Vacín, Jindřich: Porovnání verzí

Verze z 24. 5. 2017, 08:39

Nejmladší syn podúředníka c. k. české techniky Jindřicha V. a Františky rozené Janákové; měl čtyři sourozence – Bolemíra, Annu, Miroslava a Dobromila. Po ukončení základní školní docházky přešel k divadlu, v sezoně 1924/25 se stal elévem činohry Národního divadla, kde účinkoval v několika epizodních úlohách. V této době se seznámil s J. Frejkou a pomáhal mu organizačně vybudovat soubor, do kterého přivedl své přátele z elévské šatny Národního divadla (například F. Vnoučka). Koncem září 1925 s Frejkou zformovali skupinu s prozatímním názvem České studio, k zahájení činnosti však nedošlo. Podobně vypomáhal i při ustanovení Osvobozeného divadla; jako herec se podílel na raných Frejkových a Honzlových inscenacích, účinkoval v pořadech choreografky J. Kröschlové. 1926 vystoupil pohostinsky v Národním divadle v inscenaci Molièrova Bařtipána v režii K. Dostala. Koncem sezony 1926/27 z Osvobozeného divadla odešel; jako tenorista a zpívající herec působil v operetě Českého divadla v Olomouci (1927–28). Po celý 1929 byl velmi vytíženým členem Vinohradské zpěvohry, od listopadu 1929 a do června 1930 hrál i v divadle Uranie (obě scény v té době vedla M. Křečková-Skřivanová). Současně hostoval v operetě Českého divadla v Olomouci v titulní roli Lehárovy operety Paganini (1930). Pohostinsky zde hrál i v následující sezoně za ředitele S. Langra, pro další sezonu (1931/32) byl ředitelem A. Drašarem angažován jako člen souboru. Dále se jeho stopy v profesionálním divadle ztrácejí.

Dle B. Rádla i dobové kritiky byl V. nejschopnějším reprezentantem biomechanické herecké metody v raném období Osvobozeného divadla. Všestranně nadaný herec v souboru vynikal zejména akrobatickými schopnostmi. Na jevišti překvapoval pohybovými kreacemi, jež zvládal se suverénní lehkostí: v Nezvalově Depeši na kolečkách jako klaun metal salta, hvězdy a s jistotou balancoval na prkně, opřeném o nejvyšší příčky dvou žebříků. Nic z toho nebylo na úkor mluveného slova; kultivovaný, zřetelný a přirozený projev V. neztrácel ani zavěšen hlavou dolů v Honzlově inscenaci Dessaignesovy hryNěmý kanár. K jeho hereckému rejstříku patřily vedle pohybově náročných výstupů (mj. Muž v kyvadle, Nezval: Vězeň – Madrigal) především postavy milenců (Clitandre, Molière:Cirkus Dandin) a klaunů (Nezval: Depeše na kolečkách). Nadějná kariéra jej čekala v operetním žánru. Do zpěvoherního repertoáru byl zařazován pro své univerzální schopnosti jako výtečný tenorista, herec a tanečník. Zejména ve Vinohradské zpěvohře mu byly svěřovány významné úlohy a benefice. K jeho nejvýznamnějším rolím zde patřily Niccolo Paganini a Carevič ve stejnojmenných operetách F. Lehára. V Uranii (od listopadu 1929) a v operetě Českého divadla v Olomouci zpíval obdobný repertoár. Jeho kariéra zřejmě podlehla neobjasněným problémům s úřady; důvody ani V. další životní kroky nejsou známé.

Role

Národní divadlo

První kavalír, první markýz (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), August (R. Fauchois: Mluvící opice), III. mravenec-voják (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu), Fráňa Čotr (S. Lom: Žižka) – 1925; Krejčovský mistr (Molière: Bařtipán) – 1926.

Volné sdružení posluchačů konservatoře

Clitandre (Molière: Jiří Dandin čili Ošálený manžel, též s tit.Cirkus Dandin, i OD 1926)– 1925.

Osvobozené divadlo

Němý kanár (G. Ribémont Dessaignes: Němý kanár), Muž v kyvadle (V. Nezval: Vězeň – Madrigal), Clown (V. Nezval: Depeše na kolečkách, v rámci Večera Vítězslava Nezvala) – 1926; mluva a pohyb (J. Kröschlová: Večer divadla v pohybu. Veselá smrt) – 1927.

Divadlo Vlasty Buriana

Kadet (E. E. Kisch: Piccaver v salonu Goldšmíd) – 1926.

Vinohradská zpěvohra

René (L. Fall: Madame Pompadour), Baron Schober (F. Schubert: Dům u tří děvčátek, i Uranie 1930), Fred (J. Kubík: Jen jednou jsem se splet!), J. Machy (J. Kubík – L. Kastner – A. Möller: Geniální chlapík), R. Blochard (W. Kollo: Královna noci), Noel de Joys (R. Friml: Král tuláků, i Uranie), Hrabě Tassilo Endrödy-Wittembergm (E. Kálmán: Hraběnka Marica), Toni Grissander (R. Stolz: Jejich noc); Carevič (F. Lehár: Carevič), Josef Hilmar (L. Ascher: Taneček panny Márinky), Jonny (C. Emerich: Tajemný maharadža), Student a zpěv (K. Moor: Vzhůru do pekel), Princ Rudolf (R. Stolz: Půlnoční valčík, i Uranie), J. Woddson (B. Vilím: Nevěstka revoluce), Hrabě Selzthal (E. Eysler: Muž, který se směje), R. Pavel (E. Kálmán: Holandská ženuška), Ralph (R. Piskáček: Tulák, i Uranie), N. Paganini (F. Lehár: Paganini), César Christov (A. Szinmay: Alexandra), De Champlareux (Hervé: Mamselle Nitouche), Irving (B. Grün – H. Regina: Slepý pasažér. Olgo, mám tě rád!, i Uranie), Kapitán Jan Horák (R. Stolz: Princezna Ti-Ti-Pa), J. V. Tommy (R. Piskáček: Táta dlouhán), Gymnasta Vojta (V. Werner: Choulostivá historie), Pit Pit (R. Gilbert: Je Charlie Chaplin vinen?) – 1929.

Uranie

Renée Bronchard (K. Zelig – J. Edl: Mužíčku, dej se omladit!) – 1929; Andrée (R. Gilbert: Svatojanská noc), D’Artagnan (R. Kubín: Tři mušketýři), Francois (R. Piskáček: Děvčátko, neříkej ne!) – 1930.

České divadlo v Olomouci

Paganini (F. Lehár: Paganini) – 1930. 

Prameny

Archiv hl. m. Prahy: Evidence obyvatel: poř. č. 108, krabice č. 311 (109080).

Výroční zprávy družstva Českého divadla v Olomouci na dobu od 1. 7. 1928 – 30. 6. 1929.

Výroční zpráva družstva Českého divadla v Olomouci za sezónu 1932/33.

Divadelní oddělení Národního muzea - plakáty

Literatura

A. Hoffmeister, Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 79; Klo: ref. Cirkus Dandin, Národní osvobození 10. 2. 1926; Klo: ref. Němý kanár + Veselá smrt, Národní osvobození 19. 3. 1926; Klo: ref. Scénický večer V. Nezvala, Národní osvobození 20. 4. 1926; J. Paulík: Večer divadla v pohybu v Umělecké besedě, Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 210; L. Pacák, Opereta, Praha1946, s. 192, 195, 328; V. Nezval: Osvobozené divadlo (k zítřejšímu představení), in Manifesty, eseje a kritické projevy z poetismu (1921–1930), Praha 1967, s. 480; V. Pecharová – H. Vraná: Divadlo Uranie v dokumentech I. a II. díl, Praha 1971, passim; B. Rádl: Osvobozené divadlo, strojopis, 1961, kDÚ; L. Boháč: Tisíc a jeden život, Praha 1987, s. 32–33; M. Šulc: Česká operetní kronika 1963–1948, Praha 2002, s. 216 a 310. 

Vazby

H

• Heslář

Vznik: 2017
Autor: Ladislava Petišková