Dreyer, Giovanni: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
m (založení hesla)
Řádka 19: Řádka 19:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>zpěvák, kapelník, skladatel, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>zpěvák, kapelník, skladatel,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
Řádka 27: Řádka 27:
 
Příjmením psán též Drayer, Drejer, nazýván detto il Todeschino, Tedeschino, di Firenze. – Kastrát-altista německého původu, pravděpodobně syn tenoristy Johanna Conrada D., který kolem 1700 působil v hamburském operním divadle. Ve dvacátých letech 18. stol. vystu­­poval '''D'''. jako zpěvák v řadě italských měst ­(Reca­nati, Řím, Lucca, Florencie, Benátky), v Braun­schweigu a ve Vratislavi u impresária L. Wussina (1726/27), pro jehož operní společnost zkomponoval oratorium ''Christo nell Orto'' [Kristus na hoře Olivetské]. 1727/28 zde společně se S. Burigottim operní společnost vedl a jako zpěvák v ní zůstal do 1730. 1730/31 působil v Praze, poté pobýval v Moskvě a Petrohradě jako zpěvák carské kapely (1731–33). Odtud cestoval přes Vídeň a Drážďany zpět do Florencie, kde 1737 zpíval titulní roli v opeře ''Temistocle ''od G. Chinzera (l: → P. Metastasio). Téhož roku zanechal divadelní kariéry, vstoupil do řádu Ordine dei Servi di Maria, sloužil jako kapelník ve florentském kostele sv. Annunziaty (od 31. 1. 1739) a komponoval duchovní hudbu.
 
Příjmením psán též Drayer, Drejer, nazýván detto il Todeschino, Tedeschino, di Firenze. – Kastrát-altista německého původu, pravděpodobně syn tenoristy Johanna Conrada D., který kolem 1700 působil v hamburském operním divadle. Ve dvacátých letech 18. stol. vystu­­poval '''D'''. jako zpěvák v řadě italských měst ­(Reca­nati, Řím, Lucca, Florencie, Benátky), v Braun­schweigu a ve Vratislavi u impresária L. Wussina (1726/27), pro jehož operní společnost zkomponoval oratorium ''Christo nell Orto'' [Kristus na hoře Olivetské]. 1727/28 zde společně se S. Burigottim operní společnost vedl a jako zpěvák v ní zůstal do 1730. 1730/31 působil v Praze, poté pobýval v Moskvě a Petrohradě jako zpěvák carské kapely (1731–33). Odtud cestoval přes Vídeň a Drážďany zpět do Florencie, kde 1737 zpíval titulní roli v opeře ''Temistocle ''od G. Chinzera (l: → P. Metastasio). Téhož roku zanechal divadelní kariéry, vstoupil do řádu Ordine dei Servi di Maria, sloužil jako kapelník ve florentském kostele sv. Annunziaty (od 31. 1. 1739) a komponoval duchovní hudbu.
  
Během nedlouhého pobytu v Praze 1730/31 byl členem společnosti → A. Denzia ve Šporkově divadle, kde se podílel na provedení oper → A. Vivaldiho ''Agrippo ''(v titulní roli, podzim 1730) a ''Alvilda regina de Goti ''[Alvilda, královna Gótů] (jako Alfo, jaro 1731). Zpíval zde i další role v pasticciích (Attalo, ''La verit''''à''''­nell’inganno'' [Pravda vyjevená lstí]; Lutezio, ''Penelope la casta'' [Cudná Penelopa]; Gualtiero, ''La Griselda'') a v operách A. Bioniho ''Adone'' (titulní role) a T. Albinoniho ''Didone'' (Enea). Komponoval intermezza (''Vespetta und Velasco'', Vratislav 1728, v Praze hráno na jaře 1731 s názvem ''L’amante per fame'' [Milencem z nouze] spolu s Albinoniho operou''Didone'') a árie, vkládané do inscenovaných oper.
+
Během nedlouhého pobytu v Praze 1730/31 byl členem společnosti → A. Denzia ve Šporkově divadle, kde se podílel na provedení oper → A. Vivaldiho ''Agrippo ''(v titulní roli, podzim 1730) a ''Alvilda regina de Goti ''[Alvilda, královna Gótů] (jako Alfo, jaro 1731). Zpíval zde i další role v pasticciích (Attalo, ''La verità''' '''nell’inganno'' [Pravda vyjevená lstí]; Lutezio, ''Penelope la casta'' [Cudná Penelopa]; Gualtiero, ''La Griselda'') a v operách A. Bioniho ''Adone'' (titulní role) a T. Albinoniho ''Didone'' (Enea). Komponoval intermezza (''Vespetta und Velasco'', Vratislav 1728, v Praze hráno na jaře 1731 s názvem ''L’amante per fame'' [Milencem z nouze] spolu s Albinoniho operou ''Didone'') a árie, vkládané do inscenovaných oper.
  
Z jeho ostatních skladeb jsou dochovány církevní kompozice (mše, ofertoria, introity, ''Miserere a 4 voci con organo'', 1757, a kompozice ''Il ponte a S. Trinit''''à''''in tempo d’estate'' pro tři hlasy s instrumentálním doprovodem.
+
Z jeho ostatních skladeb jsou dochovány církevní kompozice (mše, ofertoria, introity, ''Miserere a 4 voci con organo'', 1757, a kompozice ''Il ponte a S. Trinità''' '''in tempo d’estate'' pro tři hlasy s instrumentálním doprovodem.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3192, přív. 3: ''L’amante per fame'', Praga 1731(⇒ Křimice), evidence dalších libret ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman, ⇒ Sartori. •• T. Wiel: ''I Tea­tri Musicali Veneziani del Settecento'', Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 74n., 81n.; M. Schlesinger: ''Geschichte des Breslauer Theaters'' I, Berlin 1898, s. 20–22; H. H. Borcherdt: Geschichte der italieni­schen Oper in Breslau, ''Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens'' (Breslau) 44, 1910, s. 27, 29, 31–33, 46–48; C. Fedeli: ''La cappella musicale della Ss Annunziata di Firenze'', Siena 1911, s. 242;<br/>R.-A. Mooser: ''Annales de la musique et des musi­ciens en Russie au XVIII<sup>e</sup> siècle'' I, Genève 1948, s. 86–90; R. Brockpähler: ''Handbuch zur Geschichte der Barockoper in Deutschland'', Emsdetten 1964, s. 100, 102; M. Skalická: Die Sänger der italieni­schen Oper in Prag 1724–1735, ''De musica disputa­tiones Pragenses'', ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 159n.; D. E. Freeman: ''The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague'', Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 87n., 135n., 167, 311–313. •• Grove, Meyer, MGG, Sartori</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3192, přív. 3: ''L’amante per fame'', Praga 1731(⇒ Křimice), evidence dalších libret ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman, ⇒ Sartori. •• T. Wiel: ''I Tea­tri Musicali Veneziani del Settecento'', Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 74n., 81n.; M. Schlesinger: ''Geschichte des Breslauer Theaters'' I, Berlin 1898, s. 20–22; H. H. Borcherdt: Geschichte der italieni­schen Oper in Breslau, ''Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens'' (Breslau) 44, 1910, s. 27, 29, 31–33, 46–48; C. Fedeli: ''La cappella musicale della Ss Annunziata di Firenze'', Siena 1911, s. 242; R.-A. Mooser: ''Annales de la musique et des musi­ciens en Russie au XVIII<sup>e</sup> siècle'' I, Genève 1948, s. 86–90; R. Brockpähler: ''Handbuch zur Geschichte der Barockoper in Deutschland'', Emsdetten 1964, s. 100, 102; M. Skalická: Die Sänger der italieni­schen Oper in Prag 1724–1735, ''De musica disputa­tiones Pragenses'', ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 159n.; D. E. Freeman: ''The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague'', Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 87n., 135n., 167, 311–313. •• Grove, Meyer, MGG, Sartori</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>

Verze z 4. 6. 2016, 12:49

Giovanni DREYER
* kolem 1703 Florencie (Itálie)
13. 4. 1772 Florencie
zpěvák, kapelník, skladatel



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.