Chvála, Emanuel: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 20: Řádka 20:
 
| povolání = <ee:profession>publicista, skladatel,</ee:profession>
 
| povolání = <ee:profession>publicista, skladatel,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
+
<br/>
 
</ee:perex>
 
</ee:perex>
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
 
<ee:content>
 
<ee:content>
 
<div>
 
<div>
Vystudoval reálku v Praze a techniku ve Vídni. Po celý život byl železničním úředníkem Buš­těhradské dráhy. Klavír studoval u C. Müllera aJ. Cainera, hudební teorii a skladbu u J. För­stera a Z. Fibicha. Přestože jeho názory byly některými oponenty trvale zlehčovány s pouka­zem na údajně nedostatečnou estetickou a hu­debněvědnou průpravu, výrazně zasáhl jako kritik a organizátor do mnoha oblastí kulturní­ho života (člen správního výboru Umělecké be­sedy, české akademie výtvarných umění, Vý­boru pro Národopisnou výstavu 1895, Jednoty pro zvelebení hudby v čechách ad.). Působil jako hudební a divadelní kritik (šifra –la). Z po­pudu J. V. Sládka začal přispívat do ''Lumíru ''(1878–81), ''Posla z Prahy ''(1879), řadu let psal do ''Dalibora ''(od 1879), ''Národních listů'', ''Ná­rodní politiky ''(1880–1921), do ''Osvěty ''aod 1880 do německé ''Politik''. Redigoval ediční řadu Urbánkova nakladatelství ''Rozpravy hu­dební ''a přispíval do ''Ottova slovníku naučného''. ředitel ND ·ubert se ho snažil získat jako dra­maturga, '''Ch. '''však setrval v občanském za­městnání a působil v ND jako externí poradce s poměrně velkou pravomocí. Je autorem více než 35 komorních, sborových a orchestrálních skladeb. Jeho opera ''Záboj ''na libreto Vrchlické­ho (komp. 1905–09), uvedená v ND 9. 3. 1918, se setkala s negativním kritickým ohlasem jako dílo překonané estetiky i stylu.
+
Vystudoval reálku v Praze a techniku ve Vídni. Po celý život byl železničním úředníkem Buš­těhradské dráhy. Klavír studoval u C. Müllera a J. Cainera, hudební teorii a skladbu u J. För­stera a Z. Fibicha. Přestože jeho názory byly některými oponenty trvale zlehčovány s pouka­zem na údajně nedostatečnou estetickou a hu­debněvědnou průpravu, výrazně zasáhl jako kritik a organizátor do mnoha oblastí kulturní­ho života (člen správního výboru Umělecké be­sedy, České akademie výtvarných umění, Vý­boru pro Národopisnou výstavu 1895, Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách ad.). Působil jako hudební a divadelní kritik (šifra –la). Z po­pudu J. V. Sládka začal přispívat do ''Lumíru ''(1878–81), ''Posla z Prahy ''(1879), řadu let psal do ''Dalibora ''(od 1879), ''Národních listů'', ''Ná­rodní politiky ''(1880–1921), do ''Osvěty ''a od 1880 do německé ''Politik''. Redigoval ediční řadu Urbánkova nakladatelství ''Rozpravy hu­dební ''a přispíval do ''Ottova slovníku naučného''. Ředitel ND Šubert se ho snažil získat jako dra­maturga, '''Ch. '''však setrval v občanském za­městnání a působil v ND jako externí poradce s poměrně velkou pravomocí. Je autorem více než 35 komorních, sborových a orchestrálních skladeb. Jeho opera ''Záboj ''na libreto Vrchlické­ho (komp. 1905–09), uvedená v ND 9. 3. 1918, se setkala s negativním kritickým ohlasem jako dílo překonané estetiky i stylu.
  
Brožurou ''čtvrtstoletí české hudby ''se '''Ch. '''za­řadil mezi první autory, kteří podali ucelený, byť stručný nástin dějin hudební (včetně oper­ní) tvorby v českých zemích, počínaje J. Mysli­večkem. Podrobněji psal o Smetanovi, Dvořá­kovi a Fibichovi, stručně se zmínil o jejich současnících. Vyslovil názor, že dějiny české hudby začínají až v 60. letech 19. stol. nástu­pem generace autorů s programově národní orientací. (S tímto názorem polemizoval po­zději zvl. V. Helfert, který viděl kontinuitu v ce­lém vývoji české hudby.) V souladu se svým přesvědčením náležel '''Ch. '''k předním zastán­cům díla Smetanova (publikoval mj. rozbor ''Mé vlasti'', ''Dalibor ''1880) a zvl. Fibichova, které horlivě prosazoval na repertoár ND. Do denní­ho tisku psal i operetní kritiky. Na prvních ope­retách ocenil melodickou invenci, postupně však ostře napadal inscenační klišé a zejména, podobně jako v opeře, taneční složku, kterou považoval za umělecky neorganickou. Byl vý­znamnou osobností české hudební a divadelní publicistiky 80. a 90. let 19. stol.
+
Brožurou ''Č''''tvrtstoletí české hudby ''se '''Ch. '''za­řadil mezi první autory, kteří podali ucelený, byť stručný nástin dějin hudební (včetně oper­ní) tvorby v českých zemích, počínaje J. Mysli­večkem. Podrobněji psal o Smetanovi, Dvořá­kovi a Fibichovi, stručně se zmínil o jejich současnících. Vyslovil názor, že dějiny české hudby začínají až v 60. letech 19. stol. nástu­pem generace autorů s programově národní orientací. (S tímto názorem polemizoval po­zději zvl. V. Helfert, který viděl kontinuitu v ce­lém vývoji české hudby.) V souladu se svým přesvědčením náležel '''Ch. '''k předním zastán­cům díla Smetanova (publikoval mj. rozbor ''Mé vlasti'', ''Dalibor ''1880) a zvl. Fibichova, které horlivě prosazoval na repertoár ND. Do denní­ho tisku psal i operetní kritiky. Na prvních ope­retách ocenil melodickou invenci, postupně však ostře napadal inscenační klišé a zejména, podobně jako v opeře, taneční složku, kterou považoval za umělecky neorganickou. Byl vý­znamnou osobností české hudební a divadelní publicistiky 80. a 90. let 19. stol.
 
</div>
 
</div>
 
</ee:content>
 
</ee:content>
Řádka 66: Řádka 66:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
 
+
<br/>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 22. 10. 2015, 13:35

Emanuel Chvála
* 1. 1. 1851 Praha
28. 10. 1924 Praha
publicista, skladatel



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.