Společnost Johanna Josepha Bruniana: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | ||
{{Infobox Instituce | {{Infobox Instituce | ||
| − | | název = <ee:label>Společnost Johanna Josepha Bruniana </ee:label> | + | | název = <ee:label>Společnost Johanna Josepha Bruniana</ee:label> |
| − | | letopočet = <ee:era>1751 - 1760, 1763 - 1781 </ee:era> | + | | letopočet = <ee:era>1751 - 1760, 1763 - 1781</ee:era> |
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
Die von Brunianische Gesellschaft Teutscher Schauspieler | Die von Brunianische Gesellschaft Teutscher Schauspieler | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | | type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| − | + | ||
</ee:address> | </ee:address> | ||
| − | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled> | + | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | </ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | ||
| − | Pražský rodák a potomek zchudlého šlechtického rodu J. J. von Brunian vytvořil svou první společnost po letech putování s cestujícími hereckými společnostmi, kde vyspěl v herce širokého oborového spektra. Kolem 1750 hrál např. u H. M. Brennera nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice. | + | Pražský rodák a potomek zchudlého šlechtického rodu J. J. von Brunian vytvořil svou první společnost po letech putování s cestujícími hereckými společnostmi, kde vyspěl v herce širokého oborového spektra. Kolem 1750 hrál např. u H. M. Brennera nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice. |
| − | Samostatně hrál zprvu s loutkami na Moravě, pak s malou společností principála Hölzla, kterou údajně převzal poté, co se po 1750 oženil s jeho vdovou. Z míst, kde 1751–60 údajně působil (Basilej, Štrasburk, Freiburg, Mannheim, Mohuč, Frankfurt n. M., Würzburg, Bamberg, Norimberk), jsou doloženy pobyty v Norimberku a Würzburgu (1752). Dalšími známými štacemi byly Eichstätt (1752–53) a Mergenthal (1753). 1760 hrál ve Freisingu a v Mnichově, kde jej angažoval J. Kurtz do svého pražského souboru. Zde Brunian vynikl jako herec a po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti se postavil do čela jedné její části. Získal povolení hrát v Brně (1753), kde rovněž vydal několik libret komických zpěvoher. Soubor, který angažoval, byl však pro Brno příliš početný (obsahoval i baletní skupinu), neúnosné se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy, na nichž Brunian nešetřil. Upadl do dluhů a navzdory úspěchu u publika musil v Brně skončit. Dluhy uhradil ze zálohy, kterou mu poslal J. Bustelli, který si jej přál mít jako podnájemce v pražských Kotcích. | + | Samostatně hrál zprvu s loutkami na Moravě, pak s malou společností principála Hölzla, kterou údajně převzal poté, co se po 1750 oženil s jeho vdovou. Z míst, kde 1751–60 údajně působil (Basilej, Štrasburk, Freiburg, Mannheim, Mohuč, Frankfurt n. M., Würzburg, Bamberg, Norimberk), jsou doloženy pobyty v Norimberku a Würzburgu (1752). Dalšími známými štacemi byly Eichstätt (1752–53) a Mergenthal (1753). 1760 hrál ve Freisingu a v Mnichově, kde jej angažoval J. Kurtz do svého pražského souboru. Zde Brunian vynikl jako herec a po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti se postavil do čela jedné její části. Získal povolení hrát v Brně (1753), kde rovněž vydal několik libret komických zpěvoher. Soubor, který angažoval, byl však pro Brno příliš početný (obsahoval i baletní skupinu), neúnosné se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy, na nichž Brunian nešetřil. Upadl do dluhů a navzdory úspěchu u publika musil v Brně skončit. Dluhy uhradil ze zálohy, kterou mu poslal J. Bustelli, který si jej přál mít jako podnájemce v pražských Kotcích. |
Pro Prahu angažoval Brunian další členy souboru, mj. takové hvězdy, jako byli M. Scholz, S. Mecourová nebo J. Tilly s rodinou, rovněž baletního mistra J. Hornunga a kapelníka G. Savia. V Praze hrál 1764–65 mj. tiskem zachovanou burlesku ''Der vergötterte Bernardon ''(1764), ale také Chronegkovu truchlohru ''Olint und Sophronia, ''kterou začínal jeho obrat k „pravidelné“ činohře. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu, který musil platit Bustellimu, jej po roce přiměly k rozhodnutí opustit Prahu a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). Zde se historie opakovala: opět úspěch a následující zadlužení. Brunian zanechal na místě společnost a celý fundus a uchýlil se do Prahy s dětským baletem, s nímž začal v Thunovském divadle na Malé Straně. V prosinci 1768 se mu podařilo po delším vyjednávání smluvit s Bustellim za podpory pražské šlechty nový, výhodnější podnájem. Za cenu dalšího zadlužení docílil příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. Tím byla zahájena vrcholná éra Brunianova principálského působení, která mu v divadelní historii zajistila místo „reformátora pražského divadla“ v osvícenském smyslu. Ve svém snažení byl však tísněn dluhy a po deseti letech podlehl. Hereckými oporami souboru byli od 1770 J. Unger, J. Böhm, K. Henisch, J. Jonassohn, R. Waitzhofer, K. Henischová, E. Koberweinová a A. Mionová (pozdější Brunianova druhá manželka), kapelníkem byl F. O. Holý. 1771 přibyli J. B. Bergopzoomer (1772–74 převzal i režii), J. A. Christ a baletní mistr Alberti (vl. jm. A. Morávek), 1772 E. Tilly, od 1775 manželka M. Scholze, který byl angažován 1774 zároveň s J. Schimannem. S tímto souborem mohl Brunian uvádět i náročné texty Diderotovy (''Hausvater'', 1772) a Lessingovy (''Der Schatz'', 1772). Hojně hrál komedie Goldoniho'', ''jen v sez. 1771/72 jich bylo uvedeno osm, mj. ''Die schlaue Witwe ''(''Chytrá vdova'') a ''Der Lügner ''(''Lhář''). V 70. letech uváděl v úpravách F. J. Fischera hry Shakespearovy a rovněž první středoevropské zpracování faustovské legendy formou pravidelného dramatu, hru vídeňského dramatika P. Weidmanna ''Johann Faust ''(patrně 1775), která z pražské scény pronikla na německá a rakouská divadla. Seznámil Prahu i s řadou děl francouzské komické opery (Grétry: ''Der Huron'', 1768; ''Die beiden Geizigen'', 1778) a německého singspielu (Hiller: ''Die Jagd'', 1772)''. ''Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (např. H. F. Möllera) a obohacoval repertoár původními novinkami. Stejně tak vítal i dramata pražských autorů, mj. K. Guolfingera von Steinsberga. Jeho reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozmyslem divadelního praktika. Ten přivedl Bruniana také na myšlenku pokusit se o českou inscenaci. Koncem 1771 byla pod názvem ''Kníže Honzík ''provedena Krügerova hra ''Herzog Michel ''(p: J. J. Zeberer). Díky štědré podpoře šlechty, jmenovitě Prokopa Vojtěcha hraběte Černína, který převzal 1774 intendanturu divadla a před svou smrtí 1777 vrátil Brunianovi všechny nesplacené dlužní úpisy, se Brunianova společnost v Kotcích udržela až do 1779. Mezitím Brunian znovu pojal úmysl zbavit se kontraktu s Bustellim, který se mu pro výši nájmu zdál vždy nevýhodný a také nyní vedl k novému zadlužení. Bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, odjel s částí společnosti 1777 do Drážďan, v létě následujícího roku do Brunšviku, kde se opakovala známá historie: po počátečních úspěších zadlužení a nutnost likvidace. Brunian zanechal v Praze část společnosti pod vedením M. Scholze, ale Bustelli dal přednost C. Wahrovi, který vedení německé činohry v Divadle v Kotcích převzal 1779. Zbytek rozpadající se Brunianovy společnosti se pod vedením J. Tillyho pokoušel ještě rok zachránit svou existenci v boudě na Malostranském náměstí. | Pro Prahu angažoval Brunian další členy souboru, mj. takové hvězdy, jako byli M. Scholz, S. Mecourová nebo J. Tilly s rodinou, rovněž baletního mistra J. Hornunga a kapelníka G. Savia. V Praze hrál 1764–65 mj. tiskem zachovanou burlesku ''Der vergötterte Bernardon ''(1764), ale také Chronegkovu truchlohru ''Olint und Sophronia, ''kterou začínal jeho obrat k „pravidelné“ činohře. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu, který musil platit Bustellimu, jej po roce přiměly k rozhodnutí opustit Prahu a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). Zde se historie opakovala: opět úspěch a následující zadlužení. Brunian zanechal na místě společnost a celý fundus a uchýlil se do Prahy s dětským baletem, s nímž začal v Thunovském divadle na Malé Straně. V prosinci 1768 se mu podařilo po delším vyjednávání smluvit s Bustellim za podpory pražské šlechty nový, výhodnější podnájem. Za cenu dalšího zadlužení docílil příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. Tím byla zahájena vrcholná éra Brunianova principálského působení, která mu v divadelní historii zajistila místo „reformátora pražského divadla“ v osvícenském smyslu. Ve svém snažení byl však tísněn dluhy a po deseti letech podlehl. Hereckými oporami souboru byli od 1770 J. Unger, J. Böhm, K. Henisch, J. Jonassohn, R. Waitzhofer, K. Henischová, E. Koberweinová a A. Mionová (pozdější Brunianova druhá manželka), kapelníkem byl F. O. Holý. 1771 přibyli J. B. Bergopzoomer (1772–74 převzal i režii), J. A. Christ a baletní mistr Alberti (vl. jm. A. Morávek), 1772 E. Tilly, od 1775 manželka M. Scholze, který byl angažován 1774 zároveň s J. Schimannem. S tímto souborem mohl Brunian uvádět i náročné texty Diderotovy (''Hausvater'', 1772) a Lessingovy (''Der Schatz'', 1772). Hojně hrál komedie Goldoniho'', ''jen v sez. 1771/72 jich bylo uvedeno osm, mj. ''Die schlaue Witwe ''(''Chytrá vdova'') a ''Der Lügner ''(''Lhář''). V 70. letech uváděl v úpravách F. J. Fischera hry Shakespearovy a rovněž první středoevropské zpracování faustovské legendy formou pravidelného dramatu, hru vídeňského dramatika P. Weidmanna ''Johann Faust ''(patrně 1775), která z pražské scény pronikla na německá a rakouská divadla. Seznámil Prahu i s řadou děl francouzské komické opery (Grétry: ''Der Huron'', 1768; ''Die beiden Geizigen'', 1778) a německého singspielu (Hiller: ''Die Jagd'', 1772)''. ''Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (např. H. F. Möllera) a obohacoval repertoár původními novinkami. Stejně tak vítal i dramata pražských autorů, mj. K. Guolfingera von Steinsberga. Jeho reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozmyslem divadelního praktika. Ten přivedl Bruniana také na myšlenku pokusit se o českou inscenaci. Koncem 1771 byla pod názvem ''Kníže Honzík ''provedena Krügerova hra ''Herzog Michel ''(p: J. J. Zeberer). Díky štědré podpoře šlechty, jmenovitě Prokopa Vojtěcha hraběte Černína, který převzal 1774 intendanturu divadla a před svou smrtí 1777 vrátil Brunianovi všechny nesplacené dlužní úpisy, se Brunianova společnost v Kotcích udržela až do 1779. Mezitím Brunian znovu pojal úmysl zbavit se kontraktu s Bustellim, který se mu pro výši nájmu zdál vždy nevýhodný a také nyní vedl k novému zadlužení. Bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, odjel s částí společnosti 1777 do Drážďan, v létě následujícího roku do Brunšviku, kde se opakovala známá historie: po počátečních úspěších zadlužení a nutnost likvidace. Brunian zanechal v Praze část společnosti pod vedením M. Scholze, ale Bustelli dal přednost C. Wahrovi, který vedení německé činohry v Divadle v Kotcích převzal 1779. Zbytek rozpadající se Brunianovy společnosti se pod vedením J. Tillyho pokoušel ještě rok zachránit svou existenci v boudě na Malostranském náměstí. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| − | == <ee:bibliography_label>Literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == |
<ee:bibliography_content>Nesign: ''Über das Prager Theater'', 1773; nesign. [M. Scholz ?]: ''Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, ''Litteratur- und Theaterzeitung (Berlin) 1781, s. 465; O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters I''–''II'', 1883–1885; F. Bischoff: ''Zur Geschichte des Theaters in Graz'', Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark 40, 1892, s. 131; J. Leisching: ''Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, ''Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens 5, 1901, s. 249; P. Kertz, I. Strössenreuther: ''Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, ''Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann: ''Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert'', Wien 1974, s. 70; H. G. Asper: ''Hanswurst, ''Emsdetten 1980, s. 82; Z. Digrin: ''Goldoniho sezona v Praze'', in sb. ''Divadlo v Kotcích, ''1992, s. 127; F. Černý: ''Herzog Michel – Kníže Honzík'', tamtéž, s. 163 + ''Weidmannův Johann Faust'', tamtéž, s. 227.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Nesign: ''Über das Prager Theater'', 1773; nesign. [M. Scholz ?]: ''Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, ''Litteratur- und Theaterzeitung (Berlin) 1781, s. 465; O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters I''–''II'', 1883–1885; F. Bischoff: ''Zur Geschichte des Theaters in Graz'', Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark 40, 1892, s. 131; J. Leisching: ''Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, ''Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens 5, 1901, s. 249; P. Kertz, I. Strössenreuther: ''Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, ''Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann: ''Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert'', Wien 1974, s. 70; H. G. Asper: ''Hanswurst, ''Emsdetten 1980, s. 82; Z. Digrin: ''Goldoniho sezona v Praze'', in sb. ''Divadlo v Kotcích, ''1992, s. 127; F. Černý: ''Herzog Michel – Kníže Honzík'', tamtéž, s. 163 + ''Weidmannův Johann Faust'', tamtéž, s. 227.</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Významné události == | == Významné události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>1761</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>zahájení divadelní činnosti </ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>1761</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>zahájení divadelní činnosti</ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 51: | Řádka 51: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 23. 9. 2015, 13:27
Společnost Johanna Josepha Bruniana
1751 - 1760, 1763 - 1781
Další názvy: Die von Brunianische Gesellschaft Teutscher Schauspieler
divadelní společnost
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
