Schmoranz, Gustav: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (Editace uživatele „Petra.jezkova“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Klara.kadlecova“) |
m |
||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
'''Sch.''' dbal o udržování kontaktů s evropským divadlem, které se až do vypuknutí války uskutečňovaly hostováním souborů (MCHT 1906, Théâtre de l’Oeuvre 1908) a jednotlivců (Jane Hadingová 1902 a 1904, Betty Henningsová 1904, Coquelin ml., Olga V. Gzovská 19012 a 1914). Osobním jednáním se zahraničními autory (např. s G. Charpentierem) získával pro Národní divadlo jejich díla. Po několika neúspěšných pokusech se mu 1908 podařilo zajistit prostor na Žofíně pro další zkušebnu, kterou dvousouborové Národní divadlo naléhavě potřebovalo. Průběžně se staral o doplňování obou ansámblů, většina herců a zpěváků angažovaných za jeho ředitelování patřila k prvořadým osobnostem českého divadla. Během prvního šestiletí odešli poslední členové prvního činoherního souboru (O. Sklenářová-Malá, J. Bittner, J. Seifert, J. Šmaha), do popředí nastoupila mladší umělecká generace (H. Kvapilová, M. Hübnerová, E. Vojan, K. Želenský, L. Danzerová ad.), nově přibyli L. Dostalová, A. Sedláčková, R. Deyl, v dalších letech R. Nasková (1907), R. Schlaghammer (1908), O. Boleška (1911), J. Steimar a E. Vrchlická (1913), E. Kohout (1916). V opeře to byli A. Bobková, M. Kubátová, E. Burian, E. Pollert, nepodařilo se však trvale získat K. Buriana a O. Mařáka, E. Destinnová jen hostovala. | '''Sch.''' dbal o udržování kontaktů s evropským divadlem, které se až do vypuknutí války uskutečňovaly hostováním souborů (MCHT 1906, Théâtre de l’Oeuvre 1908) a jednotlivců (Jane Hadingová 1902 a 1904, Betty Henningsová 1904, Coquelin ml., Olga V. Gzovská 19012 a 1914). Osobním jednáním se zahraničními autory (např. s G. Charpentierem) získával pro Národní divadlo jejich díla. Po několika neúspěšných pokusech se mu 1908 podařilo zajistit prostor na Žofíně pro další zkušebnu, kterou dvousouborové Národní divadlo naléhavě potřebovalo. Průběžně se staral o doplňování obou ansámblů, většina herců a zpěváků angažovaných za jeho ředitelování patřila k prvořadým osobnostem českého divadla. Během prvního šestiletí odešli poslední členové prvního činoherního souboru (O. Sklenářová-Malá, J. Bittner, J. Seifert, J. Šmaha), do popředí nastoupila mladší umělecká generace (H. Kvapilová, M. Hübnerová, E. Vojan, K. Želenský, L. Danzerová ad.), nově přibyli L. Dostalová, A. Sedláčková, R. Deyl, v dalších letech R. Nasková (1907), R. Schlaghammer (1908), O. Boleška (1911), J. Steimar a E. Vrchlická (1913), E. Kohout (1916). V opeře to byli A. Bobková, M. Kubátová, E. Burian, E. Pollert, nepodařilo se však trvale získat K. Buriana a O. Mařáka, E. Destinnová jen hostovala. | ||
| − | Veřejně '''Sch.''' vystupoval zřídka, publicisticky se k činnosti, problémům a otázkám Národního divadla vyslovoval v omezené míře. V prvních třech letech pokračoval v tradici svého předchůdce F. A. Šuberta vydáváním bilančních ročních zpráv a ve svých příspěvcích obhajoval činnost divadla poukazem na obtíže a překážky brzdící umělecký rozlet. Napsal jedinou větší práci, monografii ''Eduard Vojan''. Hercovu tvorbu, kterou po léta zblízka sledoval, přiblížil popisem jednotlivých výkonů, nezřídka porovnávaných s kreacemi zahraničních interpretů, avšak Vojanův umělecký typ a přínos nepostihl | + | Veřejně '''Sch.''' vystupoval zřídka, publicisticky se k činnosti, problémům a otázkám Národního divadla vyslovoval v omezené míře. V prvních třech letech pokračoval v tradici svého předchůdce F. A. Šuberta vydáváním bilančních ročních zpráv a ve svých příspěvcích obhajoval činnost divadla poukazem na obtíže a překážky brzdící umělecký rozlet. Napsal jedinou větší práci, monografii ''Eduard Vojan''. Hercovu tvorbu, kterou po léta zblízka sledoval, přiblížil popisem jednotlivých výkonů, nezřídka porovnávaných s kreacemi zahraničních interpretů, avšak Vojanův umělecký typ a přínos nepostihl. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 8. 8. 2016, 08:21
Gustav Schmoranz
* 16. 9. 1858 Slatiňany u Chrudimi (CZ)
† 21. 12. 1930 Slatiňany (CZ)
divadelní ředitel, výtvarník, režisér, překladatel
Ředitel Národního divadla (1900–20), jenž udržoval po celou dobu dvojkolejnost umělecky závažné tvorby a nenáročné produkce, umožňující naplňovat rozpětí zájmů, vkusu a potřeb nejvlivnější společenské vrstvy – měšťanstva. Divadlo pod jeho vedením nedokázalo čelit konkurenci Městského divadla Královských Vinohrad, odsouvající v druhé polovině desátých let Hilarovými režiemi činohru Národního divadla z čela českého divadelnictví. Jako jevištní výtvarník a režisér inscenoval nejrůznější výpravné hry (v nichž lpěl na historické a lokální správnosti) a francouzskou bulvární dramatiku. V režiích ambiciózních debutů domácích autorů se mu většinou nedařilo.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
