Kantor, Alexandr: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
V každodenní divadelní praxi se '''K.''' na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyškolil v realistického herce se smyslem pro drobnokresbu. Náročnější role ztvárňoval už u společnosti F. Pokorného (Jago v Shakespearově''Othellovi''), u publika byl oblíben zejména jako představitel komických lidových typů a postav ze Šamberkových frašek. Ke svým beneficím často volil roli Harpagona v Molièrově''Lakomci''. Dobře si rozuměl s postavami z realistické dramatiky (Lízal v ''Maryše''), od poloviny devadesátých let se jeho doménou staly nejrůznější figurky, od posluhů a vysloužilých vojáků po vrchnostenské úředníky, učitele a pátery, jimž propůjčoval výraznou tvářnost. Před 1. světovou válkou mu umělecky náročnější repertoár Hodrovy společnosti rozšířil dosavadní škálu úkolů. V posledním desetiletí své herecké práce byl spolehlivým představitelem realisticky črtaných figur a figurek, a to nejen ze starší dramatiky, hrál např. i dědka Šefla v Čapkově''Loupežníkovi''. Vedle projevu mladší generace se však jeho realistické herectví jevilo, hlavně v moderním repertoáru, jako konzervativní. U ostravského publika se nicméně těšil značné popularitě. – Za pobytu u Pokorného začal režírovat a po celou svou další divadelní dráhu se režii věnoval. Připravoval zejména českou, ale i světovou klasiku, soudobé veselohry a vlastní pohádky pro děti. Pro dramatiku nerealistických směrů neměl valné pochopení. Pokoušel se také psát divadelní hry. Pokud je známo, na jeviště se dostaly jen dvě: ''Lešetínský kovář'' na námět stejnojmenné epické básně S. Čecha a ''Satan, Bůh a člověk'', čtyřaktová „výpravná fantastická hra s hudbou“. Texty ani provedení dalších dvou her, nabízených 1915 v denním tisku (''Můj milý se z vojny vrátil'' a ''Ženy, které svádějí'') nebyly zjištěny. Později napsal několik pohádkových her pro děti. | V každodenní divadelní praxi se '''K.''' na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyškolil v realistického herce se smyslem pro drobnokresbu. Náročnější role ztvárňoval už u společnosti F. Pokorného (Jago v Shakespearově''Othellovi''), u publika byl oblíben zejména jako představitel komických lidových typů a postav ze Šamberkových frašek. Ke svým beneficím často volil roli Harpagona v Molièrově''Lakomci''. Dobře si rozuměl s postavami z realistické dramatiky (Lízal v ''Maryše''), od poloviny devadesátých let se jeho doménou staly nejrůznější figurky, od posluhů a vysloužilých vojáků po vrchnostenské úředníky, učitele a pátery, jimž propůjčoval výraznou tvářnost. Před 1. světovou válkou mu umělecky náročnější repertoár Hodrovy společnosti rozšířil dosavadní škálu úkolů. V posledním desetiletí své herecké práce byl spolehlivým představitelem realisticky črtaných figur a figurek, a to nejen ze starší dramatiky, hrál např. i dědka Šefla v Čapkově''Loupežníkovi''. Vedle projevu mladší generace se však jeho realistické herectví jevilo, hlavně v moderním repertoáru, jako konzervativní. U ostravského publika se nicméně těšil značné popularitě. – Za pobytu u Pokorného začal režírovat a po celou svou další divadelní dráhu se režii věnoval. Připravoval zejména českou, ale i světovou klasiku, soudobé veselohry a vlastní pohádky pro děti. Pro dramatiku nerealistických směrů neměl valné pochopení. Pokoušel se také psát divadelní hry. Pokud je známo, na jeviště se dostaly jen dvě: ''Lešetínský kovář'' na námět stejnojmenné epické básně S. Čecha a ''Satan, Bůh a člověk'', čtyřaktová „výpravná fantastická hra s hudbou“. Texty ani provedení dalších dvou her, nabízených 1915 v denním tisku (''Můj milý se z vojny vrátil'' a ''Ženy, které svádějí'') nebyly zjištěny. Později napsal několik pohádkových her pro děti. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography | + | <ee:bibliography/> |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
Verze z 15. 12. 2015, 14:41
Alexandr KANTOR
* 14. 2. 1871 Beroun (CZ)
† 6. 9. 1929 Ostrava (CZ)
herec, režisér, autor her pro děti
Od 1887 do konce první války kočoval s řadou společností; osvědčil se jako realistický herec se smyslem pro drobnokresbu a oblíbený komik. S K. Želenským krátce vedl cestující Českou činohru (1918). Poté nalezl doživotní působiště v Ostravě, kde se těšil značné popularitě. Hrál i režíroval v realistickém duchu. Nepříliš úspěšně se pokoušel psát divadelní hry (na jeviště se dostaly jen dvě).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
