Česká literatura v českých baletech: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
(Automatická aktualizace šablony)
Řádka 1: Řádka 1:
−
<ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress/>
+
<ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress>
−
{{Infobox Dílo
+
<span id="PageFillProgress"></span>
 +
</ee:progress>{{Infobox Dílo
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 +
| fotodesc = <ee:imagedesc/>
 
| typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type>
 
| typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type>
 
| alias = <ee:alias></ee:alias>
 
| alias = <ee:alias></ee:alias>
Řádka 9: Řádka 11:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
−
<cshow logged="1"><ee:content>
+
 
1. Díla českých básníků a spisovatelů inspirovala domácí libretisty, skladatele a choreografy ke vzniku původních baletů. J. Bažant složil balet ► ''Maryčka Magdónova'' podle hrdinky P. Bezruče. Bajka o oslích uších ► ''Krále Lávry ''K. H. Borovského má taneční podobu v titulech skladatelů J. Doubravy a J. Křičky. Balety s libretem na povídky S. Čecha ► ''Nikotina'' a ► ''Signorina Gioventù'' složil V. Novák a V. Nelhýbel podle další jeho povídky Ve stínu lípy napsal hudbu k taneční skice ► ''Nikdy již válka! ''Několikrát se tvůrci obrátili v námětu ke K. J. Erbenovi, dochoval se název tanečních scén (''Holoubek'', ''Kolovrat'', ''Poklad'') uvedených 1920 v Rokoku s hudbou J. J. Fialy. J. Novák napsal komorní balet ''Svatební košile'', J. Páleníček nazval podle Erbenovy sbírky balad svůj třídílný balet ► ''Kytice'' (''Poklad'', ''Lilie'', ''Zlatý kolovrat''). V několika jevištních verzích ožil ► ''Krysař ''V. Dyka i jeho ► ''Milá sedmi loupežníků'' s hudbou M. Vacka. ► ''Krásku a zvíře ''F. Hrubína složil pro balet E. Hlobil. Do zlatého fondu české baletní historie patří ► ''Filosofská historie'' A. Jiráska skladatele Z. Vostřáka. Karafiátovi ► ''Broučci'' byli roztančeni dvakrát, hrají se s hudbou T. Freša a O. Máchy. Vězeňské dopisy mladé strážnické básnířky M. Kudeříkové se staly angažovaným tanečním obrazem ► ''Zlomky života''. Do kategorie reálných civilních příběhů patří ► ''Batalion'', vycházející z několika zdrojů skutečné události konce minulého století (mj. z fejetonu K. L. Kukly, povídky I. Herrmanna, vyprávění E. E. Kische). Mahenovo drama ► ''Jánošík'' se stalo základem stejnojmenného baletu V. Kašlíka a ► ''Zbojnického ohně'' V. Kučery. V. Nezval napsal libreto k baletu E. Schulhoffa ► ''Náměsíčná ''a k Burianově ► ''Fagotu a flétně''. J. Brabec zkomponoval básníkovu slavnou ► ''Manon'', nejprve jako muzikál a později i jako balet. V baletní literatuře jsou výrazně zastoupeny pohádkové náměty, české pohádky reprezentují v baletní literatuře Matějkův balet ► ''O loupežníku Rumcajsovi'' podle knížky V. Čtvrtka a Doubravského ► ''Krkonošské pohádky'' M. Kubátové''.'' Existuje řada dalších baletů s librety volně psaných podle českých pohádek (► ''Babička pokračuje'', ► ''Honza a čert'', ► ''Pohádka o Honzovi'', ► ''Z pohádky do pohádky'', aj.). B. Němcová inspirovala svými pohádkami V. Trojana a J. Klusáka k napsání ► ''Prince Bajaji ''a J. Hanuše ke zkomponování ► ''Soli nad zlato. ''Životní příběh slavné spisovatelky se stal podkladem k Pololáníkově baletu ► ''Paní mezi stíny''. Jedním z nejúspěšnějších, nejčasteji uváděných českých baletů, v němž dostala svoji životní roli řada našich tanečnic, se stala její postava ► ''Viktorky'', zhudebněná Z. Vostřákem. O taneční báseň podle J. Seiferta se pokusil J. Hanuš v ► ''Lásce a smrti''. Knížka O. Sekory ožila ve ► ''Ferdovi Mravencovi'' J. Pauera. Do děl inspirovaných literaturou můžeme zařadit i libreto s literárně zajímavým, jevištně méně úspěšným baletem na libreto K. Schulze, Zelinkovu ► ''Skleněnou pannu'', a s úspěšnějším scénářem, vycházejícím z jeho povídky ► ''Maják. ''Tylova ► ''Švandu dudáka'' zhudebnil D. C. Vačkář. Podle básní J. Wolkera byla napsána libreta k ► ''Baladě o námořníkovi ''Z. Křížka a ► ''Slunečnici ''K. Horkého. Do své koláže Stmíváníčko zapojil L. Vaculík verše J. Žáčka (1992).
 
1. Díla českých básníků a spisovatelů inspirovala domácí libretisty, skladatele a choreografy ke vzniku původních baletů. J. Bažant složil balet ► ''Maryčka Magdónova'' podle hrdinky P. Bezruče. Bajka o oslích uších ► ''Krále Lávry ''K. H. Borovského má taneční podobu v titulech skladatelů J. Doubravy a J. Křičky. Balety s libretem na povídky S. Čecha ► ''Nikotina'' a ► ''Signorina Gioventù'' složil V. Novák a V. Nelhýbel podle další jeho povídky Ve stínu lípy napsal hudbu k taneční skice ► ''Nikdy již válka! ''Několikrát se tvůrci obrátili v námětu ke K. J. Erbenovi, dochoval se název tanečních scén (''Holoubek'', ''Kolovrat'', ''Poklad'') uvedených 1920 v Rokoku s hudbou J. J. Fialy. J. Novák napsal komorní balet ''Svatební košile'', J. Páleníček nazval podle Erbenovy sbírky balad svůj třídílný balet ► ''Kytice'' (''Poklad'', ''Lilie'', ''Zlatý kolovrat''). V několika jevištních verzích ožil ► ''Krysař ''V. Dyka i jeho ► ''Milá sedmi loupežníků'' s hudbou M. Vacka. ► ''Krásku a zvíře ''F. Hrubína složil pro balet E. Hlobil. Do zlatého fondu české baletní historie patří ► ''Filosofská historie'' A. Jiráska skladatele Z. Vostřáka. Karafiátovi ► ''Broučci'' byli roztančeni dvakrát, hrají se s hudbou T. Freša a O. Máchy. Vězeňské dopisy mladé strážnické básnířky M. Kudeříkové se staly angažovaným tanečním obrazem ► ''Zlomky života''. Do kategorie reálných civilních příběhů patří ► ''Batalion'', vycházející z několika zdrojů skutečné události konce minulého století (mj. z fejetonu K. L. Kukly, povídky I. Herrmanna, vyprávění E. E. Kische). Mahenovo drama ► ''Jánošík'' se stalo základem stejnojmenného baletu V. Kašlíka a ► ''Zbojnického ohně'' V. Kučery. V. Nezval napsal libreto k baletu E. Schulhoffa ► ''Náměsíčná ''a k Burianově ► ''Fagotu a flétně''. J. Brabec zkomponoval básníkovu slavnou ► ''Manon'', nejprve jako muzikál a později i jako balet. V baletní literatuře jsou výrazně zastoupeny pohádkové náměty, české pohádky reprezentují v baletní literatuře Matějkův balet ► ''O loupežníku Rumcajsovi'' podle knížky V. Čtvrtka a Doubravského ► ''Krkonošské pohádky'' M. Kubátové''.'' Existuje řada dalších baletů s librety volně psaných podle českých pohádek (► ''Babička pokračuje'', ► ''Honza a čert'', ► ''Pohádka o Honzovi'', ► ''Z pohádky do pohádky'', aj.). B. Němcová inspirovala svými pohádkami V. Trojana a J. Klusáka k napsání ► ''Prince Bajaji ''a J. Hanuše ke zkomponování ► ''Soli nad zlato. ''Životní příběh slavné spisovatelky se stal podkladem k Pololáníkově baletu ► ''Paní mezi stíny''. Jedním z nejúspěšnějších, nejčasteji uváděných českých baletů, v němž dostala svoji životní roli řada našich tanečnic, se stala její postava ► ''Viktorky'', zhudebněná Z. Vostřákem. O taneční báseň podle J. Seiferta se pokusil J. Hanuš v ► ''Lásce a smrti''. Knížka O. Sekory ožila ve ► ''Ferdovi Mravencovi'' J. Pauera. Do děl inspirovaných literaturou můžeme zařadit i libreto s literárně zajímavým, jevištně méně úspěšným baletem na libreto K. Schulze, Zelinkovu ► ''Skleněnou pannu'', a s úspěšnějším scénářem, vycházejícím z jeho povídky ► ''Maják. ''Tylova ► ''Švandu dudáka'' zhudebnil D. C. Vačkář. Podle básní J. Wolkera byla napsána libreta k ► ''Baladě o námořníkovi ''Z. Křížka a ► ''Slunečnici ''K. Horkého. Do své koláže Stmíváníčko zapojil L. Vaculík verše J. Žáčka (1992).
  
Řádka 17: Řádka 18:
 
3. K recitaci veršů a textů, bez hudebního podkladu, si vybrala např. A. Čekanová Erbenovy ''Nápěvy písní národních'' (1929) a Nezvalovy básně ''Soucit a Cukrová balada''. M. Mayerová pohybově experimentovala se souborem veršů V. Nezvala ► ''Abeceda''.
 
3. K recitaci veršů a textů, bez hudebního podkladu, si vybrala např. A. Čekanová Erbenovy ''Nápěvy písní národních'' (1929) a Nezvalovy básně ''Soucit a Cukrová balada''. M. Mayerová pohybově experimentovala se souborem veršů V. Nezvala ► ''Abeceda''.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
−
<ee:bibliography/>
+
<ee:bibliography>
−
<div class="chronology"><ee:chronology/></div>
+
 
−
<ee:ats/>
+
</ee:bibliography>
 +
<div class="chronology"><ee:chronology>
 +
 
 +
</ee:chronology></div>
 +
<ee:ats>
 +
 
 +
</ee:ats>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 28: Řádka 35:
 
   | resultsfooter=\n\n
 
   | resultsfooter=\n\n
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
−
}}</cshow>
+
}}
−
<cshow logged="0">
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author>
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné, až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Zdroj:''' <ee:published>2001</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author></ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
[[Category:Díla]]</ee:category>
 
[[Category:Díla]]</ee:category>

Verze z 23. 1. 2017, 10:56

Česká literatura v českých baletech
tanec, balet


1. Díla českých básníků a spisovatelů inspirovala domácí libretisty, skladatele a choreografy ke vzniku původních baletů. J. Bažant složil balet ► Maryčka Magdónova podle hrdinky P. Bezruče. Bajka o oslích uších ► Krále Lávry K. H. Borovského má taneční podobu v titulech skladatelů J. Doubravy a J. Křičky. Balety s libretem na povídky S. Čecha ► Nikotina a ► Signorina Gioventù složil V. Novák a V. Nelhýbel podle další jeho povídky Ve stínu lípy napsal hudbu k taneční skice ► Nikdy již válka! Několikrát se tvůrci obrátili v námětu ke K. J. Erbenovi, dochoval se název tanečních scén (Holoubek, Kolovrat, Poklad) uvedených 1920 v Rokoku s hudbou J. J. Fialy. J. Novák napsal komorní balet Svatební košile, J. Páleníček nazval podle Erbenovy sbírky balad svůj třídílný balet ► Kytice (Poklad, Lilie, Zlatý kolovrat). V několika jevištních verzích ožil ► Krysař V. Dyka i jeho ► Milá sedmi loupežníků s hudbou M. Vacka. ► Krásku a zvíře F. Hrubína složil pro balet E. Hlobil. Do zlatého fondu české baletní historie patří ► Filosofská historie A. Jiráska skladatele Z. Vostřáka. Karafiátovi ► Broučci byli roztančeni dvakrát, hrají se s hudbou T. Freša a O. Máchy. Vězeňské dopisy mladé strážnické básnířky M. Kudeříkové se staly angažovaným tanečním obrazem ► Zlomky života. Do kategorie reálných civilních příběhů patří ► Batalion, vycházející z několika zdrojů skutečné události konce minulého století (mj. z fejetonu K. L. Kukly, povídky I. Herrmanna, vyprávění E. E. Kische). Mahenovo drama ► Jánošík se stalo základem stejnojmenného baletu V. Kašlíka a ► Zbojnického ohně V. Kučery. V. Nezval napsal libreto k baletu E. Schulhoffa ► Náměsíčná a k Burianově ► Fagotu a flétně. J. Brabec zkomponoval básníkovu slavnou ► Manon, nejprve jako muzikál a později i jako balet. V baletní literatuře jsou výrazně zastoupeny pohádkové náměty, české pohádky reprezentují v baletní literatuře Matějkův balet ► O loupežníku Rumcajsovi podle knížky V. Čtvrtka a Doubravského ► Krkonošské pohádky M. Kubátové. Existuje řada dalších baletů s librety volně psaných podle českých pohádek (► Babička pokračuje, ► Honza a čert, ► Pohádka o Honzovi, ► Z pohádky do pohádky, aj.). B. Němcová inspirovala svými pohádkami V. Trojana a J. Klusáka k napsání ► Prince Bajaji a J. Hanuše ke zkomponování ► Soli nad zlato. Životní příběh slavné spisovatelky se stal podkladem k Pololáníkově baletu ► Paní mezi stíny. Jedním z nejúspěšnějších, nejčasteji uváděných českých baletů, v němž dostala svoji životní roli řada našich tanečnic, se stala její postava ► Viktorky, zhudebněná Z. Vostřákem. O taneční báseň podle J. Seiferta se pokusil J. Hanuš v ► Lásce a smrti. Knížka O. Sekory ožila ve ► Ferdovi Mravencovi J. Pauera. Do děl inspirovaných literaturou můžeme zařadit i libreto s literárně zajímavým, jevištně méně úspěšným baletem na libreto K. Schulze, Zelinkovu ► Skleněnou pannu, a s úspěšnějším scénářem, vycházejícím z jeho povídky ► Maják. Tylova ► Švandu dudáka zhudebnil D. C. Vačkář. Podle básní J. Wolkera byla napsána libreta k ► Baladě o námořníkovi Z. Křížka a ► Slunečnici K. Horkého. Do své koláže Stmíváníčko zapojil L. Vaculík verše J. Žáčka (1992).

2. Z původně nebaletních hudebních děl si choreografové vybrali již hotové skladby, vzniklé podle literárního námětu, např. ► Otvírání studánek M. Bureše a B. Martinů (Laterna magika 1960 a 1966, ch. Z. Šemberová; Ústí n. Labem 1989, ch. J. Blažek), v tanečním recitálu uvedla J. Nikolská Ruce O. Březiny, zhudebněné B. Martinů (Divadlo na Vinohradech 1932). Z Erbenových balad s hudbou A. Dvořáka byly tanečně provedeny M. Mayerovou Polednice, Vodník a Zlatý kolovrat, P. Šmokem Holoubek a J. Ďurovčíkem Vodník, M. Blahoutová svou choreografii Toman a lesní panna postavila na Fibichově symfonické básni (cena na choreografické soutěži v Olomouci 1998). Předlohou pro taneční scénu Žárlivost D. Wiesnera (PKB a Balet deseti, 1989) byla silně emotivní Janáčkova hudba původně psaná jako předehra k opeře Její pastorkyňa, ale i drama G. Preissové. Těsnohlídkovy Příhody lišky Bystroušky a hudba ze stejnojmenné opery ožily v Suitě z lišky Bystroušky (Brno 1988, ch. L. Ogoun).

3. K recitaci veršů a textů, bez hudebního podkladu, si vybrala např. A. Čekanová Erbenovy Nápěvy písní národních (1929) a Nezvalovy básně Soucit a Cukrová balada. M. Mayerová pohybově experimentovala se souborem veršů V. Nezvala ► Abeceda.





Vznik: 2001



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Česká_literatura_v_českých_baletech&oldid=18579“