Ernst, Ferdinand Valentin: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (Klara.kadlecova přesunul stránku Ernst Ferdinand Valentin na Ernst, Ferdinand Valentin) |
m |
||
| Řádka 21: | Řádka 21: | ||
| povolání = <ee:profession>herec, divadelní režisér, dramatik,</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>herec, divadelní režisér, dramatik,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher | + | Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher a libret německých oper pro kapelníka Františka Škroupa (''Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut''). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869). |
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | + | <!--StartFragment-->byl členem divadla v Mannheimu. Přes Linec s ní odešel Vídně, kde oba 1822 neúspěšně usilovali o angažmá ve dvorním divadle. Setkali se tu s pražským ředitelem Franzem Holbeinem, který hledal síly pro stavovskou scénu, a oba přijal<!--StartFragment-->– <!--EndFragment--> '''E.''' nastoupil jako herec, Katharina jako zpěvačka. Po Holbeinově odchodu z Prahy (1824) se '''E.''' stal jednou z hlavních opor skromného provozu za ředitelů Polawského, Kainze a Štěpánka. Spřátelil se s kapelníkem Františkem Škroupem a stal se jeho libretistou. Po nástupu ředitele Stögera (1834) se začal věnovat režii a po smrti režiséra Jakoba Bernharda Freye (1836) režíroval i operu; té se pak věnoval převážně. Nezřekl se hereckých ambicí, počet jeho rolí ale zůstal omezený. Patřil dlouhodobě k velmi pilným, uznávaným a také nejlépe honorovaným členům pražského souboru. Na konci 30. let byl ustanoven členem penzijní komise Stavovského divadla a po delší období spolurozhodoval o udělovaných penzích. Byl znám svou solidností a dobrými kolegiálními vztahy. Ředitele Stögera zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Na konci Stögerova ředitelského období, jež končilo o Velikonocích 1846, se přihlásil do konkurzu na místo ředitele Stavovského divadla. Hodlal zejména pokračovat ve zlepšování scénické stránky pražských inscenací (s čímž radikálně započal Stöger), chtěl rozhojnit zásobu kostýmů a věnovat se důkladněji režii. V konkurzu byl vybrán ředitel Johann Hoffmann, ale '''E.''' si udržel dobrou pozici. Spolupracoval s Hoffmannem na záchraně Stavovského divadla po finančních problémech zapříčiněných revolučními událostmi 1848 a je podepsán též pod Hoffmannovou žádostí o pomoc a podporu, určenou vídeňským úřadům. | |
| − | + | Po rozchodu s manželkou (1829) žil v Praze se synem Maximilianem, aktivním důstojníkem, se svou sestrou a otcem. Byl členem pražského souboru téměř 30 let, od listopadu 1822 do poloviny 1851, kdy se pro přetrvávající chorobu vzdal činnosti. Zemřel ve všeobecné nemocnici. Pohřební průvod (11. 3.) doprovázela na olšanský hřbitov řada členů souboru a mnoho Pražanů. | |
| − | + | Obsáhlý rozbor jeho hereckého stylu <!--StartFragment-->od A. Müllera<!--EndFragment--> uveřejnila ''Bohemia'' 1934. Jeho herecké možnosti omezila blíže nepopsaná hlasová vada, jež mu bránila v energičtějším projevu. Na angažmá vystoupil 5. 11. 1822 jako Hanns (Kotzebue:'' Intermezzo'') a 12. 11. 1822 jako Balduin (Kotzebue: ''Die'' ''Kreuzfahrer''). Měl být určen pro obor milovníků a mladých intrikánů, ale zločinecké typy se mu nedařily. Jeho příjemný zevnějšek byl vhodnější pro pozitivní hrdiny a mírný, uměřený projev se stal dobrým protějškem heroických gest prvního tragéda pražského scény Rudolfa Bayera. Ve svém oboru přesvědčivě tvořil i velmi odlišné typy (Markýz Posa, Schiller: ''Don Carlos''; Konrad, Raupach:'' Der Müller und sein Kind''). Úspěch sklidil i coby Preslau v Ebertově hře ''Bretislav und Jutta'', jejíž premiéru zvolil1829 jako jednu ze svých beneficí (patrně ji také režíroval). Jako režisér byl hodně vytížen, kritika příležitostně chválila pečlivé vypracování a na pražské poměry bohaté výpravy. Byl zapojen i do českých představení, přinejmenším do studia českých překladů svých textů, napsaných pro Františka Škroupa. | |
| − | Měl trvalé literární zájmy, psal verše, jež byly vícekrát zhudebněny (báseň ''An sie'' zhudebnil 1828 F. Škroup ve svém svazku ''Drei Lieder, ''zachovalo se i několik opisů). Dobře ovládal různé odstíny literárního vyjádření a pro divadlo psal prology a texty pro slavnostní příležitosti. | + | Měl trvalé literární zájmy, psal verše, jež byly vícekrát zhudebněny (báseň ''An sie'' zhudebnil 1828 F. Škroup ve svém svazku ''Drei Lieder, ''zachovalo se i několik opisů). Dobře ovládal různé odstíny literárního vyjádření a pro divadlo psal prology a texty pro slavnostní příležitosti. Uplatnil se též jako dramatik a libretista. Napsal tři nenáročné veselohry a tři libreta pro Františka Škroupa. Ztracená práce ''Der Prinz und die Schlange'' / ''Princ a had'' byla výpravným a naučným příběhem s hudbou a tancem. Podle zpráv o české premiéře (1835 v ''České včele'') byla hra uvedena i v Berlíně a ve Vídni. Zvlášť zmiňovaná mimořádně krásná výprava a tanec svědčí o tom, že šlo o typickou vídeňskou kouzelnou hru. Německé libreto ''Udalrich und Bozena'' napsal '''E.''' pro Františka Škroupa po neúspěchu Škroupovy české opery ''Oldřich a Božena'' na libreto J. K. Chmelenského (prem. 14. 12. 1828 ve Stavovském divadle). Chmelenského znění přepracoval do podoby dobově aktuální velké opery. Zachoval historické prostředí, doplnil podle Hájkovy kroniky další postavy a obohatil děj o žánrové výjevy. Opera měla úspěch (dávala se 1833 ve Stavovském divadle při slavnosti k císařským narozeninám, hrála se v Coburgu v říjnu 1835). '''E.''' text přeložil do češtiny J. K. Tyl v době, kdy byl v divadle dramaturgem českých představení, a operu uvedl 31. 10. 1847. Posledním '''E.''' libretem pro Škroupa byla balada ''Die Geisterbraut. ''Jedná o tragédii, při níž je ženich zabit těsně před svatbou a nepravý ženich unese nevěstu od svatební hostiny. Pohádková a historická libreta řadí '''E.''' mezi dobové romantické dramatiky; František Škroup chtěl s jeho pomocí vytvořit českou raně romantickou operu a kouzelnou hru. Jako režisér i autor prokázal '''E.''' pražskému divadlu cenné služby a sledoval seriózní umělecké cíle. |
| − | + | Jeho manželka '''Marianne Katharina E.''', roz. Seidler (1808 [?] – 13. 3. 1869 Neuschl) byla dcerou herce dvorního divadla v Darmstadtu. (Není totožná se zpěvačkou Josefinou Ernst-Kaiserovou, angažovanou v Praze 1848/49). Vystupovala již jako dítě, absolvovala divadelní školu v Mnichově a záhy se dostala na profesionální jeviště. V Praze se zdokonalila, získala zkušenosti a stala se vynikající sólistkou. 1829 si vynutila propuštění ze smlouvy předstíráním choroby, záměrnou nekázní, nepovoleným hostováním a výstředním chováním. Nastoupila angažmá v dvorním divadle ve Vídni (do 1836), poté vystupovala v Rize (s dirigentem R. Wagnerem) a od 1838 hojně hostovala a přijímala krátká angažmá v mnoha německých městech. 1849 se provdala za herce Wilhelma Kurta. Její umělecké síly se ztrácely. V 60. letech již nedokázala získat angažmá a putovala s kočovnými společnostmi po Maďarsku. V posledním období života dostala ve Vídni malou penzi. | |
| − | + | ||
| − | Jeho manželka '''Marianne Katharina | + | |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 64: | Řádka 62: | ||
* <ee:chronology_date_from>8.3. 1852</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>8.3. 1852</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
| − | <div class="names"><ee:names | + | <div class="names"><ee:names/></div> |
| − | + | ||
| − | + | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 81: | Řádka 77: | ||
</cshow> | </cshow> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
| − | ''' | + | <ee:published>'''Vznik:''' 30.11.2012</ee:published><br/> |
| − | '''Autor:''' | + | <ee:source></ee:source><br/> |
| + | <ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]</ee:author> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | <ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | ||
| Řádka 89: | Řádka 86: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 24. 6. 2016, 23:48
Ferdinand Valentin Ernst
* 1799 Mainz (D) nebo Darmstadt (D)
† 8.3. 1852 Praha (CZ)
herec, divadelní režisér, dramatik
Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher a libret německých oper pro kapelníka Františka Škroupa (Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
