Chiarini, Felix: Porovnání verzí

Člen rozvětvené rodiny harlekýnů, šašků, pro­vazochodců, akrobatů, krasojezdců, tanečníků a mimů, která působila v 17.–19. stol. v Evro­pě, Americe a v Austrálii. Kolem 1810 hrála je­jí část v Paříži v Théátre des Funambules, kde jí nejpozději 1816 začala konkurovat rodina De­burau. Po vzájemných půtkách musela větší část obou rodin divadlo opustit. Ch. působil v Théátre des Acrobates. Nejpozději 1824 začal s rodinou kočovat po střední Evropě. 1824 vy­stupovali v Augsburgu, Mnichově a ve Vídni (Theater an der Wien), 1825 v Lipsku a Ham­burku, poté v Pešti, 1826–29 v litevském Vil­niusu, 1827 v divadle Teatr Narodowy ve Var­šavě, kde se objevili i 1829.

V zimě 1829–30 pobývala rodina i v českých zemích, ohlašována velkou reklamou. Nejprve se připojila k cirkusu Tourniaireových, který se od 10. 11. 1829 usadil v Praze na Josefském ná­městí [Náměstí republiky] na tři zimní měsíce ve vlastním hipodromu, kde předváděl mj. 48 koní a slonici. Od 24. 12. 1829 zde měli Ch. dvanáct představení. Uzavřeli smlouvu i se StD na samostatná vystoupení mezi 28. 12. a 18. 1. 1830. Poté se od cirkusu odloučili a mezi 10. 3. a 29. 3. hráli asi desetkrát v Brně (akrobatické výstupy mezi činohrami). Zdá se, že 3. 4. 1830 se vrátili na Josefské náměstí do Prahy, odkud s celým cirkusem odjeli do Vídně. Další cesty rodiny po Evropě lze obtížně rekonstruovat, pro­tože její členové vystupovali po skupinách. Není vyloučeno, že někteří z nich se s cirkusem Tour­niaireových objevili v Čechách i při jiných příležitostech (již 1821 a 1822, 1836). 1875–77 pů­sobil v Praze Lorenzo Ch., pozdější zeť ředitele E. Averina (Teatro salone italiano), a v březnu 1888 zavítala do Prahy šestičlenná skupina Ch., která předváděla ve varieté v Karlíně plastická seskupení osvětlovaná elektrickým světlem.

Pokud lze rekonstruovat, předvedli Ch. na Josefském náměstí v Praze 1829/30 akrobatic­ké výstupy a dvakrát pantomimu Arlequin als englische Dogge, na překážku však bylo mrazi­vé počasí. Ve StD provedli výstupy na provaze s tyčí (vahadlem), poté bez tyče; příležitostně zařazovali např. španělské tance či pas de deux mezi dvěma napnutými provazy. Významnou součástí produkcí byly harlekýnské pantomi­my, v nichž vedle principála Felixe (Pierot) účinkovala v akrobacii jeho nejmenovaná manželka, sestry Bianchi a Flora, dále otec Giusep­pe, původně Harlekýn, Rosa a „malá“ Virginie. U velkých pantomimických titulů se objevují ještě jména Anton a Paolo. Typové zařazení herců bylo zřejmě pevně fixováno.

Kritika zaznamenala principálův tanec v dře­vácích na provaze, jeho chůzi po provaze od je­vištní rampy ke galerii bez použití tyče k udržení rovnováhy a tanec na laně se salty vpřed a vzad s dopadem na jednu nohu. Tato akro­bacie budila největší údiv. V pantomimách vy­stupoval Felix v kostýmu Pierota, který si už v Théátre des Funambules vytvořil z bílého vy­pasovaného vlněného kaftanu s velkými bílými knoflíky. Na hlavě měl špičatý klobouk, kolem krku rozměrný krejzl. J. K. Chmelenský ocenil jeho nevídanou ohebnost a jistotu. Jeho mimic­ké herectví v roli Pierota popisuje kritik Bohe­mie Ant. Müller jako „šibalství a veselou ško­dolibost pod maskou lhostejnosti a hlouposti“, přičemž se tanečník vyjadřuje umírněně, aniž by vzbuzoval ošklivost. Odpolední představení byla ohlašována německy, což mělo vliv na menší návštěvnost, proto byly 3. 1. 1830 vyvě­šeny i české cedule.