Čepela, Antonín: Porovnání verzí

S V. Merhautem vytvořil v Brně komickou dvojici; jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, kde měl'''Č.''' nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi. Postavy nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným, jímavým humorem. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Ovládl vyspělé umění charakterní komiky.

Občanským jménem Čepelák. Otec se živil jako zedník a mlékař v Suchdole. '''Č.''' se vyučil písmomalířem. Hrál s ochotníky, kde si ho povšiml J. Mošna a povzbudil jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. 1898 zanechal řemesla a nastoupil ke společnosti J. Muška. Patnáct let pak hrál u řady divadelních ředitelů většinou na venkově; jeho působení z tohoto období je doloženo jen mezerovitě (1899 u E. Zöllnerové, 1903 u F. Jelínka, 1906 opět u E. Zöllnerové a krátce u A. Janovského). V nezjištěnou dobu hrál '''Č.''' u společnosti F. Šlégra, patrně také u J. Zelinky, M. Kozlanské a F. Pokorného. 1906–08 byl v angažmá u ředitele A. J. Frýdy v brněnském Národním divadle, poté u společnosti M. Procházkové-Malé, 1910 znovu u Janovského, 1911/12 v žižkovském divadle Deklarace provozovaném M. Zieglerovou. Po jeho krachu se vrátil k Janovskému, působícímu tehdy v Ostravě; od cestující společnosti byl v březnu 1913 angažován do činohry Národního divadla. Jejím členem zůstal do své předčasné smrti 1919. Za války (1917) se zúčastnil zájezdu činohry na frontu. Spolupracoval s amatérskou Uměleckou loutkovou scénou, kterou 1918 založila herečka Národního divadla L. Odstrčilová. Od 1911 byl ženat s herečkou Vilemínou Nývltovou (*11. 2. 1884 Plzeň; sňatek 29. 6.), jejíž sestra Ludmila, rovněž herečka, byla druhou manželkou herce a divadelního ředitele A. Janovského. Zemřel v šestatřiceti letech na zápal plic, pochován byl na hřbitově ve Vršovicích.

Na počátku profesionální herecké dráhy, kterou nastoupil v sedmnácti letech, hrál role mladých chlapců a milovníků, ač pro ně postrádal odpovídající fyzické předpoklady. Jeho malý vzrůst, oblá postava a kulatý obličej s velkýma dobráckýma očima mnohem lépe odpovídaly rolím komickým a charakterním, v nichž mohl dobře využít komediální vlohy a schopnost ostré diferenciace postav, i svůj temperament a pohybovou hbitost. Vypracoval se ve spolehlivého interpreta drobných rolí, jako vynikající figurkář byl ceněn již v Brně (např. Pepík Cikán, Šamberk:''Palackého třída čís. 27''; hostinský Červinka, Štolba: ''Na letním bytě''; krejčí Fiala, Stroupežnický: ''Naši furianti''). Pěvecké a pohybové nadání často uplatňoval v operetách a pantomimách. V Národním divadle, kde měl nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi, hrál rozmanitou škálu sluhů, řemeslníků, vesničanů, šašků, manželů a otců. Z miniaturních rolí a roliček vytvářel šťavnatou a sytou kresbou výrazné a přesvědčivé figury. K postavám přistupoval s chápavým porozuměním pro jejich slabosti a směšné stránky, které nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným humorem budícím veselí i dojetí. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Již v Brně vytvořil komickou dvojici s V. Merhautem, v níž představoval typ důvěřivého dobráka a Merhaut chytráckého mudrlanta (např. ve Stroupežnického ''Paní mincmistrové''). Jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, jejich souhra vyvrcholila ztvárněním titulních rolí Štechovy komedie ''David a Goliáš''. V postavě hokynáře Davida '''Č.''' předvedl vyspělé umění charakterní komiky. Vedle mnoha postav ve hrách českých autorů (Tyla, Šamberka, Jiráska, Štecha, Štolby ad.) vytvořil řadu zdařilých kreací v komických figurách Shakespearových (Lancelot Gobbo, ''Kupec benátský'', šašek Prubík, ''Jak se vám líbí'', radní Kalina, ''Mnoho povyku pro nic'', a především „tlustý dobrák“ Grumio, ''Zkrocení zlé ženy ''a Hrobník, ''Hamlet''). Pro svůj komický potenciál a srdečný humor se stal vyhledávaným představitelem pohádkových postav ve hrách pro děti (falešný čarodějník Kryšpián, Pohl: ''Sedm havranů'') a oblíbeným hercem dětského publika. Laskavě humorným podáním čtveráckého Kašpárka v Maškově pohádce ''Kašpárkova maminka ''přispěl k proměně této postavy v loutkových hrách. Tvořil intuitivně a s příkladnou zodpovědností. Oddaně a s láskou se ujímal i sebemenších rolí, z nichž každou chápal jako novou výzvu a závažný úkol.

<ee:bibliography_content>-a, ''Moravská orlice'' 21. 12. 1906 [Labuška, Paní mincmistrová]; 27. 11. 1906 [Grumio, Zkrocení zlé ženy]; 18. 9. 1907 [Karásek, Zkažená krev]; 8. 10. 1907 [Borkin, Ivanov]; 9. 11. 1907 [Riemann, Flachsmann vychovatel]; 15. 12. 1907 [Pram, Bankrot]; -ka, ''Opavský týdenník ''38, 1907, č. 42, s. 2 [Blades, V tiché uličce]; ''Národní listy'' 9. 3. 1913, ráno [ang. do ND]; nesign.: Nové tváře, tamtéž 26. 8. 1913, ráno; Ka, tamtéž 29. 8. 1913, ráno [Henrik, Konvář politik]; H. Jelínek, ''Lumír'' 43, 1914/15, s. 286 [Kostečka, Tažní ptáci ]; F. P., ''Zlatá Praha ''33, 1915/16, s. 71 [Václav David, David a Goliáš], 216 [Filip, Pražský flamendr]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearovský cyklus, ''Národní listy'' 21. 4. 1916, ráno; ● ref. Boubouroche: H. Jelínek, ''Národní politika'' 11. 1. 1917, odp.; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1917, ráno ●; ● úmrtí a nekrology: ''Národní listy'' 24. 2. 1919, več.; ''Národní politika'' 25. 2. 1919, ráno; ''Lidové noviny'' 25. 2. 1919; ''Venkov ''25. 2. 1919; k. [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 2. 1919; jv [Vodák],''Česká stráž'' 2, 1919, č. 8, s. 7 → ''Tváře českých herců'', Praha 1967; M. Laudová, ''Venkov'' 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, ''Loutkář ''4, 1919/20, s. 46–47 ●; V. Tille: ''Činohra ND od roku 1900 do převratu'' (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 25; R. Deyl: ''Sláva ''– ''tráva'', Praha 1938, s. 85–84; J. Knap: ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 189; O. Spalová: ''Sága rodu Budilova'', Praha 1978, s. 310.<br/>Komenský [chybně *1883], Ndp, ODS, Otto-dod, PBJ I; Buchner, Brno</ee:bibliography_content>