Matys, Vojta: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. | ||
− | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný | + | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný a tvárný hlas schopný dramatických akcentů i jemných citových nuancí. Vysoké čelo s vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči, propůjčovalo jeho obličeji jímavý výraz. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> |
Verze z 6. 1. 2016, 13:13
Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka Léto, která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.