Jakubů, Jiří: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>pořadatel sousedských divadelních her, pravděpodobně vedoucí divadelní společnosti, </ee:profession>

Nazýván též Machaček. – Pocházel ze starého rodu ve vsi Stanový, kde bydlel v domku č. 16 – „u Machačků“ (nikoli v Bohdalovicích, jak uvádí Menčík) a živil se jako švec. Ve svém držení měl různé dramatické texty (např. ''Komedyje Labyrint sv''''ě''''ta'',''Komedyje o Sedmi ''''č''''ertových osidlách'',''Komedie o Helen''''ě'',''Komedie o dvou kupcích a o židovi Šilokoj'' s mezihrou''O dobrém ková''''ř''''ovi a nevě''''rné Káč''''e'',''Komedie o Waltrovi a Griseld''''ě''), z nichž některé označil jako svůj majetek (→ ''Komedie o svatém Ivanovi'',''Komedie o Felzymburkovi, slavném rytí''''ř''''i'', na konci zápisu hry je poznamenáno: „Josef Kramář kadlec a spolu voják z Pasek písař této komedie, psáno roku 1834 dne 30. prosince“). Z účetních i jiných poznámek, které do nich zaznamenával, lze předpokládat, že byl vedoucím sousedské divadelní společnosti ve Stanovém, která působila již před 1848 a ještě v druhé polovině 19. stol. hrála v tanečním sále rychtářské hospody u Zemanů (přistavěn 1836) i v okolních obcích. Společnost prováděla pouze sousedské hry různých místních autorů. Byly to rozsahem nevelké hry (asi 1000 veršů) určené pro velmi malé jeviště s oponou. Inscenace, nezávislé na osvícenských a obrozeneckých ideálech a na konvencích ochotnického divadelnictví, vycházely z dosud živých tradic barokního lidového divadla. Do repertoáru společnosti patřily tehdy populární „rytírny“ i lidové morality epického rázu (''Komedyje Labyrint sv''''ě''''ta ''a''Komedyje o Sedmi ''''č''''ertových osidlách'').

Podle autografních záznamů lze přepokládat písmo'''J'''. i v zápisu narážek v rukopisu role Blázna ze hry ''Ubald''. Podrobné účetní záznamy, dodatečně vlepené na desky rukopisu''Komedie o Helen''''ě'', umožňují částečně rekonstruo­vat jedno hrací období společnosti s 11 až 13 představeními, většinou mimo domovskou obec (např. Haratice, Bohdalovice, u mostu v Návarově, Lhotka, Olešnice; v jiném rukopisu se připomínají ještě Roztoky a Šumburk). Z účetních položek vyplývá, že některé činnosti byly honorovány, zejména ty, které se týkaly spolupráce učitele (nápověda, opisování komedie) a nosičů dekorací („vod nošení pláten“). Zmiňovány jsou také nákupy světelných efektů, prachu, kapslí, kalafuny a líčidel. Uvedena je i platba rychtáři, nepochybně za povolení hry.

Hry obdržel 1878 A. Stašek od nejmenované staré ženy, která byla patrně členkou stanovské herecké společnosti. Od 1970 jsou uloženy v knihovně PNP v širším souboru sousedských dramatických textů (tzv. Spěváčkova sbírka). Ohlasy reálií a osudů '''J'''. a stanovské společnosti se objevují v beletristických dílech A. Staška: v povídce''Švec Matouš'', v románech ''O ševci Matoušovi a jeho p''''řá''''telích ''a''Nedokon''''č''''ený obraz.''