Škroup, Jan Nepomuk: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Psán též Skraup. Syn kantora Dominika Š. (1766 Včelákov–1830 Osice), bratr skladatele a diri­genta Františka Š. (1801–1862). Otec herce, režiséra a kritika Karla Skraupa (1851–1909) a chemika Zdenka Skraupa (1850 Praha–1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd. Strýc kapelníka Alfreda Skraupa (1843 Praha– 1914 Praha), působícího u německých divadel.</p><p style="text-align: justify;">Základní hudební vzdělání získal od otce a od devíti let byl varhaníkem ve svém rodišti. Během studia na Akademickém gymnáziu v Pra­ze hrál na varhany při bohoslužbách a kompo­noval. Jako preceptor v rodině pražského kupce Siegela napsal na text svého zaměstnavatele pro domácí provedení dětskou operu ''Elfriede''. Po maturitě pomáhal v rodinném hospodářství. 1831–35 byl sekretářem ve šlechtické rodině Trautmannsdorfů v Jemništi u Benešova, kde se konaly soukromé hudební produkce. V pro­sinci 1836 ho jeho bratr František se souhlasem ředitele J. A. Stögera zaměstnal ve StD v Praze, kde pak '''Š. '''působil s přestávkami po několik de­setiletí. Od 1836 byl sbormistrem a zástupcem kapelníka pro česká představení, 1840–46 dru­hým kapelníkem a 1842–43 též samostatným kapelníkem pro české hry v Novém divadle v Růžové ulici, které Stöger provozoval soukro­mě současně se StD (posledním '''Š. '''představe­ním byl český quodlibet v Novém divadle 2. 4. 1846). Poté se téměř 25 let věnoval církevní hudbě. 1870–72 a 1873–82 byl znovu povolán na místo druhého kapelníka StD z iniciativy svého žáka, v té době prvního kapelníka StD L. Slanského. 1882 byl penzionován.</p><p style="text-align: justify;">Vedle úvazku v divadle, který nestačil k obži­vě, zastával '''Š. '''souběžně další místa: od 1838 byl ředitelem kůru u křižovníků, 1844–49 řídil Žofínskou akademii a vyučoval tam hudebně­teoretickým předmětům, 1845–85 byl kapelníkem v kapitulním chrámu sv. Víta (na 20. 9. 1856 pozval F. Liszta, aby dirigoval svou ''Ostřihomskou mši''). Od 1846 vedl hodiny zpěvu v arcibiskupském semináři. Jako skladatel cír­kevní hudby a pedagog získal mezinárodní re­nomé. Napsal řadu velkých chrámových děl, českých sborových kompozic a písní. Z jeho německých hudebněteoretických prací vyšly česky zvl. ''Počátky hudební ''(ČČM 1850) a ''Theo­reticko praktická škola hudební pro učitele a ředitele hudby kostelní ''(1864), přijaté i jako oficiální učebnice, jež přispěly k ustavení a rozšíření české hudební terminologie. 1865 se neúspěšně pokusil o získání místa ředitele pražské konzervatoře.</p><p style="text-align: justify;">V autobiografických podkladech pro kon­zervatoř a metropolitní kapitulu '''Š. '''svou diva­delní činnost vůbec neuvedl; zdá se, že ji považoval za ryze účelový doplněk své dráhy církevního hudebníka. I jako skladatel byl zce­la zaměřen na chrámovou kompozici, a prvky chrámového stylu, včetně přísného estetického myšlení, se promítly do jeho světských prací. Jeho opery mají číslovou strukturu s áriemi a recitativy, melodicky vycházejí z okruhu do­bové společenské písně, nemají virtuózní prv­ky italské opery, ale naznačují polyfonní tema­tickou práci, obvyklou v církevním slohu. Opera ''Švédové v Praze ''z doby třicetileté války, připravovaná už 1845, byla prvním význam­ným pokusem o českou historickou operu. Při provedení s dvacetiletým odstupem od vzniku (1867) vzbudilo rozpaky nevěrohodné libreto, poplatné rytířským hrám první třetiny století, a konzervativní hudební řešení; u kritiky uspě­ly sbory a dobrá kompoziční deklamace české­ho textu. Dobové novoromantické prvky měla německá opera ''Vineta ''(dnes nezvěstná), nazva­ná podle mořské víly a lokalizovaná na severní pobřeží Evropy v době jedné z křižáckých vý­prav. Protože při soukromé premiéře 1864 účin­kovaly v sólových rolích dvě dámy ze společ­nosti a s nimi zpěváci StD Lukes a Strakatý, kladly zpěvní party na interprety patrně jen průměrné nároky. Ve StD byla provedena za šest let. Pro každodenní provoz napsal '''Š. '''úspěšné scénické hudby. Zvláště jeho hudba k Tylovým hrám žila velmi dlouho (''Chudý kejklíř ''[…] ja­ko ''Chudý komediant a jeho dcera ''1877–78 v Poličce, 1883 v Českých Budějovicích, 1885 v Písku, 1901 v Chicagu, 1926 v Plzni, 1931 v Ostravě, 1935 v Olomouci, 1940 v pražském rozhlase).</p>