Maretzek, Maxmilian: Porovnání verzí

Verze z 9. 2. 2017, 13:40

Psán též Mareček, Mareczek, Maretschek, Max, Maximus. Bývá zaměňován s vydavate­lem čechoamerického listu Slavia F. Mráčkem.

Z Brna odešel do Vídně, kde studoval lé­kařství, práva, později hru na housle a kom­pozici (učitel I. von Seyfried). 1841 se stal di­vadelním kapelníkem v Záhřebu, od 1842 koncertním mistrem a dirigentem v Bambergu, ve Štrasburku, v Nancy a Paříži, kde uvedl mj. své skladby a stýkal se s významnými osob­nostmi (Meyerbeer, Chopin, Heine ad.). Kon­cem roku 1844 se stal sbormistrem londýnské opery Covent Garden a 1847 sbormistrem dru­hé královské londýnské opery Drury Lane, kde se setkal s Berliozem. V září 1848 byl pozván jako dirigent k italské společnosti Astor Palace Opera v New Yorku. 1849 tam zahájil též čin­nost manažera, nejprve v Astor Palace Opera Company, později též v sezonním provozu Academy of Music a Niblo’s Gardens v New Yorku. Cestoval se společnostmi po Spojených státech amerických a navštívil i Kubu a Mexiko (1862 referoval Dalibor o jeho cestě po Mexi­ku, spojené s rizikem únosů). Do Ameriky při­vedl vynikající evropské zpěváky, mj. sestry Marchisiovy a 1859 začínající Adelinu Patti. V amerických premiérách uvedl (anglicky či italsky) Verdiho opery Rigoletto (1855), Trou­badour (1855), La Traviata (1856), Don Carlos (1877), Meyerbeerovu Afričanku (1865) a Gou­nodova Romea a Julii (1867), Halévyho Židov­ku a Thomasovu Mignon. 1878 zanechal podni­katelské činnosti a věnoval se dirigování a vy­učování. Ve společnosti byl výraznou postavou („pitoreskní a barvitý“) a obstál v ostrém ko­merčním prostředí, v němž překonal mnoho obtíží, včetně stávek orchestrů. V New Yorku pomohl prosadit subvenci pro operu z veřej­ných prostředků a přispěl ke kultivaci vkusu amerického publika.

M. skladatelskou činnost nelze v plném roz­sahu rekonstruovat. Je známo, že v sedmnácti letech napsal na vlastní libreto operu Hamlet, kterou řídil v brněnském městském divadle 5. 11. 1840. Údajně se hrála později v Paříži, na jaře 1843 byla provedena v londýnské opeře Covent Garden, notový materiál se však nedo­choval. 1841–43 napsal blíže neznámou operu Die Nibelungen, 1843/44 měl v Paříži složit komickou operu na francouzský text, balet pro tanečnice C. Grisiovou a L. Grahnovou, přede­hru Agnes Sorel a drobnosti (písně, polky apod.). Jeho baletní pantomima o 4 obr. Le Gé­nie du Globe (též Les Génies du Globe) měla být uvedena v Covent Garden v Londýně 1852, podle jiných dokladů již 1847 v Drury Lane. V Americe napsal patrně neprovedenou hru se zpěvy Baba akomicko-pastorální operu Sleepy Hollow or The Headless Horseman ([Spící sluj aneb Bezhlavý rytíř], 3 jedn., t: Ch. Gayer), kterou sám nastudoval 24. 9. 1879 v Academy of Music v New Yorku. Psal i strašidelné po­vídky s hudebními náměty („ghost-stories“) auveřejňoval je v New York Times. Zanechal dva svazky pamětí (Crotches and Quavers, 1885, Sharps and Flats 1890), nově vydaných jako Revelations of the Opera Manager in 19th-Century America vNew Yorku 1971. Pat­řil k významným podnikatelům v oblasti hud­by a hudebního divadla v době prvního velké­ho rozmachu kultury ve Spojených státech amerických. 

Prameny a literatura

Dalibor 5, 1862, s. 24; 19, 1897, s. 265, 310; d’Elvert: Musik; A. Ril­le: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885; E. Axman: Morava v české hudbě XIX. stol., 1920; Krtička: Brněnská hudební epocha, rkp.v DÚ; H. Berlioz: Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865, 1954, s. 482; J. Bachtík–J. Berkovec–J. Pokorný–L. Lajcha: W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964, s. 79–80; Ch. Haywood: Introduction to the Dover Edition, Revelations of the Opera Manager in 19th ­Century America by Max Maretzek, New York 1971 [předmluva k pamětem]; E. Drlíková: M. M., Retuše a detaily nenapsané biografie, Opus musicum 5, 1973, s. 10–13; Dějiny hudby na Moravě.  •  Wurz­bach [sv. 16 a 19]; Pazdírek; Oxford Dictionary; ČHS; Kosch; Grove 1980 [heslo New York]; Grove­-opera; Piper, sv. Register.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 324–325
Autor: Jitka Bajgarová