Archiv scénografických prací Jana Duška: Porovnání verzí
nahoru...
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
Jako jeden z posledních žáků Františka Tröstra (1904-1968), u něhož studoval v letech 1962-67, ve své tvorbě jedinečným způsobem spojil stále aktuální principy, k nimž se vždy hlásil, a které byly charakteristické pro tvorbu F. Tröstra a dalších tvůrců meziválečné avantgardy (přístup k budování neiluzivního scénického prostoru prostřednictvím metafory, znaku, jako prostoru pro hereckou akci a fantazii, atd.) a svůj osobitý pohled, který přispěl rozhodujícím dílem k plnému rozvinutí silného proudu, zvaného ''akční scénografie''. Od počátku své umělecké kariéry směřuje k pojetí scény coby živého, neklidného organismu, vznikajícího spojením významově variabilních scénických předmětů. Primární roli v jeho scénografii zaujímá fenomén hry coby zdroje tvořivého pohybu a vzájemného propojování scénického prostoru s hereckou akcí. Dušek pracuje často s materiály, jejichž vlastnosti podporují vytvoření variabilního scénického prostředí a nepřekážejí herecké akci, naopak ji provokují k součinnosti se scénografickou složkou. Navrhoval (a samozřejmě stále navrhuje) výpravy (tj. scénu a kostýmy, v některých případech pouze scénu nebo pouze kostýmy) pro divadla po celé České republice, od angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1967-69), přes významné působení v Divadle Petra Bezruče (1969-1973), kde spolu s dramaturgem Milanem Calábkem a režisérem Pavlem Hradilem profilovali osobitou tvář tohoto divadla (založenou předchozími soubory, zejména tím, který režijně vedl Jan Kačer), přes brněnské, pražské i další scény, s nimiž spolupracoval jako scénograf ve svobodném povolání (často např. s Otou Ševčíkem v plzeňském Divadle J. K. Tyla), až po např. práce pro pražské Národní divadlo. Za vrcholné období považuje i samotný Dušek spolupráci s Divadlem Na zábradlí, kde vytvořil řadu pozoruhodných inscenací zejména s režisérem Evaldem Schormem. O důležitosti této etapy svědčí i to, že jí věnoval v roce 1993 přednášku u příležitosti svého jmenování profesorem (viz Jan Dušek: ''Inscenační praxe Divadla Na zábradlí v letech 1976-1988'', in: ''Acta academica'' ''93'', DAMU, Praha 1993, s. 18-24). S Schormem ovšem spolupracoval i na čtyřech inscenacích v SD Brno. | Jako jeden z posledních žáků Františka Tröstra (1904-1968), u něhož studoval v letech 1962-67, ve své tvorbě jedinečným způsobem spojil stále aktuální principy, k nimž se vždy hlásil, a které byly charakteristické pro tvorbu F. Tröstra a dalších tvůrců meziválečné avantgardy (přístup k budování neiluzivního scénického prostoru prostřednictvím metafory, znaku, jako prostoru pro hereckou akci a fantazii, atd.) a svůj osobitý pohled, který přispěl rozhodujícím dílem k plnému rozvinutí silného proudu, zvaného ''akční scénografie''. Od počátku své umělecké kariéry směřuje k pojetí scény coby živého, neklidného organismu, vznikajícího spojením významově variabilních scénických předmětů. Primární roli v jeho scénografii zaujímá fenomén hry coby zdroje tvořivého pohybu a vzájemného propojování scénického prostoru s hereckou akcí. Dušek pracuje často s materiály, jejichž vlastnosti podporují vytvoření variabilního scénického prostředí a nepřekážejí herecké akci, naopak ji provokují k součinnosti se scénografickou složkou. Navrhoval (a samozřejmě stále navrhuje) výpravy (tj. scénu a kostýmy, v některých případech pouze scénu nebo pouze kostýmy) pro divadla po celé České republice, od angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1967-69), přes významné působení v Divadle Petra Bezruče (1969-1973), kde spolu s dramaturgem Milanem Calábkem a režisérem Pavlem Hradilem profilovali osobitou tvář tohoto divadla (založenou předchozími soubory, zejména tím, který režijně vedl Jan Kačer), přes brněnské, pražské i další scény, s nimiž spolupracoval jako scénograf ve svobodném povolání (často např. s Otou Ševčíkem v plzeňském Divadle J. K. Tyla), až po např. práce pro pražské Národní divadlo. Za vrcholné období považuje i samotný Dušek spolupráci s Divadlem Na zábradlí, kde vytvořil řadu pozoruhodných inscenací zejména s režisérem Evaldem Schormem. O důležitosti této etapy svědčí i to, že jí věnoval v roce 1993 přednášku u příležitosti svého jmenování profesorem (viz Jan Dušek: ''Inscenační praxe Divadla Na zábradlí v letech 1976-1988'', in: ''Acta academica'' ''93'', DAMU, Praha 1993, s. 18-24). S Schormem ovšem spolupracoval i na čtyřech inscenacích v SD Brno. | ||
| − | [[File:OtaaJan.jpg|left| | + | [[File:OtaaJan.jpg|left|330px|OtaaJan.jpg]]Od roku 1977 působí Dušek právě také jako pedagog na Katedře scénografie DAMU (v letech 1990-91 jako děkan fakulty, od roku 1993 jako profesor). Snaží se uchovávat povědomí o progresivních tendencích české scénografie minulosti a zároveň podporuje individualitu, usiluje o poskytnutí širokého rejstříku možností k rozvinutí tvůrčích schopností studentů, a o to, aby jeho žáci byli co nejtěsněji spjati s divadelní praxí i s teoretickým zázemím svého oboru i oborů příbuzných. Nad vznikajícími studentskými pracemi se vede neustálý dialog, důraz není pokládán jen na provedení návrhů, ale zejména na jejich filozofii, na umění budoucího scénografa vyhmátnout smysl dramatického díla, ke kterému se daná scénografická práce vztahuje. Pedagogicky působil také ve Španělsku, Anglii, Holandsku a v USA. |
Přitom dále intenzivně tvoří jako jevištní a kostýmní výtvarník i pro zahraniční divadla (Německo, Polsko, Slovensko, USA). Je držitelem významných ocenění (např. l. cena Trienale Novi Sad, 1973, Cena Nadace A. Radoka, 1996). | Přitom dále intenzivně tvoří jako jevištní a kostýmní výtvarník i pro zahraniční divadla (Německo, Polsko, Slovensko, USA). Je držitelem významných ocenění (např. l. cena Trienale Novi Sad, 1973, Cena Nadace A. Radoka, 1996). | ||
Verze z 4. 12. 2017, 12:34
Jan Dušek (nar. 1942) patří od druhé poloviny 60. let dvacátého století, kdy zahájil svou profesionální dráhu, k nejvýraznějším osobnostem moderní české scénografie.
Jako jeden z posledních žáků Františka Tröstra (1904-1968), u něhož studoval v letech 1962-67, ve své tvorbě jedinečným způsobem spojil stále aktuální principy, k nimž se vždy hlásil, a které byly charakteristické pro tvorbu F. Tröstra a dalších tvůrců meziválečné avantgardy (přístup k budování neiluzivního scénického prostoru prostřednictvím metafory, znaku, jako prostoru pro hereckou akci a fantazii, atd.) a svůj osobitý pohled, který přispěl rozhodujícím dílem k plnému rozvinutí silného proudu, zvaného akční scénografie. Od počátku své umělecké kariéry směřuje k pojetí scény coby živého, neklidného organismu, vznikajícího spojením významově variabilních scénických předmětů. Primární roli v jeho scénografii zaujímá fenomén hry coby zdroje tvořivého pohybu a vzájemného propojování scénického prostoru s hereckou akcí. Dušek pracuje často s materiály, jejichž vlastnosti podporují vytvoření variabilního scénického prostředí a nepřekážejí herecké akci, naopak ji provokují k součinnosti se scénografickou složkou. Navrhoval (a samozřejmě stále navrhuje) výpravy (tj. scénu a kostýmy, v některých případech pouze scénu nebo pouze kostýmy) pro divadla po celé České republice, od angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1967-69), přes významné působení v Divadle Petra Bezruče (1969-1973), kde spolu s dramaturgem Milanem Calábkem a režisérem Pavlem Hradilem profilovali osobitou tvář tohoto divadla (založenou předchozími soubory, zejména tím, který režijně vedl Jan Kačer), přes brněnské, pražské i další scény, s nimiž spolupracoval jako scénograf ve svobodném povolání (často např. s Otou Ševčíkem v plzeňském Divadle J. K. Tyla), až po např. práce pro pražské Národní divadlo. Za vrcholné období považuje i samotný Dušek spolupráci s Divadlem Na zábradlí, kde vytvořil řadu pozoruhodných inscenací zejména s režisérem Evaldem Schormem. O důležitosti této etapy svědčí i to, že jí věnoval v roce 1993 přednášku u příležitosti svého jmenování profesorem (viz Jan Dušek: Inscenační praxe Divadla Na zábradlí v letech 1976-1988, in: Acta academica 93, DAMU, Praha 1993, s. 18-24). S Schormem ovšem spolupracoval i na čtyřech inscenacích v SD Brno.
Přitom dále intenzivně tvoří jako jevištní a kostýmní výtvarník i pro zahraniční divadla (Německo, Polsko, Slovensko, USA). Je držitelem významných ocenění (např. l. cena Trienale Novi Sad, 1973, Cena Nadace A. Radoka, 1996).
