Jandit, Václav: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
m (založení hesla)
Řádka 29: Řádka 29:
 
Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, ''Čechořečnost… ''V. J. Rosy nebo jazykové apologie → B. Balbína). '''J'''. tato díla znal, vycházel z nich (zejm. z Rosy) a sám na ně ve své mluvnici odkazuje. Její předmluvu tvoří historické a vlastenecké pojednání o jedinečnosti a významu českého jazyka, zjevně inspirované Balbínem. Obsah spisu se v jednotlivých vydáních proměňuje a tematicky rozšiřuje (přibylo např. pojednání o překladu, frazeologie, konverzace, texty oslavující český jazyk apod.). Není tedy jisté, zda všechny tyto přídavky jsou '''J'''. dílem.
 
Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, ''Čechořečnost… ''V. J. Rosy nebo jazykové apologie → B. Balbína). '''J'''. tato díla znal, vycházel z nich (zejm. z Rosy) a sám na ně ve své mluvnici odkazuje. Její předmluvu tvoří historické a vlastenecké pojednání o jedinečnosti a významu českého jazyka, zjevně inspirované Balbínem. Obsah spisu se v jednotlivých vydáních proměňuje a tematicky rozšiřuje (přibylo např. pojednání o překladu, frazeologie, konverzace, texty oslavující český jazyk apod.). Není tedy jisté, zda všechny tyto přídavky jsou '''J'''. dílem.
  
Pro historii českého divadla je '''J'''. mluvnice významná stručným teoretickým pojednáním ''Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají'', jež je součástí spisu od 2. vydání 1705. '''J'''. se v něm nezabývá českým dramatem systematicky, vychází pouze z poznání dobového dramatu a divadla vzdělaneckého, školského a náboženského směru. Národnostní hledisko, naznačené v názvu pojednání, je patrně neseno pouze emancipační snahou, obdobnou té, s níž autor obhajuje národní jazyk v úvodu spisu, a text má spíše propagační charakter. Teoreticky se '''J'''. výslovně opírá o Balbína a jeho pojednání ''De comica et tragica poesi deque declamationibus'', je však ve výkladu mnohem povrchnější a nerozlišuje normu klasického dramatu od tehdy již obvyk­lé volnější dramatické struktury tak jako Balbín, nýbrž si všímá pouze soudobé praxe. Za základní poslání dramatu a divadla považuje zábavnost, spočívající v rozmanitosti výrazových prostředků, a mravní apelativnost. Vedle žánrového rozdělení dramatu (užíván termín „komedije“) na „smutnohru“ a „veselohru“ charakterizuje ještě jako zvláštní dramatický typ deklamaci (drama declamatorium), která je podle jeho sdělení v Čechách velmi rozšířena. Deklamace je zde charakterizována jako krátká alegorická slavnostní hra na jednoduché, fiktivní a atraktivní téma. '''J'''. pravděpodobně považoval tento typ dramatu za typický pro dobové české prostředí, neboť v závěru pojednání uvádí jako příklady dvě synopse českých her, složených „nedávno“ a koncipovaných právě jako deklamace k slavnostní příležitosti (''Žalostné vale aneb Vlastislav, rodu a vlasti své v cizích zemích rek slavný'' a ''Bellum religionis aneb Pobožná hádka mezi dv''''ěma hlavními městy Prahou a Hnězdnem o tělo a ostatky sv. Vojtěcha, biskupa pražského''), původ těchto her není znám. V obou hrách je ústřední téma prezentováno výrazně alegoricky a poměrně volnou dramatickou formou ve sledu krátkých scén statického rázu.
+
Pro historii českého divadla je '''J'''. mluvnice významná stručným teoretickým pojednáním ''Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají'', jež je součástí spisu od 2. vydání 1705. '''J'''. se v něm nezabývá českým dramatem systematicky, vychází pouze z poznání dobového dramatu a divadla vzdělaneckého, školského a náboženského směru. Národnostní hledisko, naznačené v názvu pojednání, je patrně neseno pouze emancipační snahou, obdobnou té, s níž autor obhajuje národní jazyk v úvodu spisu, a text má spíše propagační charakter. Teoreticky se '''J'''. výslovně opírá o Balbína a jeho pojednání ''De comica et tragica poesi deque declamationibus'', je však ve výkladu mnohem povrchnější a nerozlišuje normu klasického dramatu od tehdy již obvyk­lé volnější dramatické struktury tak jako Balbín, nýbrž si všímá pouze soudobé praxe. Za základní poslání dramatu a divadla považuje zábavnost, spočívající v rozmanitosti výrazových prostředků, a mravní apelativnost. Vedle žánrového rozdělení dramatu (užíván termín „komedije“) na „smutnohru“ a „veselohru“ charakterizuje ještě jako zvláštní dramatický typ deklamaci (drama declamatorium), která je podle jeho sdělení v Čechách velmi rozšířena. Deklamace je zde charakterizována jako krátká alegorická slavnostní hra na jednoduché, fiktivní a atraktivní téma. '''J'''. pravděpodobně považoval tento typ dramatu za typický pro dobové české prostředí, neboť v závěru pojednání uvádí jako příklady dvě synopse českých her, složených „nedávno“ a koncipovaných právě jako deklamace k slavnostní příležitosti (''Žalostné vale aneb Vlastislav, rodu a vlasti své v cizích zemích rek slavný'' a ''Bellum religionis aneb Pobožná hádka mezi dvěma hlavními městy Prahou a Hnězdnem o tělo a ostatky sv. Vojtěcha, biskupa pražského''), původ těchto her není znám. V obou hrách je ústřední téma prezentováno výrazně alegoricky a poměrně volnou dramatickou formou ve sledu krátkých scén statického rázu.
  
 
Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání '''J'''. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba.
 
Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání '''J'''. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba.

Verze z 27. 6. 2016, 17:14

Václav JANDIT
* 17. stol.
17. stol.
teoretik českého jazyka a dramatu



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.