Stöger, Johann August: Porovnání verzí

Od Velikonoc 1846, kdy skončila jeho praž­ská smlouva, žil '''S. '''jako soukromník. Od polo­viny března 1848 měl znovu převzít Theater in der Josefstadt jako podnájemce ředitele F. Po­korného, v důsledku revolučních událostí však mohl hrát až od listopadu a již v březnu 1849 ve finanční tísni divadlo opustil. 1852–58 ho pražská stavovská komise znovu přijala jako ředitele StD, mj. proto, že přistoupil na zastavení zemské subvence, kterou dostával jeho před­chůdce. '''S. '''finanční problémy se však 1856 prohloubily, což vedlo k odchodu několika předních uměleckých sil. Stížnosti na kvalitu divadelního provozu a na některá ředitelova rozhodnutí v personálních i uměleckých otáz­kách se množily i v tisku. 1857 se '''S. '''znovu účastnil konkurzu na místo ředitele StD, protože obnovení subvence, o němž stavovská komi­se rozhodla, by mu skýtalo možnost rozpočet sanovat. Přednost však dostal ředitel F. Thomé a '''S. '''se stal jeho tichým společníkem. Značné problémy oběma způsobilo letní Novoměstské divadlo pro 3000 diváků (1859), které dispono­valo moderním technickým zařízením a stalo se hybnou silou rozvoje pražské scénografie; vysoké náklady na jeho stavbu oba partnery rozdělily. 1860 se '''S. '''odstěhoval k dceři do Mni­chova, kde zemřel.

Po skromném režimu svých předchůdců v ředitelské funkci (F. Polawsky, J. N. Štěpánek, J. Kainz) vnesl do provozu StD hned po svém nástupu podstatné změny. Uzavřel divadlo od 24. 9. do 29. 10. 1834; hlediště nechal zvýšit o jedno patro a vymalovat světlemodrou a svět­ležlutou barvou, ozdoby bílou a stříbrnou, se­dadla vypolstrovat červeně (během rekonstrukce pořádal v Konviktu tzv. „Abendunterhaltun­gen“, aby zachoval alespoň minimální příjem). Požádal o spolupráci vídeňské výtvarníky (mj. Mössner, Neefe, de Pian) a k hostování pozval nejúspěšnější vídeňské umělce a autory (Ne­stroy ad.). K vynikajícím pražským zpěvákům (Podhorská, Lutzerová) přivedl z Vídně baryto­nistu J. C. Pöcka, kterého po porušení smlouvy (1837) nahradil E. Kunz, dále tenoristy F. Dem­mera a J. Emmingera, basistu J. Preisingera (kterého ovšem záhy nahrazoval Pražan K. Stra­katý) a 1837 berlínskou sopranistku H. Grosse­rovou. Vedle kapelníků J. Triebenseea a F. Škrou­pa angažoval '''S. '''postupně sbormistra J. N. Škroupa a strojmistra a jevištního technika Webera, který uváděl do chodu létací stroje, mechanické figury a pyrotechnické efekty. Rozšířil sbor na 30 zpěváků, stabilizoval balet se 4 sólisty, 14 sboristy a 8 dětmi v baletní ško­le a přijal zvláštního kapelníka (stav 1839). Průlom do pražské inscenační praxe přinesly Meyerbeerovy opery ''Robert der Teufel ''(24. 7. 1835, 50. představení 21. 5. 1840) a ''Kreuzritter in Ägypten ''(2. 9. 1836 ke korunovaci Ferdinan­da I.). Bohatá výprava byla obměňována i bě­hem repríz a sochy v nadživotní velikosti, his­torická brnění, početný kompars, choreografie podle pařížského vzoru, bengálské osvětlení a schopnost i formy vnější prezentace (např. pa­mětní medaile při korunovačním představení) poutaly k divadlu mimořádnou pozornost. Ve spolupráci s vojenskou kapelou barona Trappa uvedl '''S. '''ve velkém orchestrálním obsazení vět­šinu novinek současné operní tvorby (Spohr, Donizetti, Cherubini, Bellini, Marschner, Lort­zing, Flotow, Halévy, Meyerbeer, Auber), z kla­sických děl Gluckovu operu ''Iphigenie in Aulis ''(1843), z domácích autorů Dessauera (''Lid­winna'', 1836, ''Der Besuch von St. Cyr'', 1839), F. Škroupa (''Die Geisterbraut'', 1836) a operu J. A. Hellera (''Zamora'', 1844), která zcela propadla. Na čtyři měsíce mezi prosincem 1835 a březnem 1836 pozval italského baletního mistra G. Fabbriho s desetičlennou skupinou, v níž byla J. Springerová a Flora Fabbri, pozdější slavná pařížská tanečnice, aby předvedli v Praze neznámé romantické baletní produkce s tancem na špičkách (např. velký výpravný pantomimický balet ''Der glückliche Schiff­bruch'',komickou baletní jednoaktovku ''Die vier Charaktere'', „taneční obveselení“ ''Das Fest der Gärtner ''ad.). 4. 11. 1837 oslavil '''S. '''50. výročí premiéry Mozartovy opery ''Don Juan ''slavnost­ním představením, při němž otevřel všechny škrty, včetně závěrečného ansámblu (v titulní roli K. Strakatý). V srpnu 1835 připravil ve StD, vyzdobeném živými květy a vodotrysky, „vojenský spektákl“ ''Der Überfall der Grenzge­birge ''od C. Treuholda s šermířskými scénami na živých koních; 4. 7. 1837 uvedl parodii Meyerbeerovy opery ''Robert der Teuxel ''(Ne­stroy–Ad. Müller) a v dalších měsících několik dalších parodií obou autorů, 22. 4. 1838 dal na program lokalizovanou parodii Adamovy opery ''Der Postillon von Lonjumeau ''pod názvem ''Der Postillon von Biechowitz ''(Gleich–P. J. Riotte); v létě 1839 pozval k hostování společnost s ži­vým slonem. Jeho atrakce měly hojné návštěvy.