byl uzavřen 1936 odsouzením '''M.''' pro urážku vrchního soudu v Brně (události částečně popsal v brožuře ''V objetí Železné panny'', 1929). Za nacistické okupace se obrátil na říšského protektora R. Heydricha s žádostí o propuštění svého koncipienta K. Listopada z Terezína. Nedlouho poté byl zatčen gestapem (20. 6. 1942), vězněn v Táboře, v Praze a v Malé pevnosti Terezín, odkud byl 5. září převezen do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam záhy podlehl infekci skvrnitého tyfu.

Vlastním jménem Jaroslav Mayer. Úmrtí mylně uváděno 8. 11. 1942 Terezín. – Narodil se jako třetí dítě a první syn v česko-německé rodině; otec, advokát Karel Mayer, pocházel ze Švýcarska, matka byla Češka. '''M.'''  vyrůstal s četnými sourozenci (celkem jedenáct dětí) v kultivovaném měšťanském prostředí. Nižší gymnázium navštěvoval v Benešově (1879–83), kde žil u babičky a jejího druhého manžela K. V. Zapa. Na vyšším gymnáziu pokračoval v Hradci Králové, dokončil je v Praze v Truhlářské ul. (maturita 1888). Na otcovo přání vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1893). Po absolutoriu pracoval jako advokátní koncipient v otcově kanceláři v Rakovníku, pak v Hradci Králové, v Karlíně, od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích. 1896 se oženil se Zdenkou Fikarovou, dcerou křivoklátského advokáta. 1900 byl přeložen ke krajskému soudu v České Lípě, téhož roku požádal o propuštění ze státní služby ze zdravotních důvodů. Otevřel si vlastní kancelář v Křivoklátě, nedostatek práce jej 1903 odvedl do Berouna, kde pracoval opět jako koncipient, účastnil se veřejného života, dokonce hrál s místními ochotníky. 1908 přesídlil do Tábora, kde se jako majitel advokátní kanceláře (od 1909) trvale usadil. 1905 podnikl s manželkou první velkou italskou cestu; za výtvarným uměním do Itálie jezdil každoročně až do 1935 (i několikrát do roka). Dvakrát jej doprovázela Z. Braunerová (1928, 1930), jejímž byl dlouholetým duchovním přítelem i právním zástupcem a posléze napsal její monografii (1937). Výsledkem cest byl mj. průvodce ''Itálie'' (1925) a sbírka cestopisných i odborných textů ''Itálie a my'' (1932, obs. i první tři kapitoly ''Itálie''). Na '''M.''' povahu i tvorbu měla značný vliv vrozená tělesná vada a celková slabost; prodělaný psotník mu zkřivil obličej, od studentských let trpěl srdeční arytmií.<br/>Už jako student pravidelně navštěvoval divadlo, obdivoval herectví tzv. staré gardy Národního divadla, sledoval i divadelní dění v zahraničí. Byl velkým milovníkem hudby a výtvarného umění; pod vlivem strýce Alberta Mayera se stal vášnivým wagneriánem. Pravidelně, téměř týdně jezdil do Prahy, kde se stýkal s uměleckými přáteli. Patřil k zakladatelům Dramatického klubu (1929) vydávajícího krátce divadelní měsíčník Nová scéna, jehož autoři a přispěvatelé (J. Karásek ze Lvovic, J. Mahen, V. Nezval, J. Seifert, F. X. Šalda, K. Teige, V. Vančura) volali po zvýšení úrovně Národního divadla a po zřízení jeho druhé scény. '''M.''' se kvůli své radikální kritičnosti (i způsobům) dostával do četných konfliktů, které vedly až k soudním sporům (posmrtná obhajoba J. Jeremiáše a denunciace Národního divadla, rozdmýchání aféry okolo A. Sedláčkové). Pobuřoval též románovou tvorbou; justiční tetralogie (''Spravedlnost'', ''Panstvo v taláru ''I–II, ''Váhy a meč'' a ''Peklo'' 1917–31) mu přivodila obžalobu, vleklý soudní spor byl uzavřen 1936 odsouzením '''M.''' pro urážku vrchního soudu v Brně (události částečně popsal v brožuře ''V objetí Železné panny'', 1929). Za nacistické okupace se obrátil na říšského protektora R. Heydricha s žádostí o propuštění svého koncipienta K. Listopada z Terezína. Nedlouho poté byl zatčen gestapem (20. 6. 1942), vězněn v Táboře, v Praze a v Malé pevnosti Terezín, odkud byl 5. září převezen do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam záhy podlehl infekci skvrnitého tyfu.

</cshow>

</cshow>

<cshow logged="1">

<cshow logged="1">

</cshow>

</cshow>

<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]

<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]