Lev, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
Otec zpěvačky Ludmily Lvové-Innemanové (1868 Praha–1956 Praha). 1842 přišel s učitelem a varhaníkem J. Tomanem do Zlonic, kde ho tři roky vyučoval hře na klavír a na housle A. Liehmann, učitel A. Dvořáka. 1845 se dostal do pražského křižovnického kláštera jako vokalista a začal studovat na novoměstském gymnáziu. Studium však nedokončil a 1854 odešel ze sociálních důvodů do Vídně, kde po přímluvě zpěváka A. Andera mohl nastoupit do sboru dvorní opery. Získával praktické jevištní zkušenosti a občas byl obsazen do malé sólové role. Studiem u barytonisty J. Becka si osvojil italskou pěveckou techniku, včetně koloratury, a s učitelem si připravil několik barytonových rolí ze základního repertoáru. Divadelní ředitel P. Švanda st. ze Semčic ho pozval do Prahy a 14. 10. 1864 mu umožnil vystoupení v PD, po němž byl již dvaatřicetiletý '''L. '''angažován. Odsunul do vedlejšího postavení dosavadního prvního barytonistu české opery Jakuba Schwarze, který po sporu s ním na rok opustil pražskou scénu. Poté, co po návratu do PD dostával pouze omezený repertoár rolí, odešel Schwarz 1868 definitivně. '''L. '''převzal 1873/74 učitelský úvazek na Smetanově pěvecké škole PD a měl i mnoho soukromých žáků (mj. A. Krössing, A. Vávra, K. Čech, M. Sittová, E. Maislerová, H. Cavallarová, B. Hanušová ad.). Pouze jednou se v PD pokusil o režii (V. Hřímalý: ''Zakletý princ'', 1872), ale neuspěl. 1881 přešel s celým souborem do ND a setrval v něm do 8. 4. 1888, kdy se rozloučil jako Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''). Několikrát v ND ještě hostoval a do 1892 s divadlem trvale spolupracoval jako pedagog. | Otec zpěvačky Ludmily Lvové-Innemanové (1868 Praha–1956 Praha). 1842 přišel s učitelem a varhaníkem J. Tomanem do Zlonic, kde ho tři roky vyučoval hře na klavír a na housle A. Liehmann, učitel A. Dvořáka. 1845 se dostal do pražského křižovnického kláštera jako vokalista a začal studovat na novoměstském gymnáziu. Studium však nedokončil a 1854 odešel ze sociálních důvodů do Vídně, kde po přímluvě zpěváka A. Andera mohl nastoupit do sboru dvorní opery. Získával praktické jevištní zkušenosti a občas byl obsazen do malé sólové role. Studiem u barytonisty J. Becka si osvojil italskou pěveckou techniku, včetně koloratury, a s učitelem si připravil několik barytonových rolí ze základního repertoáru. Divadelní ředitel P. Švanda st. ze Semčic ho pozval do Prahy a 14. 10. 1864 mu umožnil vystoupení v PD, po němž byl již dvaatřicetiletý '''L. '''angažován. Odsunul do vedlejšího postavení dosavadního prvního barytonistu české opery Jakuba Schwarze, který po sporu s ním na rok opustil pražskou scénu. Poté, co po návratu do PD dostával pouze omezený repertoár rolí, odešel Schwarz 1868 definitivně. '''L. '''převzal 1873/74 učitelský úvazek na Smetanově pěvecké škole PD a měl i mnoho soukromých žáků (mj. A. Krössing, A. Vávra, K. Čech, M. Sittová, E. Maislerová, H. Cavallarová, B. Hanušová ad.). Pouze jednou se v PD pokusil o režii (V. Hřímalý: ''Zakletý princ'', 1872), ale neuspěl. 1881 přešel s celým souborem do ND a setrval v něm do 8. 4. 1888, kdy se rozloučil jako Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''). Několikrát v ND ještě hostoval a do 1892 s divadlem trvale spolupracoval jako pedagog. | ||
| − | Věnoval se též koncertní činnosti (mj. vystoupil na Smetanových abonentních koncertech Umělecké besedy 1864/65, naposledy zpíval 1896 na Žofíně). Ve Vídni se zapojil do aktivit krajanských spolků a s českými spolky spolupracoval i doma. Psal české písně a sbory a při svých cestách po Čechách se zasloužil o rozšíření české koncertní tvorby (např. Dvořák, s nímž udržoval rodinné přátelství, mu věnoval ''Večerní písně'', 1876). Se svou první manželkou M. Štolcovou (sňatek 1866), dcerou sbormistra PD a sboristkou, vedl '''L. '''soukromý salon, kde se setkávali literáti a hudebníci. Blízké přátelství uzavřel též s J. Nerudou. Byl pohřben na Olšanech, 1933 přenesen na Vyšehrad (dnešní hrob K. Svolinského) | + | Věnoval se též koncertní činnosti (mj. vystoupil na Smetanových abonentních koncertech Umělecké besedy 1864/65, naposledy zpíval 1896 na Žofíně). Ve Vídni se zapojil do aktivit krajanských spolků a s českými spolky spolupracoval i doma. Psal české písně a sbory a při svých cestách po Čechách se zasloužil o rozšíření české koncertní tvorby (např. Dvořák, s nímž udržoval rodinné přátelství, mu věnoval ''Večerní písně'', 1876). Se svou první manželkou M. Štolcovou (sňatek 1866), dcerou sbormistra PD a sboristkou, vedl '''L. '''soukromý salon, kde se setkávali literáti a hudebníci. Blízké přátelství uzavřel též s J. Nerudou. Byl pohřben na Olšanech, 1933 přenesen na Vyšehrad (dnešní hrob K. Svolinského). |
| − | '''L. '''byl pro divadelní dráhu špatně vybaven malou postavou a nedostatkem pohybového talentu. Postrádal schopnost herecké charakteristiky, setrvával v nehybných pózách, užíval nevýrazných gest, nebo naopak gestikulaci přeháněl (Figaro, Rossini: ''Lazebník sevillský''). Herecká omezení nahrazoval diferencovaným přednesem. Jeho pěvecké dispozice byly však zcela výjimečné a kvalitní školení je rozvinulo do hlasu mimořádných zvukových vlastností a technických dovedností. Měl vyšší baryton světlé barvy a dokonale ovládal přirozené tvoření a vázání tónů, portamento, zdobení melodie koloraturami, zeslabování a zesilování jedním dechem a další prvky pěvecké techniky. Významným hostujícím zahraničním | + | '''L. '''byl pro divadelní dráhu špatně vybaven malou postavou a nedostatkem pohybového talentu. Postrádal schopnost herecké charakteristiky, setrvával v nehybných pózách, užíval nevýrazných gest, nebo naopak gestikulaci přeháněl (Figaro, Rossini: ''Lazebník sevillský''). Herecká omezení nahrazoval diferencovaným přednesem. Jeho pěvecké dispozice byly však zcela výjimečné a kvalitní školení je rozvinulo do hlasu mimořádných zvukových vlastností a technických dovedností. Měl vyšší baryton světlé barvy a dokonale ovládal přirozené tvoření a vázání tónů, portamento, zdobení melodie koloraturami, zeslabování a zesilování jedním dechem a další prvky pěvecké techniky. Významným hostujícím zahraničním zpěvákům v PD i ND byl rovnocenným partnerem. Jeho pěvecký rozvoj byl spojen s italskou a francouzskou operou. Přidržoval se též italské prováděcí praxe, když si přizdoboval některé party koloraturními vsuvkami. Jeho schopnost nosné kantilény inspirovala i české skladatele; B. Smetana, který si '''L. '''umění velmi vážil, koncipoval s ohledem na jeho pěvecké možnosti některé role ve svých operách, do ''Braniborů v Čechách ''a ''Tajemství ''mu po provedení připsal árie. Svými inspirativními pěveckými výkony ve více než 15 premiérách prokázal '''L. '''významnou službu nové české tvorbě. Stal se nejpopulárnějším českým operním pěvcem; když 14. 10. 1879 oslavil jako Hrabě Luna (Verdi: ''Troubadour'') patnáct let svého působení u českého divadla, uveřejnil A. Koukl v listu ''Dalibor ''báseň o věrnosti českému jevišti. '''L. '''celoživotní umělecké spojení s českou scénou získalo význam symbolu. |
</div> | </div> | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role (v PD a ND)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role (v PD a ND)</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>'''1864: '''Hrabě Luna (Verdi: ''Troubadour'', j. h. i v angažmá), Hrabě Nevers (Meyerbeer: ''Hugenoti''), Lord Ashton (Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''); '''1865: '''Bajan (Skuherský: ''Vladimír, bohů zvolenec'', prem.), Petr. I. (Lortzing: ''Car a tesař''), Don Alfonso (Donizetti: ''Lukrecie Borgia''), Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''), Don Carlos (Verdi: ''Ernani''), Zampa (Hérold: ''Zampa''), Vraník z Obřan (''Š''ebor: ''Templáři na Moravě'', prem.), Rigoletto (Verdi: ''Rigoletto''); '''1866: '''Tausendmark (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', prem.), Tell (Rossini: ''Vilém Tell''), Ubald (Gluck: ''Armida''), Ottokar (Weber: ''Čarostřelec''); '''1867: '''Ruslan (Glinka: ''Ruslan a Ludmila''), Otovaldský (J. N. Škroup: ''Švédové v Praze'', prem.), Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''), Valentin (Gounod: ''Faust a Markéta''),Boleslav (Šebor: ''Drahomíra'', prem.), Komtur (Mozart: ''Don Juan''); '''1868: '''Boabdil el Chico (Bendl: ''Lejla'', prem.), Hanuš z Odrováže (Moniuszko: ''Halka''), Bohumír (Skuherský: ''Lóra'', prem.), Král Vladislav (Smetana: ''Dalibor'', prem.),Almaviva (Mozart: ''Figarova svatba''), Dalibor (Šebor: ''Nevěsta husitská'', prem.), Nabuchodonosor (Verdi: ''Nabuchodonosor''); '''1869: '''Malatesta (Donizetti: ''Don Pasquale''), Tristan (Spohr: ''Jessonda''); '''1870:''' ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''Dandini (Rossini: <span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''Popelka''), Jiří Germont (Verdi: ''La Traviata''),Jaromír (Bendl: ''Břetislav'', prem.); '''1871:''' Hrabě Čeněk (Rozkošný: ''Svatojanské proudy'', prem.); '''1872: '''Princ Miroslav (Hřímalý: ''Zakletý princ'', prem.), Agamemnon (Gluck: ''Ifigenie v Aulidě''); '''1874: '''Král Matyáš (Dvořák: ''Král a uhlíř'', ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''prem.), Papageno (Mozart: ''Kouzelná flétna'');'' ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>'''1875: '''Kníže Borovský (Nápravník: ''Nižegorodci''); '''1876: '''Carlos (Abert: ''Astorga''), Tomeš (Smetana: ''Hubička'', prem.); '''1877: '''Hamlet (Thomas: ''Hamlet''), Hrabě Oberthal (Meyerbeer: ''Prorok''), Mikuláš (Rozkošný: ''Záviš z Falkenštejna'', prem.), Nelusco (Meyerbeer: ''Afričanka''); '''1878: '''Jago (Rossini: ''Otello''), Kníže (Dvořák: ''Šelma sedlák'', prem.), Kalina (Smetana: ''Tajemství'', prem.); '''1879:''''' ''Manfredi (Halévy: ''Quido a Ginevra''), Hoël (Meyerbeer: ''Dinorah''), Kovář Vojta (Šebor'': Zmařená svatba'', prem.), Bojanov (Bradský: ''Jarmila'', prem.); '''1880:''' Alessandro de Medici (Zavrtal: ''Noc ve Florencii'', prem.), Merkutio (Gounod: ''Romeo a Julie'');'' '''''1881: '''Kníže Petr II. (Bendl: ''Černohorci'', prem.), Přemysl (Smetana: ''Libuše'', prem., též 1883), Nevers (Meyerbeer: ''Hugenoti''); '''1882: '''Petr I. (Lortzing: ''Car a tesař''), Lionel (Čajkovskij: ''Panna orleánská)'', Šujský (Dvořák: ''Dimitrij'', prem.), Vok Vítkovic (Smetana: ''Čertova stěna'', prem.), Don Fernando (Beethoven: ''Fidelio'');'' '''''1883:''' Kníže (Dvořák: ''Šelma sedlák''); '''1884:''' Hrabě Luna (Verdi: ''Troubadour''), Amonasro (Verdi: ''Aida''), Renato (Verdi: ''Maškarní ples''), Lord Ashton (Donizetti: ''Lucie z Lammermooru'');'' '''''1885:''' Hlasatel (Wagner: ''Lohengrin''); '''1886:''' Král Šalamoun (Goldmark: ''Královna ze Sáby'').</ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>'''1864: '''Hrabě Luna (Verdi: ''Troubadour'', j. h. i v angažmá), Hrabě Nevers (Meyerbeer: ''Hugenoti''), Lord Ashton (Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''); '''1865: '''Bajan (Skuherský: ''Vladimír, bohů zvolenec'', prem.), Petr. I. (Lortzing: ''Car a tesař''), Don Alfonso (Donizetti: ''Lukrecie Borgia''), Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''), Don Carlos (Verdi: ''Ernani''), Zampa (Hérold: ''Zampa''), Vraník z Obřan (''Š''ebor: ''Templáři na Moravě'', prem.), Rigoletto (Verdi: ''Rigoletto''); '''1866: '''Tausendmark (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', prem.), Tell (Rossini: ''Vilém Tell''), Ubald (Gluck: ''Armida''), Ottokar (Weber: ''Čarostřelec''); '''1867: '''Ruslan (Glinka: ''Ruslan a Ludmila''), Otovaldský (J. N. Škroup: ''Švédové v Praze'', prem.), Figaro (Rossini: ''Lazebník sevillský''), Valentin (Gounod: ''Faust a Markéta''),Boleslav (Šebor: ''Drahomíra'', prem.), Komtur (Mozart: ''Don Juan''); '''1868: '''Boabdil el Chico (Bendl: ''Lejla'', prem.), Hanuš z Odrováže (Moniuszko: ''Halka''), Bohumír (Skuherský: ''Lóra'', prem.), Král Vladislav (Smetana: ''Dalibor'', prem.), Almaviva (Mozart: ''Figarova svatba''), Dalibor (Šebor: ''Nevěsta husitská'', prem.), Nabuchodonosor (Verdi: ''Nabuchodonosor''); '''1869: '''Malatesta (Donizetti: ''Don Pasquale''), Tristan (Spohr: ''Jessonda''); '''1870:''' ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''Dandini (Rossini: <span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''Popelka''), Jiří Germont (Verdi: ''La Traviata''),Jaromír (Bendl: ''Břetislav'', prem.); '''1871:''' Hrabě Čeněk (Rozkošný: ''Svatojanské proudy'', prem.); '''1872: '''Princ Miroslav (Hřímalý: ''Zakletý princ'', prem.), Agamemnon (Gluck: ''Ifigenie v Aulidě''); '''1874: '''Král Matyáš (Dvořák: ''Král a uhlíř'', ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>''prem.), Papageno (Mozart: ''Kouzelná flétna'');'' ''<span data-cke-bookmark="1" style="display: none;"> </span>'''1875: '''Kníže Borovský (Nápravník: ''Nižegorodci''); '''1876: '''Carlos (Abert: ''Astorga''), Tomeš (Smetana: ''Hubička'', prem.); '''1877: '''Hamlet (Thomas: ''Hamlet''), Hrabě Oberthal (Meyerbeer: ''Prorok''), Mikuláš (Rozkošný: ''Záviš z Falkenštejna'', prem.), Nelusco (Meyerbeer: ''Afričanka''); '''1878: '''Jago (Rossini: ''Otello''), Kníže (Dvořák: ''Šelma sedlák'', prem.), Kalina (Smetana: ''Tajemství'', prem.); '''1879:''''' ''Manfredi (Halévy: ''Quido a Ginevra''), Hoël (Meyerbeer: ''Dinorah''), Kovář Vojta (Šebor'': Zmařená svatba'', prem.), Bojanov (Bradský: ''Jarmila'', prem.); '''1880:''' Alessandro de Medici (Zavrtal: ''Noc ve Florencii'', prem.), Merkutio (Gounod: ''Romeo a Julie'');'' '''''1881: '''Kníže Petr II. (Bendl: ''Černohorci'', prem.), Přemysl (Smetana: ''Libuše'', prem., též 1883), Nevers (Meyerbeer: ''Hugenoti''); '''1882: '''Petr I. (Lortzing: ''Car a tesař''), Lionel (Čajkovskij: ''Panna orleánská)'', Šujský (Dvořák: ''Dimitrij'', prem.), Vok Vítkovic (Smetana: ''Čertova stěna'', prem.), Don Fernando (Beethoven: ''Fidelio'');'' '''''1883:''' Kníže (Dvořák: ''Šelma sedlák''); '''1884:''' Hrabě Luna (Verdi: ''Troubadour''), Amonasro (Verdi: ''Aida''), Renato (Verdi: ''Maškarní ples''), Lord Ashton (Donizetti: ''Lucie z Lammermooru'');'' '''''1885:''' Hlasatel (Wagner: ''Lohengrin''); '''1886:''' Král Šalamoun (Goldmark: ''Královna ze Sáby'').</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>Pozůstalost ve Stát. okr. archivu Kladno a LA PNP (zde inventáře D. Oulehlová, 1985, a K. Bílek, 1999). • ''Národní listy ''15. 10. 1864 [debut]; ''Dalibor ''1, 1879, s. 275; V. V. Zelený, ''Divadelní listy ''1, 1880, s. 264; J. Neruda: Pan J. L. vypravuje, ''Národní listy ''1. 12. 1880, přetisk in: J. Neruda: ''České divadlo'', sv. 6, 1973, s. 59–61; K. Teige, ''Česká Thalia ''2, 1888, s. 120; O. Hostinský: ''Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu'', 1901; J. Neruda: ''Žerty hravé a dravé'', 1877 [domácí salon]; B. Benoni: ''Moje vzpomínky a dojmy'', I, 1917, rejstřík ve sv. II; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; O. Manoušek: Z ''galerie českého herectva ve Vídni'', Vídeň 1939; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla. činohra–Opera– Balet'', 1944; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry ''I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; J. M. Květ: ''Náš krajan J. L.'', Zlonice 1962; O. Špecinger: Král českých pěvců J. L., ''Opus musicum ''28, 1966, s. 35–40; PD 1862–83; Tyrrell: Czech Opera; Trávníčková: PD. • Pazdírek [lit.]; ČHS [lit.]; NDp [lit.]; Kutsch 1997; ND po 1883.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Pozůstalost ve Stát. okr. archivu Kladno a LA PNP (zde inventáře D. Oulehlová, 1985, a K. Bílek, 1999). • ''Národní listy ''15. 10. 1864 [debut]; ''Dalibor ''1, 1879, s. 275; V. V. Zelený, ''Divadelní listy ''1, 1880, s. 264; J. Neruda: Pan J. L. vypravuje, ''Národní listy ''1. 12. 1880, přetisk in: J. Neruda: ''České divadlo'', sv. 6, 1973, s. 59–61; K. Teige, ''Česká Thalia ''2, 1888, s. 120; O. Hostinský: ''Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu'', 1901; J. Neruda: ''Žerty hravé a dravé'', 1877 [domácí salon]; B. Benoni: ''Moje vzpomínky a dojmy'', I, 1917, rejstřík ve sv. II; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; O. Manoušek: Z ''galerie českého herectva ve Vídni'', Vídeň 1939; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla. činohra–Opera– Balet'', 1944; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry ''I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; J. M. Květ: ''Náš krajan J. L.'', Zlonice 1962; O. Špecinger: Král českých pěvců J. L., ''Opus musicum ''28, 1966, s. 35–40; PD 1862–83; Tyrrell: Czech Opera; Trávníčková: PD. • Pazdírek [lit.]; ČHS [lit.]; NDp [lit.]; Kutsch 1997; ND po 1883.</ee:bibliography_content> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 12:41
Otec zpěvačky Ludmily Lvové-Innemanové (1868 Praha–1956 Praha). 1842 přišel s učitelem a varhaníkem J. Tomanem do Zlonic, kde ho tři roky vyučoval hře na klavír a na housle A. Liehmann, učitel A. Dvořáka. 1845 se dostal do pražského křižovnického kláštera jako vokalista a začal studovat na novoměstském gymnáziu. Studium však nedokončil a 1854 odešel ze sociálních důvodů do Vídně, kde po přímluvě zpěváka A. Andera mohl nastoupit do sboru dvorní opery. Získával praktické jevištní zkušenosti a občas byl obsazen do malé sólové role. Studiem u barytonisty J. Becka si osvojil italskou pěveckou techniku, včetně koloratury, a s učitelem si připravil několik barytonových rolí ze základního repertoáru. Divadelní ředitel P. Švanda st. ze Semčic ho pozval do Prahy a 14. 10. 1864 mu umožnil vystoupení v PD, po němž byl již dvaatřicetiletý L. angažován. Odsunul do vedlejšího postavení dosavadního prvního barytonistu české opery Jakuba Schwarze, který po sporu s ním na rok opustil pražskou scénu. Poté, co po návratu do PD dostával pouze omezený repertoár rolí, odešel Schwarz 1868 definitivně. L. převzal 1873/74 učitelský úvazek na Smetanově pěvecké škole PD a měl i mnoho soukromých žáků (mj. A. Krössing, A. Vávra, K. Čech, M. Sittová, E. Maislerová, H. Cavallarová, B. Hanušová ad.). Pouze jednou se v PD pokusil o režii (V. Hřímalý: Zakletý princ, 1872), ale neuspěl. 1881 přešel s celým souborem do ND a setrval v něm do 8. 4. 1888, kdy se rozloučil jako Figaro (Rossini: Lazebník sevillský). Několikrát v ND ještě hostoval a do 1892 s divadlem trvale spolupracoval jako pedagog.
Věnoval se též koncertní činnosti (mj. vystoupil na Smetanových abonentních koncertech Umělecké besedy 1864/65, naposledy zpíval 1896 na Žofíně). Ve Vídni se zapojil do aktivit krajanských spolků a s českými spolky spolupracoval i doma. Psal české písně a sbory a při svých cestách po Čechách se zasloužil o rozšíření české koncertní tvorby (např. Dvořák, s nímž udržoval rodinné přátelství, mu věnoval Večerní písně, 1876). Se svou první manželkou M. Štolcovou (sňatek 1866), dcerou sbormistra PD a sboristkou, vedl L. soukromý salon, kde se setkávali literáti a hudebníci. Blízké přátelství uzavřel též s J. Nerudou. Byl pohřben na Olšanech, 1933 přenesen na Vyšehrad (dnešní hrob K. Svolinského).
L. byl pro divadelní dráhu špatně vybaven malou postavou a nedostatkem pohybového talentu. Postrádal schopnost herecké charakteristiky, setrvával v nehybných pózách, užíval nevýrazných gest, nebo naopak gestikulaci přeháněl (Figaro, Rossini: Lazebník sevillský). Herecká omezení nahrazoval diferencovaným přednesem. Jeho pěvecké dispozice byly však zcela výjimečné a kvalitní školení je rozvinulo do hlasu mimořádných zvukových vlastností a technických dovedností. Měl vyšší baryton světlé barvy a dokonale ovládal přirozené tvoření a vázání tónů, portamento, zdobení melodie koloraturami, zeslabování a zesilování jedním dechem a další prvky pěvecké techniky. Významným hostujícím zahraničním zpěvákům v PD i ND byl rovnocenným partnerem. Jeho pěvecký rozvoj byl spojen s italskou a francouzskou operou. Přidržoval se též italské prováděcí praxe, když si přizdoboval některé party koloraturními vsuvkami. Jeho schopnost nosné kantilény inspirovala i české skladatele; B. Smetana, který si L. umění velmi vážil, koncipoval s ohledem na jeho pěvecké možnosti některé role ve svých operách, do Braniborů v Čechách a Tajemství mu po provedení připsal árie. Svými inspirativními pěveckými výkony ve více než 15 premiérách prokázal L. významnou službu nové české tvorbě. Stal se nejpopulárnějším českým operním pěvcem; když 14. 10. 1879 oslavil jako Hrabě Luna (Verdi: Troubadour) patnáct let svého působení u českého divadla, uveřejnil A. Koukl v listu Dalibor báseň o věrnosti českému jevišti. L. celoživotní umělecké spojení s českou scénou získalo význam symbolu.
Role (v PD a ND)
1864: Hrabě Luna (Verdi: Troubadour, j. h. i v angažmá), Hrabě Nevers (Meyerbeer: Hugenoti), Lord Ashton (Donizetti: Lucie z Lammermooru); 1865: Bajan (Skuherský: Vladimír, bohů zvolenec, prem.), Petr. I. (Lortzing: Car a tesař), Don Alfonso (Donizetti: Lukrecie Borgia), Figaro (Rossini: Lazebník sevillský), Don Carlos (Verdi: Ernani), Zampa (Hérold: Zampa), Vraník z Obřan (Šebor: Templáři na Moravě, prem.), Rigoletto (Verdi: Rigoletto); 1866: Tausendmark (Smetana: Braniboři v Čechách, prem.), Tell (Rossini: Vilém Tell), Ubald (Gluck: Armida), Ottokar (Weber: Čarostřelec); 1867: Ruslan (Glinka: Ruslan a Ludmila), Otovaldský (J. N. Škroup: Švédové v Praze, prem.), Figaro (Rossini: Lazebník sevillský), Valentin (Gounod: Faust a Markéta),Boleslav (Šebor: Drahomíra, prem.), Komtur (Mozart: Don Juan); 1868: Boabdil el Chico (Bendl: Lejla, prem.), Hanuš z Odrováže (Moniuszko: Halka), Bohumír (Skuherský: Lóra, prem.), Král Vladislav (Smetana: Dalibor, prem.), Almaviva (Mozart: Figarova svatba), Dalibor (Šebor: Nevěsta husitská, prem.), Nabuchodonosor (Verdi: Nabuchodonosor); 1869: Malatesta (Donizetti: Don Pasquale), Tristan (Spohr: Jessonda); 1870: Dandini (Rossini: Popelka), Jiří Germont (Verdi: La Traviata),Jaromír (Bendl: Břetislav, prem.); 1871: Hrabě Čeněk (Rozkošný: Svatojanské proudy, prem.); 1872: Princ Miroslav (Hřímalý: Zakletý princ, prem.), Agamemnon (Gluck: Ifigenie v Aulidě); 1874: Král Matyáš (Dvořák: Král a uhlíř, prem.), Papageno (Mozart: Kouzelná flétna); 1875: Kníže Borovský (Nápravník: Nižegorodci); 1876: Carlos (Abert: Astorga), Tomeš (Smetana: Hubička, prem.); 1877: Hamlet (Thomas: Hamlet), Hrabě Oberthal (Meyerbeer: Prorok), Mikuláš (Rozkošný: Záviš z Falkenštejna, prem.), Nelusco (Meyerbeer: Afričanka); 1878: Jago (Rossini: Otello), Kníže (Dvořák: Šelma sedlák, prem.), Kalina (Smetana: Tajemství, prem.); 1879: Manfredi (Halévy: Quido a Ginevra), Hoël (Meyerbeer: Dinorah), Kovář Vojta (Šebor: Zmařená svatba, prem.), Bojanov (Bradský: Jarmila, prem.); 1880: Alessandro de Medici (Zavrtal: Noc ve Florencii, prem.), Merkutio (Gounod: Romeo a Julie); 1881: Kníže Petr II. (Bendl: Černohorci, prem.), Přemysl (Smetana: Libuše, prem., též 1883), Nevers (Meyerbeer: Hugenoti); 1882: Petr I. (Lortzing: Car a tesař), Lionel (Čajkovskij: Panna orleánská), Šujský (Dvořák: Dimitrij, prem.), Vok Vítkovic (Smetana: Čertova stěna, prem.), Don Fernando (Beethoven: Fidelio); 1883: Kníže (Dvořák: Šelma sedlák); 1884: Hrabě Luna (Verdi: Troubadour), Amonasro (Verdi: Aida), Renato (Verdi: Maškarní ples), Lord Ashton (Donizetti: Lucie z Lammermooru); 1885: Hlasatel (Wagner: Lohengrin); 1886: Král Šalamoun (Goldmark: Královna ze Sáby).
Prameny a literatura
Pozůstalost ve Stát. okr. archivu Kladno a LA PNP (zde inventáře D. Oulehlová, 1985, a K. Bílek, 1999). • Národní listy 15. 10. 1864 [debut]; Dalibor 1, 1879, s. 275; V. V. Zelený, Divadelní listy 1, 1880, s. 264; J. Neruda: Pan J. L. vypravuje, Národní listy 1. 12. 1880, přetisk in: J. Neruda: České divadlo, sv. 6, 1973, s. 59–61; K. Teige, Česká Thalia 2, 1888, s. 120; O. Hostinský: Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu, 1901; J. Neruda: Žerty hravé a dravé, 1877 [domácí salon]; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, rejstřík ve sv. II; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; O. Manoušek: Z galerie českého herectva ve Vídni, Vídeň 1939; L. Novák: Stará garda Národního divadla. činohra–Opera– Balet, 1944; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; J. M. Květ: Náš krajan J. L., Zlonice 1962; O. Špecinger: Král českých pěvců J. L., Opus musicum 28, 1966, s. 35–40; PD 1862–83; Tyrrell: Czech Opera; Trávníčková: PD. • Pazdírek [lit.]; ČHS [lit.]; NDp [lit.]; Kutsch 1997; ND po 1883.
Životní události
- 1. 5. 1832: narození, Sazená u Velvar
- 16. 3. 1898: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 304–305
Autor: Jitka Ludvová
