Illner, Ignác: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Syn učitele. V mládí se mu dostalo německého základního vzdělání. Začal studovat práva v Praze, věnoval se však hudbě na kostelních kůrech a zpíval na koncertech. Po 10. 10. 1826, kdy debutoval ve StD v roli Dona Pedra v německém představení Mozartova ''Dona Juana'', ze studií odešel a 1827 nastoupil ve StD do angažmá. Byl zaměstnáván především v činohře, ale i jako basista operního souboru, kde se však vedle J. Kainze a svých českých vrstevníků V. Michalesiho a K. Strakatého nedostával k větším rolím. Výjimečně zpíval mezi množstvím vedlejších postav např. Masetta v ''Donu Juanovi ''(1829) a lesníka Kuna ve Weberově opeře ''Der Freischütz ''(1829). Zdokonalil se v češtině a vystupoval v činohře i v české opeře (Masetto, ''Don Juan ''1828, Osmin, Mozart: ''Únos ze serailu ''1829, Rarach, Spohr: ''Faust ''1833). Na počátku sezony 1834/35 i s manželkou pražskou scénu opustil. | Syn učitele. V mládí se mu dostalo německého základního vzdělání. Začal studovat práva v Praze, věnoval se však hudbě na kostelních kůrech a zpíval na koncertech. Po 10. 10. 1826, kdy debutoval ve StD v roli Dona Pedra v německém představení Mozartova ''Dona Juana'', ze studií odešel a 1827 nastoupil ve StD do angažmá. Byl zaměstnáván především v činohře, ale i jako basista operního souboru, kde se však vedle J. Kainze a svých českých vrstevníků V. Michalesiho a K. Strakatého nedostával k větším rolím. Výjimečně zpíval mezi množstvím vedlejších postav např. Masetta v ''Donu Juanovi ''(1829) a lesníka Kuna ve Weberově opeře ''Der Freischütz ''(1829). Zdokonalil se v češtině a vystupoval v činohře i v české opeře (Masetto, ''Don Juan ''1828, Osmin, Mozart: ''Únos ze serailu ''1829, Rarach, Spohr: ''Faust ''1833). Na počátku sezony 1834/35 i s manželkou pražskou scénu opustil. | ||
| − | Jako Almaviva (Mozart: ''Figaros Hochzeit'') hostoval 1834 na vídeňské dvorní scéně, ale angažmá získali manželé nejpozději na jaře 1835 ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt. V létě 1835 s tímto souborem pobývali v Badenu u Vídně. 1837 přešli do dvorního divadla v Coburgu a v Gotě, kde byl '''I. '''na vrcholu | + | Jako Almaviva (Mozart: ''Figaros Hochzeit'') hostoval 1834 na vídeňské dvorní scéně, ale angažmá získali manželé nejpozději na jaře 1835 ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt. V létě 1835 s tímto souborem pobývali v Badenu u Vídně. 1837 přešli do dvorního divadla v Coburgu a v Gotě, kde byl '''I. '''na vrcholu uměleckých sil (do 1843). Teprve zde dostával velké role (1840 Bertram, Meyerbeer: ''Robert der Teufel''). Jako člen divadla v Gotě hostoval s dobrým ohlasem 24. 7. 1837 v Praze (Zampa, Hérold: ''Zampa'') a v srpnu a v září 1841 ve vídeňské dvorní opeře (Dulcamara, Donizetti: ''Der Liebestrank'', Masetto, ''Don Juan''). Od počátku vynikal hereckou obratností, jíž předčil své vrstevníky obdařené mohutnějším hlasem, a těžil z dobrého hudebního školení. |
1843 nebylo manželům angažmá v Coburgu prodlouženo. Po krátkém pokusu uchytit se v Bambergu (1843/44) se vrátili do Prahy a '''I. '''se na jaře 1846 stal znovu členem souboru StD. Ztrácel však hlasové schopnosti, v opeře vystupoval méně a později se uplatnil jako charakterní herec v české činohře a v pantomimách (1846–58 vytvořil 143 českých činoherních postav, mj. 1848 krále Zikmunda v Tylově hře ''Jan Hus''). Ředitel F. Thomé (nastoupil 1858) jeho angažmá neobnovil a od 1. 11. 1859 byl '''I. '''přiznán důchod. V té době vedl již několik let v Praze na Novém Městě hudební školu pro elementární výuku zpěvu (povolena 23. 10. 1850), nepodařilo se mu však získat dost žáků a zkrachoval i jeho pokus zřídit plovárnu v Karlíně. Sužován bídou a chorobou se zastřelil. | 1843 nebylo manželům angažmá v Coburgu prodlouženo. Po krátkém pokusu uchytit se v Bambergu (1843/44) se vrátili do Prahy a '''I. '''se na jaře 1846 stal znovu členem souboru StD. Ztrácel však hlasové schopnosti, v opeře vystupoval méně a později se uplatnil jako charakterní herec v české činohře a v pantomimách (1846–58 vytvořil 143 českých činoherních postav, mj. 1848 krále Zikmunda v Tylově hře ''Jan Hus''). Ředitel F. Thomé (nastoupil 1858) jeho angažmá neobnovil a od 1. 11. 1859 byl '''I. '''přiznán důchod. V té době vedl již několik let v Praze na Novém Městě hudební školu pro elementární výuku zpěvu (povolena 23. 10. 1850), nepodařilo se mu však získat dost žáků a zkrachoval i jeho pokus zřídit plovárnu v Karlíně. Sužován bídou a chorobou se zastřelil. | ||
| Řádka 34: | Řádka 34: | ||
== <ee:bibliography_label>Role (zpěvoherní ve StD)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role (zpěvoherní ve StD)</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content><div> | <ee:bibliography_content><div> | ||
| − | '''1827: '''Poustevník a Borovský (Weber: ''Střelec kouzedlník''), Barčag (J. J. Rösler: ''Elisena, kněžna volharská''), Bláha (Auber: ''Sníh''); '''1828: '''Dolanov (Weigl: ''Sirotčí dům''), Masetto (čes. a něm. Mozart: ''Don Juan''), Kuno (Weber: ''Der Freischütz''); '''1829: '''Mephistopheles (Spohr: ''Faust''), Arpaya (Auber: ''Fiorella''), Řečník (Mozart: ''Kouzelná flétna''), Rudolf (J. W. Kalliwoda: ''Christine''), Fabritio Vingradito (Rossini: ''Die diebische Elster''), Richard Boll (Weigl: ''Die Schweizerfamilie''), Wilhelm (Auber: ''Der Schnee''), Abdalah (Weber: ''Oberon''), Flambeau (Rossini: ''Graf Ory''), Osmin (Mozart: ''Únos ze serailu''), Figaro (Mozart: ''Die Hochzeit des Figaro''), Sir Humphrey (Marschner: ''Der Vampyr''), Benno (F. Škroup: ''Der Nachtschatten'', prem.); '''1830: '''Trülow (Bäuerle–W. Müller: ''Alína aneb Praha v jiném dílu světa''), Andre (Boieldieu: ''Rotkäppchen'')'', ''Hubert (Fioravanti: ''Die reisenden Komödianten''), Wilhelm (Triebensee: ''Die wilde Jagd''), Gaveston (Boieldieu: ''Die weisse Frau''), Samobor (Würfel: ''Krakonoš''); '''1831: '''Terz (Guolfinger v. Steinsberg– Tuček: ''Hanns Klachel''), Omar (Rossini: ''Die Belagerung von Corinth''), Walter (Rossini: ''Wilhelm Tell''), Giacomo (Auber: ''Fra Diavolo'')'', ''Pistofolus ( | + | '''1827: '''Poustevník a Borovský (Weber: ''Střelec kouzedlník''), Barčag (J. J. Rösler: ''Elisena, kněžna volharská''), Bláha (Auber: ''Sníh''); '''1828: '''Dolanov (Weigl: ''Sirotčí dům''), Masetto (čes. a něm. Mozart: ''Don Juan''), Kuno (Weber: ''Der Freischütz''); '''1829: '''Mephistopheles (Spohr: ''Faust''), Arpaya (Auber: ''Fiorella''), Řečník (Mozart: ''Kouzelná flétna''), Rudolf (J. W. Kalliwoda: ''Christine''), Fabritio Vingradito (Rossini: ''Die diebische Elster''), Richard Boll (Weigl: ''Die Schweizerfamilie''), Wilhelm (Auber: ''Der Schnee''), Abdalah (Weber: ''Oberon''), Flambeau (Rossini: ''Graf Ory''), Osmin (Mozart: ''Únos ze serailu''), Figaro (Mozart: ''Die Hochzeit des Figaro''), Sir Humphrey (Marschner: ''Der Vampyr''), Benno (F. Škroup: ''Der Nachtschatten'', prem.); '''1830: '''Trülow (Bäuerle–W. Müller: ''Alína aneb Praha v jiném dílu světa''), Andre (Boieldieu: ''Rotkäppchen'')'', ''Hubert (Fioravanti: ''Die reisenden Komödianten''), Wilhelm (Triebensee: ''Die wilde Jagd''), Gaveston (Boieldieu: ''Die weisse Frau''), Samobor (Würfel: ''Krakonoš''); '''1831: '''Terz (Guolfinger v. Steinsberg– Tuček: ''Hanns Klachel''), Omar (Rossini: ''Die Belagerung von Corinth''), Walter (Rossini: ''Wilhelm Tell''), Giacomo (Auber: ''Fra Diavolo'')'', ''Pistofolus (Paisiello: ''Die schöne Müllerin''), Bernhard (Czapek–Maschek: ''Die Wiederkehr des Hanns Klachels nach Przelautsch''), Bellapunta (Meyerbeer: ''Margarethe von Anjou''); '''1832: '''Lysander (Isouard: ''Joconde''), Osburg (Bellini: ''Die Unbekannte''), Jackson (Kreutzer: ''Der Lastträger an der Themse'')'', ''Bruno (Rösler: ''Pomsta''), Jakmann (Boieldieu: ''Die beiden Nächte''), Assur (Rossini: ''Semiramis''), Moralez (Spontini: ''Ferdinand Cortez''); '''1833: '''Rarach (Spohr: ''Faust''); '''1846: '''Ottakar (Weber: ''Střelec kouzelník''), Dom Enriquez de Sandoval (něm., Donizetti: ''Dom Sebastian''), Apollo (Gluck: ''Alceste''), Generál Lefort (Lortzing: ''Car a tesař''), Mluvčí (Mozart: ''Kouzelná flétna''); '''1847: '''Giacomo (čes., Auber: ''Fra Diavolo''), Zbrojnoš (Weber: ''Silvána''), Sir Robertson (Bellini: ''Die Puritaner''), Fritz, student (Auber: ''Der Feensee''), Tebaldo (Halévy: ''Guido und Ginevra oder Die Pest in Florenz''), Žid Izachar (Auber: ''Čarovné jezero''), Válečník (Kreutzer: ''Die Hochländerin''), Lord Syndham (Lortzing: ''Czar und Zimmermann''), Strozzi (Halévy: ''Die Königin von Cypern''), Velitel městské stráže (Balfe: ''Die Zigeunerin''), Sluha Thomas (J. W. Kalliwoda: ''Blanka oder Die silberne Birke''); '''1848:''' Richard Boll (Weigl: ''Rodina švejcarská''), Hrabě Filip (Grétry: ''Kníže Raoul nazván Modrofous''), Poustevník (Kittl: ''Bianca und Giuseppe'', prem.), de Retz (Meyerbeer: ''Die Hugenotten'', 6. 5., orig. znění), Niklas, sedlák (Marschner: ''Hans Heiling''), Bedřich (Balfe: ''Cikánka''), Ascanio Petruci (Donizetti: ''Lucrezia Borgia''), Ministr války (Auber: ''Gustav III.''); '''1849:''' Podivín, šašek (Isouard: ''Popelka''), Adelhof (Lortzing: ''Zbrojíř''), Dóže benátský (Rossini: ''Othello''), Der Richter zu Richmond (Flotow: ''Martha''); '''1850:''' Der General–Profess (Halévy: ''Die Musketiere der Königin''); '''1851:''' Gasparro (Donizetti: ''Die Templer von Cypern''); '''1854: '''Luis Gonzago Camera (Flotow: ''Indra''). |
</div></ee:bibliography_content> | </div></ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
Verze z 8. 2. 2017, 21:28
Psán též Hynek. Manžel herečky Marie, roz. Allramové (sňatek 1833), dcery Josefa a Barbory (Babetty) Allramových.
Syn učitele. V mládí se mu dostalo německého základního vzdělání. Začal studovat práva v Praze, věnoval se však hudbě na kostelních kůrech a zpíval na koncertech. Po 10. 10. 1826, kdy debutoval ve StD v roli Dona Pedra v německém představení Mozartova Dona Juana, ze studií odešel a 1827 nastoupil ve StD do angažmá. Byl zaměstnáván především v činohře, ale i jako basista operního souboru, kde se však vedle J. Kainze a svých českých vrstevníků V. Michalesiho a K. Strakatého nedostával k větším rolím. Výjimečně zpíval mezi množstvím vedlejších postav např. Masetta v Donu Juanovi (1829) a lesníka Kuna ve Weberově opeře Der Freischütz (1829). Zdokonalil se v češtině a vystupoval v činohře i v české opeře (Masetto, Don Juan 1828, Osmin, Mozart: Únos ze serailu 1829, Rarach, Spohr: Faust 1833). Na počátku sezony 1834/35 i s manželkou pražskou scénu opustil.
Jako Almaviva (Mozart: Figaros Hochzeit) hostoval 1834 na vídeňské dvorní scéně, ale angažmá získali manželé nejpozději na jaře 1835 ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt. V létě 1835 s tímto souborem pobývali v Badenu u Vídně. 1837 přešli do dvorního divadla v Coburgu a v Gotě, kde byl I. na vrcholu uměleckých sil (do 1843). Teprve zde dostával velké role (1840 Bertram, Meyerbeer: Robert der Teufel). Jako člen divadla v Gotě hostoval s dobrým ohlasem 24. 7. 1837 v Praze (Zampa, Hérold: Zampa) a v srpnu a v září 1841 ve vídeňské dvorní opeře (Dulcamara, Donizetti: Der Liebestrank, Masetto, Don Juan). Od počátku vynikal hereckou obratností, jíž předčil své vrstevníky obdařené mohutnějším hlasem, a těžil z dobrého hudebního školení.
1843 nebylo manželům angažmá v Coburgu prodlouženo. Po krátkém pokusu uchytit se v Bambergu (1843/44) se vrátili do Prahy a I. se na jaře 1846 stal znovu členem souboru StD. Ztrácel však hlasové schopnosti, v opeře vystupoval méně a později se uplatnil jako charakterní herec v české činohře a v pantomimách (1846–58 vytvořil 143 českých činoherních postav, mj. 1848 krále Zikmunda v Tylově hře Jan Hus). Ředitel F. Thomé (nastoupil 1858) jeho angažmá neobnovil a od 1. 11. 1859 byl I. přiznán důchod. V té době vedl již několik let v Praze na Novém Městě hudební školu pro elementární výuku zpěvu (povolena 23. 10. 1850), nepodařilo se mu však získat dost žáků a zkrachoval i jeho pokus zřídit plovárnu v Karlíně. Sužován bídou a chorobou se zastřelil.
Role (zpěvoherní ve StD)
1827: Poustevník a Borovský (Weber: Střelec kouzedlník), Barčag (J. J. Rösler: Elisena, kněžna volharská), Bláha (Auber: Sníh); 1828: Dolanov (Weigl: Sirotčí dům), Masetto (čes. a něm. Mozart: Don Juan), Kuno (Weber: Der Freischütz); 1829: Mephistopheles (Spohr: Faust), Arpaya (Auber: Fiorella), Řečník (Mozart: Kouzelná flétna), Rudolf (J. W. Kalliwoda: Christine), Fabritio Vingradito (Rossini: Die diebische Elster), Richard Boll (Weigl: Die Schweizerfamilie), Wilhelm (Auber: Der Schnee), Abdalah (Weber: Oberon), Flambeau (Rossini: Graf Ory), Osmin (Mozart: Únos ze serailu), Figaro (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Sir Humphrey (Marschner: Der Vampyr), Benno (F. Škroup: Der Nachtschatten, prem.); 1830: Trülow (Bäuerle–W. Müller: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Andre (Boieldieu: Rotkäppchen), Hubert (Fioravanti: Die reisenden Komödianten), Wilhelm (Triebensee: Die wilde Jagd), Gaveston (Boieldieu: Die weisse Frau), Samobor (Würfel: Krakonoš); 1831: Terz (Guolfinger v. Steinsberg– Tuček: Hanns Klachel), Omar (Rossini: Die Belagerung von Corinth), Walter (Rossini: Wilhelm Tell), Giacomo (Auber: Fra Diavolo), Pistofolus (Paisiello: Die schöne Müllerin), Bernhard (Czapek–Maschek: Die Wiederkehr des Hanns Klachels nach Przelautsch), Bellapunta (Meyerbeer: Margarethe von Anjou); 1832: Lysander (Isouard: Joconde), Osburg (Bellini: Die Unbekannte), Jackson (Kreutzer: Der Lastträger an der Themse), Bruno (Rösler: Pomsta), Jakmann (Boieldieu: Die beiden Nächte), Assur (Rossini: Semiramis), Moralez (Spontini: Ferdinand Cortez); 1833: Rarach (Spohr: Faust); 1846: Ottakar (Weber: Střelec kouzelník), Dom Enriquez de Sandoval (něm., Donizetti: Dom Sebastian), Apollo (Gluck: Alceste), Generál Lefort (Lortzing: Car a tesař), Mluvčí (Mozart: Kouzelná flétna); 1847: Giacomo (čes., Auber: Fra Diavolo), Zbrojnoš (Weber: Silvána), Sir Robertson (Bellini: Die Puritaner), Fritz, student (Auber: Der Feensee), Tebaldo (Halévy: Guido und Ginevra oder Die Pest in Florenz), Žid Izachar (Auber: Čarovné jezero), Válečník (Kreutzer: Die Hochländerin), Lord Syndham (Lortzing: Czar und Zimmermann), Strozzi (Halévy: Die Königin von Cypern), Velitel městské stráže (Balfe: Die Zigeunerin), Sluha Thomas (J. W. Kalliwoda: Blanka oder Die silberne Birke); 1848: Richard Boll (Weigl: Rodina švejcarská), Hrabě Filip (Grétry: Kníže Raoul nazván Modrofous), Poustevník (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), de Retz (Meyerbeer: Die Hugenotten, 6. 5., orig. znění), Niklas, sedlák (Marschner: Hans Heiling), Bedřich (Balfe: Cikánka), Ascanio Petruci (Donizetti: Lucrezia Borgia), Ministr války (Auber: Gustav III.); 1849: Podivín, šašek (Isouard: Popelka), Adelhof (Lortzing: Zbrojíř), Dóže benátský (Rossini: Othello), Der Richter zu Richmond (Flotow: Martha); 1850: Der General–Profess (Halévy: Die Musketiere der Königin); 1851: Gasparro (Donizetti: Die Templer von Cypern); 1854: Luis Gonzago Camera (Flotow: Indra).
Prameny a literatura
Matrika far. úřadu Dol. Olešnice č. 33–3, s. 64, 24. 5. 1803, Stát. oblast. archiv v Zámrsku. – Matrika oddaných fary při chrámu P. Marie před Týnem 1820–47, Archiv hl. m. Prahy, sign. T¯N O 6, 4. 10. 1833. – Cedule StD 1824–58, NMd. • Allgemeine Theater-Zeitung [Wien], 24, 1831, s. 431; 27, 1834, s. 433, 461, 504; 28, 1835, s. 539; 33, 1840, s. 224; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin], 1, 1836 až 17, 1853; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 25; 1846, s. 52; 1859, s. 22; 1861, s. 7; Allgemeine Wiener Musik-Zeitung 1, 1841, s. 437; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 18, 1853 až 33, 1878; Lumír 7, 1857, s. 1023; 8, 1858, s. 67; 11, 1861, s. 1975 [Na den všech věrných dušiček …]; Teuber III, s. 162, 173, 178, 187, 361, 364, 531, 552, 867; Vondráček II. • NDp.
Životní události
- 24. 5. 1803: narození, Olešnice u Trutnova (Goldenöls)
- 2. 11. 1861: úmrtí, Praha
Další jména
Hynek
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 232–233
Autor: Adolf Scherl
