Moderní studio: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>Moderní studio</ee:label> | | název = <ee:label>Moderní studio</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Praha 1929</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1929</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Experimentální scéna založená J. Frejkou po zániku divadla Dada. Zahájila 10. 2. 1929 přestudovanými inscenacemi z jeho repertoáru (Burian: ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský; ''Sachs: ''O muži, který vysedával telata''). Dalších šest nových premiér bylo dílem režiséra Frejky, který usiloval o nepolitickou a na estetických doktrínách nezávislou tvorbu pro širší divácký okruh (např. Jamada: ''Hra o Asagao, ''Euripides: ''Kyklop'', ú: M. Hlávka). Nejúspěšnější inscenací se stal textově razantně redukovaný Shakespearův ''Romeo a Julie ''(v: O. Mrkvička, Romeo – L. Boháč, Julie – M. Matysová, Paris – E. B. Burian) ve výrazné realizaci pohybové (ch: J. Kröschlová) a hlasové (Burianův Voiceband). Po neúspěchu hry ''Pod mostem wéchemským ''(na motivy ''Polského žida ''od E. Erckmanna a L. Chatriana) a po Lacinově veselé pohádkové parodii pro děti ''Kocour Felix v Čechách ''(s J. Šaršeovou v tit. roli) opět s Voicebandem, hudbou a pantomimou se dramaturgie uchýlila k divácky vděčné Thomasově ''Charleyově tetě ''(pod názvem ''To se řekne aneb Charleyova nová teta, ''hl. role E. F. Burian). Poslední premiérou byl Romainsův vaudeville ''Kumpáni ''(29. 4.) a voicebandové provedení Máchova ''Máje ''(15. 5.) s padesáti účinkujícími. Burianův Voiceband, který se po úspěchu Havlíčkova ''Křtu sv. Vladimíra ''a biblické ''Písně písní ''stal po návratu z italského turné součástí MS, byl zapojován do inscenační práce, stejně jako taneční skupina J. Kröschlové. | Experimentální scéna založená J. Frejkou po zániku divadla Dada. Zahájila 10. 2. 1929 přestudovanými inscenacemi z jeho repertoáru (Burian: ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský; ''Sachs: ''O muži, který vysedával telata''). Dalších šest nových premiér bylo dílem režiséra Frejky, který usiloval o nepolitickou a na estetických doktrínách nezávislou tvorbu pro širší divácký okruh (např. Jamada: ''Hra o Asagao, ''Euripides: ''Kyklop'', ú: M. Hlávka). Nejúspěšnější inscenací se stal textově razantně redukovaný Shakespearův ''Romeo a Julie ''(v: O. Mrkvička, Romeo – L. Boháč, Julie – M. Matysová, Paris – E. B. Burian) ve výrazné realizaci pohybové (ch: J. Kröschlová) a hlasové (Burianův Voiceband). Po neúspěchu hry ''Pod mostem wéchemským ''(na motivy ''Polského žida ''od E. Erckmanna a L. Chatriana) a po Lacinově veselé pohádkové parodii pro děti ''Kocour Felix v Čechách ''(s J. Šaršeovou v tit. roli) opět s Voicebandem, hudbou a pantomimou se dramaturgie uchýlila k divácky vděčné Thomasově ''Charleyově tetě ''(pod názvem ''To se řekne aneb Charleyova nová teta, ''hl. role E. F. Burian). Poslední premiérou byl Romainsův vaudeville ''Kumpáni ''(29. 4.) a voicebandové provedení Máchova ''Máje ''(15. 5.) s padesáti účinkujícími. Burianův Voiceband, který se po úspěchu Havlíčkova ''Křtu sv. Vladimíra ''a biblické ''Písně písní ''stal po návratu z italského turné součástí MS, byl zapojován do inscenační práce, stejně jako taneční skupina J. Kröschlové. | ||
| Řádka 39: | Řádka 39: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jan Dvořák]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 55: | Řádka 47: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 10:50
Experimentální scéna založená J. Frejkou po zániku divadla Dada. Zahájila 10. 2. 1929 přestudovanými inscenacemi z jeho repertoáru (Burian: Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský; Sachs: O muži, který vysedával telata). Dalších šest nových premiér bylo dílem režiséra Frejky, který usiloval o nepolitickou a na estetických doktrínách nezávislou tvorbu pro širší divácký okruh (např. Jamada: Hra o Asagao, Euripides: Kyklop, ú: M. Hlávka). Nejúspěšnější inscenací se stal textově razantně redukovaný Shakespearův Romeo a Julie (v: O. Mrkvička, Romeo – L. Boháč, Julie – M. Matysová, Paris – E. B. Burian) ve výrazné realizaci pohybové (ch: J. Kröschlová) a hlasové (Burianův Voiceband). Po neúspěchu hry Pod mostem wéchemským (na motivy Polského žida od E. Erckmanna a L. Chatriana) a po Lacinově veselé pohádkové parodii pro děti Kocour Felix v Čechách (s J. Šaršeovou v tit. roli) opět s Voicebandem, hudbou a pantomimou se dramaturgie uchýlila k divácky vděčné Thomasově Charleyově tetě (pod názvem To se řekne aneb Charleyova nová teta, hl. role E. F. Burian). Poslední premiérou byl Romainsův vaudeville Kumpáni (29. 4.) a voicebandové provedení Máchova Máje (15. 5.) s padesáti účinkujícími. Burianův Voiceband, který se po úspěchu Havlíčkova Křtu sv. Vladimíra a biblické Písně písní stal po návratu z italského turné součástí MS, byl zapojován do inscenační práce, stejně jako taneční skupina J. Kröschlové.
MS skýtalo příležitost k formování mladé herecké generace (N. Balcarová, M. Matysová, L. Otáhalová, L. Skrbková, J. Štěpničková, L. Boháč, K. Postránecký, J. Skřivan, V. Trégl, J. Vasmut, F. Vnouček, B. Záhorský). S hereckými úkoly se zdařile vyrovnával i hudební dramaturg a dirigent souboru E. F. Burian. Z výtvarníků tu působili O. Mrkvička a K. Šourek, vedle J. Kröschlové tanečnice J. Šaršeová. Profesionální soubor, hrající v malostranské Umělecké besedě, se potýkal se značnými ekonomickými a provozními obtížemi. Rovněž dramaturgické plány, založené do jisté míry na příslibu nových her a adaptací z blízkého autorského okruhu (M. Hlávka, V. Lacina, J. Trojan), MS nemohlo uskutečnit. Po divadelních prázdninách, kdy Burian přijal angažmá v Brně a Frejka začal pohostinsky zkoušet v pražském ND, se soubor definitivně rozpadl. MS bylo málo úspěšným dovětkem Frejkových avantgardních počátků a pro mladé divadelníky můstkem od avantgardního pokusnictví k práci na velkých scénách.
Literatura
A. M. Píša: Moderní studio, PL 16. 2. 1929 + Divadelní avantgarda, 1978; M. Majerová: Moderní studio, RP 17. 2. 1929; J. Ježek: Moderní studio…, RA 4, 1928/29, s. 223; J. J. Paulík: Shakespeare: Romeo a Julie, tamtéž, s. 243; Z. Vavřík: Po sezoně – s Jiřím Frejkou, tamtéž, s. 381; A. Dvořák: Trojice nejodvážnějších, 1961; M. Obst, A. Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, 1961; E. Janský: Počátky scénografie české divadelní avantgardy, ActaS 4, 1964, č. 7, s. 125; Z. Digrin: Bohuš Záhorský, 1968; J. Mikota: E. F. Burian a jeho Voiceband, Prolegomena 14, 1972, s. 85; J. Hájek (ed.): J. Frejka. Režie jako projev průbojného ducha, 1980; L. Boháč: Tisíc a jeden život, 1981; B. Srba: E. F. Burian a jeho program poetického divadla, 1981; J. Dvořák: Člověk, který se stal režisérem, DramU 1, 1982, č. 2, s. 21; J. Kladiva: E. F. Burian, 1982; M. Judlová: Scénografie, in kat. Karel Šourek 1909–1950, 1990.
Významné události
- 1929: vznik (založení), Praha
Experimentální scéna založená J. Frejkou po zániku divadla Dada. - 1929: zrušení (ukončení činnosti), Praha
Vznik: 2000
Autor: Jan Dvořák
