Studio Bouře: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce |
| − | + | ||
| − | + | ||
| název = <ee:label>Studio Bouře</ee:label> | | název = <ee:label>Studio Bouře</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Praha 1981 - 1989</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1981 - 1989</ee:era> | ||
| Řádka 8: | Řádka 6: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 40: | Řádka 38: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ondřej Hučín]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 473—474{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ondřej Hučín]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 15:20
Studio Bouře (SB) jako soubor umělecké agentury SKKS vzniklo v sez. 1981/82 spontánní aktivitou několika profesionálních divadelníků kolem režiséra a herce J. Kačera, kteří usilovali o autentické a přímé tvůrčí sebevyjádření mimo oficiální scény. Myšlenkově a dramaturgicky se měla inscenační tvorba opírat o klasické dramatické texty, zvláště Shakespearovy, v nichž byla spatřována stálá přítomnost archetypálních charakterů, vztahů a situací. Často šlo o hry, které J. Kačer dříve sám inscenoval (Shakespeare: Bouře, Othello, Večer tříkrálový; Čapkové: Lásky hra osudná). Jádro souboru tvořili většinou pražští herci se stálým angažmá i bez něj, kteří se sešli k inscenaci Shakespearovy Bouře (1981): T. Fischerová, R. Becerrová, R. Rusev, Z. Dušek, V. Kudla, A. Pyško ad. Titul první inscenace programově vložili do názvu SB a její motto „…o bouři ve světě i v nás“ zůstalo platné pro jejich následnou tvorbu. Domovskou scénou souboru se stalo Žižkovské divadlo.
SB neusilovalo o dramaturgickou ani inscenační originalitu a nedefinovalo se jako studiové či alternativní divadlo. Naopak rušilo hranice mezi tzv. kamenným a studiovým divadlem častou spoluprací s herci větších pražských scén (H. Maciuchová, J. Adamíra, V. Harapes, J. Hartl, J. Vlasák ad.). Pro první Kačerovy režie ve SB byla příznačná koncentrace na intimitu jevištní postavy, na její morální a emocionální rozměr. Do centra Bouře umístil Prospera v kontemplativním podání J. Adamíry na pozadí poeticky stylizovaného, pohybově a scénograficky invenčního komediálního dění. V Lermontovově Maškarádě (1983) omezil kolektivní společenské scény a soustředil se na postižení paradoxu životní pozice Arbenina (J. Kanyza/ J. Kačer). Scénická koláž Lásky hra osudná aneb Revizor na Žižkově (1984) revuálním charakterem (propojením hry bří Čapků s hrou Gogolovou a písněmi P. Skoumala a P. Šruta) odváděla pozornost od niterného dramatu jednotlivce, avšak i zde byly materiálem samotného divadla a herecké tvorby tematizovány etické otázky životní pravdivosti apod. Kačerův stálý scénograf O. Schindler vycházel vstříc režijní koncepci náznakovou, symbolickou scénou, ve své jednoduchosti významově víceznačnou. Choreograficky spolupracovali M. Benoniová, P. Koželuh a V. Martinec. K režii Shakespearova Othella (v: J. Smetana, 1985) přizvaný E. Schorm rovněž soustředil pozornost na vnitřní drama postav a jeho fyzické vyjádření. V pojetí rolí Othella (J. Kačer/ J. Vlasák), Desdemony (T. Fischerová/ H. Maciuchová) a Jaga (R. Rusev) spěl až k oproštěným alegoriím. Poslední Kačerovou prací ve SB byla Shakespearova Dvanáctá noc čili Ať si to každý přebere, jak chce (Večer tříkrálový, v: O. Schindler a P. Michálková, ch: M. Benoniová, 1986), inscenovaná jako radostná a moudrá masopustní komedie. Zprvu se hrála ve varhanním sále žižkovského Atria, později v Žižkovském divadle.
V závěrečných sezonách zaměření SB poněkud změnili režisér R. Vedral s herci T. Töpferem a J. Ornestem, kteří nastudovali Smoking revui Voskovce a Wericha (1987). O rok později byla uvedena Ornestova úprava hry L. Holberga Jeppe z vršku pod názvem Kdo je tady pán? (r: J. Ornest, v: M. Kališ). Proměnil se i okruh herců SB, do něhož přibyli E. Holubová, B. Klepl, J. Langmajer a M. Učík. Obě inscenace se vyznačovaly drsnou groteskní nadsázkou, ironií a politickou satirou. Později byly přejaty do repertoáru Náhradního divadla, které vyšlo ze SB i personálně. Poslední inscenací SB byla Bílá ďáblice J. Webstera (r: O. Kužílek, 1989).
Literatura
I. Gerová: Nejen drama vášní a omylů, SS 9. 12. 1983; J. Holoubek: Bouře na Žižkově, MF 12. 2. 1986; L. Hájková: Malé divadlo velkých her, Praha ’86, č. 8, s. 28; mik: Tragédie lásky a žárlivosti, LD 9. 9. 1986; S. Slavický: Bouře neutichá, Scéna 11, 1986, č. 19, s. 4; E. Hirschová: Co je to revue aneb Bouře není rejžovačka, Květy 35, 1988, č. 15, s. 38; J. J. Vaněk: Smoking v Bouři (na Žižkově), Tvorba 19, 1988, č. 15, s. 13; J. Foll: Kdo je tady pán?, Scéna 14, 1989, č. 9, s. 4; S. Machonin: O modelech a obracení kalhot, in sb. O divadle V, říjen 1989, s. 103; Studio Bouře, bulletin SKKS, b. d.
Významné události
- 1981/1982:
založení souboru
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 473—474
Autor: Ondřej Hučín
