Schweigstill, Bohumil: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Pocházel z havířské rodiny. Absolvoval nižší gymnázium a učitelský ústav v Příbrami (1896). Pedagogickou dráhu nastoupil v Představi u Klatov, od 1898 učil v Klatovech, od 1900 v Praze na škole v Josefské ul., později ve Vladislavově ul. a nakonec byl ředitelem školy na Karlově. 1935 odešel do výslužby. Jeho manželkou byla dcera spisovatele A. V. Šmilovského. 1915 založil na chlapecké škole ve Vladislavově ul. pod hlavičkou Spolku pro pořádání ušlechtilých zábav mládeže v Praze loutkové divadlo (proscénium, oponu a dekorace vytvořil Č. Jandl), na němž pořádal pro žactvo pravidelná sobotní a nedělní představení. Kromě vlastních her psaných pro toto divadélko tu organizoval předčítání pohádek s promítáním barevných diapozitivů; k předčítání zval pražské herce, mj. M. Hübnerovou. Podílel na činnosti Českého svazu přátel loutkového divadla (1912–17) a vedl jeho scénu v zahradě Kinských na Smíchově (1915–17). 1916–30 redigoval edici Loutkové hry Uměleckých snah, v níž vydával převážně své hry. Od třicátých let se věnoval více psaní pohádek (''Kašpárkovy pohádky'', ''Pohádky z Kašpárkovy zahrádky'', ''Pohádky o panenkách'' ad.), externě redigoval čas. ''Malý čtenář'' (1931–39) a ''Srdíčko ''(1932–42). Paměti ''Vzpomínky nejstaršího principála z doby obrození čes. lout. divadla – r. 1910''–''30'', napsané v padesátých letech, zůstaly v rukopise. | Pocházel z havířské rodiny. Absolvoval nižší gymnázium a učitelský ústav v Příbrami (1896). Pedagogickou dráhu nastoupil v Představi u Klatov, od 1898 učil v Klatovech, od 1900 v Praze na škole v Josefské ul., později ve Vladislavově ul. a nakonec byl ředitelem školy na Karlově. 1935 odešel do výslužby. Jeho manželkou byla dcera spisovatele A. V. Šmilovského. 1915 založil na chlapecké škole ve Vladislavově ul. pod hlavičkou Spolku pro pořádání ušlechtilých zábav mládeže v Praze loutkové divadlo (proscénium, oponu a dekorace vytvořil Č. Jandl), na němž pořádal pro žactvo pravidelná sobotní a nedělní představení. Kromě vlastních her psaných pro toto divadélko tu organizoval předčítání pohádek s promítáním barevných diapozitivů; k předčítání zval pražské herce, mj. M. Hübnerovou. Podílel na činnosti Českého svazu přátel loutkového divadla (1912–17) a vedl jeho scénu v zahradě Kinských na Smíchově (1915–17). 1916–30 redigoval edici Loutkové hry Uměleckých snah, v níž vydával převážně své hry. Od třicátých let se věnoval více psaní pohádek (''Kašpárkovy pohádky'', ''Pohádky z Kašpárkovy zahrádky'', ''Pohádky o panenkách'' ad.), externě redigoval čas. ''Malý čtenář'' (1931–39) a ''Srdíčko ''(1932–42). Paměti ''Vzpomínky nejstaršího principála z doby obrození čes. lout. divadla – r. 1910''–''30'', napsané v padesátých letech, zůstaly v rukopise. | ||
| − | '''Sch.''' v loutkových hrách zpracovával většinou pohádkové náměty a komicky je parafrázoval. S oblibou užíval ustálených typů, zvláště dvojici Honzy a Kašpárka, jež společně bojuje s čerty, draky, čaroději a vítězí nad nimi odvahou, vtipem či lstí. Hry měly jednoduchou zápletku, často naznačenou již v názvu (''Kašpárek a přilepený čert'', ''Jak se Honza napil rozumu''), rychlou expozici a spádný dialog. Malým počtem postav i proměn a nevelkým rozsahem odpovídaly možnostem amatérských i rodinných loutkových divadel. Široká loutkářská obec přijímala '''Sch.''' hry vstřícně, ale kritika jim vytýkala stereotypnost a malou náročnost. Diskusi vyvolala proměna postavy Kašpárka, nahrazující dospělého | + | '''Sch.''' v loutkových hrách zpracovával většinou pohádkové náměty a komicky je parafrázoval. S oblibou užíval ustálených typů, zvláště dvojici Honzy a Kašpárka, jež společně bojuje s čerty, draky, čaroději a vítězí nad nimi odvahou, vtipem či lstí. Hry měly jednoduchou zápletku, často naznačenou již v názvu (''Kašpárek a přilepený čert'', ''Jak se Honza napil rozumu''), rychlou expozici a spádný dialog. Malým počtem postav i proměn a nevelkým rozsahem odpovídaly možnostem amatérských i rodinných loutkových divadel. Široká loutkářská obec přijímala '''Sch.''' hry vstřícně, ale kritika jim vytýkala stereotypnost a malou náročnost. Diskusi vyvolala proměna postavy Kašpárka, nahrazující dospělého muže—šaška rozporného charakteru veselým, chytrým a statečným klučinou. V návaznosti na pokusy L. Tesařové a V. Baldessari-Plumlovské '''Sch. '''dovršil transformaci Kašpárka lidových marionetářů 19. stol. do podoby odpovídající dobovému zaměření loutkářských produkcí na výhradně dětské publikum. Ovlivnil tím autory loutkových her i loutkářskou dramaturgii. Kromě veselých pohádek napsal pro loutky i alegorické hry s tematikou státní samostatnosti (''O princezně Pravdě'') či legionářských bojů (''Proti draku''). Vedle A. Rady byl nejproduktivnějším loutkářským dramatikem první třetiny 20. stol., jeho veselé hříčky patřily k nejhranějším titulům amatérských a rodinných scén té doby. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 6. 1. 2016, 13:43
Bohumil Schweigstill
* 27. 3. 1875 Trhové Dušníky u Příbrami (CZ)
† 3. 12. 1964 Příbram (CZ)
autor loutkových her
Plodný a oblíbený autor, organizátor a spolkový činovník měl při vší své činnosti na zřeteli dětského diváka a jeho kulturní zábavu a uměleckou výchovu. V souladu s dobovým zaměřením loutkářských produkcí na výhradně dětské publikum dovršil proměnu postavy Kašpárka lidových marionetářů 19. stol. (dospělého muže-šaška ambivalentního charakteru) ve veselého, chytrého a statečného klučinu.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
