Hickel, Carl Johann: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
−
<span id="PageFillProgress">2</span>
+
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
{{Infobox Osoba
 
{{Infobox Osoba
Řádka 20: Řádka 20:
 
| povolání = <ee:profession>dramatik, libretista, divadelní kritik,</ee:profession>
 
| povolání = <ee:profession>dramatik, libretista, divadelní kritik,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
−
<br/>
+
 
 
</ee:perex>
 
</ee:perex>
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
−
<ee:content></ee:content>
+
<ee:content>
 +
<div>
 +
Po 1848 vystupoval též pod pseudonymem Carl Johann Heinrich. Byl určen k vojenské dráze (kadet u generála Radeckého), po sňat­ku však od vojska odešel. žil ve Vídni, kde byl literárně činný, přispíval básněmi a drob­nými prózami do novin a časopisů a pracoval pro divadlo. Do Prahy přišel 1845 jako novi­nář, literát a dramatik. Poprvé spolupracoval se StD 1845 za ředitele Stögera, kdy napsal text pro zahájení provozu železnice z Vídně do Prahy. Pokračoval však zvl. za Stögerova nástupce J. Hoffmanna, počínaje již prologem k jeho prvnímu pražskému představení (''Die Weihe der Kunst''). Psal divadelní kritiky, bás­ně a drobnou prózu do revue ''Österreichisches Theater- und Musikalbum ''(vyd. 1847 a v led-nu–březnu 1848). Angažoval se politicky. Stý­kal se s okruhem kolem časopisu ''Ost und West ''a patřil k radikálně orientovanému křídlu, pří­stupnému na počátku revoluce spojení čechů a Němců při prosazování sociálních a občan­ských svobod. Byl sympatizantem Repealu a členem pražského Národního výboru. Od dubna do začátku července 1848 vydával po­litický deník ''Der Freund des Volkes ''(6. 4. v něm uveřejnil výzvu k jednotnému postupu čechů a Němců, kterou podepsali Doucha, Hanka, Ebert, Gutt, Tomek, Klicpera, Havlí­ček, Ambros ad.). Podobně jako Ebert se i '''H. '''rozešel s čechy, když byly formulovány sa­mostatné české národní požadavky. 1849 za­nechal politiky a stal se dramaturgem StD, pověřeným zvl. péčí o nově otevřenou Arénu ve Pštrosce. Od 20. 10. 1850 do konce roku 1854 vydával deník ''Salon'', ''Blätter für Kunst, Literatur, Theater und geselliges Leben''. Po sezoně 1852/53, kdy se do StD vrátil ředitel Stöger, s nímž měl '''H. '''patrně spory o drama­turgické zaměření scény, z divadla odešel; v září 1854 v sérii článků v ''Salonu ''ostře kri­tizoval Stögerův repertoár. Předmětem sporu mohlo být i Stögerovo váhání s uváděním Wagnerových oper, které '''H. '''obdivoval. 1855 se vrátil do Vídně a připojil se k J. Hoffman­novi, který si pronajímal Theater in der Josef­stadt. Zemřel na tyfus.
 +
 
 +
Tvorba pro divadlo, doložená jen několika vydanými pracemi, byla menší částí '''H. '''literár­ních aktivit, jejichž těžiště spočívalo ve „vzne­šeném příležitostném básnění“ [Wurzbach] av žurnalistice. Ze svých porůznu otištěných povídek vydal knižně pouze sbírku historic-kých příběhů (''Epheuranken'', Leitmeritz 1848) a tři drobné svazky básní (''Bilder und Klänge aus Marienbad'', Eger 1854, ''Österreichische Kaiserlieder'', Leipzig 1855, ''Der Minnehof–Ein Vademecum der Liebenden'', Leipzig 1855). Značnou roli sehrál jeho list ''Salon'', v němž chtěl „nahradit nedostatek pozornosti“ věnova­né umění v revolučních letech. ''Salon ''přinášel společenské novinky, od prosince 1850 každo­denní divadelní programy a obšírné hudební adivadelní referáty, včetně posudků českých představení. Po 1852 se více věnoval i zahra­ničním zprávám. O činohře psal '''H. '''sám, o ope-ře a hudebních událostech referovaly šifry K., Fr. v. S., M., F., Fn a zejm. dopisovatel s pseu­
 +
 
 +
{| vspace="0" hspace="0" cellpadding="0" cellspacing="0" width="87"
 +
|-
 +
| align="left" |
 +
[[File:|29x64px]]
 +
 
 +
|}
 +
<div style="clear: both;"/>
 +
{| vspace="0" hspace="0" cellpadding="0" cellspacing="0" width="119"
 +
|-
 +
| align="left" |
 +
[[File:|64x32px]]
 +
 
 +
|}
 +
<div style="clear: both;"/>
 +
{| vspace="0" hspace="0" cellpadding="0" cellspacing="0" width="119"
 +
|-
 +
| align="left" |
 +
[[File:|64x32px]]
 +
 
 +
|}
 +
<div style="clear: both;"/>
 +
195 '''HICKEL'''
 +
</div>
 +
<br/>
 +
 
 +
donymem Lukow. Na konci února 1851 publi­koval ''Salon ''polemiku mezi '''H.''', ředitelem StD
 +
 
 +
J. Hoffmannem a kritikem J. A. Hellerem, týka­jící se úrovně a celkového zaměření divadla; později napsal '''H. '''pro ''Salon ''několik obšírných pojednání o divadle a jeho současném stavu. Hodlal zpracovat dějiny divadla v Praze a 1853 začal tisknout ukázky textů o závěru 18. století [Zur Prager Theatergeschichte], čerpané ponej­více z gothajských divadelních kalendářů, ale iz dalších zdrojů.
 +
 
 +
Se StD spolupracoval především jako poho­tový organizátor a rychle píšící autor. Aranžo­val živé obrazy a příležitostné scény (např. k cí­sařským narozeninám) s bohatou výpravou apyrotechnickými efekty, v nichž hrála znač­nou roli hudba. Některé jeho kusy byly insce­novány i v zahraničí (např. ''Radetzky-Feier ''ve Vídni, v Brně, Linci, ·oproni [Ödenburg] ad.). Zprací lehčího rázu měla mimořádný úspěch jeho „kouzelná hra s hudbou“ ''Ein Prophet ''(h: Tauwitz), která parodovala souběžně uváděnou evropsky úspěšnou Meyerbeerovu operu ''Der Prophet ''a se stále aktualizovanými kuplety mě­la v Aréně ve Pštrosce 1851 více než 20 repríz. Psal i kusy pro jednorázová vystoupení hostů (např. pro trpasličího tanečníka T. Ponce kou­zelnou hru ''Zauberrose oder der letzte Harle­kin'', 1851).
 +
 
 +
Jeho libreta pro F. ·kroupa ''Der Meergeuse ''a ''Columbus ''čerpají z historických událostí: ''Der Meergeuse ''se odehrává během válek gézů (geusů), vlasteneckých spiklenců, proti ·pa­nělům ovládajícím v 16. stol. Nizozemsko, ''Co­lumbus ''jedná o objevení Ameriky 1492 a o ná­vratu výpravy domů. V celkovém rozvrhu, dějových motivech, postavách i dalších jednot­livostech využívají libreta modelu velké opery s historickým námětem, s nímž se '''H. '''jako dra­maturg denně seznamoval v divadle. K volbě námětu ''Columba ''mohla '''H. '''inspirovat i Klinge­mannova činohra, dávaná česky 1. 1. 1854. Je­ho texty jsou vytvořeny s rutinou, mají přehled­ný děj, dramatický spád, obratně rozložené sólové, ansámblové a sborové plochy a obsahu­jí atraktivní scénické prvky (tabló, výpravné slavnostní pochody ad.). '''H. '''využíval vědomos­tí ze své vojenské profese a zařazoval do děje bitvy se střelbou, popravy, souboje a masové vojenské scény s živými koňmi. Lyrické libreto ''Die Waldblume ''pro J. F. Kittla je lokalizováno do Francie v době Ludvíka XIV., jehož přičině­ním získá dívka Marie, zvaná Waldblume (Les­ní květina), za manžela lesníka Roberta. Děj využívá převlekových scén a záměn osob na způsob Mozartovy ''Figarovy svatby''.
 +
 
 +
Náměty některých '''H. '''historických kusů in­spirovaly vytvoření nových lokálních dekora-
 +
 
 +
{| vspace="0" hspace="0" cellpadding="0" cellspacing="0" width="83"
 +
|-
 +
| align="left" |
 +
[[File:|29x64px]]
 +
 
 +
|}
 +
<div style="clear: both;"><br/></div>
 +
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Práce pro divadlo</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Práce pro divadlo</ee:bibliography_label> ==
Řádka 61: Řádka 109:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
 
+
<br/>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 20. 10. 2015, 17:03

Carl Johann Hickel
* 11. 9. 1811 Vídeň, Rakousko
† 28. 9. 1855 Vídeň, Rakousko
dramatik, libretista, divadelní kritik



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.




Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Hickel,_Carl_Johann&oldid=2814“