Polívka, Boleslav: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>mim, herec, režisér, </ee:profession>

Absolvoval herectví na JAMU 1971 tit. postavou hry L. Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (dlouho ji poté udržoval na repertoáru, od 1981 ve verzi Poslední leč) a současně (jako žák J. Ryšánkové) ukončil studie autorskou pantomimou ''Vize a metamorfózy strýca Macalíka''. Tyto dvě polohy kreativity B. Polívky nadlouho určily jeho umělecký profil. Účinkoval j.h. v inscenaci ''Harakiri ''Pantomimy A. Jarryho 1971–72 a v zahraničí v Cirkuse Alfred 1978–79; byl v angažmá brněnského divadla Husa na provázku 1972–75, kde hrál např. tit. postavu v Příbězích Dona Quijota J. Johna a M. Pospíšila (1972), Harlekýna v Commedii dell’arte (1974), Mageriho v Baladě pro banditu I. Olbrachta a M. Uhdeho (1975). Otevřený program divadla mu umožnil autorskou pantomimickou tvorbu klauniád: ''Am a Ea ''(1973), ''Pépe ''(1975), ''Pezza versus Čorba ''(1975), ''Trosečník ''(1977). V 80. letech směřoval k osobitému básnivému i grotesknímu vidění světa, vyjadřovanému nadsazenou hereckou akcí, ať už ryze fyzickou anebo spojenou se slovem: ''Šašek a královna ''(1983, 1987 jako film režisérky V. Chytilové), ''Terapie ''(1985), ''Seance ''(1987), kde uplatnil i herectví své manželky Ch. Poullain. Jako interpret používal virtuózně cirkusové a artistické triky a gagy, měl dar spontánního kontaktu s divákem. Na přelomu 80. a 90. let byl vyhledávaným televizním aktérem (cyklus pořadů Manéž aj.). Jako herec se výrazně uplatnil i ve filmu Balada pro banditu, Kalamita, Jak zabít Sekala, Něžný barbar, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Zapomenuté světlo, Pelíšky, Pasti, pasti, pastičky aj. V Brně 1992 otevřel vlastní scénu Divadlo Bolka Polívky a obnovil zde inscenaci ''Šašek a královna'', ''Don Quijote a ti druzí'', ''Mickey Mouse'', ''Trosečník'',''Poslední leč'', recitál pro J. Pechu ''Nejsem svůj pes ''a mj. uvedl psychoanalyticko-divadelně-autobiografický kabaret ''Pro dámu na balkoně ''(1998). Získal české filmové ocenění Mr. Film 1990 a Řád umění a písemnictví francouzské vlády 1991. Manžel 1. Evelyny Steimarové, 2. Chantal Poullain.