Grimaldi, Enrichetta: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>tanečnice,</ee:profession>

| povolání = <ee:profession>tanečnice,</ee:profession>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

</ee:perex>

</ee:perex>

<cshow logged="1">

<cshow logged="1">

<ee:content>

<ee:content>

<div>

<div>

V pražském ND zpočátku obtížně obhajova­la svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v posta­vách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roz­tomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově ''Královně loutek'', kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: ''Královna loutek'', 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy ''Coppélie ''na českém je­višti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře ''Ně­má z Portici'', jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vlož­kách v operách (též ve Wagnerově opeře ''Tannhäuser ''v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích vý­pravné hry ''Ďáblovy pilulky ''(F. Laloue a A. Ani­cet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově kome­dii ''Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu ''(1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se čes­ky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Č''eský dob­rovolník a francouzská selka ''od Louise Schnei­dera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akade­miích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v prv­ní pražské sezoně (1890/91) hostovala s Ber­grem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v ''Prodané nevěstě ''av Sulliva­nově operetě ''Mikado.''

V pražském ND zpočátku obtížně obhajova­la svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v posta­vách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roz­tomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově ''Královně loutek'', kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: ''Královna loutek'', 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy ''Coppélie ''na českém je­višti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře ''Ně­má z Portici'', jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vlož­kách v operách (též ve Wagnerově opeře ''Tannhäuser ''v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích vý­pravné hry ''Ďáblovy pilulky ''(F. Laloue a A. Ani­cet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově kome­dii ''Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu ''(1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se čes­ky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Č''eský dob­rovolník a francouzská selka ''od Louise Schnei­dera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akade­miích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v prv­ní pražské sezoně (1890/91) hostovala s Ber­grem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v ''Prodané nevěstě ''av Sulliva­nově operetě ''Mikado.''

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">

<ee:documentation>

<ee:documentation>

</ee:documentation>

</ee:documentation>

</cshow>

</cshow>