Mussik, Gustav Julius: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(vložení fulltextových odkazů) |
m |
||
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| povolání = <ee:profession>herec, ředitel divadelní společnosti,</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>herec, ředitel divadelní společnosti,</ee:profession> | ||
}}</cshow><ee:perex> | }}</cshow><ee:perex> | ||
| − | Prvně se objevil jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti [[ | + | Prvně se objevil jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti [[Mussik Thekla|Thekly Seifert]] (na přelomu 1845 a 1846. 1849 se s [[Mussik Thekla|Theklou Sifert]] oženil a stal se samostatným ředitelem společnosti s koncesí pro kraje českolipský, jičínský a chebský, později i pro Mariánské Lázně a Karlovy Vary. V Mussikově společnosti se uváděla činohra, opereta a hry se zpěvy a příležitostně opera. Společnost měla až 30 osob a pronajímala si sezónně i větší divadla (1852 – 1855 a 1864 – 1867 Městské divadlo v Litoměřicích, Mariánské Lázně 1855 – 1867, Městské divadlo Karlovy Vary 1863, 1866 – 1869, Františkovy Lázně, plzeňské Městské pravovárečnické divadlo 1859 – 1862). Mussik zemřel 1868 v Chebu, společnost převzala jeho Manželka [[Mussik Thekla|Thekla Mussik]], roz. Seifert (*? – po 1878) s dcerou Angelikou Mussik a později se zetěm [[Suttner Franz|Franzem Suttnerem]] (1841 – po 1928). |
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"><ee:content> | <cshow logged="1"><ee:content> | ||
| − | Jméno je psáno též Musick, v dokumentech českých úřadů se vyskytuje i jako Mužík. V dějinách německého divadla v českých zemích je hojně frekventováno, zvl. na severu a severozápadě Čech, příbuzenské vztahy zatím nejsou doloženy. V souvislosti s divadlem se vyskytuje i v 18. století (1744 uzavřel sekretář pražského místodržitelství Johann Josef M. v Praze smlouvu se společností německých komediantů, [[ | + | Jméno je psáno též Musick, v dokumentech českých úřadů se vyskytuje i jako Mužík. V dějinách německého divadla v českých zemích je hojně frekventováno, zvl. na severu a severozápadě Čech, příbuzenské vztahy zatím nejsou doloženy. V souvislosti s divadlem se vyskytuje i v 18. století (1744 uzavřel sekretář pražského místodržitelství Johann Josef M. v Praze smlouvu se společností německých komediantů, [[Teuber Oskar Karl|Teuber]] I, s. 179). [[Mussik_Franz_Alois|Franz Alois Mussick]] vydal v Praze 1808 svou jednoaktovku (viz Theatralia). Dopisoval též do pražského literárního časopisu ''Der Kranz'' a do zahraničních listů. Hercem společnosti Ludwiga Feidlera byl v zimní sezoně 1836/37 v Chebu Eduard M., nejspíš též literárně činný. Přispíval do periodika ''Janus, Taschenbuch für Freunde der schönen Literatur'', které v Žatci ve 30. letech 19. stol. vydával topograf zdejšího kraje, [[Mussik Franz Alois|Franz (František) Alois M]]., též autor divadelních her (viz Theatralia). V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. stol. byly členkami baletního souboru Stavovského divadla sestry Ernestina M. (*1847 Praha) a Emma či Emilie M. (*1851 Praha), dcery pražského cukráře Karla M. |
| − | Gustav Julius '''M.''' se poprvé objevuje v tisku na přelomu let 1845/46 v Hostinném jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti [[ | + | Gustav Julius '''M.''' se poprvé objevuje v tisku na přelomu let 1845/46 v Hostinném jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti [[Mussik Thekla|Thekly Seifertové]]. Kolem roku 1849 se '''M.''' se [[Mussik Thekla|Seifertovu]] oženil a stal se samostatným ředitelem společnosti, vedené na jméno manželky. V srpnu 1850 požádal '''M.''' o obnovení koncese. Na základě kladného vyřízení žádosti mu koncese byla udělena pro kraje českolipský, jičínský a chebský, s vyloučením Chebu a lázeňských měst. V dubnu 1851 získal '''M.''' svolení hrát také v Chebu, zatím s platností do konce roku 1851. |
Společnost Gustava Julia '''M.''' a jeho manželky patřila k větším souborům, jež nebyly odkázány jen na střídání krátkodobých štací, ale dokázaly získávat na zimní či letní sezonu velká divadla, a to i opakovaně. Počet jejích členů přesahoval i 30 osob, jak dokládá složení souboru na chebské štaci v zimní sezóně 1867 (uvádí Hilmera). Tak tomu ovšem nebylo ve všech případech. V rané fázi roku 1852 tvořilo soubor během jarní štace v Teplicích, Litoměřicích a Mostě pouze cca. 15 osob. '''M.''' provozoval činohru, příležitostně operetu a hry se zpěvy, vzácněji operu. Orchestr si najímal v jednotlivých působištích a využíval i vojenské kapely (například v Žatci v roce 1853 hrálo v novém divadle, otevřeném roku 1849, třicet členů dragounského pluku knížete Windischgrätze). '''M.''' se snažil udržovat dobré vztahy se svými hostiteli, a jak bylo zvykem, věnoval příležitostně prostředky na dobročinné účely. Na jaře 1861 '''M. '''poukázal větší částku ústavu pro chudé v Plzni, 9. 11. 1866 uspořádal představení ve prospěch raněných v prusko-rakouské válce a odevzdal čistý výnos 80 zlatých litoměřickému pomocnému výboru. | Společnost Gustava Julia '''M.''' a jeho manželky patřila k větším souborům, jež nebyly odkázány jen na střídání krátkodobých štací, ale dokázaly získávat na zimní či letní sezonu velká divadla, a to i opakovaně. Počet jejích členů přesahoval i 30 osob, jak dokládá složení souboru na chebské štaci v zimní sezóně 1867 (uvádí Hilmera). Tak tomu ovšem nebylo ve všech případech. V rané fázi roku 1852 tvořilo soubor během jarní štace v Teplicích, Litoměřicích a Mostě pouze cca. 15 osob. '''M.''' provozoval činohru, příležitostně operetu a hry se zpěvy, vzácněji operu. Orchestr si najímal v jednotlivých působištích a využíval i vojenské kapely (například v Žatci v roce 1853 hrálo v novém divadle, otevřeném roku 1849, třicet členů dragounského pluku knížete Windischgrätze). '''M.''' se snažil udržovat dobré vztahy se svými hostiteli, a jak bylo zvykem, věnoval příležitostně prostředky na dobročinné účely. Na jaře 1861 '''M. '''poukázal větší částku ústavu pro chudé v Plzni, 9. 11. 1866 uspořádal představení ve prospěch raněných v prusko-rakouské válce a odevzdal čistý výnos 80 zlatých litoměřickému pomocnému výboru. | ||
| Řádka 37: | Řádka 37: | ||
Působení '''M. '''společnosti v Litoměřicích je spojeno s několikaměsíčními časovými úseky v letech let 1852–1855 a 1864–1867, kdy si '''M.''' pronajímal zdejší městské divadlo. Od začátku 19. století (divadlo bylo postaveno 1822) navazovaly divadelní kočovné společnosti v Litoměřicích na starou tradici gymnaziálních představení, zahájenou již v 1549. Hrálo se nejen v Městském divadle, ale i v aréně na Střeleckém ostrově. V průběhu letní litoměřické sezóny 1853 vedl s '''M.''' společnost jako jeho spoluředitel Max Hessling, od října spadalo vedení opět výhradně do '''M.''' gesce (uvádí Hilmera). Jak lze usuzovat ze složení hereckého souboru, hrála společnost v obou litoměřických obdobích široký repertoár činoher, operet a her se zpěvy. Činohra zahrnovala díla klasické, novější i soudobé dramatiky. Tisk zmiňuje jako událost litoměřické zimní sezony 1866/67 '''M.''' první provedení Shakespearova ''Krále Leara'' a ''Snu noci svatojánské'' s hudbou F. Mendelssohna-Bartholdyho (''Leitmeritzer Wochenblatt'' 28. 12. 1866). | Působení '''M. '''společnosti v Litoměřicích je spojeno s několikaměsíčními časovými úseky v letech let 1852–1855 a 1864–1867, kdy si '''M.''' pronajímal zdejší městské divadlo. Od začátku 19. století (divadlo bylo postaveno 1822) navazovaly divadelní kočovné společnosti v Litoměřicích na starou tradici gymnaziálních představení, zahájenou již v 1549. Hrálo se nejen v Městském divadle, ale i v aréně na Střeleckém ostrově. V průběhu letní litoměřické sezóny 1853 vedl s '''M.''' společnost jako jeho spoluředitel Max Hessling, od října spadalo vedení opět výhradně do '''M.''' gesce (uvádí Hilmera). Jak lze usuzovat ze složení hereckého souboru, hrála společnost v obou litoměřických obdobích široký repertoár činoher, operet a her se zpěvy. Činohra zahrnovala díla klasické, novější i soudobé dramatiky. Tisk zmiňuje jako událost litoměřické zimní sezony 1866/67 '''M.''' první provedení Shakespearova ''Krále Leara'' a ''Snu noci svatojánské'' s hudbou F. Mendelssohna-Bartholdyho (''Leitmeritzer Wochenblatt'' 28. 12. 1866). | ||
| − | V Mariánských Lázních účinkovala '''M. '''společnost podle zpráv tisku poprvé během letní sezóny 1855 (''Deutscher Bühnenalmanach''; Berlin 1856, s. 350-351). Není ale vyloučeno, že zde byla již v roce 1852. R. Švandrlík (viz lit., s. 2) uvádí pro léta 1852–67 jméno ředitele „Musila“, který převzal direkci od [[ | + | V Mariánských Lázních účinkovala '''M. '''společnost podle zpráv tisku poprvé během letní sezóny 1855 (''Deutscher Bühnenalmanach''; Berlin 1856, s. 350-351). Není ale vyloučeno, že zde byla již v roce 1852. R. Švandrlík (viz lit., s. 2) uvádí pro léta 1852–67 jméno ředitele „Musila“, který převzal direkci od [[Feichtinger Johann Nepomuk|Johanna Nepomuka Feichtingera]], nelze vyloučit, že jde o chybný přepis jména. Hrálo se v prozatímním divadle, na místě pozdějšího Lesního zámečku. Z tisku je patrná spokojenost a hmotná prosperita '''M.''' společnosti v letním lázeňském prostředí. ''Pilsner Bote'' 19. července 1857 komentuje, že '''M.''' „dělá v krásné aréně (aréna v Šenově, sloužící k letním představením) se zdatnými silami a nejnovějším repertoárem skvělé obchody.“ Po letní sezóně 1866, když musela být z důvodu událostí prusko-rakouské války pozastavena výstavba nového městského divadla v Mariánských Lázních, se '''M.''' přesunul na zimní sezonu do Litoměřic, odkud společnost zajížděla také do Terezína. '''M.''' působení v Mariánských Lázních zakončila letní sezóna v červenci 1867. Od 1. srpna téhož roku bylo prozatímní divadlo pronajato řediteli [[Moser Carl|Carlu Moserovi]], jehož správní pravomoci se měly od roku 1868 rozšířit na dokončovanou divadelní novostavbu. V reakci na tuto skutečnosti opustil '''M.''' Mariánské Lázně a zamířil do Karlových Varů. |
| − | Městské divadlo v Karlových Varech, další z '''M.''' významných působišť, získal '''M.''' do osmitýdenního pronájmu 10. října 1863, po odchodu Fröhlichovy společnosti. V roce 1868 hrála '''M.''' společnost v karlovarském městském divadle po skončení ředitelských štací [[ | + | Městské divadlo v Karlových Varech, další z '''M.''' významných působišť, získal '''M.''' do osmitýdenního pronájmu 10. října 1863, po odchodu Fröhlichovy společnosti. V roce 1868 hrála '''M.''' společnost v karlovarském městském divadle po skončení ředitelských štací [[König Carl|Carla Königa]] (pronájem karlovarského městského divadla na tři roky od roku 1866) a [[Haag Carl|Carla Haaga]]. M. Kaufmann (lit., s. 44) cituje zprávu listu ''Wochenblatt ''z roku 1869, že „Pan Haag je pryč a Mussikova společnost je zde“, zanedlouho je ale konstatováno, že '''M.''' repertoár nedoznal oproti předchozímu [[Haag Carl|Haagovu]] zásadnějších změn, neboť „Offenbach je v podstatě na denním pořádku“ („Offenbach der Mann des Tages blieb“). Karlovy Vary zůstaly důležitým působištěm společnosti také v sedmdesátých letech po smrti ředitele Gustava Julia '''M.,''' v období nástupnických direkcí '''M.''' manželky [[Mussik Thekla|Thekly]], dcery Angeliky Suttner-Mussikové a jejího manžela [[Suttner Franz|Franze Suttnera]]. |
| − | Do okruhu lázeňských měst, do nichž '''M.''' zajížděl, náležely od prosince 1867 Františkovy Lázně. V letech 1865–68 zde bylo postaveno nové lázeňské divadlo. Vedle tříleté koncese obdržel roku 1868 '''M.''' ze strany města subvenci ve výši 200 zl. na provozní výlohy (Chronik der Stadt Franzensbad, s. 642). Představení zahájil 10. června 1868 slavnostní předehrou a uvedením Suppého operety ''Die schöne Galathé'', přičemž v hlavní roli vystoupila Angelika Mussik, významně se podíleli pan Caspary a slečně Denemy. '''M.''' úmrtím přešlo plnění koncesionářských povinností na jeho manželku [[ | + | Do okruhu lázeňských měst, do nichž '''M.''' zajížděl, náležely od prosince 1867 Františkovy Lázně. V letech 1865–68 zde bylo postaveno nové lázeňské divadlo. Vedle tříleté koncese obdržel roku 1868 '''M.''' ze strany města subvenci ve výši 200 zl. na provozní výlohy (Chronik der Stadt Franzensbad, s. 642). Představení zahájil 10. června 1868 slavnostní předehrou a uvedením Suppého operety ''Die schöne Galathé'', přičemž v hlavní roli vystoupila Angelika Mussik, významně se podíleli pan Caspary a slečně Denemy. '''M.''' úmrtím přešlo plnění koncesionářských povinností na jeho manželku [[Mussik Thekla|Theklu]], jenž se stala držitelkou koncese hned v lednu 1869.. Mimo sjednané letní sezóny hrála '''M.''' společnost ve Františkových Lázních pravděpodobně také v zimě kdy do města zajížděla z Chebu. |
Za významné působiště '''M.''' společnosti je třeba považovat především Plzeň. 19. července 1857 se plzeňská městská rada usnesla pronajmout '''M.''' pro následující zimní sezónu místní divadlo (Městské právovárečnické divadlo z roku 1832, ''Pilsner Bote'' 19. 7. 1857). Počínaje rokem 1859 až do začátku roku 1862 se téměř pravidelně opakovala '''M. '''jarní a podzimní štace v Plzni, mezi nimi hrála společnost podle souběžně probíhajícího pronájmu tamního divadla v Mariánských Lázních a zajížděla také do Chebu. Pronájem pokračoval do ledna 1862, kdy městské zastupitelstvo v Plzni rozhodlo o novém provozně-správním režimu městského divadla (''Pilsner Bote'', 23. 1. 1862). Dosud německy hrající '''M.''' společnost se měla dle dojednaného harmonogramu dělit o divadelní provoz s původně německojazyčnou společností Filipa Zöllnera, hrající ovšem na začátku šedesátých let 19. století již česky. Dohoda obou ředitelů termínově stanovila účinkování '''M. '''společnosti v zimní sezóně, tj. od začátku sezóny do Vánoc, společnosti Zöllnerovy během zimní a částečně jarní sezóny, tj. od Vánoc do Velikonoc. | Za významné působiště '''M.''' společnosti je třeba považovat především Plzeň. 19. července 1857 se plzeňská městská rada usnesla pronajmout '''M.''' pro následující zimní sezónu místní divadlo (Městské právovárečnické divadlo z roku 1832, ''Pilsner Bote'' 19. 7. 1857). Počínaje rokem 1859 až do začátku roku 1862 se téměř pravidelně opakovala '''M. '''jarní a podzimní štace v Plzni, mezi nimi hrála společnost podle souběžně probíhajícího pronájmu tamního divadla v Mariánských Lázních a zajížděla také do Chebu. Pronájem pokračoval do ledna 1862, kdy městské zastupitelstvo v Plzni rozhodlo o novém provozně-správním režimu městského divadla (''Pilsner Bote'', 23. 1. 1862). Dosud německy hrající '''M.''' společnost se měla dle dojednaného harmonogramu dělit o divadelní provoz s původně německojazyčnou společností Filipa Zöllnera, hrající ovšem na začátku šedesátých let 19. století již česky. Dohoda obou ředitelů termínově stanovila účinkování '''M. '''společnosti v zimní sezóně, tj. od začátku sezóny do Vánoc, společnosti Zöllnerovy během zimní a částečně jarní sezóny, tj. od Vánoc do Velikonoc. | ||
| Řádka 47: | Řádka 47: | ||
Další z administrativních zásahů do plzeňských štací '''M.''' společnosti v letech 1859–62 nastal usnesením městského výboru z 24. dubna 1863, které rozhodnulo angažovat pro sezónu 1863/64 namísto '''M.''' společnosti německojazyčnou společnost Wallburg-Wesecky. Střídavý režim představení v německém a českém jazyce přitom zůstal zachován. I přes tento fakt se '''M.''' v dalších letech do Plzně vracel. Už září 1865 zde zahájil osmitýdenní hostování (''Pilsner'' ''Bote'' 14. 9. 1865 ad.) a 25. dubna 1866 stručně informují ''Plzeňské noviny'', že se '''M.''' opětovně uchází o pronájem městského divadla spolu s řediteli německojazyčných společností, Wallburgem a Lösslem. Nakonec však bylo divadlo 8. února 1867 svěřeno do správy české společnosti Pavla Švandy ze Semčic, k čemuž jistě také přispělo vítězství českých politických stran ve volbách do plzeňského městského zastupitelstva (Špelda, lit.). V reakci na tuto událost nechali němečtí Plzeňané v letech 1868–69 postavit vlastní divadlo, jehož pronájem zadávali samostatně. | Další z administrativních zásahů do plzeňských štací '''M.''' společnosti v letech 1859–62 nastal usnesením městského výboru z 24. dubna 1863, které rozhodnulo angažovat pro sezónu 1863/64 namísto '''M.''' společnosti německojazyčnou společnost Wallburg-Wesecky. Střídavý režim představení v německém a českém jazyce přitom zůstal zachován. I přes tento fakt se '''M.''' v dalších letech do Plzně vracel. Už září 1865 zde zahájil osmitýdenní hostování (''Pilsner'' ''Bote'' 14. 9. 1865 ad.) a 25. dubna 1866 stručně informují ''Plzeňské noviny'', že se '''M.''' opětovně uchází o pronájem městského divadla spolu s řediteli německojazyčných společností, Wallburgem a Lösslem. Nakonec však bylo divadlo 8. února 1867 svěřeno do správy české společnosti Pavla Švandy ze Semčic, k čemuž jistě také přispělo vítězství českých politických stran ve volbách do plzeňského městského zastupitelstva (Špelda, lit.). V reakci na tuto událost nechali němečtí Plzeňané v letech 1868–69 postavit vlastní divadlo, jehož pronájem zadávali samostatně. | ||
| − | Personální složení '''M.''' společnosti se v průběhu dvaceti let jejího působení několikrát změnilo. O počtu členů, jejich jménech či dokonce oborovém zařazení je možné (byť nepravidelně) získal představu z dobových divadelních almanachů (viz Periodika) nebo z denního tisku. Např. ''Bohemia'' 20. 12. 1846 informuje v rubrice ''Berichte aus Böhmen'' o složení společnosti [[ | + | Personální složení '''M.''' společnosti se v průběhu dvaceti let jejího působení několikrát změnilo. O počtu členů, jejich jménech či dokonce oborovém zařazení je možné (byť nepravidelně) získal představu z dobových divadelních almanachů (viz Periodika) nebo z denního tisku. Např. ''Bohemia'' 20. 12. 1846 informuje v rubrice ''Berichte aus Böhmen'' o složení společnosti [[Mussik Thekla|Thekly Seifertové]] již pod '''M.''' „obchodním vedením“ na zimní žatecké štaci: „dámy Rössler, matka a dcera, [[Mussik Thekla|Thekla Seifert]], dámy Basler, Hanisch a Walter a pánové Gustav Mussik, Faller, Rössler, Pipping Jos., Walter, Hanisch, Basler, Wagner a Hermann.“ |
| − | Je zřejmé, podstatným složkou '''M.''' souboru byly celé herecké rodiny, manželské dvojice nebo osob v příbuzenském vztahu. Trvale aktivní zůstávala ředitelova rodina. Sám '''M.''' si po celý život (s občasnými přestávkami) ponechával vrchní režii, vystupoval v oboru vojenských postav a hrál také charakterní role. Jeho manželka Thekla, ztvárňující zpočátku též dramatický obor „Anstandsdame“ (uvádí Hilmera) spravovala později finance společnosti. '''M.''' dcera Angelika (psána též jako Angelina či Angela) vystupovala od poloviny padesátých let v dětských rolích, od nichž v dospělém věku přešla k oborům operetních subret a temperamentních milovnic. S hereckým souborem '''M.''' společnosti byla dvěma generacemi spjata například rodina Mitscherlingů (od roku 1852 Josef Mitscherling v oboru komických zpěvních rolí, jeho žena jako komická stará, děti Bruno a Georgine v dětských rolích, přičemž Georgine přešla v dospělém věku na obor druhých mladistvých milovnic). Byli zde Schützové s otcem Willibaldem (role otců) a synem Oskarem, malířem dekorací v '''M.''' společnosti, dále Lippertové s otcem Ferdinandem (obor vážných i komických otců) a dětmi Albinou, Sophií a Ernstem (hrály dětské role, Albina přešla v dospělém věku k příležitostným rolím, Sophie byla zpěvačkou). Třetí generaci rodiny zastupoval v '''M.''' společnosti představitel dětských rolí, Pepi Lippert, pravděpodobně syn jedné z obou sester. Členy '''M.''' společnosti se v roce 1854 stala také herecká rodina Feichtingerů ([[ | + | Je zřejmé, podstatným složkou '''M.''' souboru byly celé herecké rodiny, manželské dvojice nebo osob v příbuzenském vztahu. Trvale aktivní zůstávala ředitelova rodina. Sám '''M.''' si po celý život (s občasnými přestávkami) ponechával vrchní režii, vystupoval v oboru vojenských postav a hrál také charakterní role. Jeho manželka Thekla, ztvárňující zpočátku též dramatický obor „Anstandsdame“ (uvádí Hilmera) spravovala později finance společnosti. '''M.''' dcera Angelika (psána též jako Angelina či Angela) vystupovala od poloviny padesátých let v dětských rolích, od nichž v dospělém věku přešla k oborům operetních subret a temperamentních milovnic. S hereckým souborem '''M.''' společnosti byla dvěma generacemi spjata například rodina Mitscherlingů (od roku 1852 Josef Mitscherling v oboru komických zpěvních rolí, jeho žena jako komická stará, děti Bruno a Georgine v dětských rolích, přičemž Georgine přešla v dospělém věku na obor druhých mladistvých milovnic). Byli zde Schützové s otcem Willibaldem (role otců) a synem Oskarem, malířem dekorací v '''M.''' společnosti, dále Lippertové s otcem Ferdinandem (obor vážných i komických otců) a dětmi Albinou, Sophií a Ernstem (hrály dětské role, Albina přešla v dospělém věku k příležitostným rolím, Sophie byla zpěvačkou). Třetí generaci rodiny zastupoval v '''M.''' společnosti představitel dětských rolí, Pepi Lippert, pravděpodobně syn jedné z obou sester. Členy '''M.''' společnosti se v roce 1854 stala také herecká rodina Feichtingerů ([[Feichtinger Johann Nepomuk|Johann Nepomuk Feichtinger]], jeho žena Wilhelmine a oba synové, [[Feichtinger Theodor|Theodor]] a Julius), provozující před i po angažmá u '''M.''' vlastní divadelní společnost. Z významných herců na rozhraní divadla v německém a českém jazyce hrál u '''M. '''představitel tragických rolí František Krumlovský, jehož spíše epizodní přítomnost je zaznamenána mezi odchody ze souboru v roce 1853 a 1856 (uvádí Hilmera) Spolu s herci zaměstnával '''M.''' rovněž osobu, zodpovědnou za nápovědu při představeních, jak uvádí během žatecké zimní sezóny 1855 prosincové hlášení tamního Okresního úřadu, podle kterého zastával tento post Anton Boržutsky (uvádí Hilmera) Společnost disponovala i malířem dekorací, kde ''Deutscher Bühnenalmanach'' vedle zmiňovaného Oskara Schütze hovoří v sezóně 1867/68 o panu Portakovi. V čele orchestru, zajišťujícího hudební doprovod stál zprvu pouze '''M.''' kapelník (v sezoně 1864/65 registruje Deutscher Bühnenalmanach místě pana Waltera, též ''Leitmeritzer Wochenblatt'' passim), posléze měla '''M.''' společnost ještě hudebního ředitele a ředitele orchestru. Zde jmenuje ''Deutscher Bühnenalmanach'' v sezoně 1867/68 vedle kapelníka čtyřiadvacetičlenného orchestru pana Stephana, hudebního ředitele pana Eslin a ředitel orchestru pana Kolbenschlaga. |
Dobový tisk poskytuje jednotlivé informace o uměleckých výkonech a zachycuje i ohlasy veřejnosti. Sofie Lippertová, herečka a zpěvačka v oboru lokálních zpěvních partií a temperamentních milovnic, působila v benefičním představení Wolffovy a Weberovy ''Preciosy'' v litoměřické zimní sezoně 1864/65 „jako velmi způsobilá herečka pro druhé partie (''Deutscher Bühnenalmanach''). Angela Mussik získala ocenění za herecký a pěvecký výkon v čase karlovarské zimní sezony 1863. Jako představitelka subretních rolí v operetě byla označena za „půvabné zjevení, denně dobývající nových úspěchů.“ (Kaufmann, lit., s. 38). Naproti tomu se během zimní sezony 1859/60 v Plzni jeden z diváků jménem svých židovských souvěrců proti výkonům některých členů společnosti kriticky ohrazoval, patrně i proti uváděnému repertoáru. Nepatřičným shledával „časté karikování židovských postav v provozovaných hrách“, a to navzdory podílu židovské obce v plzeňském veřejném životě města, a poukazoval i na kulturní význam židovských tvůrců, jakými jsou Moscheles, Mendelssohn, Halévy a Meyerbeer, jejichž díla „budou ještě dlouho žít, až Lanner, Strauss, Langer a pan Mussik sám budou dávno zapomenuti“ (''Pilsner Bote'', 17. 3. 1859) | Dobový tisk poskytuje jednotlivé informace o uměleckých výkonech a zachycuje i ohlasy veřejnosti. Sofie Lippertová, herečka a zpěvačka v oboru lokálních zpěvních partií a temperamentních milovnic, působila v benefičním představení Wolffovy a Weberovy ''Preciosy'' v litoměřické zimní sezoně 1864/65 „jako velmi způsobilá herečka pro druhé partie (''Deutscher Bühnenalmanach''). Angela Mussik získala ocenění za herecký a pěvecký výkon v čase karlovarské zimní sezony 1863. Jako představitelka subretních rolí v operetě byla označena za „půvabné zjevení, denně dobývající nových úspěchů.“ (Kaufmann, lit., s. 38). Naproti tomu se během zimní sezony 1859/60 v Plzni jeden z diváků jménem svých židovských souvěrců proti výkonům některých členů společnosti kriticky ohrazoval, patrně i proti uváděnému repertoáru. Nepatřičným shledával „časté karikování židovských postav v provozovaných hrách“, a to navzdory podílu židovské obce v plzeňském veřejném životě města, a poukazoval i na kulturní význam židovských tvůrců, jakými jsou Moscheles, Mendelssohn, Halévy a Meyerbeer, jejichž díla „budou ještě dlouho žít, až Lanner, Strauss, Langer a pan Mussik sám budou dávno zapomenuti“ (''Pilsner Bote'', 17. 3. 1859) | ||
| Řádka 69: | Řádka 69: | ||
<ee:bibliography_content>O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit.'' Prag, 1883, s. 179M. Kaufmann: ''Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, ''Karlsbad 1932, rejstříkA. Javorin: Litoměřice. Plzeň, ''Divadla a divadelní sály v českých krajích'', Díl I, Praha 1949, s. 107–109, 171–172A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle'', rkp. 1950–1954, Knihovna IDU (Kabinet), s. 1–14Švandrlík, Richard: Z historie mariánskolázeňského divadla (náhled 10. 8. 2012) [http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm]Franzensbad, in: ''Lexikon zur deutschen Musikkultur, Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, ''Bd. 1, A-L, s. 380–383 Hilmera CD 307, 2006''' '''</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit.'' Prag, 1883, s. 179M. Kaufmann: ''Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, ''Karlsbad 1932, rejstříkA. Javorin: Litoměřice. Plzeň, ''Divadla a divadelní sály v českých krajích'', Díl I, Praha 1949, s. 107–109, 171–172A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle'', rkp. 1950–1954, Knihovna IDU (Kabinet), s. 1–14Švandrlík, Richard: Z historie mariánskolázeňského divadla (náhled 10. 8. 2012) [http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm]Franzensbad, in: ''Lexikon zur deutschen Musikkultur, Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, ''Bd. 1, A-L, s. 380–383 Hilmera CD 307, 2006''' '''</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <ee:chronology> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
== Životní události == | == Životní události == | ||
* <ee:chronology_date_from>?</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>?</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
* <ee:chronology_date_from>30.12. 1868</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Cheb</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>30.12. 1868</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Cheb</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
| − | </ee:chronology> | + | </ee:chronology></div> |
| − | <ee:names> | + | <div class="names"><ee:names> |
== Další jména == | == Další jména == | ||
| − | + | <ee:names_lastname>Mužík</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | |
| − | </ee:names> | + | </ee:names></div> |
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 97: | Řádka 97: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
| − | |||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| + | == Právní a technická dokumentace == | ||
<br/> | <br/> | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
Verze z 5. 6. 2015, 06:58
Prvně se objevil jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti Thekly Seifert (na přelomu 1845 a 1846. 1849 se s Theklou Sifert oženil a stal se samostatným ředitelem společnosti s koncesí pro kraje českolipský, jičínský a chebský, později i pro Mariánské Lázně a Karlovy Vary. V Mussikově společnosti se uváděla činohra, opereta a hry se zpěvy a příležitostně opera. Společnost měla až 30 osob a pronajímala si sezónně i větší divadla (1852 – 1855 a 1864 – 1867 Městské divadlo v Litoměřicích, Mariánské Lázně 1855 – 1867, Městské divadlo Karlovy Vary 1863, 1866 – 1869, Františkovy Lázně, plzeňské Městské pravovárečnické divadlo 1859 – 1862). Mussik zemřel 1868 v Chebu, společnost převzala jeho Manželka Thekla Mussik, roz. Seifert (*? – po 1878) s dcerou Angelikou Mussik a později se zetěm Franzem Suttnerem (1841 – po 1928).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné, až po přihlášení.
Publikováno: 30.11.2012
Autor: Martin Hanoušek
