Cavallarová, Hana: Porovnání verzí
nahoru...
m (Klara.kadlecova přesunul stránku Cavallarová Hana na Cavallarová, Hana) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Hana</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Hana</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Cavallarová</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Cavallarová</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
18. 5. 1863 | 18. 5. 1863 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
6. 4. 1946 | 6. 4. 1946 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Řevnice u Prahy | Řevnice u Prahy | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc/> |
| + | | povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Psána též Kavallarová, Kavalárová, Johanna, provd. Weissová. Pocházela z měšťanské rodiny, která podporovala její talent. Na jevišti PD vystupovala již 1871–77 v dětských rolích, které uzavřela jako Král Václav ve hře V. Vlčka ''Eliška Přemyslovna'' (1878). Hrála též na scéně Nového českého divadla (otevřeno 1876). Studovala zpěv 1879–81 u A. Laubové, upozornila na sebe jako koncertní zpěvačka (1880) a 1. 1. 1881 debutovala v PD v roli Blanche (Lecocq: ''Malý vévoda''). Byla přijímána jako jedna z interpretačních opor operety a činohry pro chlapecké role. Stala se členkou velmi mladého souboru a přešla s ním do nově otevřeného ND, kde v prvních dvou sezonách vedle pěveckých rolí hrála i ve 14 činohrách. Setrvala v angažmá do 1899, pak předčasně ukončila kariéru v důsledku ztráty hlasu. V ND se pro její mladistvý typ obtížně hledala náhrada. Účinkovala na četných dobročinných koncertech. Vydávala ''Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scén pro dámu'' (nakladatel F. A. Urbánek) a svůj smysl pro humor a realistický životní postoj prokázala ve vzpomínce, kterou napsala na žádost redakce časopisu ''Dalibor'' (Můj odvod k divadlu, ''Dalibor'' 33, 1911, s. 153). | Psána též Kavallarová, Kavalárová, Johanna, provd. Weissová. Pocházela z měšťanské rodiny, která podporovala její talent. Na jevišti PD vystupovala již 1871–77 v dětských rolích, které uzavřela jako Král Václav ve hře V. Vlčka ''Eliška Přemyslovna'' (1878). Hrála též na scéně Nového českého divadla (otevřeno 1876). Studovala zpěv 1879–81 u A. Laubové, upozornila na sebe jako koncertní zpěvačka (1880) a 1. 1. 1881 debutovala v PD v roli Blanche (Lecocq: ''Malý vévoda''). Byla přijímána jako jedna z interpretačních opor operety a činohry pro chlapecké role. Stala se členkou velmi mladého souboru a přešla s ním do nově otevřeného ND, kde v prvních dvou sezonách vedle pěveckých rolí hrála i ve 14 činohrách. Setrvala v angažmá do 1899, pak předčasně ukončila kariéru v důsledku ztráty hlasu. V ND se pro její mladistvý typ obtížně hledala náhrada. Účinkovala na četných dobročinných koncertech. Vydávala ''Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scén pro dámu'' (nakladatel F. A. Urbánek) a svůj smysl pro humor a realistický životní postoj prokázala ve vzpomínce, kterou napsala na žádost redakce časopisu ''Dalibor'' (Můj odvod k divadlu, ''Dalibor'' 33, 1911, s. 153). | ||
| Řádka 56: | Řádka 54: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Vlasta Reittererová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 72: | Řádka 64: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 10:51
Psána též Kavallarová, Kavalárová, Johanna, provd. Weissová. Pocházela z měšťanské rodiny, která podporovala její talent. Na jevišti PD vystupovala již 1871–77 v dětských rolích, které uzavřela jako Král Václav ve hře V. Vlčka Eliška Přemyslovna (1878). Hrála též na scéně Nového českého divadla (otevřeno 1876). Studovala zpěv 1879–81 u A. Laubové, upozornila na sebe jako koncertní zpěvačka (1880) a 1. 1. 1881 debutovala v PD v roli Blanche (Lecocq: Malý vévoda). Byla přijímána jako jedna z interpretačních opor operety a činohry pro chlapecké role. Stala se členkou velmi mladého souboru a přešla s ním do nově otevřeného ND, kde v prvních dvou sezonách vedle pěveckých rolí hrála i ve 14 činohrách. Setrvala v angažmá do 1899, pak předčasně ukončila kariéru v důsledku ztráty hlasu. V ND se pro její mladistvý typ obtížně hledala náhrada. Účinkovala na četných dobročinných koncertech. Vydávala Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scén pro dámu (nakladatel F. A. Urbánek) a svůj smysl pro humor a realistický životní postoj prokázala ve vzpomínce, kterou napsala na žádost redakce časopisu Dalibor (Můj odvod k divadlu, Dalibor 33, 1911, s. 153).
Od třetí sezony v ND se stala představitelkou koloraturního a subretního oboru, pro který měla fyzické předpoklady v drobné postavě, koketním hereckém projevu a v komediálním nadání. Ač v jejím repertoáru převažovaly komické role ve francouzských a italských dílech, jež vytvořila v mnoha prvních českých provedeních, byla spojována zvl. se smetanovskými postavami, nejčastěji s Esmeraldou (Prodaná nevěsta, též při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892). K jejímu hereckému typu patřila i Smetanova Barče (Hubička) a Karolina (Dvě vdovy). V mozartovských rolích (Zerlina, Don Juan a Papagena, Kouzelná flétna) jí byl výtečným partnerem V. Heš. Kritika měla někdy připomínky k její ne zcela dokonalé pěvecké technice, jež mohla být příčinou předčasné ztráty hlasu. Na nesouhlas narazily i některé projevy jejího temperamentu, když se nedokázala vždy podřídit jevištní kázni. V druhé polovině svého angažmá v ND vystupovala ponejvíce v operetě, jež jí poskytovala větší interpretační prostor a dávala možnost uplatnit taneční schopnosti (Denisa, Hervé: Mamzelle Nitouche, Angot, Lecocq: Angot). Také v opeře hrávala kalhotkové role (pážata, panoše apod.) a vynikla jako rozšafný a dětsky energický Jeník v Humperdinckově opeře Perníková chaloupka.
Role (v PD a ND)
1881: Blanka (Lecocq: Malý vévoda), Páže Urbain (Meyerbeer: Hugenoti), Serpoletta (Planquette: Zvonky cornevillské); 1882: Sorelliová (Anger: Záletníci, prem.); 1883: Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Berta (Dvořák: Šelma sedlák); 1884: Mercedes (Bizet: Carmen), Siebel (Gounod: Faust a Markéta), Zerlina (Mozart: Don Juan); 1885: Marcella (Grisar: Zahradnický pes), Lidka (Rozkošný: Svatojanské proudy), Milada (Rozkošný: Popelka, prem.), Pousette (Massenet: Manon Lescaut); 1886: Evička (Hřímalý: Zakletý princ), Gemmy (Rossini: Vilém Tell), Toinon (Adam: U věrného pastýře), Stipe (Bendl: Černohorci), Gorislava (Glinka: Ruslan a Ludmila), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Žofie (Moniuszko: Halka), Marie (Lortzing: Car a tesař), Rose (Delibes: Lakmé); 1887: Baruška [Barberina], později Cherubín a Zuzanka (Mozart: Figarova svatba), Rosa Friquetová (Maillart: Poustevníkův zvonek), Gianetta (Donizetti: Nápoj lásky), Liduška (Dvořák: Král a uhlíř), Emma (Hartl: Natalie, prem.), Papagena (Mozart: Kouzelná flétna), Blonda (Mozart: Únos ze serailu); 1888: Javotte (Delibes: Král to řekl), Anička (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Vévoda de Parthenay (Lecocq: Malý vévoda), Amor, později Eurydika (Offenbach: Orfeus v podsvětí), Olympia (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Adela, později Rosalinda (Joh. Strauss: Netopýr), Olga (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Madeleine (Adam: Postilion z Lonjumeau); 1889: Terinka (Dvořák: Jakobín, prem.), Albert (Joncières: Jan Lotarinský), Anna (Marschner: Hans Heiling), Fatima (Weber: Oberon), Vítek (Rozkošný: Krakonoš, prem.), Olga (Dargomyžskij: Rusalka); 1890: Henriette (Auber: Zedník a zámečník), Effie (Adam: Sládek prestonský), Denisa de Flavigny (Hervé: Mamzelle Nitouche); 1891: Lola (Mascagni: Sedlák kavalír), Mladý pastýř (Wagner: Tannhäuser), Mladá cikánka (Šebor: Nevěsta husitská), Jadviga (Moniuszko: Strašný dvůr); 1892: Miss Helyett (Audran: Miss Helyett), Marie (Weis: Viola, prem.), Marie Anglická (Messager: Cech písařů), Honza (Mascagni: Kmotr Fricek), Jacquetta (Messager: Bearňanka), Frasquita, tance (Kovařovic: Noc Šimona a Judy, prem.), Barče (Smetana: Hubička); 1893: Hana (Foerster: Debora, prem.), Colombina (Grisar: Dobrou noc, pane Pantalone), Karolina (Smetana: Dvě vdovy), Gertruda (Smareglia: Cornill Schut), Javotta (Varney: Fanchonin kolovrátek); 1894: Toto-Tata (Banès: Toto), Jarmila (Fibich: Blaník), Lenka (Dvořák: Tvrdé palice), Galathea (Suppé: Krásná Galathea), Ascanio (Berlioz: Benvenuto Cellini); 1895: Clairette Angot (Lecocq: Angot), Berta (Dvořák: Šelma sedlák), Rosalie (Chapí: Čarodějka), Jeník (Humperdinck: Perníková chaloupka); 1896: Clairetta (Roger: Reservistka), Nanetta (Offenbach: Pan a paní Denis), Nicol-Nick (Roger: Miss Nicol-Nick); 1897: Kamilla (Čelanský: Kamilla); 1898: Musette (Puccini: Bohéma), Dorla (Kovařovic: Psohlavci); 1899: slečna Hortensie (Heuberger: Ples v opeře).
Prameny a literatura
Dalibor 2, 1880, s. 206; 3, 1881, s. 176; 8, 1886, s. 425, 435 [V. V. Zelený], 445; 9, 1887, s. 53, 125, 286, 325; 15, 1893, s. 38, Hda [F. K. Hejda]; 17, 1895, s. 127 [R.], 366; 20, 1898, s. 150 [R.]; J. Boleška: Paní Hanně W.-C., Dalibor 21, 1899, s. 21, 242, 325; A. Wenig, Divadelní listy 1, 1899/00, s. 17–18; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, zvl. s. 217–219; Bartoš: PD opera; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, zvl. s. 18, 122, 176, 199; Nejedlý: Opera ND I; L. Novák: Stará garda Národního divadla, Činohra–Opera–Balet, 1944; A. Veselý, Svobodné noviny 9. 4. 1946; Javorin, s. 205; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla, 1962, s. 95, 114, 221; Šulc: Opereta; PD 1862–83; ND po 1883. • Pazdírek; ČSH; NDp.
Životní události
- 18. 5. 1863: narození, Praha
- 6. 4. 1946: úmrtí, Řevnice u Prahy
Další jména
Kavallarová Kavalárová Weissová
Johanna
Vznik: 2006
Autor: Vlasta Reittererová
