Barényi, Olga: Porovnání verzí

[[File:Barenyisest 6.jpg|left|300px|Olga Barényi na civilní fotografii neznámého autora. Das interessante Blatt 50, 1931, č. 11, s. 17 (12. 3. 1931). Online: Anno ÖNB, URL: http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=dib&datum=19310312&seite=17&zoom=33]]Po více než deseti letech, kdy se divadlu zřejmě nevěnovala, se obrátila k literatuře. 1938 a od 1940 publikovala pod pseudonymem O. Barényi v časopisech (především v Ahoji) přes osmdesát povídek. 1941–45 vydala sedm románů (volná psychologická tetralogie ''Janka'', ''Rybí náměstí'', ''Předehra'', ''Sedmé dveře'', dále ''Překrásná země'', ''Hra pro Danielu'' a experimentální ''Román'') a tři novely. Grotesku ''Sanatorium Božský klid'' vysílal rozhlas, napsala též filmový námět (nerealizováno). Jako dramatička debutovala konverzační komedií ''Veliká hvězda'', líčící nezdařený pokus naivní novomanželky proniknout k filmu pomocí nevěry. Drama ''Herečka'' (a pozdější lyrická novela ''Šťastná Jarinka'') je inspirováno výjimečně talentovanou, předčasně zemřelou J. Horákovou; hrdinka a její osud se prolínají s postavou Hildy z Ibsenova Stavitele Solnesse (Horáková ji hrála v Národním divadle). Společenskokritická hra ''Zámek Miyajima'', zobrazující mravní zkaženost zbohatlické vrstvy a generační vzpouru proti ní, vykazuje motivem ztráty paměti jistou závislost na zahraniční dramatice (Anouilh aj.); jako jediná z autorčiných prací pronikla do Národního divadla. Morální aspekty herectví tvoří tematické pole hry ''Ten druhý'' (nedatovaný strojopis, neprovedeno). '''B.''' divadelní hry se vyznačovaly živým dialogem a zdařilými postavami žen s negativní životní zkušeností, schopných ironického nadhledu a sebeironie. Divadelní motivy a témata se objevují i v prozaických pracích, kde spolu se zřetelnými autobiografickými prvky představují materiálovou základnu. Všechny tři publikované hry byly uváděny na profesionálních i ochotnických scénách, jejich scénický život ukončilo zavření divadel v září 1944 a po osvobození odpor k „německé“ autorce (přesto ještě 1947 ochotníci hráli ''Herečku'' a ''Zámek Miyajima''). V padesátých letech byla všechna díla '''B.''' vyřazena z knihoven jako protektorátní brak. V exilové produkci, kterou zahájil kriminální „miniromán“ ''Zwei Tassen Tee'' (1948, pseudonym H. Wangel), se obrátila k pražskému květnovému povstání a poválečnému pronásledování Němců, posléze k československé StB a poúnorové emigraci. Jednostranná reflexe vlastních zážitků a zkušeností, naturalistický popis a dokumentárnost charakterizují zejména první díl volné románové trilogie ''Prager Totentanz'' (1958, česky ''Pražský tanec smrti'', 2012), jemuž předcházel publicistický čtyřdílný seriál o Pražském povstání (Sudetendeutsche Zeitung 1955). Další dva díly trilogie, ''Der tote Briefkasten'' (1960) a ''Das tote Geleise'' (1961), uzavřely '''B.''' beletristickou tvorbu. Jako publicistka sporadicky psala divadelně popularizační články (1958 pro mládežnický měsíčník Rasselbande o historii stínového divadla, o vývoji masky), k podstatnějším příspěvkům patří článek o české literatuře v časopisu Der europäische Osten (1956). 

<ee:bibliography_content>Divadlo mladých<br/>M. Holzbachová:''Taneční orchestrion'', První Marie (anon.: ''Mastičkář''), Liběna (anon.: ''Fraška o Mistru Miminovi'') – 1925; Žena Kritylla (Aristofanes, ú: J. Frejka: ''Když ženy něco slaví…'') – 1926.<br/>Státní konservatoř hudby, dramatické oddělení<br/>Vdova (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy''), Jahelková (J. K. Tyl: ''Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec'') – 1926; Mráčková (A. Jirásek: ''Samota''), Martina (Molière: ''Učené ženy'') – 1927.<br/>Umělecké studio<br/>Teta Tereza (Saint-Georges de Bouhélier: ''Dětský karneval'') – 1926.<br/>Slovenské národní divadlo Bratislava<br/>Anna Fedorovna (P. Romanov: ''Zemetrasenie'', slov.), Evuša (F. Urbánek: ''Bludár'', slov.), Dorka (W. Shakespeare: ''Pohádka zimného večera'', čes.) – 1927; Fernanda (F. Savigny: ''Ľalia z baru'', čes.), Paní Schuttleworthová (W. S. Maugham: ''Viktorie'', čes.), Jolantha (E. Scribe: ''Leonie'', česky), Hanka (G. Zapolska: ''Morálka panej Dulskej'', čes.), Katy (J. Skorkovská: ''Opičiak Fuk'', čes.), Maria (W. Shakespeare: ''Večer trojkráľový'', slov.), Matka ženíchova + Anitra (H. Ibsen: ''Peer Gynt'', čes.), Baba Pejzlerka (J. Hašek, dram. V. Jiřikovský: ''Dobrý vojak Švejk'', čes.) – 1928.

 

 </ee:bibliography_content>