Kvapil, Jaroslav: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
1925 mu byla udělena státní cena, 1946 čestný doktorát na Karlově univerzitě, t. r. titul národní umělec. 1998 obdržel od prezidenta V. Havla in memoriam Řád T. G. Masaryka druhé třídy. | 1925 mu byla udělena státní cena, 1946 čestný doktorát na Karlově univerzitě, t. r. titul národní umělec. 1998 obdržel od prezidenta V. Havla in memoriam Řád T. G. Masaryka druhé třídy. | ||
| + | [[File:Kvapildva.jpg|left|350px|Jaroslav Kvapil, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-754]]'''K.''' byl osobností integrační, přejímal mnohé podněty, zvláště z evropské divadelní moderny (MCHT, M. Reinhardt, G. Fuchs), ale ctil i domácí tradici a vyznával ideu Národního divadla jako symbol vzniku a kontinuity českého národa. V poezii, dramatu i v režiích vycházel jak z hnutí symbolistů, tak z realismu a naturalismu. Jeho umělecký styl, označovaný jako impresionistický, byl založen na subjektivních smyslových dojmech, rozrušujících kontury reálného světa vyvoláváním lyrických nálad a atmosfér, jež pramení v nitru člověka. V dramatu i v režii uměl odkrývat protiklady, ale nevyostřoval je do vyhraněných konfliktů, spíše se je snažil harmonizovat. Snadno se přenášel do idealizovaného světa poezie, ale byl také praktickým realizátorem svých uměleckých, kulturních a politických záměrů. '''K.''' dramata vznikala pod vlivem evropského modernistického dramatu (H. Ibsen, G. Hauptmann) a prolínají se v nich symbolistické a naturalistické obrazy s melancholickou náladovostí a pohádkovostí. ''Bludička ''je problémovou hrou z prostředí bohémy. Ve hře ''Oblaka ''(napsané pro manželku Hanu), v níž '''K.''' dramatická tvorba vrcholí, vytvořil impresionistický obraz vnitřního rozpoložení hrdinů v idylickém prostředí vesnické fary. Pohádka ''Princezna Pampeliška ''s tématem pomíjivosti lidského štěstí navazuje na českou tradici jevištní báchorky, pracuje však se secesně stylizovanou symbolikou (1923 ji dal autor epickou podobu ''Knížka o Princezně Pampelišce'')''. ''Syntéza české báchorky a secesní stylizace je příznačná i pro operní libreto ''Rusalky ''i pro další hru ''Sirotek.'' | ||
| − | + | Jeho první režie v Národním divadle se nelišily od režijní praxe předchozího období, teprve postupně si vypracoval vlastní metodu a styl, v němž se stále více prosazovaly symbolistní a impresionistické prvky. Nebyl režisérem jednotného rukopisu, přejímal různé vlivy a postupy, které však dokázal syntetizovat uměleckým názorem. Základem jeho režií byla impresionistická náladovost a barevnost, kritika psala o tvorbě citových nálad, o navozování sugestivní atmosféry citového opojení, roztoužení nebo zasnění. K tomu účelu využíval inovativně také světlo – v jeho inscenacích mělo funkci náladovou, ne dramatickou. Pracoval s barevným světlem, zavedl nové přenosné reflektory, použil i projekci na zadní horizont (přírodní jevy v inscenaci Goethova ''Fausta''). Neměl smysl pro ostré tvary a dynamiku dramatických protikladů. Scénu komponovanou jako plošný obraz (nikoli jako architektonický prostor) výrazně stylizoval, zvláště v Shakespearových hrách, kde využíval po vzoru dvorního divadla v Mnichově tzv. shakespearovské jeviště, členící scénu na zadní a přední plán. V aranžování herecké akce se inspiroval tzv. reliéfní scénou G. Fuchse z mnichovského Uměleckého divadla. Zpočátku spolupracoval s výtvarníkem K. Štapferem, od 1913 s J. Wenigem (poprvé v Tylově ''Strakonickém dudákovi''). Velký význam měla v jeho režiích scénická hudba, kterou pro něho komponovali přední skladatelé (J. B. Foerster, O. Ostrčil, K. Kovařovic, J. Křička). Drama chápal především jako básnické dílo, jehož myšlenkové a poetické hodnoty má režisér přenést na jeviště. Z tohoto pojetí dramatického textu vycházela i proměna repertoáru Národního divadla. Z klasiků uváděl především Shakespearovy hry v nových překladech J. V. Sládka, které mu vyhovovaly básnickými kvalitami a literárním přístupem. K přínosům '''K.''' dramaturgie patří prosazování evropské moderny (uváděl H. Ibsena, B. Bjørnsona, G. Hauptmanna, A. P. Čechova, M. Gorkého a P. Claudela) a pěstování domácí tvorby (nastudoval díla A. Jiráska, J. Vrchlického, J. Zeyera, F. X. Svobody, J. Mahena, F. Šrámka, O. Theera, S. Loma a O. Fischera). Málo pozornosti však věnoval české klasice (Klicpera, Tyl). Respekt k dramatickému textu způsobil, že jen ojediněle volil ke svým inscenacím adaptace děl; sám upravil Aischylovu ''Oresteiu'' (uvedl ji v jednom večeru), Schillerovu trilogii ''Valdštejn ''a Vrchlického trilogii ''Hippodamii'', kterou nastudoval bez Fibichovy hudby. | |
| − | + | ||
| − | + | ||
Za '''K.''' éry došlo v Národním divadle k výměně herecké generace: Odešli O. Sklenářová-Malá, J. Bittner, J. Mošna, J. Seifert, J. Šmaha, do popředí vystoupili E. Vojan, H. Kvapilová, M. Hübnerová, L. Dostalová, R. Deyl, R. Nasková, přinášející pod '''K.''' vedením styl, zbavený pozůstatků romantického oborového herectví a vycházející z moderních proudů, především z psychologického realismu. Při tvorbě postav, zaměřené k jejich nitru, ponechával hercům – zejm. suverénním individualitám, jakou byl E. Vojan – velkou svobodu, jejímž rubem byly projevy sólistického herectví. Právě Vojan však často vnášel do harmonizujících inscenací polohy tragické disharmonie. '''K.''' režijní sloh, usilující tlumočit jevištními prostředky jemné nuance nálad a impresí, začal postupně vykazovat své limity. Během válečných let přestal odpovídat dobové mentalitě, čím dál citelněji se míjel s nastupujícími uměleckými směry a jeho „akademismus“ vyvolával kritiku i uměleckou opozici (K. H. Hilar, O. Fischer ad.). | Za '''K.''' éry došlo v Národním divadle k výměně herecké generace: Odešli O. Sklenářová-Malá, J. Bittner, J. Mošna, J. Seifert, J. Šmaha, do popředí vystoupili E. Vojan, H. Kvapilová, M. Hübnerová, L. Dostalová, R. Deyl, R. Nasková, přinášející pod '''K.''' vedením styl, zbavený pozůstatků romantického oborového herectví a vycházející z moderních proudů, především z psychologického realismu. Při tvorbě postav, zaměřené k jejich nitru, ponechával hercům – zejm. suverénním individualitám, jakou byl E. Vojan – velkou svobodu, jejímž rubem byly projevy sólistického herectví. Právě Vojan však často vnášel do harmonizujících inscenací polohy tragické disharmonie. '''K.''' režijní sloh, usilující tlumočit jevištními prostředky jemné nuance nálad a impresí, začal postupně vykazovat své limity. Během válečných let přestal odpovídat dobové mentalitě, čím dál citelněji se míjel s nastupujícími uměleckými směry a jeho „akademismus“ vyvolával kritiku i uměleckou opozici (K. H. Hilar, O. Fischer ad.). | ||
| Řádka 67: | Řádka 66: | ||
<ee:bibliography_content>J. Neužilová, M. Dvorová: ''J. K. Výběrová personální bibliografie'', Plzeň 2008. ■ Č [F. V. Krejčí], ref. překladu Talisman, ''Niva'' 5, 1894/95, s. 127; ● ref. Přítmí: J. Karásek, ''Literární listy'' 16, 1895, s. 168–169; P., ''Světozor ''31, 1896/97, s. 623; K. [J. Kamper]: ''Česká revue'' 4, 1900/01, s. 853; r. [F. V. Krejčí], ''Právo lidu'' 10. 3. 1901 ●; ref. Bludička: J. Třebický, ''Rozhledy'' 5, 1895/96, s. 463–465; K. Čupr, ''Zlatá Praha'' 13, 1895/96, s. 240, 252; F. X. Šalda, ''Literární listy'' 17, 1895/96, s. 305–309 → ''Krit. projevy'' III, Praha 1950 ●; ref. Memento: Kj. [F. V. Krejčí], ''Rozhledy'' 6, 1896/97, s. 358; Quidam [F. X. Šalda], ''Literární listy'' 18, 1896/97, s. 104–105 → ''Kritické projevy ''III, Praha 1950; F. Zákrejs, ''Osvěta'' 27, 1897, s. 474–475, 746–747 ●; ref. Princezna Pampeliška: P., ''Světozor'' 31, 1896/97, s. 574; F. Zákrejs, ''Osvěta ''27, 1897, s. 1028; N-k [J. Kamper], ''Česká revue'' 1, 1897/98, s. 240–244; K. [F. V. Krejčí], ''Rozhledy ''7, 1897/98, s. 84–86; F. X. Š. [Šalda], ''Literární listy'' 19, 1897/98, s. 34–36 → ''Kritické projevy'' IV, Praha 1951; S. K. N. [Neumann], ''Moderní revue'' 4, 1897/98, sv. 7, s. 32 ●; j.T., ''Radikální listy'' 7. 1. 1900 [ref. Hervieu: Kleště]; ● ref. Oblaka: r. [F. V. Krejčí], ''Právo lidu'' 12. 12. 1903; A. N. [Novák], ''Samostatnost ''7, 1903, s. 543; ech [V. Štech], ''Máj'' 2, 1903/04, s. 241–242 ; J. Hilbert, ''Moderní revue'' 15, 1903/04, sv. 15, s. 203–204; P. [J. Pelcl], ''Rozhledy'' 14, 1903/04, s. 290–291; J. Lý. [Ladecký], ''Zvon'' 4, 1903/04, s. 194 ●; ref. Sirotek: O. Theer, ''Lumír'' 34, 1905/06, s. 430; A. [J. Arbes], ''Máj'' 4, 1905/06, s. 670; KMČ. [Čapek-Chod], ''Zvon'' 6, 1905/06, s. 671–672; J. Ladecký, ''Osvěta'' 36, 1906, s. 945 ●; J. Borecký: ''J. K.'', 1918; O. Fischer: J. K., ''Cesta ''1, 1918/19, s. 458–459 → ''K dramatu'', Praha 1919; jv. [Vodák], Ještě hra jubilejní, ''Lidové noviny'' 11. 9. 1918 [Oblaka]; J. Karásek ze Lvovic: J. K., ''Impresionisté a ironikové'', 1926, s. 68–80; K. Eysselt-Klimpély: ''Německé drama let devadesátých na českém jevišti a jeho vliv na drama české'', Praha 1926, s. 70, 72, 78–87, 106–109, 144–145, 147–174, 177; O. Štorch-Marien: U J. K., ''Rozpravy Aventina'' 2, 1926/27, s. 14; ● k šedesátinám: AN. [Novák], ''Lidové noviny'' 25. 9. 1928; G. [F. Götz], ''Národní osvobození'' 25. 9. 1928; K. Engelmüller, ''Národní politika'' 25. 9. 1928; -k- [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 9. 1928; J. Träger: Průkopník české režie, ''Rozpravy Aventina'' 4, 1928/29, s. 17–18; K. H. Hilar, ''Národní a Stavovské divadlo'' 6, 1928/29, č. 4, s. 2–3 → ''Pražská dramaturgie'', Praha 1930; M. Rutte: Zakladatel moderní české režie + Soupis režií J. K., in sb. ''Nové české divadlo 1928''–''29'', Praha 1929, s. 75–78, 118–122; K. Engelmüller, ''Ročenka Kruhu solistů Městského divadla 1929'', Praha 1929, s. 45–47 ●; O. Fischer: K. a Hilar, ''Divadlo'' 10 (17), 1930/31, č. 10, s. 2–4 [výňatek z přednášky Česká činohra 1900–1930]; M. Rutte: Tři doby ND, ''Národní divadlo'' 11, 1933/34, č. 6; F. Götz: ''Boj o český divadelní sloh'', Praha 1934, s. 25–39; V. Tille: ''Činohra ND od roku 1900 do převratu'' (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 154–161, 239–265; J. Kodíček: Čtvrt století české činohry. O Kvapila. ''Přítomnost'' 14, 1937, s. 247–250; -jef- [J. Fučík]: Poznámky o Pampelišce, ''Rudé právo'' 15. 5. 1938 → ''Divadelní kritiky'', Praha 1984; ● k sedmdesátinám: A. N. [Novák], ''Lidové noviny'' 25. 9. 1938; A. M. Píša, ''Právo lidu'' 25. 9. 1938; H. J. [Jelínek], ''Lumír'' 65, 1938/39, s. 54 ●; V. Müller: J. K., in sb. ''České umění dramatické. Činohra'', Praha 1941, s. 225–229; L. Kundera: ''J. K. Život a dílo'', Praha 1944; M. Rutte: Básník a bojovník, ''Svobodné slovo'' 25. 9. 1945; J. Vodák: Několik dodatečných slov o J. K., ''Divadelní zápisník'' 1, 1945/46, s. 218–222 + Národní umělec J. K., ''Československo'' 1, 1945/46, č. 10; K. Engelmüller: ''Z letopisů českého divadelnictví'' I, Praha 1946, s. 236–239; E. F. Burian, ''Kulturní politika'' 3, 1947/48, č. 53; F. Langer: Pozdrav přes oponu, ''Divadelní zápisník ''3, 1948, s. 333–335; jtg [J. Träger], tamtéž, 391–392; Z. Nejedlý: Dva portréty, ''Var ''1, 1948, s. 422–427; F. Götz: ''J. K.'', Praha 1948; K. Janský: Poslední práce Mistra J. K., ''Marginálie'' 22, 1949/50, s. 88; ● nekrology: ej [E. Janský], ''Divadlo'' 1, 1949/50, s. 137; F. Langer, jtg [J. Träger], ''Práce ''11. 1. 1950; om [Mrkvička], ''Lidové noviny'' 11. 1. 1950; lk [L. Kundera], ''Rovnost'' 11. 1. 1950; J. Kopecký, ''Lidové noviny'' 12. 1. 1950; K. Vaněk, ''Rudé právo'' 12. 1. 1950; J. Honzl, ''Tvorba ''19, 1950, s. 95–96; J. Morák, ''My 50'', 1950, č. 3, s. 8 ●; V. Ficek: J. K. a Slezsko, ''Slezský sborník'' 48, 1950, s. 111–112; M. Haller: J. K., ''Národní divadlo'' 30, 1955, č. 14; E. Konrád: ''Nač vzpomenu'', Praha 1957, s. 132–134; L. Říhová: Doslov, in J. K. ''Princezna Pampeliška'', Praha 1957, s. 95–99; L. Dostalová: Náš první průbojný režisér, in sb. ''Padesát let Městských divadel pražských 1907''–''1957'', Praha 1958, s. 44–46 ''+ Herečka vzpomíná'', Praha 1960, s. 29–35; F. Kubka: J. K. čili věčný režisér, ''Na vlastní oči'', Praha 1959, s. 37–40; Z. Štěpánek: ''Herec'', Praha 1961, s. 98–111; F. Buriánek: ''Literární Klatovy'', Praha 1962, s. 81–84; F. Černý: ''Hana Kvapilová'', Praha 1963, passim; D. Moravec: ''Vezi med slovensko in česko dramo'', Ljubljana 1963, s. 90–93; J. Zhor: Nezapomínat na J. K., ''Divadelní noviny'' 10, 1966/67, č. 22; J. Port: J. K. – šéfem kabaretu Lucerna, ''Gramorevue'' 68, č. 11/12; ● 100. výr. narození: F. Černý, ''Rudé právo'' 25. 9. 1968; ''Lid se rozhodl. K 100. výročí narození básníka J. K. a k jubilejím táborů na Ostré hůrce'', sest. M. Rusínský, Ostrava 1968; V. Vondra, ''Práce ''25. 9. 1968; J. Träger, ''Divadelní noviny'' 12, 1968/69, č. 1 ●; Dlouhán: Smlouva na Rusalku, ''Svobodné slovo ''27. 6. 1970; R. Deyl: ''O čem vím já'', Praha 1971; M. Obst: J. K., ''Prolegomena Scénografické encyklopedie'' 10, 1972, s. 59–65; V. Müller: Neodkvétající Pampeliška, ''Lidová demokracie'' 30. 9. 1972; E. Krejčí: ''J. K., dramatik a režisér'', rkp., 1973, DÚk; J. Kronbauerová: ''Hodiny pod harlekýnem'', Praha 1973, s. 54–77; DČD III; A. Závodský: Jak jsem znal J. K., ''Lidová demokracie'' 23. 9. 1978 + Vzájemná korespondence J. K. a F. Šrámka, ''Sborník prací FF Brno'', Praha 1978, s. 137–180; P. Taussig: J. K. a film, ''Záběr'' 11, 1978, č. 20; DČD IV; O. Scheinpflugová: ''Byla jsem na světě'', Praha 1988, s. 77–83; M. Mittelmann-Dedinský: ''Velkí divadelní režiséri'', Bratislava 1989, s. 68–70; J. Burda: ''J. K. Život a dílo'', Klatovy 1990; sb. ''Divadlo na Vinohradech'' 1907–97, Praha 1997, s. 41–52, 205–212; D. Tureček, in antologie ''Pohádkové drama'', Praha 1999, zvl. s. 349–367; ''Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5'' I, eds. J. Schreiberová, H. Schreiber, Praha 2006, s. 197–199; J. Císař: ''Přehled dějin českého divadla'', Praha 2006, s. 175–177, 181–196. | <ee:bibliography_content>J. Neužilová, M. Dvorová: ''J. K. Výběrová personální bibliografie'', Plzeň 2008. ■ Č [F. V. Krejčí], ref. překladu Talisman, ''Niva'' 5, 1894/95, s. 127; ● ref. Přítmí: J. Karásek, ''Literární listy'' 16, 1895, s. 168–169; P., ''Světozor ''31, 1896/97, s. 623; K. [J. Kamper]: ''Česká revue'' 4, 1900/01, s. 853; r. [F. V. Krejčí], ''Právo lidu'' 10. 3. 1901 ●; ref. Bludička: J. Třebický, ''Rozhledy'' 5, 1895/96, s. 463–465; K. Čupr, ''Zlatá Praha'' 13, 1895/96, s. 240, 252; F. X. Šalda, ''Literární listy'' 17, 1895/96, s. 305–309 → ''Krit. projevy'' III, Praha 1950 ●; ref. Memento: Kj. [F. V. Krejčí], ''Rozhledy'' 6, 1896/97, s. 358; Quidam [F. X. Šalda], ''Literární listy'' 18, 1896/97, s. 104–105 → ''Kritické projevy ''III, Praha 1950; F. Zákrejs, ''Osvěta'' 27, 1897, s. 474–475, 746–747 ●; ref. Princezna Pampeliška: P., ''Světozor'' 31, 1896/97, s. 574; F. Zákrejs, ''Osvěta ''27, 1897, s. 1028; N-k [J. Kamper], ''Česká revue'' 1, 1897/98, s. 240–244; K. [F. V. Krejčí], ''Rozhledy ''7, 1897/98, s. 84–86; F. X. Š. [Šalda], ''Literární listy'' 19, 1897/98, s. 34–36 → ''Kritické projevy'' IV, Praha 1951; S. K. N. [Neumann], ''Moderní revue'' 4, 1897/98, sv. 7, s. 32 ●; j.T., ''Radikální listy'' 7. 1. 1900 [ref. Hervieu: Kleště]; ● ref. Oblaka: r. [F. V. Krejčí], ''Právo lidu'' 12. 12. 1903; A. N. [Novák], ''Samostatnost ''7, 1903, s. 543; ech [V. Štech], ''Máj'' 2, 1903/04, s. 241–242 ; J. Hilbert, ''Moderní revue'' 15, 1903/04, sv. 15, s. 203–204; P. [J. Pelcl], ''Rozhledy'' 14, 1903/04, s. 290–291; J. Lý. [Ladecký], ''Zvon'' 4, 1903/04, s. 194 ●; ref. Sirotek: O. Theer, ''Lumír'' 34, 1905/06, s. 430; A. [J. Arbes], ''Máj'' 4, 1905/06, s. 670; KMČ. [Čapek-Chod], ''Zvon'' 6, 1905/06, s. 671–672; J. Ladecký, ''Osvěta'' 36, 1906, s. 945 ●; J. Borecký: ''J. K.'', 1918; O. Fischer: J. K., ''Cesta ''1, 1918/19, s. 458–459 → ''K dramatu'', Praha 1919; jv. [Vodák], Ještě hra jubilejní, ''Lidové noviny'' 11. 9. 1918 [Oblaka]; J. Karásek ze Lvovic: J. K., ''Impresionisté a ironikové'', 1926, s. 68–80; K. Eysselt-Klimpély: ''Německé drama let devadesátých na českém jevišti a jeho vliv na drama české'', Praha 1926, s. 70, 72, 78–87, 106–109, 144–145, 147–174, 177; O. Štorch-Marien: U J. K., ''Rozpravy Aventina'' 2, 1926/27, s. 14; ● k šedesátinám: AN. [Novák], ''Lidové noviny'' 25. 9. 1928; G. [F. Götz], ''Národní osvobození'' 25. 9. 1928; K. Engelmüller, ''Národní politika'' 25. 9. 1928; -k- [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 9. 1928; J. Träger: Průkopník české režie, ''Rozpravy Aventina'' 4, 1928/29, s. 17–18; K. H. Hilar, ''Národní a Stavovské divadlo'' 6, 1928/29, č. 4, s. 2–3 → ''Pražská dramaturgie'', Praha 1930; M. Rutte: Zakladatel moderní české režie + Soupis režií J. K., in sb. ''Nové české divadlo 1928''–''29'', Praha 1929, s. 75–78, 118–122; K. Engelmüller, ''Ročenka Kruhu solistů Městského divadla 1929'', Praha 1929, s. 45–47 ●; O. Fischer: K. a Hilar, ''Divadlo'' 10 (17), 1930/31, č. 10, s. 2–4 [výňatek z přednášky Česká činohra 1900–1930]; M. Rutte: Tři doby ND, ''Národní divadlo'' 11, 1933/34, č. 6; F. Götz: ''Boj o český divadelní sloh'', Praha 1934, s. 25–39; V. Tille: ''Činohra ND od roku 1900 do převratu'' (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 154–161, 239–265; J. Kodíček: Čtvrt století české činohry. O Kvapila. ''Přítomnost'' 14, 1937, s. 247–250; -jef- [J. Fučík]: Poznámky o Pampelišce, ''Rudé právo'' 15. 5. 1938 → ''Divadelní kritiky'', Praha 1984; ● k sedmdesátinám: A. N. [Novák], ''Lidové noviny'' 25. 9. 1938; A. M. Píša, ''Právo lidu'' 25. 9. 1938; H. J. [Jelínek], ''Lumír'' 65, 1938/39, s. 54 ●; V. Müller: J. K., in sb. ''České umění dramatické. Činohra'', Praha 1941, s. 225–229; L. Kundera: ''J. K. Život a dílo'', Praha 1944; M. Rutte: Básník a bojovník, ''Svobodné slovo'' 25. 9. 1945; J. Vodák: Několik dodatečných slov o J. K., ''Divadelní zápisník'' 1, 1945/46, s. 218–222 + Národní umělec J. K., ''Československo'' 1, 1945/46, č. 10; K. Engelmüller: ''Z letopisů českého divadelnictví'' I, Praha 1946, s. 236–239; E. F. Burian, ''Kulturní politika'' 3, 1947/48, č. 53; F. Langer: Pozdrav přes oponu, ''Divadelní zápisník ''3, 1948, s. 333–335; jtg [J. Träger], tamtéž, 391–392; Z. Nejedlý: Dva portréty, ''Var ''1, 1948, s. 422–427; F. Götz: ''J. K.'', Praha 1948; K. Janský: Poslední práce Mistra J. K., ''Marginálie'' 22, 1949/50, s. 88; ● nekrology: ej [E. Janský], ''Divadlo'' 1, 1949/50, s. 137; F. Langer, jtg [J. Träger], ''Práce ''11. 1. 1950; om [Mrkvička], ''Lidové noviny'' 11. 1. 1950; lk [L. Kundera], ''Rovnost'' 11. 1. 1950; J. Kopecký, ''Lidové noviny'' 12. 1. 1950; K. Vaněk, ''Rudé právo'' 12. 1. 1950; J. Honzl, ''Tvorba ''19, 1950, s. 95–96; J. Morák, ''My 50'', 1950, č. 3, s. 8 ●; V. Ficek: J. K. a Slezsko, ''Slezský sborník'' 48, 1950, s. 111–112; M. Haller: J. K., ''Národní divadlo'' 30, 1955, č. 14; E. Konrád: ''Nač vzpomenu'', Praha 1957, s. 132–134; L. Říhová: Doslov, in J. K. ''Princezna Pampeliška'', Praha 1957, s. 95–99; L. Dostalová: Náš první průbojný režisér, in sb. ''Padesát let Městských divadel pražských 1907''–''1957'', Praha 1958, s. 44–46 ''+ Herečka vzpomíná'', Praha 1960, s. 29–35; F. Kubka: J. K. čili věčný režisér, ''Na vlastní oči'', Praha 1959, s. 37–40; Z. Štěpánek: ''Herec'', Praha 1961, s. 98–111; F. Buriánek: ''Literární Klatovy'', Praha 1962, s. 81–84; F. Černý: ''Hana Kvapilová'', Praha 1963, passim; D. Moravec: ''Vezi med slovensko in česko dramo'', Ljubljana 1963, s. 90–93; J. Zhor: Nezapomínat na J. K., ''Divadelní noviny'' 10, 1966/67, č. 22; J. Port: J. K. – šéfem kabaretu Lucerna, ''Gramorevue'' 68, č. 11/12; ● 100. výr. narození: F. Černý, ''Rudé právo'' 25. 9. 1968; ''Lid se rozhodl. K 100. výročí narození básníka J. K. a k jubilejím táborů na Ostré hůrce'', sest. M. Rusínský, Ostrava 1968; V. Vondra, ''Práce ''25. 9. 1968; J. Träger, ''Divadelní noviny'' 12, 1968/69, č. 1 ●; Dlouhán: Smlouva na Rusalku, ''Svobodné slovo ''27. 6. 1970; R. Deyl: ''O čem vím já'', Praha 1971; M. Obst: J. K., ''Prolegomena Scénografické encyklopedie'' 10, 1972, s. 59–65; V. Müller: Neodkvétající Pampeliška, ''Lidová demokracie'' 30. 9. 1972; E. Krejčí: ''J. K., dramatik a režisér'', rkp., 1973, DÚk; J. Kronbauerová: ''Hodiny pod harlekýnem'', Praha 1973, s. 54–77; DČD III; A. Závodský: Jak jsem znal J. K., ''Lidová demokracie'' 23. 9. 1978 + Vzájemná korespondence J. K. a F. Šrámka, ''Sborník prací FF Brno'', Praha 1978, s. 137–180; P. Taussig: J. K. a film, ''Záběr'' 11, 1978, č. 20; DČD IV; O. Scheinpflugová: ''Byla jsem na světě'', Praha 1988, s. 77–83; M. Mittelmann-Dedinský: ''Velkí divadelní režiséri'', Bratislava 1989, s. 68–70; J. Burda: ''J. K. Život a dílo'', Klatovy 1990; sb. ''Divadlo na Vinohradech'' 1907–97, Praha 1997, s. 41–52, 205–212; D. Tureček, in antologie ''Pohádkové drama'', Praha 1999, zvl. s. 349–367; ''Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5'' I, eds. J. Schreiberová, H. Schreiber, Praha 2006, s. 197–199; J. Císař: ''Přehled dějin českého divadla'', Praha 2006, s. 175–177, 181–196. | ||
| − | ČHS, LČL, LThI, NDp, Otto, ES, TE, ThL </ee:bibliography_content> | + | ČHS, LČL, LThI, NDp, Otto, ES, TE, ThL |
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | [[File:Kvapiltreti.jpg|x450px|Jaroslav Kvapil, b. d., foto: J. Mulač. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-251147]]</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Verze z 20. 6. 2016, 14:37
Jaroslav Kvapil
* 25. 9. 1868 Chudenice (CZ)
† 10. 1. 1950 Praha (CZ)
režisér, dramatik, libretista, dramaturg, překladatel, kritik
Literát a především režisér, s jehož jménem je spjata éra Národního divadla po změně vedení 1900. Je pokládán za zakladatele české moderní režie (uměleckou emancipaci disciplíny završil K. H. Hilar). V poezii, dramatu i v režiích vycházel jak z hnutí symbolistů, tak z realismu a naturalismu; přejímal podněty z evropské divadelní moderny, ale ctil i domácí tradici. Po vzniku ČSR se divadlu na tři roky vzdálil pro kulturně-politické úkoly. 1921–28 působil jako umělecký šéf a režisér vinohradského divadla.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
