Cavallarová, Hana: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
(založení hesla) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| + | Psána též Kavallarová, Kavalárová, Johanna, provd. Weissová. Pocházela z měšťanské rodiny, která podporovala její talent. Na jevišti PD vystupovala již 1871–77 v dětských rolích, které uzavřela jako Král Václav ve hře V. Vlčka ''Eliška Přemyslovna'' (1878). Hrála též na scéně Nového českého divadla (otevřeno 1876). Studovala zpěv 1879–81 u A. Laubové, upozornila na sebe jako koncertní zpěvačka (1880) a 1. 1. 1881 debutovala v PD v roli Blanche (Lecocq: ''Malý vévoda''). Byla přijímána jako jedna z interpretačních opor operety a činohry pro chlapecké role. Stala se členkou velmi mladého souboru a přešla s ním do nově otevřeného ND, kde v prvních dvou sezonách vedle pěveckých rolí hrála i ve 14 činohrách. Setrvala v angažmá do 1899, pak předčasně ukončila kariéru v důsledku ztráty hlasu. V ND se pro její mladistvý typ obtížně hledala náhrada. Účinkovala na četných dobročinných koncertech. Vydávala ''Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scén pro dámu'' (nakladatel F. A. Urbánek) a svůj smysl pro humor a realistický životní postoj prokázala ve vzpomínce, kterou napsala na žádost redakce časopisu ''Dalibor'' (Můj odvod k divadlu, ''Dalibor'' 33, 1911, s. 153). | ||
| + | Od třetí sezony v ND se stala představitelkou koloraturního a subretního oboru, pro který měla fyzické předpoklady v drobné postavě, koketním hereckém projevu a v komediálním nadání. Ač v jejím repertoáru převažovaly komické role ve francouzských a italských dílech, jež vytvořila v mnoha prvních českých provedeních, byla spojována zvl. se smetanovskými postavami, nejčastěji s Esmeraldou (''Prodaná nevěsta'', též při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892). K jejímu hereckému typu patřila i Smetanova Barče (''Hubička'') a Karolina (''Dvě vdovy''). V mozartovských rolích (Zerlina, ''Don Juan'' a Papagena, ''Kouzelná flétna'') jí byl výtečným partnerem V. Heš. Kritika měla někdy připomínky k její ne zcela dokonalé pěvecké technice, jež mohla být příčinou předčasné ztráty hlasu. Na nesouhlas narazily i některé projevy jejího temperamentu, když se nedokázala vždy podřídit jevištní kázni. V druhé polovině svého angažmá v ND vystupovala ponejvíce v operetě, jež jí poskytovala větší interpretační prostor a dávala možnost uplatnit taneční schopnosti (Denisa, Hervé: ''Mamzelle Nitouche'', Angot, Lecocq: ''Angot''). Také v opeře hrávala kalhotkové role (pážata, panoše apod.) a vynikla jako rozšafný a dětsky energický Jeník v Humperdinckově opeře ''Perníková chaloupka''. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 8. 12. 2015, 11:43
Hana Cavallarová
* 18. 5. 1863 Praha
† 6. 4. 1946 Řevnice u Prahy
zpěvačka
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
