Durasová, Božena: Porovnání verzí

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>

<span id="PageFillProgress">4</span>

<span id="PageFillProgress">4</span>

8. 3. 1885

8. 3. 1885

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

Humny (Pchery-Humny) u Slaného (CZ)

Humny (Pchery-Humny) u Slaného (CZ)

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

14. 12. 1961

14. 12. 1961

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

Praha (CZ)

Praha (CZ)

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

Ač převahou své činnosti patřila operetě (v Městském divadle Královských Vinohrad byla první dámou operety, 1907–1919), v činohře se účastnila progresivních inscenačních výbojů. Neovlivněna jevištním psychologismem a impresionismem dostála stylovým požadavkům režií F. Zavřela (nabídl jí berlínské angažmá) a K. H. Hilara, jež předznamenávaly český jevištní expresionismus.

Ač převahou své činnosti patřila operetě (v Městském divadle Královských Vinohrad byla první dámou operety, 1907–1919), v činohře se účastnila progresivních inscenačních výbojů. Neovlivněna jevištním psychologismem a impresionismem dostála stylovým požadavkům režií F. Zavřela (nabídl jí berlínské angažmá) a K. H. Hilara, jež předznamenávaly český jevištní expresionismus.

Psána též Důrasová. Pocházela ze starého selského rodu. Když otec přišel o majetek, našel si místo v Praze jako úředník pojišťovny a rodina se přestěhovala 1889 nebo 1890 na Žižkov. '''D.''' studovala od třinácti let na pražské konzervatoři zpěv u Leontiny z Dötscherů a herectví u O. Sklenářové-Malé. Po absolvování školy (1904) koncertovala, 1906 se obrátila k divadelní dráze: Od května vystupovala pod pseudonymem Marita Válková ve Švandově divadle na Smíchově, v červnu oznamoval tisk její angažmá, ale na podzim 1906 hrála (pod vlastním jménem) v holešovickém Lidovém divadle Uranie. 1907 se ucházela o místo v novém Městském divadle Královských Vinohrad a navzdory nevůli ředitele F. A. Šuberta je získala. Působila tu hlavně v operetě, která dominovala její divadelní činnosti. Z berlínského angažmá, které jí nabízel F. Zavřel po svých pohostinských režiích v Praze 1914, sešlo po jeho náhlém úmrtí. 1916 se provdala za sochaře Jana Štursu (1925 spáchal sebevraždu). V konfliktu mezi částí souboru a vedením Městského divadla Královských Vinohrad, jmenovitě šéfem činohry a místoředitelem K. H. Hilarem (1919), stála na straně bouřící se opozice. Po následném odtržení zpěvoherního souboru nastoupila spolu s ním v září 1919 do nově zřízené Vinohradské zpěvohry; v srpnu 1923 zdejší angažmá ukončila a žádné další už nepřijala. Do Vinohradské zpěvohry se vracela jako host (vystupovala též v jejích operetních cyklech, pořádaných v létě 1930 a 1931 v Městském divadle na Královských Vinohradech). [[File:Durasovadva.jpg|left|350px|Božena Durasová na civilní fotografii či v nezjištěné roli, 1918, foto: ateliér Vaněk. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-5/2011, sign. 5 F 656]]Hostovala i na dalších scénách (Lidové /Pištěkovo/ divadlo na Královských Vinohradech 1922, Švandovo divadlo na Smíchově 1920–24; Uranie 1923 a 1929; Varieté 1925; Tylovo divadlo v Nuslích 1931 a 1932; Městské divadlo na Kladně 1931), 1929 uspořádala letní stagionu s operetním repertoárem v přírodním divadle Šárce. Začátkem třicátých let jeviště definitivně opustila. 1922 hrála ve dvou němých filmech: V dramatickém příběhu ''Křižovatky'' (námět J. Jenčík) a ''Tulákovo srdce''. Vzpomínky na uměleckou dráhu otiskovala na pokračování v deníku Národní politika (1945). Zemřela počátkem šedesátých let, pochována je na Olšanských hřbitovech.

Psána též Důrasová. Pocházela ze starého selského rodu. Když otec přišel o majetek, našel si místo v Praze jako úředník pojišťovny a rodina se přestěhovala 1889 nebo 1890 na Žižkov. '''D.''' studovala od třinácti let na pražské konzervatoři zpěv u Leontiny z Dötscherů a herectví u O. Sklenářové-Malé. Po absolvování školy (1904) koncertovala, 1906 se obrátila k divadelní dráze: Od května vystupovala pod pseudonymem Marita Válková ve Švandově divadle na Smíchově, v červnu oznamoval tisk její angažmá, ale na podzim 1906 hrála (pod vlastním jménem) v holešovickém Lidovém divadle Uranie. 1907 se ucházela o místo v novém Městském divadle Královských Vinohrad a navzdory nevůli ředitele F. A. Šuberta je získala. Působila tu hlavně v operetě, která dominovala její divadelní činnosti. Z berlínského angažmá, které jí nabízel F. Zavřel po svých pohostinských režiích v Praze 1914, sešlo po jeho náhlém úmrtí. 1916 se provdala za sochaře Jana Štursu (1925 spáchal sebevraždu). V konfliktu mezi částí souboru a vedením Městského divadla Královských Vinohrad, jmenovitě šéfem činohry a místoředitelem K. H. Hilarem (1919), stála na straně bouřící se opozice. Po následném odtržení zpěvoherního souboru nastoupila spolu s ním v září 1919 do nově zřízené Vinohradské zpěvohry; v srpnu 1923 zdejší angažmá ukončila a žádné další už nepřijala. Do Vinohradské zpěvohry se vracela jako host (vystupovala též v jejích operetních cyklech, pořádaných v létě 1930 a 1931 v Městském divadle na Královských Vinohradech). [[File:Durasovadva.jpg|left|350px|Božena Durasová na civilní fotografii či v nezjištěné roli, 1918, foto: ateliér Vaněk. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-5/2011, sign. 5 F 656]]Hostovala i na dalších scénách (Lidové /Pištěkovo/ divadlo na Královských Vinohradech 1922, Švandovo divadlo na Smíchově 1920–24; Uranie 1923 a 1929; Varieté 1925; Tylovo divadlo v Nuslích 1931 a 1932; Městské divadlo na Kladně 1931), 1929 uspořádala letní stagionu s operetním repertoárem v přírodním divadle Šárce. Začátkem třicátých let jeviště definitivně opustila. 1922 hrála ve dvou němých filmech: V dramatickém příběhu ''Křižovatky'' (námět J. Jenčík) a ''Tulákovo srdce''. Vzpomínky na uměleckou dráhu otiskovala na pokračování v deníku Národní politika (1945). Zemřela počátkem šedesátých let, pochována je na Olšanských hřbitovech.

</cshow>

</cshow>

<cshow logged="1">

<cshow logged="1">

</cshow>

</cshow>

<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]

<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]