Ernst, Ferdinand Valentin: Porovnání verzí

O jeho rodině a studiu nejsou žádné informace. Byl členem divadla v Mannheimu, když se seznámil se svou pozdější manželkou, zpěvačkou Katharinou Seidlerovou (uvádí Teuber III). Přes Linec s ní odešel Vídně, kde oba 1822 podnikli neúspěšný pokus získat angažmá ve dvorním divadle. Ve Vídni se s nimi setkal pražský ředitel Franz Holbein, který hledal síly pro stavovskou scénu, a''' E.''' nastoupil do Holbeinova souboru jako herec, Katharina jako zpěvačka. Po Holbeinově odchodu z Prahy (1824) se '''E.''' stal jednou z hlavních opor skromného provozu za ředitelů Polawského, Kainze a Štěpánka. Spřátelil se s kapelníkem Františkem Škroupem a stal se jeho libretistou. Po nástupu ředitele Stögera (1834) se začal věnovat režii a po smrti režiséra Jakoba Bernharda Freye (1836) své režijní uplatnění rozhojnil o operu; té se pak věnoval převážně. Nezřekl se hereckých ambicí, počet jeho rolí ale zůstal omezený. Patřil dlouhodobě k velmi pilným, uznávaným a také nejlépe honorovaným členům pražského souboru. Na konci 30. let byl ustanoven členem penzijní komise Stavovského divadla a po delší období spolurozhodoval o udělovaných penzích. Byl znám svou osobní solidností a dobrými kolegiálními vztahy. Ředitele Stögera zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Na konci Stögerova ředitelského období, jež končilo o Velikonocích 1846, se přihlásil do konkurzu na místo ředitele Stavovského divadla. Hodlal zejména pokračovat ve zlepšování scénické stránky pražských inscenací (s čímž radikálně započal Stöger), chtěl rozhojnit zásobu kostýmů a věnovat se důkladněji režii. V konkurzu byl vybrán ředitel Johann Hoffmann, ale '''E.''' si udržel dobrou pozici. Spolupracoval s Hoffmannem na záchraně Stavovského divadla po finančních problémech zapříčiněných revolučními událostmi roku 1848 a je podepsán též pod Hoffmannovou žádostí o pomoc a podporu, určenou vídeňským úřadům (uvádí Teuber III, s. 384).