Herold, Eduard: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástupem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Praze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v ''Osvětě ''1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Rubena. 1845–47 spolupracoval s listem ''Ost und West''. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studijní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin ''Prager Fremdenblatt''. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografické veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech ''Světozor'', ''Květy'', ''Zlatá Praha'', ''Český jih'', ''Čechy ''až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také jeho tvorbu literární (historické povídky, cestopisné črty) i dramatickou (veselohra ''Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni'', 1866). Na sklonku života učil kreslení v ženském výrobním spolku v Praze. Maloval také dekorace pro české ochotnické soubory (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi). | Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástupem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Praze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v ''Osvětě ''1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Rubena. 1845–47 spolupracoval s listem ''Ost und West''. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studijní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin ''Prager Fremdenblatt''. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografické veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech ''Světozor'', ''Květy'', ''Zlatá Praha'', ''Český jih'', ''Čechy ''až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také jeho tvorbu literární (historické povídky, cestopisné črty) i dramatickou (veselohra ''Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni'', 1866). Na sklonku života učil kreslení v ženském výrobním spolku v Praze. Maloval také dekorace pro české ochotnické soubory (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi). | ||
| − | Své zkušenosti ze studia historické architektury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novoměstského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v období, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usiloval o zvýraznění výtvarné složky v rámci hudebního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách českých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho ''Dalibora ''(1868) v Novoměstském divadle navrhl dekoraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu ''Nevěstu husitskou ''(1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy ''Vandy ''(PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu ''Záviš z Falkenštejna ''(PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost malby, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce představují mezičlánek mezi typem kulisového | + | Své zkušenosti ze studia historické architektury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novoměstského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v období, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usiloval o zvýraznění výtvarné složky v rámci hudebního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách českých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho ''Dalibora ''(1868) v Novoměstském divadle navrhl dekoraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu ''Nevěstu husitskou ''(1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy ''Vandy ''(PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu ''Záviš z Falkenštejna ''(PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost malby, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce představují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím dekorační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 8. 2. 2017, 20:01
Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástupem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Praze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v Osvětě 1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Rubena. 1845–47 spolupracoval s listem Ost und West. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studijní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin Prager Fremdenblatt. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografické veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech Světozor, Květy, Zlatá Praha, Český jih, Čechy až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také jeho tvorbu literární (historické povídky, cestopisné črty) i dramatickou (veselohra Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni, 1866). Na sklonku života učil kreslení v ženském výrobním spolku v Praze. Maloval také dekorace pro české ochotnické soubory (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).
Své zkušenosti ze studia historické architektury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novoměstského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v období, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usiloval o zvýraznění výtvarné složky v rámci hudebního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách českých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho Dalibora (1868) v Novoměstském divadle navrhl dekoraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu Nevěstu husitskou (1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy Vandy (PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu Záviš z Falkenštejna (PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost malby, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce představují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím dekorační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.
Dekorace (hry s hudbou v PD a Novoměstském divadle)
1868: Moniuszko: Halka (Mořské oko v Tatrách), Smetana: Dalibor (prem., královský dvůr ve slohu gotickém, dvůr úřadovny purkrabího, Pražský hrad, též Jos. Macourek), Šebor: Nevěsta husitská (prem., Husitský tábor, zámecká zahrada, vozová hradba), Verdi: Nabuchodonosor (mj. Šalomounův chrám v Jerusalémě, též Jos. Macourek); 1875: Lecocq: Angot, dítě pařížské tržnice (tržnice v Paříži, velký sál u Mlle Lange); 1876: Dvořák: Vanda (nové dekorace), Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému (nová výprava); 1877: Rozkošný: Záviš z Falkenštejna (hodovní síň v paláci královny Kunhuty na Vyšehradě).
Prameny a literatura
Sdělení o studiu Archiv Akademie výtvarných umění. • Nekrology: Literární listy 1. 9. 1895; Světozor 24, 1895, s. 465; Zlatá Praha 12, 1895, s. 476, 480; J. Turnovský: Nové rovy české, Osvěta 26, 1896, č. 2, s. 188n. – Z. Wirth: Praha v obraze pěti století, 1934, s. 56; J. Bartoš: PD opera; E. Ročáková: Česká krajina '19. stol., katalog výstavy, 1951, s. 7; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatímního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212; DČD III; E. Reitharová, in: Praha národního probuzení, 1980, s. 335, 338; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 9–75; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001, s. 235; Trávníčková: PD. • Rieger; Wurzbach [lit.]; Toman; NDp; LČL [zde soupis lit. díla]; české výtvarné umění.
Životní události
- 16. 9. 1820: narození, Praha
- 5. 8. 1895: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 191
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová
