Mussik, Thekla: Porovnání verzí

Vyrůstala v pěstounské péči ředitele německojazyčné kočovné divadelní společnosti Josefa Hübnera ze Svobody nad Úpou. Po jeho smrti dostala 1846 koncesi a založila společnost, kterou provozovala s manželem [[Mussik Gustav Julius|Gustavem Juliem Mussikem ]](*? – 30. 12.1868 Cheb) v severních a severozápadních Čechách (Cheb, Litoměřice, Mariánské Lázně, Plzeň, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Liberec, Žatec). Hlavním těžištěm společnosti byla činohra (uváděna byla díla klasická i moderní). O dobrém jménu svědčí hostování hereckých i pěveckých osobností.  Na divadelní činnosti se podílela dcera Angelika Mussik se zetěm [[Suttner Franz|Franzem Suttnerem]] (1841 – po 1928).

Rozená Seifertová. Bližší biografické údaje nejsou známy. Od roku 1849 manželka ředitele divadelní společnosti [[Mussik Gustav Julius|Gustava Julia Mussika]], matka herečky a zpěvačky [[Suttner Franz|Angeliky Mussikové]], provdané Suttnerové.

Vyrůstala v pěstounské péči Josefa Hübnera ze Svobody nad Úpou, ředitele německojazyčné kočovné divadelní společnosti. 1817 bylo Hübnerovi uděleno povolení pořádat představení v menších městech královéhradeckého a bydžovského kraje, jež bylo následujících letech nepravidelně rozšiřováno pro další města středních, východních a severních Čech. Po Hübnerově smrti (1845) požádala Thekla Seifertová o převedení jeho koncese pro kraje boleslavský, bydžovský a hradecký na svou osobu a 26. října 1846 jí bylo vyhověno. V té době měl již významný vliv na chod její společnosti [[Mussik Gustav Julius|G. J. Mussik]] (hovoří o tom zprávy z Loun a Žatce v ''Bohemii ''15. 10. a 20. 12. 1846). Od listopadu nebo začátku prosince 1846 hrála Seifertová do února 1847 v Hostinném. Ač bylastále koncesionářkou, obchodní a organizační vedení měl již [[Mussik Gustav Julius|G. J. Mussik]]. Po sňatku (asi 1849) požádal [[Mussik Gustav Julius|Mussik]] o převedení koncese a od roku 1850 nesla společnost jeho jméno.

Ač se zpočátku Thekla '''M.''' věnovala rovněž herecké profesi (obor Anstandsdame), vystupovala stále méně a pečovala o organizační a finanční záležitosti. Tento stav trval do 30. prosince 1868 kdy její [[Mussik Gustav Julius|manžel]] v Chebu zemřel. Koncese přešla opět na Theklu '''M. '''a vymezila společnosti jako působiště Čechy, včetně Františkových Lázní, s vyloučením Prahy a ostatních lázeňských měst, na dobu solárního roku 1869 (s hraniucí o Velikonocích). Ředitelské období Thekly '''M.''' trvalo do listopadu 1875. Zdá se, že v posledním období se na vedení společnosti podílela širší rodina. 1875 udělilo místodržitelství „divadelnímu podnikatelství Mussik-Suttner, sestávajícímu z ředitelky–vdovy Thekly '''M.''' a jejího zetě [[Suttner Franz|Suttnera]]“, koncesi pro Čechy s vyloučením Prahy, pražského policejního rajónu, Liberce a lázeňských měst kromě Karlových Varů na dobu solárního roku 1876. Dokument sice používá označení „divadelní podnikatelství Mussik-Suttner“, ale almanachy z ledna 1877 uvádějí jako ředitelku Angelinu Suttner-Mussik, dceru Thekly '''M.''' a [[Mussik Gustav Julius|G. J. Mussika]]. Pod vedením provdané dcery pokračovala činnost společnosti do léta 1878. O jejích dalších osudech není nic známo.

Thekla '''M.''' i její dcera navazovaly na režim z doby [[Mussik Gustav Julius|Gustava Julia M.]] Důležitým zdrojem příjmů byly i nadále víceleté smlouvy s městy a pronájem více scén na jeden rok. Divadlo ve Františkových Lázních získal v roce 1868 ještě [[Mussik Gustav Julius|Mussik]]; městské divadlo v Žatci, v Karlových Varech, nově postavené německé divadlo v Plzni (otevřeno 1869) nebo městské divadlo v Liberci (1875–78) získaly už jeho dědičky. Zůstal zachován i široký repertoár z dřívější doby, dílčí rozdíly vycházely spíše z aktuálních působišť a ze sociálního složení místního obecenstva. Hlavním těžištěm byla činohra, počínaje díly klasickými (Shakespeare, Moliére, Goethe, Schiller), přes novější (Raimund, Nestroy, Grillparzer), až po díla současná (Sardou, Bauernfeld, Gutzkow, Anzengruber, Bjørnson). Druhým a ekonomicky nejvýznamnějším těžištěm repertoáru byla starší i soudobá opereta (Offenbach, Suppé, Lecocq ad.). Operu uváděla Thekla '''M.''' méně často, vybírala díla všeobecně známá (Weber, Lortzing, Bellini, Donizetti, Auber, Boildieu), přijala i novou tvorbu Verdiho. Zcela výjimečně se objevila Mozartova opera.

Nově postavené městské divadlo ve Františkových Lázních si pronajal [[Mussik_Gustav_Julius|G. J. Mussik ]]v roce 1868 na tři roky. Společnost Thekly '''M. '''v něm poprvé vystupovala v létě 1869. Zpočátku patrně neměla valné návštěvy. (Novostavba působila údajně slohově okázale, málo účelně.) O repertoáru je více zpráv až z konce srpna a ze září 1869. V činohře převažovaly veselohry a frašky, z novější produkce se objevili Hahn (''Im Vorzimmer seiner Excellenz'') a Banville (''Gringoire''). Hojně byly hrány Offenbachovy operety; výjimečným představením byl ''Orpheus in der Unterwelt'' 28. srpna 1869, kdy účinkovala řada hostů. Eurydiku ztvárnila Angelika S.-M., roli Pluta herec z mnichovského akciového divadla Otto Mayer. Společnost zajížděla do Františkových Lázní i v zimě 1869/70, kterou trávila v Chebu.

V Žatci, kde působila v městském divadle v zimní sezoně 1870/71, nastoupila Thekla '''M.''' po společnosti Adolfa Haase. V relativně nové budově postavené 1848–49 zahájila 22. 10. 1870 populární veselohrou [[Rosen Julius|J. Rosena]] ''Begehre nicht des nächsten Hausfrau'' a Offenbachovou operetou ''Die Zaubergeige''. Opereta v repertoáru dominovala, klasické hry (s výjimkou Schillera) se neobjevily, na programu byli Raimund, Görner, [[Mirani Johann Heinrich|Mirani]], Laube ad.

Karlovarská městská rada zadala 1875 městské divadlo řediteli Eduardu Bachmannovi. V té době už Thekla '''M. '''předala společnost své dceři, která postavila (nad dnešní Goethovou stezkou) dřevěnou arénu, v níž  25. června 1876 zahájila provoz fraškou F. Berga ''Frauen, wie sie nicht sein sollen.'' Referent místního tisku pochvalně komentoval především stavbu samu (údajně ve „švýcarském stylu“), jejíž přednosti tkví v „prostornosti, účelnosti a komfortním vybavení.“ Na letní štace do Karlových Varů se společnost vrátila i ve svých dvou posledních sezónách,  1877 a 1878. Repertoár obsahoval nové autory (mj. Bjornson: ''Die Neuvermählten''). V létě 1877 a 1878 zajela Thekla '''M.''' i do Žatce se třemi činohrami ([[Rosen Julius|Rosen]]: ''Grössenwahn'', Jordan: ''Durch´s Ohr'' a Hell: ''Memoiren des Teufels'').

V roce 1872 se Thekle '''M.''' podařilo prodloužit pronájem do roku 1875. Nabízela se možnost ustavit její společnost jako konsolidovaný soubor, který by souběžně vedl divadla v Karlových Varech a v Plzni. Plzeňské úřady v lednu 1873 s touto vyhlídkou ostře nesouhlasily, poukazovaly zejména na technické nedostatky v německém divadle, s návrhem, aby je do správy získala jiná direkce, jmenovitě ředitel [[Moser Carl|Carl Moser]]. Thekla '''M.''' obhájila pronájem ještě na následující dvě sezony. Kritice, jež se patrně týkala i nepřítomnosti operních večerů, čelila tím, že na jaro 1873 angažovala mimo vlastní soubor samostatnou operní společnost pod vedením ředitele neidentifikovaného ředitele Helda. Ten uvedl mezi Velikonocemi a 15. květnem 1873 dvanáct oper (Bellini, Donizetti, Verdi, Flotow, Boildieu, Auber, Meyerbeer, Balfé a Halévy). Zatímco sezona 1873/74 zůstala u náročnějšího repertoáru, včetně klasiků, následující rok od vyšších ambicí spíše ustoupil, byť Thekla '''M.''' poprvé nabídla Shakespearova ''Hamleta''. Není známo, zda soubor hrál v Plzni i v zimě 1875/76, po uzavření letní štace v Karlových Varech. V čele společnosti stanula Angelika Suttner-'''M.,''' jejímž příštím zimním působištěm se stal v letech 1875/76 i 1876/77 Liberec. 

Umělecký personál společnosti Thekly '''M.''' a Angeliky S.-M., podobnějako v době [[Mussik Gustav Julius|Gustava Julia M.]], měl pevné jádro ve spřízněných osobách a celých angažovaných rodinách; jiní členové se střídali. Podrobnější informace o jeho složení a oborovém zařazení publikovala ročenka ''Deutscher Bühnenalmanach'', byť nepravidelně. Stručné zprávy přinášel i denní tisk; např. ředitelka oznamovala s vyhlášením předplatného angažování nových osob. Bohaté na informace je zejména poslední liberecké období.

Důležitou výkonnou silou zůstávala trvale Angelika Suttner-M., zdatná zpěvačka, jejíž výkony v operetě měly velmi dobrý ohlas a jež se uplatnila i v opeře. Z hereckých rodin tohoto období lze uvést rodinu Mitscherlingů, jež se ve službách společnosti objevila poprvé roku 1852. Např. během sezóny 1868/69 byla členem p. Mitscherling (komické zpěvní role), pí. Mitscherlingová (komické staré) a Georgine Mitscherlingová, někdejší představitelka dětských rolí éře [[Mussik Gustav Julius|G. J. Mussika]]. Společnost už tehdy pravděpodobně opustil Georginin bratr  Bruno Mitscherling, rovněž herec dětských rolí.

O hudební doprovod představení Thekly '''M.''' se staral najatý orchestr, složený většinou z místních hudebníků nebo ze členů lázeňských kapel (informace uvádí ''Deutscher Bühnenalmanach'').Pevná místa ve společnosti měli kapelník a ředitel orchestru. Hudební doprovod např. v žatecké zimní sezóně 1870/71 zajišťovalo třicet hudebníků lázeňské kapely z Františkových Lázní. Během zimy 1872/73 v Plzni byl kapelníkem p. Horak, funkci ředitele dvacetičlenného orchestru vykonával p. Mrazek. Stejně jako [[Mussik Gustav Julius|Gustav Julius M.]] zaměstnávala jeho vdova malíře dekorací (p. Jäger nebo p. Krämer). V sezoně 1874/75 měla společnost strojníka, p. Feuerbachera.

<ee:bibliography_content>Hilmera CD 307; ''Franzensbade Stadttheater 1928. Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters,'' Franzensbad, 1928, s. 6, 7; M. Kaufmann: ''Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters,'' Karlsbad 1932, s. 49; J. Janáček: ''Čtyřikrát městské divadlo Liberec. Stadttheater Reichenberg 1883–1938'', Liberec 2004, obsahuje soupis repertoáru od 1832 do 1879, s. 87-90; A. Javorin: Žatec. Plzeň. Liberec, ''Divadla a divadelní sály v českých krajích,'' Díl I., Praha 1949, s. 315, 171-172, 103; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra v starém divadle 1868 – 1902, 1950 – 1954, s. 13, 46.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>Ulrich 1997 (rodiny Denemy, Nicolini, Mitscherling, Colas); ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' Praha 2006, s. 162-163.</ee:bibliography_content>

<ee:names_lastname>Seifert</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>

<ee:names_lastname>Seifertová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>

'''Zdroj:''' <ee:published>30.11.2012</ee:published><br/>

'''Autor:''' <ee:author>[[Martin Hanoušek]]</ee:author>