Schikaneder, Emanuel: Porovnání verzí

Verze z 13. 2. 2017, 10:37

Křtěn Johann Joseph. Získal vzdělání, včetně hudebního, v koleji dómu v Regensburgu, kde je ve fragmentárně zachovaných dokladech zaznamenán 1764. Jako herec debutoval 1773, patrně u F. J. Mosera v Augsburgu. 1774 účinkoval v pantomimě Jos. Hornunga v Innsbruc­ku, 1775–77 zastával obor milovníka ve spo­lečnosti A. Schopfa. 9. 2. 1777 se oženil s herečkou M. M. Arthovou (užívala křestní jm. Eleonore). Oba hráli od Velikonoc 1777 u Mo­sera, jehož společnost Sch. 1778 převzal a pro­šel s ní do 1781 řadu štací v Bavorsku a Ra­kousku. 1782/83 s ní účinkoval v Prešpurku [Bratislava]. Odtud pronikl 1783 poprvé do Vídně (Kärntnertortheater), zatím jen pohos­tinsky. V Prešpurku strávil i zimu 1783/84, v lé­tě 1784 hrál v Pešti, na podzim 1784 opět v Prešpurku, kde dvě představení navštívil císař Josef II. Na zimu se spojil s H. Kumpfem. Zís­kali možnost hrát v Kärntnertortheater, jejich podnik však zkrachoval a společnost se rozpad­la. Sch. byl pak 1785/86 angažován ve dvorní činohře. 1786 sestavil novou společnost, s níž hrál mj. v Salcburku, Augsburgu a v Regens­burgu. 1789 ji předal J. J. Rechenmacherovi a s B. E. Žákem a F. X. Gerlem odjel do Vídně. Tam mu bylo nabídnuto místo ředitele divadla Theater auf der Wieden, uvolněné smrtí J. Frie­dela, kde úspěšně působil do 1801. Svůj podnik přenesl 1802 do nově postaveného, většího Theater an der Wien, kde se však o vedení mu­sel dělit s majitelem B. Zitterbarthem. Když vlastník budovu ke konci roku 1806 prodal, stal se Sch. na dvě sezony (1807–09) ředitelem městského divadla v Brně, kde skončil se značným prodělkem. Odebral se na odpočinek, ale peníze, stržené za prodej domu, byly 1811 zne­hodnoceny rakouským finančním krachem. 1812 u něho vypuklo šílenství a na podzim té­hož roku zemřel.

Do historie hudebního divadla v českých ze­mích na rozhraní 18. a 19. století zasáhl Sch. nejprve jako autor. Napsal 102 her, z toho po­lovinu tvořila zpěvoherní libreta. Na scénu ně­meckého městského divadla v Brně hojně pronikaly jeho lidové kusy, kouzelné a rytířské hry i veselohry a singspiely. Stal se nejčastěji překládaným a provozovaným autorem raného období českého divadla v Praze a jeho hry pro­nikaly i na venkov. Loutníci aneb Veselá bída (Die Lyranten oder Das lustige Elend) byli nej­oblíbenějším kusem pražského Vlastenského divadla; česky vůbec poprvé je hráli 1785 ochotníci v Hořicích v Podkrkonoší. Text přeložil V. Thám 1784 s názvem Veselá bída anebo Nuzní hudebníci, hrál se však i s názvem Šu­maři. Hra o potulných muzikantech hledají­cích obživu v hospodě se objevuje také na se­verní Moravě ve Fulneku na počátku 19. stol. s titulem Muzikanti. Dalším populárním Sch. kusem ve Vlastenském divadle v Praze byl Ja­nek z Domažlic (1797), původně hra z ovzduší rakouských Alp (Tyroler Wastl), kterou na Do­mažlicko lokalizoval překladatel V. Thám. Nej­významnějším textem bylo Sch. libreto k Mo­zartovu singspielu Die Zauberflöte, který se v Praze hrál 1792, v Brně 1793, v Praze pak koncem 1794 v Thámově českém překladu jako Kouzedlná píšťala a dosáhl nesmírné popularity.

Sch. byl výtečným hercem. V mládí uspěl i v rolích Shakespearových hrdinů (Hamlet v Norimberku 1777) a do poloviny 80. let se věnoval převážně činohře. Později byl prvním Papagenem v Kouzelné flétně (1791) a představitelem mnoha dalších komických figur vídeň­ských singspielů. V Brně se snažil rozvinout mnohostrannou organizační činnost a uplatňo­val se autorsky. Základem jeho repertoáru byly především vídeňské hry se zpěvy, téměř stranou jeho zájmu tehdy stál Mozart. Jen jediným představením byly zastoupeny opery Don Juan (1808) a Titus (1808), obě v německé verzi. Na sklonku svého brněnského působení hrál něko­likrát v opeře Die Zauberflöte (1809), jež se stala jedním z nejúspěšnějších místních titulů.

V době, jež přála vnějším scénickým efek­tům, rozvinul Sch. na brněnském jevišti divadlo kouzel a divů, vzdáleně navazující na vídeň­skou barokní tradici. Když se obrátil k pseudo­historickým látkám, jež se v Brně udržely po celou první polovinu 19. stol., nestačil malý prostor Reduty jeho záměrům. Na Královské louce u vsi Komárova jižně od Brna dal proto vystavět velkou dřevěnou arénu, v níž provozo­val kusy s bohatou výpravou, s množstvím statistů z místní vojenské posádky, s infanterií a kavalerií. Vrcholem těchto snah bylo několi­keré letní představení Sch. patriotické hry Die Schweden vor Brünn (1807), v níž účinkovalo na přírodním jevišti 300 mužů ve zbrani. Jeho hry na lokální náměty, např. Schembera, Herr von Boskowitz podle pověsti o fantastickém ry­tíři (1808), rychle zmizely z repertoáru. Sch. úsilí o scénickou účinnost a provozování her na velkém prostoru v přírodě předjímalo atmosfé­ru novodobých hudebně divadelních festivalů.

Prameny a literatura

Sbírka div. cedulí 1807–1809 v knihovně kláštera augustiniánů na Sta­rém Brně. – E. Schikaneder: Schembera, Herr von Boskowitz, Brünn 1808 (text hry, Österreichisches Theater-Museum Wien, sign. 628.201–A.Th.). – Muzikanti (edice textu zpěvohry), Otázky divadla a filmu (Theatralia et cinematographica) 3, Brno 1974, s. 202–209. • Dem Berühmten Verfasser […], Der Wahrheitsspiegel, Eine Wochenschrift, Prag 1796, 2. Heft, s. 68–69 [oslavná báseň]; Zeitung für Theater, Musik und Poesie [Wien] 1807, 2. čtvrtl., s. 14–15, 47, 172n.; 3. čtvrtl., s. 103n., 187; Neue Annalen des Österreichischen Kaisertums [Wien] 1, 1807, sv. 2, příloha Intelligenzblatt, s. 20–22; [C. J. Schikaneder]: E. Sch., Geschildert von seinem Neffen C. J. Schikaneder, Der Gesellschafter [Berlin] 18, 1834, č. 71–74, zvl. s. 361; A. Rille: Geschichte des Brünner Stadttheaters, Brünn 1885, s. 72–76; E. Ko­morzynski: E. Sch., Berlin 1901, s. 71–73; K. Goedeke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung XI, Düsseldorf 1953, s. 376–381 (zde soupis 102 S. dramatických textů); T. Volek: Die erste Auf­führung der „Zauberflöte“ in tschechischer Sprache in Prag 1794, Mozart-Jahrbuch, Salzburg 1967, s. 387–391; DČD II; J. Trojan: Brněnské dvouletí E. Sch., I–II, Program Státního divadla v Brně 59, 1987/88, září 1987, s. 13–15; říjen 1987, s. 58–59; M. Kammermayer: E. Sch. und seine Zeit: ein Spie­gelbild zu Mozart’s ‚Zauberflöte‘, Grafenau 1992; Wurmová 1996; J. Trojan: Die zwei Brünner Spiel­zeiten E. Sch., in: Musikgeschichte in Mittel- und Osteuropa,ed. řada Mitteilungen der internationalen Arbeitsgemeinschaft an der technischen Universität Chemnitz, III, Chemnitz 1998, s. 221–243; A. Son­nek: E. Sch., Theaterprinzipal, Schauspieler und Stückeschreiber, Kassel ad. 1999, Schriftenreihe der Internationalen Stiftung Mozarteum, sv. 11 [lit.]; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 333–352; Mozart: Kouzelná flétna, program Státní opery Praha 2002 [obsahuje: T. Volek: Kouzelná flétna z divadla Na Ví­deňce, s. 8–25, V. Reittererová: Mozart, Sch. a řád svobodných zednářů, s. 32–36, J. Someš: E. Sch., libretista, s. 37–39]. • Wurzbach [lit.]; MGG 1963; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Kosch; ÖBL.

Johann Joseph

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 472–473
Autor: Jan Trojan, Adolf Scherl