Reichel, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
(založení hesla) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| povolání = <ee:profession>zpěvák</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>zpěvák</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | < | + | <p style="text-align: justify;">Na vídeňské univerzitě studoval práva a zároveň se učil zpěvu u J. Gentiluoma. Ve Vídni také nastoupil do státní služby, ale opustil ji a rozhodl se pro dráhu operního zpěváka. Debutoval koncem roku 1843 v německé opeře ve Lvově, 1844–46 byl angažován v německé opeře v Pešti. V květnu a červnu 1846 se ucházel o angažmá ve StD v Praze u ředitele J. Hoffmanna a byl přijat. 1849 se oženil se zdejší rodačkou M. J. Hübschovou. 1851 hostoval na začátku roku ve Vídni (Melchthal, Rossini: ''Wilhelm Tell'', Raoul, Meyerbeer: ''Die Hugenotten'', aj.). 1852/53 následoval ředitele J. Hoffmanna do jeho nového působiště ve Frankfurtu n. M. (poslední představení ve StD zpíval 3. 4. 1852), do Prahy se však opět vrátil v červnu 1853 (jeho první rolí po návratu do angažmá byl Johann von Leyden, Meyerbeer: ''Der Prophet''). S výjimkou těchto přerušení setrval ve StD až do 1858, v posledních letech však již nestudoval nové role. Do 1865 žil v Praze jako soukromník a do 1862 několikrát pohostinsky vystoupil ve StD, zejména v českých představeních (první Manrico, Verdi: ''Der Troubadour'', 1861). Po odchodu tenoristy Č. Vecka z PD (1865) přijal na této scéně angažmá a zůstal v něm až do své předčasné smrti. Působil i v pražském koncertním životě, zejména při provozování velkých oratorií a kantát.</p><p style="text-align: justify;">Jeho oborem byly první tenorové role, převážně hrdinné, které zpíval od počátku své pěvecké dráhy (ve Lvově 1843 např. Edgar, Donizetti: ''Lucia von Lammermoor'', Elvin, Bellini: ''Die Nachtwandlerin'', 1844 Tasso, Donizetti: ''Torquato Tasso'', v Pešti 1844 Rodrigo, Rossini: ''Othello''). Ve StD debutoval 1846 ve třech jazycích: v němčině jako Gennaro (Donizetti: ''Lucrezia Borgia''), v italštině jako Hrabě Giustiniano v premiéře Gordigianiho opery ''Consuelo ''a v češtině jako Markýz ze Chateauneuf při prvním českém provedení Lortzingova ''Cara a tesaře''. Rychle postupoval k větším rolím romantického repertoáru, přičemž byla zvláště využívána síla jeho hlasu (J. F. Kittl pro něho do své opery ''Bianca und Giuseppe ''přikomponoval vokální part k triu instrumentálního revolučního pochodu, přičemž prý '''R. '''hlas přehlušil i zvuk trubek). V těchto letech byla jeho nejčastější partnerkou v duetech sopranistka C. Soukupová. Ve StD zpíval v českých představeních, též v premiéře opery ''Oldřich a Božena ''od F. Škroupa (1847). Německy vytvořil v Praze poprvé velké role ve třech operách Kittlových (''Bianca und Giuseppe'', ''Die Waldblume'', ''Die Bilderstürmer''), dále Verdiho hrdinu Ernaniho a Wagnerovy postavy Tannhäusera (1854–56, převzal E. Bachmann 1858) a Lohengrina (1856–58). V PD zvládl ještě se zdarem Vracena (Šebor: ''Templáři na Moravě''), Vévodu mantovského (Verdi: ''Rigoletto'', obojí 1865) a Varnemana (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', prem. 1866).</p><p style="text-align: justify;">K přednostem '''R. '''hlasu patřily především síla, lesk a vytrvalost v nejvyšší tenorové poloze (již po jeho lvovském debutu se psalo, že zvládne c<sup>2 </sup>prsním rejstříkem). Jeho nedostatkem byla menší schopnost výrazového odstiňování a menší dynamické rozpětí ve střední a nižší poloze. Z hereckého hlediska byla nevýhodná i menší postava a omezené pohybové schopnosti. Jeho hlas patřil k italskému typu a byl schopen nosné kantilény; jeho wagnerovské výkony, vytvořené s velkým úsilím a pečlivým studiem, byly kvitovány s uznáním, nicméně s mnoha připomínkami. C. J. Hickel (v časopise ''Salon ''1854) postrádal wagnerovskou deklamaci, intenzitu dramatického výkonu a charakterovou individualizaci postavy, jež by podle Hickela odpovídala intencím skladatele. Navzdory všem námitkách mělo v '''R. '''pražské divadlo pro celá padesátá léta zpěváka s vynikajícími předpoklady pro romantické hrdiny.</p> |
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| + | == <ee:bibliography_label>Role (ve StD)</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content/> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content/> | ||
| + | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| Řádka 55: | Řádka 60: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 2. 11. 2015, 15:59
Josef Reichel
* 16. 1. 1819 Židlochovice
† 21. 3. 1866 Praha
zpěvák
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
