Vinohradská zpěvohra - tanec: Porovnání verzí
nahoru...
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> |
| − | {{Infobox Instituce | + | <span id="PageFillProgress"></span> |
| + | </ee:progress>{{Infobox Instituce | ||
| název = <ee:label>Vinohradská zpěvohra - tanec</ee:label> | | název = <ee:label>Vinohradská zpěvohra - tanec</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era></ee:era> | | letopočet = <ee:era></ee:era> | ||
| Řádka 7: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 14: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Operetní scéna, založena 1920 bývalými členy zpěvohry Městského divadla na Královských Vinohradech. Po neúspěšné stávce 1919, na protest proti narůstajícímu vlivu činohry, hráli v sále Heinovky, poté od 1920 v bývalém Pištěkově divadle na Vinohradech. Prvním ředitelem se stal R. Menšík, dirigentem K. Nedbal. Původně byly uváděny opery a operety nastudované ještě v Městském divadle na Královských Vinohradech, posléze po 1925 zcela převážily operety a výpravné hry se zpěvy. V tomto repertoáru měl své nezastupitelné místo i balet jako atraktivní doplněk zpěvoherních inscenací všech žánrů. 12členný baletní soubor vedla 1920/21 tanečnice a baletní mistryně M. Klimešová-Máchová, 1921/22 byla angažována primabalerína M. Dobromilová, kterou vystřídala bal. mistryně M. Aubrechtová. 1923–27 působil ve funkci baletního mistra a choreografa a vypravil desítky operet tanečními vložkami (mj. Podzimní manévry E. Kálmána, 1923; Žena v purpuru J. Gilberta, 1924; Krásná Helena J. Offenbacha, 1925; Filmová hvězda J. Gilberta, 1926; Donna Gloria O. Nedbala a Paganini F. Lehára, 1927). Ve většině z nich tančil sólové tance V. Fabián, který často vystupoval se svou ženou K. Fabiánovou jako Duo Fabiani, např. v operetě Orlov B. Granichstaedtena předvedli divertissement ''Živoucí zahrada ''(1925), v Cikánském baronu tančili na Uherskou rapsodii J. Brahmse (1926). 1927/28 působil ve Vinohradské zpěvohře baletní mistr J. Judl (Veselá vdova; B. Grün: Miss Čokoláda, 1928; Slovácká princezka, 1929 aj.). V 1929–31 vedl balet Vinohradské zpěvohry I. R. Stuchlý, který rovněž nastudoval 1929–31 velký počet tanců, např. v operetách R. Piskáčka (Perly panny Serafínky, Batalion, Chudá holka), F. Lehára (Dráteníček), R. Frimla (Král tuláků) i J. Beneše (Polní maršálek). V jeho choreografiích vystupovaly tanečnice The pretty Ivo Girls. K stálým choreografickým i interpretačním hostům Vinohradské zpěvohry patřil např. J. Jenčík (L. Fall: Madame Pompadoure, 1923) a A. Viscusi, který 1924 nastudoval ''Slovanské tance''. Po velkém úspěchu prvních revuí v Aréně na Smíchově uvedla 1924 Vinohradská zpěvohra původní revui Zázrak nad Vltavou B. Gselhoffera, pro kterou pozvala choreografa F. Gromwella. Do další revue Spací vůz Praha-Paříž (1924) byla zařazena velká baletní scéna v nastudování hostující M. Aubrechtové, provedená 50členným baletním sborem. Konkurenční tlaky nutily divadlo uvádět nové premiéry v rychlém sledu, což se nepříznivě projevilo na celkové inscenační úrovni. Koncem 20. let se Vinohradská zpěvohra dostávala do ekonomických problémů, které zhoršila i hospodářská krize. Po usvědčení provozního ředitele J. Skřivana z defraudace členové souboru provozovali scénu svépomocí, 1932 byla Vinohradská zpěvohra uzavřena a budova zbořena. | Operetní scéna, založena 1920 bývalými členy zpěvohry Městského divadla na Královských Vinohradech. Po neúspěšné stávce 1919, na protest proti narůstajícímu vlivu činohry, hráli v sále Heinovky, poté od 1920 v bývalém Pištěkově divadle na Vinohradech. Prvním ředitelem se stal R. Menšík, dirigentem K. Nedbal. Původně byly uváděny opery a operety nastudované ještě v Městském divadle na Královských Vinohradech, posléze po 1925 zcela převážily operety a výpravné hry se zpěvy. V tomto repertoáru měl své nezastupitelné místo i balet jako atraktivní doplněk zpěvoherních inscenací všech žánrů. 12členný baletní soubor vedla 1920/21 tanečnice a baletní mistryně M. Klimešová-Máchová, 1921/22 byla angažována primabalerína M. Dobromilová, kterou vystřídala bal. mistryně M. Aubrechtová. 1923–27 působil ve funkci baletního mistra a choreografa a vypravil desítky operet tanečními vložkami (mj. Podzimní manévry E. Kálmána, 1923; Žena v purpuru J. Gilberta, 1924; Krásná Helena J. Offenbacha, 1925; Filmová hvězda J. Gilberta, 1926; Donna Gloria O. Nedbala a Paganini F. Lehára, 1927). Ve většině z nich tančil sólové tance V. Fabián, který často vystupoval se svou ženou K. Fabiánovou jako Duo Fabiani, např. v operetě Orlov B. Granichstaedtena předvedli divertissement ''Živoucí zahrada ''(1925), v Cikánském baronu tančili na Uherskou rapsodii J. Brahmse (1926). 1927/28 působil ve Vinohradské zpěvohře baletní mistr J. Judl (Veselá vdova; B. Grün: Miss Čokoláda, 1928; Slovácká princezka, 1929 aj.). V 1929–31 vedl balet Vinohradské zpěvohry I. R. Stuchlý, který rovněž nastudoval 1929–31 velký počet tanců, např. v operetách R. Piskáčka (Perly panny Serafínky, Batalion, Chudá holka), F. Lehára (Dráteníček), R. Frimla (Král tuláků) i J. Beneše (Polní maršálek). V jeho choreografiích vystupovaly tanečnice The pretty Ivo Girls. K stálým choreografickým i interpretačním hostům Vinohradské zpěvohry patřil např. J. Jenčík (L. Fall: Madame Pompadoure, 1923) a A. Viscusi, který 1924 nastudoval ''Slovanské tance''. Po velkém úspěchu prvních revuí v Aréně na Smíchově uvedla 1924 Vinohradská zpěvohra původní revui Zázrak nad Vltavou B. Gselhoffera, pro kterou pozvala choreografa F. Gromwella. Do další revue Spací vůz Praha-Paříž (1924) byla zařazena velká baletní scéna v nastudování hostující M. Aubrechtové, provedená 50členným baletním sborem. Konkurenční tlaky nutily divadlo uvádět nové premiéry v rychlém sledu, což se nepříznivě projevilo na celkové inscenační úrovni. Koncem 20. let se Vinohradská zpěvohra dostávala do ekonomických problémů, které zhoršila i hospodářská krize. Po usvědčení provozního ředitele J. Skřivana z defraudace členové souboru provozovali scénu svépomocí, 1932 byla Vinohradská zpěvohra uzavřena a budova zbořena. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 21: | Řádka 23: | ||
<ee:bibliography_content>Javorin A.: Pražské arény, Praha 1958 • Pacák, L.: Opereta, Praha 1946</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Javorin A.: Pražské arény, Praha 1958 • Pacák, L.: Opereta, Praha 1946</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
| + | |||
| + | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 31: | Řádka 35: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | ||
| Řádka 46: | Řádka 43: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 10:55
Operetní scéna, založena 1920 bývalými členy zpěvohry Městského divadla na Královských Vinohradech. Po neúspěšné stávce 1919, na protest proti narůstajícímu vlivu činohry, hráli v sále Heinovky, poté od 1920 v bývalém Pištěkově divadle na Vinohradech. Prvním ředitelem se stal R. Menšík, dirigentem K. Nedbal. Původně byly uváděny opery a operety nastudované ještě v Městském divadle na Královských Vinohradech, posléze po 1925 zcela převážily operety a výpravné hry se zpěvy. V tomto repertoáru měl své nezastupitelné místo i balet jako atraktivní doplněk zpěvoherních inscenací všech žánrů. 12členný baletní soubor vedla 1920/21 tanečnice a baletní mistryně M. Klimešová-Máchová, 1921/22 byla angažována primabalerína M. Dobromilová, kterou vystřídala bal. mistryně M. Aubrechtová. 1923–27 působil ve funkci baletního mistra a choreografa a vypravil desítky operet tanečními vložkami (mj. Podzimní manévry E. Kálmána, 1923; Žena v purpuru J. Gilberta, 1924; Krásná Helena J. Offenbacha, 1925; Filmová hvězda J. Gilberta, 1926; Donna Gloria O. Nedbala a Paganini F. Lehára, 1927). Ve většině z nich tančil sólové tance V. Fabián, který často vystupoval se svou ženou K. Fabiánovou jako Duo Fabiani, např. v operetě Orlov B. Granichstaedtena předvedli divertissement Živoucí zahrada (1925), v Cikánském baronu tančili na Uherskou rapsodii J. Brahmse (1926). 1927/28 působil ve Vinohradské zpěvohře baletní mistr J. Judl (Veselá vdova; B. Grün: Miss Čokoláda, 1928; Slovácká princezka, 1929 aj.). V 1929–31 vedl balet Vinohradské zpěvohry I. R. Stuchlý, který rovněž nastudoval 1929–31 velký počet tanců, např. v operetách R. Piskáčka (Perly panny Serafínky, Batalion, Chudá holka), F. Lehára (Dráteníček), R. Frimla (Král tuláků) i J. Beneše (Polní maršálek). V jeho choreografiích vystupovaly tanečnice The pretty Ivo Girls. K stálým choreografickým i interpretačním hostům Vinohradské zpěvohry patřil např. J. Jenčík (L. Fall: Madame Pompadoure, 1923) a A. Viscusi, který 1924 nastudoval Slovanské tance. Po velkém úspěchu prvních revuí v Aréně na Smíchově uvedla 1924 Vinohradská zpěvohra původní revui Zázrak nad Vltavou B. Gselhoffera, pro kterou pozvala choreografa F. Gromwella. Do další revue Spací vůz Praha-Paříž (1924) byla zařazena velká baletní scéna v nastudování hostující M. Aubrechtové, provedená 50členným baletním sborem. Konkurenční tlaky nutily divadlo uvádět nové premiéry v rychlém sledu, což se nepříznivě projevilo na celkové inscenační úrovni. Koncem 20. let se Vinohradská zpěvohra dostávala do ekonomických problémů, které zhoršila i hospodářská krize. Po usvědčení provozního ředitele J. Skřivana z defraudace členové souboru provozovali scénu svépomocí, 1932 byla Vinohradská zpěvohra uzavřena a budova zbořena.
Literatura
Javorin A.: Pražské arény, Praha 1958 • Pacák, L.: Opereta, Praha 1946
Vznik: 2001
